Tak je to zakotveno v aktuální legislativě a především v novele Zákona č. 254/2001 Sb. o vodách, který stanoví pro stavebníky povinnost zajistit vsakování či zadržování a odvádění povrchových vod vzniklých atmosférickými srážkami. Stavební úřad nesmí bez splnění těchto podmínek vydat stavební povolení. V dalších právních předpisech z poslední doby je pak uvedeno, že odvádění srážkových vod musí být řešeno přednostně zasakováním. Pokud to není možné, lze využít zadržování a regulované odvádění srážkových vod oddílnou kanalizací. Nelze-li aplikovat ani toto řešení, je dovoleno regulované vypouštění do jednotné kanalizace. Provozovatelé kanalizací ale stále častěji omezují či zcela zakazují vypouštění dešťových vod do jednotné splaškové kanalizace, a to především z důvodu její nedostatečné kapacity.
Když je vody moc
Dlouhodobě, resp. trvale podmáčený pozemek je nepříjemný nejenom z uživatelského hlediska, ale také může způsobovat problémy s vlhkostí v obvodové konstrukci domu. Příčinou podmáčení může být vysoká spodní voda nebo jílovité složení půdy. Situaci zhoršuje špatné vyspádování pozemku nebo fakt, že se nachází pod svahem, v blízkosti vodní nádrže či vodního toku. Častou příčinou zamokření ale jsou i nešetrné a nepromyšlené stavební úpravy. Zejména u novostaveb se můžeme setkat s tím, že krátce po dokončení domu se vodní poměry na okolním pozemku změní. V důsledku stavebních prací může například dojít k zasypání, resp. přehrazení pramene. Spodní voda si pak hledá cestičky jinudy.
Stlačení půdy v průběhu stavby může zejména na jílovitých podložích zapříčinit tzv. hutnou jílovou pánev, jejíž odstranění je náročný úkol i pro odborníky. Ke špatnému vsakování vody může paradoxně dojít i při dobře míněném a pečlivě prováděném ošetřování travnatých ploch. Většinou pak stačí provést vertikutaci a hloubkové provzdušnění trávníku. Pokud je pozemek teprve ve výstavbě a dovoluje to okolní terén, pak je nejpraktičtějším řešením vyspádovat plochu tak, aby dešťová a odtávající voda nezůstávaly na místě a nevytvářely podmáčené lokality. Tak voda přirozeně přijde a přirozeně odejde.
| Více článků z rubriky ZAHRADA na www.mujdum.cz nebo www.modernibyt.cz. |
Jak na to
Pokud ovšem přirozené odtékání a vsakování nestačí, pak je třeba přistoupit k jiným metodám odvodňování. Existují dva základní způsoby hospodaření se srážkovými vodami: prvním je likvidace srážkových vod, kam patří jak tradiční, ale stále více problematické odvodnění do kanalizace, tak decentralizovaný způsob pomocí vsakování. Druhou možností je akumulace srážkových vod s jejich využitím, která přináší úsporu nákladů na spotřebě pitné vody. Vsakování je nejjednodušší způsob odvodnění.
Vsakovací zařízení |
| K vsakování vody lze využít povrchových zařízení – travní průlehy, nebo podzemní vsakovací zařízení – například bloky či tunely. |
PRŮLEHY |
| ◗ vsakovací, což jsou mělké široké příkopy s mírným sklonem zatravněných svahů, založené s nulovým nebo malým podélným sklonem, v nichž se povrchově stékající voda zachycuje a vsakuje do půdy ◗ odváděcí, které umožňují hladký odtok zachycené vody |
TUNELY |
 ◗ velká schopnost pojmout přívalovou vodu◗ vysoký vsakovací výkon ◗ ideální pro montáž „svépomocí“ ◗ hmotnost pouze 11 kg ◗ nahradí 800 kg štěrku a 37 m drenážního potrubí ◗ menší výkop, menší náklady odolné pojezdu os. vozidel |
Půda ale musí mít dostatečnou propustnost – není možné zasakovat v jílovitých půdách, hladina podzemní vody musí být minimálně 1 m pod dnem (raději hlouběji) vsakovacího zařízení a musí být také splněna dostatečná vzdálenost od budov, stromů a keřů. Kromě naplnění požadavků legislativy a získání stavebního povolení bývá využití vsakovacího systému také často motivováno úsporou na poplatcích za odvod dešťových vod do kanalizace nebo řešením protipovodňové ochrany. V praxi se využívají různá vsakovací zařízení od povrchových průlehů až po podzemní plastové prvky – tunely či bloky. Z těchto prvků je možné tvořit nádrže různých rozměrů a kapacity. Pro zachování dlouhé životnosti nádrže je nutné zajistit čištění dešťové vody od mechanických nečistot.
Majitel okálu si nechal před rekonstrukcí podkroví změřit koncentrace formaldehydu. Na základě naměřených hodnot, které přesahovaly doporučené zdravotní limity, se rozhodl použít sádrokartonové desky Activ´Air. Na snímku stav před rekonstrukcí. 
Výhodou je také snadná proměna interiéru, když majitele barevnost omrzí. Podmínkou pro to je ale neutrální základ. 
a šedé, což je kombinace, která zapadá do celkového konceptu interiéru a navazuje na hlavní obytný prostor. Elegantní vzhled podtrhuje dámský toaletní stolek z tmavého dřeva, který je ze stejné kolekce jako komoda. Noční stolky se skleněnou deskou byly vyrobeny na míru a stylově na ně navazuje skříň na ložní prádlo. Skleněný lustr navozuje dojem luxusu a dotváří atmosféru pro dokonalý relax.
musí mít stabilní konstrukci, zaoblené rohy, zábrany přesahující lehací plochu postele nejméně o 26 cm a minimální šířku žebříku 30 cm
Jednou z možností, jak jim ho dopřát, je pokoj předělit. Pokud má místnost dvě okna a je dostatečně prostorná, zvolte sádrokartonovou příčku nebo alespoň polopříčku se samostatným vstupem. Šířka jednoho rozděleného pokoje musí být alespoň 2,5 m2 a celková plocha 8 m2.
Jsem přesvědčen, že statik má při projektování i stavbě budov nezastupitelnou roli. Na jedné straně architekt vymyslí tvar a funkčnost objektu z hlediska jeho užívání, na straně druhé statik musí tvarový návrh architekta posoudit, zdali je vůbec možné takto stavbu provést, zejména z hlediska fyzikálních zákonů. Statik tedy musí vymyslet takové konstrukční řešení, aby klient i architekt byli spokojení.
V těchto případech se nejčastěji stává, že po zahájení rekonstrukce vyplynou na povrch některé neznámé skutečnosti. Pak je třeba operativně rozhodovat o konkrétním konstrukčním řešení a podle mých zkušeností zde může být statik klientovi hodně nápomocen ve věci finanční úspory.
Vystudoval VUT Brno, fakultu stavební, obor pozemní stavby, později přestoupil na obor stavební konstrukce. Po studiích pracoval v různých konstrukčních kancelářích, nyní se s kolegou Ing. Gurkou věnuje statice pozemních staveb, kde kromě základových konstrukcí řeší i ocelové, dřevěné a betonové konstrukce.
Venkovní saunu lze zřídit na terase, vybudovat v blízkosti bazénu nebo postavit někde uprostřed zahradní zeleně. Je však třeba počítat s tím, že i konstrukčně poměrně jednoduchý saunovací domek přijde minimálně na 100–120 tisíc Kč (stavebnice na klíč pak zhruba od 140 do 190 tisíc Kč a více). Zvolené místo by mělo být celoročně snadno přístupné (bezpečná, dlážděná cestička – třeba už kvůli úklidu sněhu – vedoucí k domu, případně i k bazénu či jezírku). Zvažte i způsob „odstínění“ před zvědavými pohledy sousedů, třeba pomocí vzrostlé zeleně. Místo by mělo mít pokud možno rovné a pevné podloží, na němž posléze vybudujete izolovanou (tepelná a hydroizolace), alespoň 15 cm silnou armovanou základovou desku (s určitým přesahem oproti plánovanému půdorysu budoucí stavby) nebo betonové patky (pak ovšem musíte vyřešit skladbu a únosnost zvednuté podlahy). V nerovném terénu jsou jistým řešením i zemní vruty (např. Krinner). Počítejte rovněž s překážkami, které mohou „stát“ v cestě kabelovému vedení elektřiny, a pokud bude součástí sauny i sprcha, pak také vodovodní přípojce a odvodu odpadní vody (stávající vedení energetických přípojek, instalační a montážní šachty, vodní nádrže apod.).
Optimální vnitřní prostor sauny vychází z počtu osob, které budou saunu využívat. Na 1 osobu je třeba vyčlenit zhruba 2 m2 (3–4 osoby asi 7 m2).Výška sauny se pohybuje kolem 2,5 m metru, horní lavice (pokud nějaká bude) by měla být od stropu vzdálena přibližně metr, aby se na ní dalo pohodlně sedět. Množství a druh materiálu vychází z typu stavby (v našem případě bude řeč o zahradní roubené chatce), z jejích rozměrů, z odstupových vzdáleností topidel, sezení nebo lavic a z dalších kritérií), ze souvrství stěn (sendvičová konstrukce s vnějším a vnitřním opláštěním palubkami a s integrovanou tepelnou izolací), z vnitřního vybavení atd. Střecha tohoto jednoduchého domku může být pultová nebo sedlová s mírným sklonem, krytá lehkým kanadským šindelem nebo plechovými šablonami. Ve střešním plášti nezapomeňte zhotovit prostup pro komín a rozhodně nepodceňujte ani odvodňovací systém – tedy žlaby a svody s odtokem srážkové vody v dostatečné vzdálenosti od základů. Pokud povede do sauny elektřina, pak zvažte možnost instalace podlahového topení pomocí kabelu. 
Vnitřní členění by v optimálním případě mělo zahrnovat potírnu/prohřívárnu – sprchu – ochlazovnu (případně ještě odpočívárnu a WC). To ovšem do zmiňovaného půdorysu 16 m2 ani při nejlepší vůli nevtěsnáte. Zůstaňme tedy u potírny – místnosti pro dosažení teploty 60 až 100 °C, vždy s palubkovými povrchy stěn a s dřevěným interiérovým vybavením. Důležité je odvětrání a dostatečný přístup vzduchu k saunovacím kamnům. Přisávání pro kamna se umísťuje pod topidlem, čerstvý vzduch pak do místnosti „vchází“ prostupem ve stěně sauny. Odvětrání zajistí prostup s mřížkou průměru 100 mm, umístěný pod stropem. 
V tradičních saunách rozhodně dřevem, v lehkých svépomocných roubených stavbách je vhodnější elektřina. Potřebný výkon saunových kamen vychází ze dvou faktorů: z obsahu čili kubatury prostoru a také z použitého materiálu (dřevostavba, zděný objekt). Obecně platí rovnice 1 m3 = 1 kW výkonu saunových kamen. K optimálnímu efektu topného tělesa pomůže i nižší strop (stačí 210 až 230 cm, ale rozhodně ne méně než 190 cm). Na trhu najdete elektrická saunová kamna od výkonu 2,3 kW (bohatě vyhřejí prostor zhruba do 2,5 m3) až po 16,5 kW (postačí do prostoru o velikosti 30–50 m3). 
Komu není zrovna souzeno, kdo kutit nechce nebo nemá čas, kdo hodně spěchá a už už se vidí (cítí) v teple, tomu stačí vytočit správné číslo a pořídit si venkovní saunu jako stavebnici i s dodávkou až do domu. Balení ve většině případů obsahuje nezbytné dřevěné konstrukční prvky včetně střechy, spojovací a instalační materiál a podle výběru i kamna na dřevo nebo na elektřinu. Existuje i možnost dodávky na klíč a pak si opravdu vystačíte jen s kreditní kartou. Takový klasický domeček (srub) má rozměry běžně vystavované a poměrně známé zahradní chatky (d x š x v) 2 000 mm + 1 000 mm terasa x 2 000 mm x 2 500 mm. Kromě zahradního srubu pak v jednom balíku najdete smrková prkna 135 x 45 mm, podlahový rošt, saunovou kabinu, díly terasy a podlahovou desku, dveře a okna s madlem a zámkem a taky lavičky ze smrkového dřeva, plstěné šindele, tenzní ocelové tyče stěn.
N
V porovnání s klasickou střešní konstrukcí se v daném případě spotřebovává méně materiálu. Předností příhradových vazníků (PV) je poměrně jednoduchá výroba s možností zhotovení výrobní dokumentace pomocí PC softwaru. Konstrukce PV sestává z horního tlačeného a dolního taženého pásu, vzájemně spojených diagonálami. Podle provedení se rozlišují na sbíjené, svorníkové, sponové, lepené a montované, podle tvaru pak přímopásové, sedlové, pultové, obloukové nebo kombinované. 
