Blog

Dříve jen pole a sad, dnes neuvěřitelná scenérie, která vznikla navezením spousty materiálu, kamenů a zasazením rostlinstva včetně šesti set druhů okrasných dřevin. Tato čarovná zahrada vznikala už od roku 1960, a i když má období zrodu za sebou, stále ještě není toto jedinečné místo podle slov majitelky Marie Janoušové dokončené.

Do dvora domu, který nepřehlédnete, protože jeho fasádu zdobí dekorace omítky – modrý svlačec, projdete bytelnou venkovskou branou. Vzadu za dvorem se rýsuje průchod obrostlý přísavníkem a révou. Dává tušit tajuplnou zahradu, zaplněnou až po okraj skalničkami a nejrůznějšími dřevinami. Procházíte se po ní stezkami, kde často není vidět, kam vedou.

Hlavní širší cestičkou, která je vyložená šlapáky, procházíte kolem velkého alpínia, skalky osázené nízkými vysokohorskými rostlinami. Po levé straně je do zeleně zasazený zahradní domek, dřív „trucovna“ pána domu, Josefa Janouše, který vtiskl zahradě duši. Na léto se do domku dokonce stěhoval. Manželé žili s dcerou a synem jen ve dvou pokojích, a tak měl pan Josef alespoň na čas klid k práci. Stejně jako autor zahrady, tak i návštěvy, které tu občas nocovaly, si užily malebný výhled na velké zahradní jezírko pokryté lekníny. Dřív se v něm rodina běžně koupala, i když je hluboké jen metr dvacet. Veškerá voda, která ho napájí, je dešťová, proto ho na podzim vždy vypustí, vyčistí od bahna a listů leknínů a znovu napustí. Dřív se ve vodě proháněli i koi kapři, dnes se tu lesknou zlatí karasi.

Plot se sochami z pískovce

Cestička vás dovede kolem skleníku s kaktusy a stříšky, pod kterou bydlí bonsaje, o něž rodina stále pilně pečuje, až k trávníku. Lemuje ho plot se sochami z pískovce, které kdysi vytesal sám pan Josef. „To víte, manžel se na televizi nedíval, a přes zimu hlavně sochal a sochal,“ vzpomíná paní domu.

Zahrada stále dýchá nadšením a uměleckým řemeslným umem pana Josefa. Nejenže se věnoval všem přítomným rostlinám, ale vytvořil všechny zahradní stavbičky a stavby včetně štíhlé dvanáctimetrové zvonice. Pod jeho rukama vzniklo také mnoho objektů ze dřeva, které působí, jako by tu snad samy vyrostly. Je to pumpa nebo spíš „pumpa-šotek“ bez vody, lavička či křeslo, malý trůn ze dřeva, v němž pan Josef sedával. Dnes ho vystřídala Marie. „Obrážel kostely a kaple, aby viděl, jak se to všechno dělá,“ vzpomíná. „Na to, aby mohl postavit zvonici i zvonit, jsme museli žádat o povolení.

Pán domu dokonce vytvořil z pískovce japonské svítilny, jen jednu jedinou od někoho dostal. Najdete tu i nádherný impozantní úl, vyřezaný z jednoho kusu dřeva. Pan Josef uměl mnoho řemesel, nebál se ani práce s kovem. S kamarády odlili zvony do zvonic, přítel kovář zase pomohl vytvořit podle Josefova návrhu vrátka do zahrady, sluneční hodiny nebo velké kovové kyvadlo času, umístěné na zdi domu hned u vchodu. Paní Marii to ani dnes nedalo a s chutí nám ho rozhoupala.

Zahrada je plná fantazie, najdete tu jak prvky japonské zahrady, tak inspiraci naším tradičním lidovým stavitelstvím. O jehličnany a bonsaje se dodnes stará paní Marie se synem, dcerou a vnukem. „Zastřiháváme, zaštipujeme, plejeme a zaléváme, pořád dokola,“ usmívá se. „Na zahradě jsem každý den.“

Když sedíte na pohovce v domě u čaje, je širokoúhlý pohled na zahradu snad ještě úchvatnější, než kdyby visel na stěně obraz od Renoira. Tak obdivuje zahradu nejen její majitel a tvůrce, ale i jakýkoli její návštěvník. Dnešní zahradě je třicet let, najdete v ní vzrušující exotiku, ale i neuvěřitelný vnitřní klid.

Překvapí i naplní

Už pohled z ulice napovídá, že za dva a půl metru vysokým tisovým plotem se skrývá něco výjimečného. Tak snadno však do ní nenahlédnete, plot totiž obstojně obrůstá a je i pro oko téměř neproniknutelný. Majitel kdysi sázel šestnácticentimetrové sazeničky, teď si ale pochvaluje, že je vzhledný a nenáročný na údržbu a že ho stříhá už jen jednou za rok. Jedinou nevýhodou je, že musíte být trpěliví a léta čekat, než vyroste. Plot lemují v předzahrádce polokoule stříhané višně křovité (Prunus fruticosa ´Globosa´), krásné solitéry, jejichž koruny působí před živým plotem jako dokonalé sochy.

Při vstupu se před vámi objeví brána z převislých jehličnanů – modřínu, cedru a jedlovce. Pohltí vás čarovná zahrada, která nadchne, překvapí, a hlavně naplní. Ocitáte se mezi rostlinami, které vynikají jak samostatně, tak v úhledných skupinách. Nevíte, co máte obdivovat dřív, jestli 50 let starý čínský jalovec zapěstovaný do polštářovitých obláčkových útvarů, ztepilý blahočet čilský (Araucaria araucana) nebo nádherné cedry či kamennou krajinku s korunkami borovic při zemi. Obdivuhodná scenérie vznikala postupně pod rukama majitele. Když ho pozorujete, jak dnes prochází zahradou a sem tam pohladí starší i nové přírůstky, je vám jasné, že tu nechal srdce.

Tuf krásný i praktický

Když se sem rodina tehdy ještě s malými dětmi nastěhovala, bylo třeba vykácet starý jabloňový sad a pozemek „zplanýrovat“. Nově vzniklý terén se jemně zvedá od středu zahrady k jejím okrajům. Jak zahrada postupně vznikala, navážel na ni majitel tuf, který náhodou objevil na Slovensku. Pět následujících let po jedné avii, aby byl přísun kamene pro manželku, také milovnici a opatrovnici zahrady, snesitelný. Tvořil z něj skalku, která působí, jako by tu kdysi dávno vyvřela. Je složená z malých ostrůvků, které se odrážejí ode „dna“ zahrady směrem k jejímu obvodu, kde se zabydlely rostliny vysokého vzrůstu. Štěrk nasypaný kolem kamenů imituje erozní přírodní efekt a působí tak v miniaturním předskalí jako dokonalá vyvřelina. Podle slov majitele by neměla být skalka tvořena z více druhů kamenů, a to také dodržel. Tuf, což je kámen travertin, odrůda pěnovec, má bílou pískovou barvu, která přechází do šedých tónů.

Pán domu ho zvolil nejen z estetického hlediska, ale i z ryze praktických důvodů. Protože je porézní, přijímá a zadržuje vláhu, přebytek vody ale propustí. Hodně tufu je schováno pod zemí a zaručuje tak ideální hospodaření s vodou.  Možná vás napadne, jak mohou z tufu vyrůstat miniaturní jehličnany. Majitel kámen „jednoduše“ provrtal. Tuto krajinku, nebo také svět pro barbínky malé vnučky, tvoří hlavně takzvaná schmidka (Pinus leucodermis schmidtii), jejíž sytě zelené korunky se zakroucenými kmínky zaujmou na první pohled. Této bělokoré borovici původem z Balkánu se tu skvěle daří také díky vápenité půdě. U miniaturních pohoří rostou také cypřišky, jedlovce, tisovce, zeravy nebo zdrobnělé jedle či smrky. Zdobné rostliny doplňují pískovcové lampy a sloupky, typické pro japonské zahrady. Čas je obdaroval příjemnou patinou.

Mezinárodní harmonie

Zahrada je sbírkou rostlin z celého světa, které tu žijí obklopené hradbou z tisů v příjemném mikroklimatu.

Těžko uvěřit, že tu na počátku rostly jen dva stromy, borovice a jalovec. Přibyly desítky druhů jehličnanů – tisovce, kryptomerie nebo sbírky bambusů.

Jak rostliny rostly i jich přibývalo, bylo potřeba je občas přesadit, i doslova o pár centimetrů, aby vše dokonale ladilo a rostliny byly spokojené. Všudypřítomnou zeleň rozčeří ve svém kvetoucím čase skalničky – rozrazily, hebe nebo miniaturní hvozdíky. Jehličnany různých velikostí na čas rozzáří ještě voňavá levandule, vistárie, azalky nebo bugenvilea.  A nebyla by to správná zahrada, kdyby v ní chyběla voda. Zmenšenou krajinu doplňují dvě jezírka, napouštěná a připouštěná jednoduše z hadice. U domu je bazén obklopený palmou a dalšími středomořskými rostlinami, z nichž vyniká bambus, který je neustále v pohybu. Kořeny bambusů výběžkatých obkroužil majitel fólií do hloubky tři čtvrtě metru, aby nemohly odnožovat.

Mít kde spočinout

Zahradu přehlédnete z terasy, která přibyla v zahradě společně s bazénem v 90. letech. Vstup na terasu po schodišti zdobí mobilní zeleň z buxusů. Ozdobená je také tufovými kameny, osazenými čarověníky, které mají kratší jehličky a hustší korunku než většina bonsají. Jsou zdobně jakoby rozcuchané a někdy se roubují na kmínek. Za rok vyrostou jen o několik milimetrů. Terasu v květnu ozdobí také květy letité vistárie květnaté, jejíž mohutný propletený kmen je zpevněný ocelovou výztuží.

Před několika lety vzniklo sezení v koutě zahrady naproti domu. Majitel sehnal pískovcový „štuk“, kameny dobrousil do tvaru kvádrů a postavil z nich podstavu. Pergolu s podpěrou pro vistárii vytvořil z použitých starých fošen a prken z borového dřeva, želez a bambusových tyčí. Dlažbu tvoří také oblíbený pískovec, který nahradil lesklé glazované dlaždice.

Pergolu obepíná opět vistárie. Kromě května kvete také během léta, ale už jen sporadicky. Sbírku exotických dřevin můžete obdivovat nejen z terasy a zpod pergoly, ale i vzadu za domem, v severní části zahrady.  Roste tu Cedrus libani ´Pendula´, kryptomerie, palmy, bambusy a cypřišky a dokonce i vzácný blahočet čilský (Araukarie aurocana)…

V této zahradě zkrátka nevycházíte z údivu.