Tahle polévka vás vytáhne i z té největší posilvestrovské mizérie. Kombinace červené čočky, chilli, zelí a norimberské klobásy je neodolatelná a v určitých situacích i léčivá. Navíc je polévka nejlepší, když se přes noc rozleží, takže ji můžete (nebo byste spíš měli) vařit předem. V přípravách konce roku se takhle snadná polévka úplně ztratí a na Nový rok si na ni ještě rádi vzpomenete. Kořeňte ji podle toho, jak bohatýrsky plánujete slavit. A počítejte s patrným houstnutím, zatímco bude polévka odpočívat a vyčkávat. Klobásky v takovém případě opékejte až před podáváním.
Ingredience na 1,5 l polévky:
200 g červené čočky -54afeccf47d32_300x364.jpg "Čočková polévka s norimberskou klobáskou")
1,2 l vývaru
9 ks bílých norimberských klobásek
160 g nakládaného bílého zelí
6 lžic láku z nakládaného zelí
1 velká žlutá cibule
3 stroužky česneku
50 g slaniny
3 řapíky celeru (můžete vynechat)
1 větší brambora
50 g másla
2 lžičky soli
pepř podle chuti
1 bobkový list
2 větvičky čerstvého tymiánu
2 lžičky drcené sušené majoránky
1 lžička drceného kmínu
1 lžička sladké papriky
chilli paprička podle chuti nakonec
Postup:
Postavte vývar na plotýnku a nechte ho ohřívat. Oloupejte cibuli, česnek, bramboru a vypouklou stranu řapíkatého celeru. Nakrájejte cibuli nadrobno, zbytek zeleniny a slaninu na malé kostičky. Rozpusťte většinu másla v hrnci s nepřilnavým povrchem a orestujte slaninu, cibuli, brambory i celer. Prolisujte česnek a krátce ho opečte. Hlídejte, ať se nezačne připalovat a nezhořkne. Poté zalijte obsah hrnce horkým vývarem. Přiveďte k varu. Přeberte čočku, přisypte ji do hrnce a nechte asi 10–13 minut vařit. Rozmixujte polévku ponorným mixérem a vraťte ji na plotýnku.
Zelí překrájejte na 1–2 cm dlouhé kousky. Přidejte ho do polévky i se dvěma lžícemi nálevu. Přidejte všechno koření a nechte ještě aspoň 15 minut provařovat, zkrátka dokud zelí nebude měkké. Klobásky pokrájejte na centimetrové válečky a na minimu másla je osmahněte dohněda vedle na pánvičce. Přidejte je do hrnce i s výpekem. Pár minut ještě vařte, ochutnávejte a dolaďujte. Pamatujte, že zítra z toho má být polévka, co vás postaví na nohy. Takže nezapomeňte na chilli.
Recept pochází z knihy Menu podle Koko, Veronika Koko Kokešová, vydal Smart Press, www.smartpress.cz
D
Aktuální čísla podle bezpečnostních expertů ukazují, že drtivá většina narušení objektů probíhá v noci, a to mezi jednou a pátou hodinou ranní. Například mezi třetí a čtvrtou hodinou ráno je aktivita narušitelů až pětkrát častější než přes den, ale nejsou výjimečné ani situace vniknutí do objektu v pravé poledne. Často k tomu zloděje paradoxně vybízejí vysoké zdi, které mají nemovitosti chránit, ale zcela je zakrývají. To poskytuje zlodějům ideální podmínky pro práci.
SMS nestačí 
Nejpokročilejší GSM kamery fungují jako ústředny a dají se na ně připojit další čidla a detektory. Základním kritériem, podle kterého poznáte kvalitní kameru, je rozlišení a schopnost vidět ve tmě. Levná kamera koupená za pár stovek v tržnici někdy nerozezná ani člověka od stromu a ve tmě je to ještě horší. Proto je dobré před koupí kamery vidět nějaký záznam, abyste si mohli porovnat, jak zařízení vlastně pracuje.
í, nechali se uchvátit romantickou krajinou jižních Čech. Sen o životě na venkově jim nepokazila ani nutnost rozsáhlé rekonstrukce. Na pomoc si ale přeci jen přizvali odborníka – interiérovou designérku Jitku Kolaříkovou, která jejich představy, sny a zážitky spojené s cestami po Francii zrealizovala: vytvořila útulnou a praktickou kuchyň, která se stala místem pro časté setkávání celé rodiny.
místností v domě. Bylo proto zapotřebí rozsáhlých stavebních úprav – z širokých metrových zdí se odstranily všechny vrstvy až na původní kámen a cihly, zavedly se nové rozvody elektřiny a vody, instalovalo se podlahové topení. Dokonce se zjistilo, že kuchyně kdysi sloužila jako obchod, pekařství. Vstupní dveře však byly už zazděné, nyní je tam pro prosvětlení místnosti okno vedoucí do zahrady. Ve středu kuchyně se nacházela cihlová klenba, kterou designérka zachovala a vytvořila z ní nepřehlédnutelnou dominantu prostoru. Zbytek stropu je zakryt sádrokartonovými podhledy, do kterých jsou viditelně vsazeny trámy. Původní cihly v klenbě, kamenná stěna a přiznané dřevěné trámy jen umocňují celkový venkovský vzhled; ve stejném stylu byla zvolena i podlaha: retro dlažba velmi povedeně napodobuje staré pálené cihly, zabudované podlahové topení navíc celou místnost příjemně prohřívá. 
Veškerý nábytek, zhotovený truhlářem přesně na míru, je vyroben z kvalitního masivního dřeva. Skříňky, zásuvky, židličky či dveře do spíže jsou ze dřeva smrkového. Natřeno je vše základní hnědozelenou barvou, až poté bylo naneseno několik vrstev jemné vanilkové barvy. Světlý vrchní nátěr je ale lehce zbroušen až na základní barvu tak, aby zcela nový nábytek působil původně, lehce opotřebovaně. Vznikla tak perfektní imitace přirozené patiny, což opět jen zdůrazňuje dojem, že se nacházíte na klidném, sluncem zalitém francouzském venkově. Z tmavšího dubového dřeva je zhotovena pracovní deska táhnoucí se téměř po celém obvodu kuchyně, což zajišťuje dostatek prostoru pro pohodlnou přípravu jídla. Chybět nemohl ani elegantní snídaňový pult s barovými židličkami pro chvíle rodinné pohody. 
tzv. „černé kuchyně“. Klasickou plotnu nahradila moderní vestavná indukční deska s pěti plotýnkami, místo staré pece na pečení tu pak najdeme stylovou vestavnou retro troubu. Zajímavým prvkem kuchyně je také prostorný dvojdílný keramický dřez po vzoru našich babiček, který doplňuje měděná vodovodní baterie s klasickými otočnými kohoutky.
: pečlivě popsané kořenky našly své místo na krbové římse, dózy na potraviny, lahvičky s oleji, vařečky a další kuchyňské náčiní je prakticky shromážděno kolem varné desky. Talíře jsou viditelně seřazené v okouzlujících přihrádkách, vždy na očích, vždy po ruce. Designérka nezapomněla ani na důležité skladovací prostory – spíž s přehledným policovým systémem a nezbytnou policí na víno je součásti kuchyně, od níž je oddělena posuvnými dveřmi. Že bylo myšleno i na ty nejtitěrnější detaily si můžeme všimnout na dveřích, které zdobí dekorativní střapec – jeden z nepatrných detailů, který dotváří dokonalý celek.
Při pohledu na nekomplikovaný rovinatý, ale blátivý jílovitý terén okolo domu na okraji Prahy se majitelům ani nechtělo věřit, že by se tu v dohledné době mohla zelenat zahrádka. Po nerovném boji celé rodiny s plevelem do pasu se nakonec přece jen rozhodli svěřit založení zahrady do rukou odborníků.
Brzy nato přistály na zahradě tři obrovské pytle různých tříděných i netříděných kamenů z lomu a pak nastaly tři dny těšení i nervů, než pan „skalkař“ vytvoří skalku. „Aniž by cokoli vyměřoval, dokonale ji vyskládat na terénní vlně pod okny kuchyně a obývacího pokoje. Vyložil taky cestičku od terasy k rybníčku a kameny obložil i rybníček,“ pochvaluje si paní Edita.
Společně s vytvářením rybníčku se začalo sázet. V jediném stinném místě za domem se zabydlely bobkovišně, jinak museli zahradníci vybírat rostliny, které snesou celodenní úpal, jak skalničky, tak nižší a vzrůstné keře k plotům. Ze stromů zatím zasadili jen třešeň, magnolii, vrby, liliovník a borovici černou. Zároveň se kopaly žlábky na umělou závlahu, a když se položila a zahrnula hlínou, zasel se trávník, nejdříve v horní časti zahrady, za dva týdny v dolní. Vyrostl rychle, poprvé se sekalo po třech týdnech. Na předzahrádce se majitelé chtěli vyhnout tradičnímu květinovému záhonu, rozhodli se proto pro traviny a šalvěj, místo borky použili kamennou drť. Stejně tak před terasou.
Patrik: Dům se změnil z gruntu, byl ve špatném stavu. Přistavěli jsme garáž, halu, terasu i jídelnu, vybudovali jsme výtah… Dům má čtyři podlaží zhruba po 120 m2 – suterén, přízemí, první a druhé patro. Nejvyšší patro obývá teta, která zde také bydlela už před rekonstrukcí. Na stavebních úpravách domu jsme spolupracovali s architektem Janem Roháčem a kompletní řešení interiérů jsme svěřili architektovi Martinu Sladkému ze studia De.fakto.
Architekt Martin Sladký: Ze zadní strany záměrně asymetrického tvaru pohovky je ještě vytvořená nika, kam je možné při cestě po schodech z garáže odložit klíče a různé drobnosti.
Patrik: Ano. Tvoří ji jedna kompaktní nábytková linka podél celé stěny místnosti a samostatný ostrůvek s digestoří, varnou plochou a dřezem prodloužený v malý barový stůl se dvěma židlemi uprostřed. Z kuchyně jsme nadšení, přímo září! Veškeré povrchy jsou ze sněhobílého matného skla – kompaktní linka u zdi, celý ostrůvek i digestoř.
Patrik: Tento krb se nám moc líbil, objevili jsme ho prostřednictvím internetu, je to takové zavěšené otevřené ohniště. U nás se neprodává. Je z Holandska a nejbližší montážní firma, která ho nainstalovala, sídlí v Drážďanech. Bylo to trochu náročnější, ale přáli jsme si z ohniště vytvořit originální dominantu místnosti. Myslím, že se to podařilo. Všimla jsem si, že v přízemí je ještě WC, ale i úctyhodně prostorná místnost paní domu vybavená pohovkou, skříněmi, knihovnou a stolem, ale také rafinovaně skrytým shozem prádla, pračkou a sušičkou.
Aperitiv spojuje příjemné s užitečným. Je ideální jako přípitek před 
slavnostním vícechodovým menu, protože dráždí naše chuťové pohárky, či jako skvělý začátek nezapomenutelného večírku. Už staří Římané věděli, že musí žaludek na hodování připravit, a jako aperitiv používali víno smíchané s vodou a medem.
