|
Většina lidí se obává, že jde o skupinu pěstitelsky obtížnou, ale jsou i tací, kteří předpokládají jejich snadné zvládnutí a poté narazí. Pravda je někde uprostřed, záleží na dodržování základních pravidel kultivace a volbě druhů.
Proč vznikly a jaké podmínky potřebují?Masožravost je reakcí rostlin na život v prostředí chudém na živiny, jako jsou rašeliniště, písčité půdy, případně i skalní stanoviště. Živiny získané z ulovené kořisti jsou pro ně něčím navíc, co jim dává konkurenční výhodu oproti jiným rostlinám. Většina masožravých rostlin tedy v kultuře žádné krmení nepotřebuje a vystačí si s tím, co získá pomocí kořenů, případně co si uloví sama z kolem poletujícího hmyzu.
Jedním z hlavních problémů pěstování bývá voda. Masožravé rostliny přijímají vodu a živiny z chudé půdy s nízkým obsahem solí, proto je nutné zalévat je měkkou vodou. Málokdo má štěstí, že mu měkká voda teče z vodovodu, většinou je třeba zajistit vodu dešťovou či destilovanou. Pokud si nejste jistí, nemusíte dělat složité rozbory, o tvrdosti vody vás přesvědčí vodní kámen ve varné konvici nebo povlak solí na substrátu v květináčích.
|
|
Důležitý je dostatek světla, požadavek opět vychází z chudých stanovišť – kde je málo živin, tam toho moc nevyroste, a když, nebývá to statné. A konečně poslední upozornění – téměř všechny masožravé rostliny rostou ve velmi vlhkém, mokřadním nebo vodním prostředí, nejsou tedy vhodné pro toho, kdo nemůže pravidelně zalévat.
   V USA i v Horní LhotěVětšina masožravých rostlin, které lze pěstovat na zahradě přes léto, ale i celoročně, pochází ze Severní Ameriky, především z USA. Největší a nejnápadnější jsou zástupci rodu špirlice (Sarracenia). Pouhých osm druhů zaujme barevně i tvarově, obecně je lze popsat jako statné lapací trubice s víčkem. Víčko se ovšem nezaklapává, jak si leckdo myslí, ale slouží k ochraně nitra pasti před deštěm.
|
|
Jméno vystihuje jedinečný způsob lapání kořisti – aktivně loví rychlým sklapnutím obou polovin listu. Hmyz, který se dotkne některého ze šesti citlivých chlupů, vyvolá podnět k sevření pasti. Sklapnutí trvá asi půl sekundy. Na rychlost má vliv teplota, roční období, stáří listu a kondice rostliny. Pro mucholapku je tento pohyb náročný a list po dvou až čtyřech sklapnutích odumírá. Aby „nelovil“ i spadlé listy nebo kapky deště, list zareaguje až po druhém dotyku. Polapí-li kořist, zůstává sevřený několik dní a trávicí žlázky živiny postupně vstřebají. Pokud list sklapne naprázdno, během dvou dnů se zase otevře. Zvlášť pro děti je sklapávání listů neodolatelnou zábavou, rostlina se tím však brzy vysílí a zničí. (O kondici rostliny vypovídá i rychlost sevření listů; pokud mucholapka líně a neochotně zavírá pasti 10 sekund, tak ji dlouho nechte na pokoji a zamyslete se, které životní podmínky jí můžete vylepšit.)
|
 |
    |
 |
Správný způsob pěstování vychází z přírodních podmínek jejich domoviny. Důležitý je především dostatek světla. V létě jim prospěje umístění venku na slunci a čerstvém vzduchu, anebo na jižně orientovaném okně. Pod květináč umístíme misku s nízkou, ale stálou hladinou vody, kořeny nesmí v žádném případě vyschnout. Na podzim rostliny přeneseme do co nejsvětlejších a chladných prostor s teplotami 10–15 °C, nevadí však poklesy pod nulu. Při nižších teplotách rostliny téměř úplně zatáhnou, při vyšších pouze zastaví růst a odumřou starší listy. (Mucholapka může zatáhnout úplně a na povrchu půdy nezůstane viditelná žádná část, takže než se rozhodnete prázdný květináč vyhodit, prozkoumejte, jestli náhodou rostlina pouze nespí.) V zimě je lepší rostliny nenechávat stát ve vodě, pouze zalévat. Přesazujeme na jaře do směsi rašeliny a hrubého písku, příliš kyselý substrát, kdy pH klesá pod 5, škodí.
|
