Blog

Zrekonstruovaný mlýn tak nyní disponuje dokonce dvanácti luxusními byty, z nichž k nejzajímavějším patří nepochybně čtyři podkrovní mezonety ve druhém a třetím podlaží. V neposlední řadě i proto, že mají vlastní střešní zahrady. Největší z těchto loftů si ovšem opět vybrali cizinci. Mladým irským manželům, kteří netradiční bydlení přímo vyhledávají, se zalíbil dokonce natolik, že se kvůli němu možná jednou i natrvalo přestěhují do Prahy. Zatím jsou ale stále v Dublinu, v obdobném, ale poměrně malém bytě z někdejší palírny irské whisky.

Světlo přímo z nebe

Jejich nuselský loft je naopak až překvapivě velký. Spodní obytná plocha představuje 120 m², patrová galerie má 60 m² a terasa na střeše 80 m². Sám architekt považuje za největší klad absolutní otevřenost celkem pět a půl metru vysokého prostoru, který výrazně prosvětlují střešní světlíky. „Přímé světlo z nebe, z horizontálních prosklených ploch, je vždy mnohem silnější a kvalitnější než jakékoli jiné, které získáte vertikálními okny,“ dodává. Ta zde ovšem samozřejmě také nechybějí. Původní železná už ale nevyhovovala dnešním zvukově i tepelněizolačním požadavkům, takže je nahradila okna celoplošná, otočná v ose. Kladem je, že jejich borovicové rámy nijak nebrání výhledu. Ať už do dvora celého objektu, jehož vedlejší budově s garážemi, vzorkovou prodejnou firmy Imarmitaliani a horním atriovým bytem stále dominuje vysoký cihlový komín bývalého parního mlýnu, nebo na krásné panoráma Vinohrad a Vršovic.

Co bylo, zůstalo

Jinak se ovšem ctilo vše původní. Omítky stěn se otloukly až na cihlové zdivo, které se očistilo, znovu vyspárovalo a pak už jenom naimpregnovalo a přetřelo proti prašnosti. Spolu s dřevěnými pilíři a nádherným trámovým stropem tak patří k výrazným architektonickým prvkům celého interiéru.

Dominantou je ale především galerie situovaná doprostřed prostoru tak, že ho nijak neuzavírá. Její pocitově velice lehce působící ocelová konstrukce – svrchu má podlahu z dřevěných dubových palubek, vespod sádrokarton – vytváří vlastně jakýsi visutý most mezi dvěma protilehlými nosnými stěnami bytu.

Opticky ho člení jen uprostřed vybudované bytové jádro s koupelnou a úložnou místností, jehož stěna prochází od dolního patra až ke stropu. Obdobně jako přilehlé schodiště, které je opět jen z oceli a dubových stupnic.

Kolem dokola a zpět

Zatímco nahoře je klidová zóna jak pro ložnici, tak i pro pracovnu, dole je už mnohem rušnější obývací prostor, ve kterém člověk může „cirkulovat“ jako v magickém kruhu. Třeba směrem od jídelního koutu přes kuchyň až k odpočinkovému místu nebo k hlavnímu sezení. Jde to ale samozřejmě i naopak. Základní materiály – staré poctivé cihly, dřevo a ocel – tu efektně doplňuje nábytek z obchodního domu Ikea. I když nebyl nijak zvlášť drahý, ve velkém prostoru vypadá opravdu dobře. Jistě i proto, že majitelé vybírali jednoduché kubické tvary a geometrický dekor s tím, že hodně vsadili na kombinaci červené a bílé. Je efektní a dobře ladí s avantgardně pojatým charakterem celého interiéru.

     

Ve vaně i v pokoji

Zatímco jednoduchý bílý jídelní kout osvětlují kovová svítidla (Ikea), dál už převažují podhledové bodové halogeny. Osvětlují třeba i leskle bílou kuchyňskou linku, za níž je spodní část bytového jádra. Je v něm opět úložný prostor a koupelna v italském stylu, tedy s umyvadlem, vanou, bidetem i WC pohromadě. Z Itálie je také bílá skleněná mozaika obkladů a krásná travertinová dlažba na podlaze. K silně relaxačnímu vyznění ovšem napomáhá ještě jedna zvláštnost. Horní i dolní koupelna má okno ze silného matného skla v pozinkovaném ocelovém rámu, které splňuje hned několik účelů. Kromě toho, že jím do místnosti proniká denní světlo, lze ho otevřít i tak, že slouží jako odkládací stolek třeba na večerní koktejly, nebo i na šampaňské. Ten, kdo je právě ve vaně, jistě ocení i skutečnost, že díku oknu může klidně sledovat televizi nebo i komunikovat s okolím.

Stan odnesl vítr

Nejhezčí průhledy ovšem nepochybně nabízejí prosklené plochy ve stropě. Když slunce svítí, pronikají bytem paprsky doslova skrz naskrz. Obdobně ho prohlédne i oko člověka: zdola nahoru a naopak, od střechy přes galerii – je rovněž místy prosklená – až dolů.

Velká střešní zahrada, která je skrytá před zraky kolemjdoucích, je posledním, co ještě zbývá dořešit. Stan se současným nájemníkům nesporně zajímavého loftu prý moc neosvědčil – odnesl ho vítr. V úvahu tak připadá opravdu jenom zeleň a květiny. Ovšem, to už raději v dobře zatížených květináčích.

ARCHITEKT

Alberto Di Stefano
• nar. 1964 v rodině stavitelů a architektů,
• Řím 1983–1993 studium architektury (Universit`a   La Sapienza, Řím, a Goethe Universität, Frankfurt n. M.)
• od 1994 – působí v Praze, zabývá se rekonstrukcemi starých budov a bývalých průmyslových objektů
• 1994 – zakládá realitní společnost Itaka
• 1997 – zakládá stavební firmu Italiana Costruzioni a Imarmitaliani, obchodní firmu s luxusní dlažbou a obklady
• 2003 – spoluzakládá občanské sdružení Futura, které provozuje jednu ze zajímavých neziskových uměleckých galerií v Praze
• 2005 – spoluzakládá s výtvarníkem Jiřím Davidem občanské sdružení Karlin studios, které v bývalé továrně provozuje komplex 20 ateliérů a výstavních prostorů

Kontakt:

ITAKA REALITY,
Rybalkova 14, Praha 2,

tel.: 224 251 001,
603 449 292,

Ewa Nemoudry nezapře svou tvorbou studia u Josefa Svobody (1920–2002), jednoho ze světově uznávaných scénografů. Své obrazy, oleje, akvarely a litografie vystavovala mj. v Barceloně, Vídni, Ženevě, Frankfurtu nad Mohanem, Kronachu, Krakově a také v Japonsku. Všemu, co vytváří, dominuje senzitivně vyprávěný příběh, v němž se promítá její kosmopolitní rozhled i inspirace přicházející zpod „pečetě“ jejích předků. Gejzír fantazie dokáže ale mistrně zkrotit exaktní, někdy až tvrdou „maskulinní“ ironií.

Takto vybavena přesahuje svými původními myšlenkami z tvorby umělecké do oblasti mimoumělecké, tedy do sféry bytového interiéru. Znalost interiérových textilií souvisí zase s její oděvní tvorbou, v níž tvarování naslouchá dezénu i omaku a konečný výsledek diktuje režii neobvyklý způsob prezentace. Uvedený interiér zdobí její obrazy.

Co vás napadlo při prvním vstupu do bytu, který jste dostala za úkol restaurovat?

Nejprve jsem byla zaskočena, prostory byly naprosto vybydleny. V předsíni byl snížený strop z palubek, na stěnách vrstvy omítky, miniaturní koupelna byla vtisknutá do rohu předsíně, na dveřích zašlý lak, štuky na stropě téměř neviditelné. Poháněla mne zvědavost, chtěla jsem vědět co nejvíce o původním vzhledu bytu. 

Chtěla jste ho vrátit do původního stavu?

Ne, to mě vůbec nenapadlo. Snažila jsem se ho jen očistit od nánosů doby. Seškrabat zdi, proniknout k původní malbě, odkrýt ornament na stropě, udělat si představu, jaký interiér tu byl kdysi. Nikdy mi nešlo o to, udělat z toho bytu muzeum. Muzeum je ještě dobrá věc, tam jsou věci opravdu původní. Ale v současnosti mnozí nahrazují starožitnosti replikami. Nahradit původní věc replikou lze jen v některých nezbytných případech. Například se podívejte na dveře, ty skleněné výplně jsou kopie, nejsou výrazné a nijak to nepobuřuje. Sehnat totiž starožitné předměty, které potřebujete a které se k sobě hodí, je velmi obtížné. Není ani snadné nechat si je vyrobit. Řemeslo zakrnělo. Žijeme v uspěchané době. Tehdy si řemeslník s věcmi doslova hrál. Čas plynul jinak. A také se kladl důraz na kvalitní materiál, ten nebývá snadné nyní získat. 

Jak jste tedy postupovala a co jste při rekonstrukci objevila?

Zbavili jsme byt všech dodatečných příček, změnili původní určení místností, např. koupelna je v bývalé kuchyni, toaleta ve špíži, a naopak kuchyňská linka v obývacích prostorách. Vlastně nemám ráda, když někdo označuje místnosti jako obývák, ložnice apod., aby tím vymezil činnost, která tu probíhá. Tato označení jsou do jisté míry přežitá. Název prostoru, který obýváme, se může proměňovat podle našich aktivit. Nedávno jsem viděla fotografii ložnice s vanou uprostřed a s oknem do zeleně. Hned bych to realizovala. Ale abych se vrátila k rekonstrukci. Odstranili jsme radiátory, a tím odlehčili okenní partie. Strop jsme umývali celý měsíc, než se jeho štuky objevily v syrové podobě.

                   

Byl to zážitek, připadala jsem si jako v nějakém starém kostele. Bohatý stropní ornament ukazoval, že strop má delší historii než například dveře. U nich překvapuje jednoduché, geometrizující zdobení. Od původní barevnosti jsme ihned upustili, byla tmavá. Jen jsme vše lehce zatónovali, patinovali lomenou bílo-šedou. Zdobení bylo tehdy prováděno pravým zlatem, a tak by restaurování bylo příliš finančně náročné, možná by i rušilo svou výrazností. 

Strop vás fascinoval, proč?

V současnosti se stropu nepřikládá váha, a to je škoda. Ráno se probudíme a náš první pohled patří velké bílé ploše nad námi. Když jsme v přírodě, je nad námi bleděmodré nebe, kolem nás zeleň. V secesní době vás čekal po ránu zážitek, barevný ornament, radost. 

Objevíte-li ve svém bytě zachovalé štukatérské ozdoby, které jsou ale překryty mnoha nátěry, pokuste se je nejdříve umýt měkkým štětcem a čistou vodou, případně s kapkou saponátu. Do kvalitních štuků se přidávají tužidla, takže takový zásah vydrží bez poškození, i když poněkud zahnědnou. To napraví nový nátěr kvalitní barvou.

Nákladné a zdobené textilie byly hmotné. Současnost je rychlejší a jednodušší. Přitahuje mne ale stejně jako minulost. Eklekticismus je znakem současných trendů, proč bych mu nemohla podlehnout i já? K výběru textilií do oken jsem opět přistupovala racionálně. Výhled z oken na Slovanský ostrov je sám o sobě obrazem, bylo by hřích ho zahalit do záclon. V ulici je ale umístěno veřejné osvětlení s pronikavým nočním světlem. Spánek by neměl být rušen, volila jsem tedy neprůhledné, hustě tkané hedvábné tafty.  

Světlé stěny v lomené bílé skutečně odlehčují prostor. Dávají vyniknout modernímu nábytku špičkového designu. Jakou souvislost má s minulostí?

Překvapivě velkou. Ingo Maurer, autor oněch úžasných svítidel, který má ateliér v Mnichově, se inspiruje starými myšlenkami a aplikuje je do nových technologií. Evokuje ve mně minulost, ale zároveň vyvolává soudobou atmosféru. 

Co vás na secesi přitahuje? Myslíte, že je stále aktuální?

Je to zdroj inspirace, obdivuji řemeslnou dokonalost té doby. Nejsem to jenom já, pracují s ní i mnozí současní návrháři – v oblasti módy je to třeba J. P. Gaultier nebo John Galliano, který vede Diorův salon. Ale leckdy z ní vycházejí i návrháři bytového textilu a nábytku. U mnoha renomovaných firem zabývajících se bytovým textilem bývají nadčasové secesní dezény permanentní součástí kolekcí. 

Při restaurování starého interiéru můžete narazit na velmi výrazné původní barvy na stěnách. Není nutné se snažit tuto barevnost obnovit ani ponechat celý interiér v bílé.
Řiďte se tím, která barva vám působí potěšení nebo vás uklidňuje, a nebojte se použít také výrazné odstíny.

Kontakty:

Senovážné nám. 22, Praha 1

tel.: 224 142 478, fax: 224 142 479

e-mail: kartell@konsepti.com

Na Příkopě 12, Praha 1

pasáž Černá růže

tel.: 221 014 331           

Dlouhá 32, Praha 1

tel.: 222 319 536;
Masarykovo nábř. 20, Praha 1

tel.: 224 931 405

e-mail: info@sirius-design.cz

www.sirius-design.cz