|
|
Hned od prvního okamžiku jsme se tu cítili jako doma. I u nás se stále častěji prosazuje trend povýšit kuchyň na víceúčelový prostor, který svým členěním poskytuje hospodyni účelně uspořádané místo k práci a zároveň je i místem nejčastějších rodinných setkání. Podobně jako u nás „Dům začal být pro naši početnou rodinu malý, proto jsme se v roce 1997 rozhodli pro přístavbu,“ říká paní Barbara. Z nástavby, o kterou se dům zvětšil, vznikl obývací pokoj, u původní kuchyně vybourala najatá firma příčky a vytvořila prostornou místnost, která se stala středem rodinného života. „Líbí se mi, že při vaření vím o ostatních, co dělají, můžu si s nimi povídat, přijde-li návštěva, připravuji pohoštění a zároveň se jim věnuji.“ V Irsku je kuchyň víc společenskou místností než jen přípravnou jídla. Irové, kteří si potrpí na tradice (právě tradice a jejich hrdost a tvrdohlavá nepoddajnost jim pomohly překonat v dějinách ta nejtěžší údobí), považují kuchyň za nejpříjemnější a nejdůležitější místo svého bytu. Jejímu zařízení věnují obzvláštní péči. Zařízení kuchyně je ze dřeva červené olše, které je v Irsku velmi oblíbené, pracovní deska z umělého materiálu. Kovové úchyty korespondují s barvou dalšího zařízení (dřezu, baterie, digestoře) a spotřebičů (varné konvice, topinkovače atd.). Velká okna zajišťují nejen dostatek přirozeného světla, ale pohled z nich na okolní zeleň přispívá k celkové příjemné atmosféře. Kuchyňská globalizace Nahlédli jsme i pod pokličky paní Barbary. Jaká je irská kuchyň? Je jiná i stejná. Ta odlišnost je dána historickými kořeny, stejnost podobným životním stylem. Proto jsme tu našli zařízení, která jsou i v našich kuchyních běžná – varnou desku, mikrovlnnou troubu, varnou konvici, topinkovač, toustovač… Snad i proto jsme se tu cítili jako doma. Víte, že… Nejznámějším pokrmem irské kuchyně je irish stew, guláš ze skopového nebo jehněčího masa s bramborami, petrželkou a cibulí. Brambory patří k základům tamní kuchyně a v minulosti byly hlavním zdrojem obživy. Ve 40. letech 19. století postihla Irsko několikrát jejich veliká neúroda, která měla za následek hladomory a s tím spojenou silnou vlnu vystěhovalectví. Další významnou součástí jejich stravy jsou samozřejmě ryby, a to jak sladkovodní, tak i mořské. Kontakty: ITALIA INTERIOR-DESIGN, Na Mlýnské stoce 9a, České Budějovice, tel.: 386 352 963, e-mail: info@italia-design.cz; LORENZI GROUP CZ, Strojírenská 259, Praha 5, tel.: 257 952 161 text: Květuše Sajnerová foto: Ivan Bárta a archiv zdroj: Svět kuchyní 1/2005 |
Blog
Okna zlodějům (ne)otevřená
|
|
Ze statistiky ministerstva vnitra vyplývá, že zloději vnikají do domu v 35 % případů otevřenými okny či pootevřenými balkónovými dveřmi. Pokud jsou zavřená, tak se okny do domů vlámávají zhruba v 16 % případů, a to hlavně okny v přízemí. Zbylých jedenáct procent představují proniknutí do domu sklepními okny. Vypadá to tedy, že nezabezpečená okna jsou pro zloděje rájem. Aby sklo neprasklo Nejslabším bezpečnostním článkem oken je skleněná výplň, proto pokud chceme lapkovi překazit jeho lup, pak sklu věnujeme největší pozornost. Můžeme okno zasklít vícevrstveným sklem, případně se zalitým drátěným pletivem nebo můžeme jako skleněnou výplň zvolit tvrzené sklo. To je vhodné tam, kde jde o bezpečnost proti zranění – výplně vnitřních dveří. Okno lze také „opancéřovat“ takzvaným vrstveným sklem. Při jeho výrobě je použita tzv. sendvičová technologie lepení, vrstvy sklo + fólie + sklo. Takto upravené sklo může spolehlivě nahradit ne vždy estetické mříže. Bezpečnostní fólie Poměrně častým a v současné době ne již tak drahým ochranným prvkem (cena od 1 000 Kč/m²) je i polepení skla okna bezpečnostní fólií. Lepí se na sklo tloušťky 6 nebo 4 mm; fólie jsou tvořeny vrstvami polyesterového filmu a jsou tlusté 50 až 400 mikronů (0,05–0,4 mm), čiré, naprosto průhledné (propustnost světla kolem 90 %).
Bezpečnostní fólie nijak nenarušují vzhled budovy. Jejich skutečná účinnost je opravdu až na skle minimálně čtyřmilimetrovém (klasická okna v panelových domech jsou však bohužel pouze třímilimetrová!). Bezpečnostní fólie slouží jako mechanická zábrana, která zpomaluje postup zloděje obdobně jako mříže. Pokud jde o atestovanou fólii, která je nalepena podle odpovídajících předpisů, považují ji pojišťovací subjekty za bezpečnostní mříž. Navíc může být bezpečnostní fólie kombinovaná s protisluneční nebo s fólií zabraňující zbytečnému úniku tepla sklem z místnosti. Kde nepomůže páčidlo Proti vypáčení okna a vysazení z pantů je nejlepší ochranou bytelná konstrukce oken a křídel a zabezpečení pantů jako u dveří. Závěsy musí být pevně a bezpečně uchyceny jak v rámu, tak i v křídle. Musí být konstruovány a zabezpečeny tak, aby křídla v uzavřeném či mírně pootevřeném stavu nešla vysadit nebo vypáčit. Okenní překlady a parapety je nutné vyzdít či vybetonovat až k rámu, aby nevznikla mezera mezi zdí a oknem. Nedoporučujeme používat jednoduché jazýčky, obrtlíky a zástrče, které lze po rozbití skleněné výplně velmi lehce překonat. Bezpečnost oken podstatně zvyšují uzamykatelné uzávěry a kliky (a to i u větracích poloh). Velmi účinný bývá přídavný okenní zámek určený pro zabezpečení střešních oken a oken, která se otevírají ven. Jeho dvojitá ocelová závora u některých typů odolá tlaku přes 6kN (600 KP). Na trhu jsou k dostání i uzavíratelné okenní kliky. Život a mříže Snad nejbytelnějším zabezpečením oken jsou mříže. Vybírat si lze od několika typů mříží, přes předokenní žaluzie až po bezpečnostní fólie. Nejběžnější ochranou oken jsou mříže, které jsou na trhu k dostání v několika variantách. Nejvíce se používají pevné mříže (pořizovací cena od 1 000 Kč/m”), jejichž nevýhodou je obtížná manipulace, ubírají také světlo do místnosti a mohou mít i negativní vliv na psychiku lidí například pracujících v takto zabezpečené kanceláři. Daleko lépe proto vyhovují nůžkové mříže (pořizovací cena od 3 000 Kč/m²), které lze stáhnout ke straně, tak nejsou prakticky vidět. Nůžkové mříže splňují bezpečnostní třídu 2 až 3. Další možností jsou rolovací mříže (pořizovací cena od 5 000 Kč/m² s manuálním pohonem, od 8 500 Kč/m² s elektrickým pohonem), které se při otevření rolují do schránky. Tu lze schovat i do podhledu v interiéru. Rolovací mříže se využívají spíše u větších ploch nebo tam, kde je potřeba elektrické či automatické ovládání mříží. Nezáleží však pouze na kvalitě mříží, ale také na jejich instalaci. Mříž upevněná zvenku několika šrouby zloděje na dlouho nezastaví. Je-li to technicky možné, doporučuje se buď mříž celou umístit dovnitř, nebo alespoň schovat kotvení. Bezpečnost za roletami Velice módním trendem je v současné době zabezpečení oken bezpečnostními roletami. Ty nemají obecně takovou bezpečnostní důležitost jako mříže. Existují však již rolety vyrobené např. s polycarbonátovou výplní, které odolávají násilí (pořizovací cena od 5 000 Kč/m² s manuálním pohonem, od 8 500 Kč/m² s elektrickým pohonem). Jejich nevýhodou je nutnost doplnění o uzamykací element. Obecně bychom mohli říct, že dobrá bezpečnostní roleta má vedle obzvláště robustních profilů i velké množství doplňků, jako jsou bezpečnostní zámky proti nadzvednutí, bezpečnostní aretace, bezpečnostní spodní lišta. UŽITEČNÉ RADY Rám oken Musí být pevný, ať je vyroben z jakéhokoliv materiálu (dřevo, plasty, kov…), a řádně ukotven do zdi (ostění). Závěsy Musí být pevně a bezpečně uchyceny jak v rámu, tak i v křídle. Konstruovány a zabezpečeny by měly být tak, aby křídla v uzavřeném či mírně pootevřeném stavu nešla vysadit nebo vypáčit. Okenní překlady a parapety Měly by být vyzděny či vybetonovány až k rámu, aby nevznikla mezera mezi zdí a oknem. Okenní křídla Celá konstrukce musí být pevná v krutu, jinak při pohybu okna může sklo prasknout. Pokud má okno velkou plochu, je rozumné dělit jeho konstrukci svislými sloupci nebo vodorovnými poutci. Závěsy uchycené v okně musí odolat páčení. Uzávěry a kování Hlavně u přízemních oken je nutné, aby byly kvalitní a bezpečné. Nelze používat jednoduché jazýčky, obrtlíky a zástrče, které lze po rozbití skleněné výplně velmi lehce překonat. Bezpečnost oken podstatně zvyšují uzamykatelné uzávěry a kliky (a to i u větracích poloh). Okenice Měly by být opatřeny uzamykacími prvky. Mříže Klíčové jsou tyto parametry – odolnost materiálu, nerozebíratelnost konstrukce, ukotvení, velikost ok a průřez materiálu. Rolety Pokud jsou opatřeny polycarbonátovou výplní, dokáží odolat i pokusu o násilné vniknutí. Jejich nevýhodou je nutnost doplnění o zámek. Luxfery Již při stavbě je nutno jednotlivé vrstvy luxferů prokládat kovovými tyčemi (vodorovně i svisle), které jsou pevně ukotvené ve zdi, čímž se vytvoří jakási vnitřní mříž zpevňující luxferové zdivo. Balkony Majitelé objektů by jim měli věnovat stejnou pozornost jako vstupním dveřím, což se hlavně v přízemí může vyplatit. Zvýšení bezpečnosti lze dosáhnout instalováním uzamykacího systému klika – klika nebo knoflík – klika s bezpečnostní cylindrickou vložkou. text: Vladimír Iliev foto: archiv zdroj: Rodinný dům 1/2005 |
Odvážné křivky a zářivé barvy
|
|
To byl důvod, proč se také rozhodl, že bude mít zakřivené schodiště, světlíky, nábytek, a dokonce i reproduktory. Když se do bytu nastěhoval, zdi byly bílé. Lee je ale chtěl v purpurové červeni, byť ho architekt varoval, že nebudou ladit s červeným a modrým nábytkem. Ale Lee přesto dal přednost výrazným barvám. Teď mají stěny odstín žlutého slunce, sytého a teplého lilku, tmavě červeného korálu. Studený ocelový nosník, který v hlavním obytném prostoru působil nepatřičným dojmem, se změnil na výrazně robustní sloup a byl natřen zajímavou petrolejovou modří. Probarvené schodiště Ale nejzakřivenějším a nejbarevnějším koutem je vchod do bytu, který byl přeměněn z úzkého a poněkud stísňujícího prostoru pomocí dvou rafinovaných zákrutů na skvěle nerovné schodiště s oknem, které je zasklené moderním barevným sklem. To je zvenčí prozářeno přicházejícím světlem a v noci vlastním širokoúhlým světlometem. V horní části schodiště na zlatavě žluté stěně visí solitér připomínající tvorbu Andyho Warhola — zářivě šarlatové jízdní kolo. To je tam však zcela prozaicky uloženo pro jeho kamaráda. Nápady od Nany Když se Lee začal zařizovat, nevěděl o moderním nábytku vůbec nic. Šťastná náhoda ho svedla dohromady s dobře informovanou dámou, s Nanou. Ta ho nasměrovala k několika skvělým kouskům, jako je nezvykle velká šatní skříň s dveřmi z pískovaného skla a několik stolů umístěných v původní ložnici, z které se nyní stala pracovna. Nana také objevila ukládací prostory z třešňového dřeva a našla pro něj nádherné pohovky provedené v královské modři a chaise longue v červené barvě. Domácí internetová kavárna Snídaně se podává na barovém pultu, kde je stolní moderní počítač iMac. Lee považuje tento prostor za svou internetovou kavárnu. Tráví v ní více času než ostatní lidé. Dělá si zde program na celý den a sleduje přitom předpověď počasí, jak je ostatně v Anglii zvykem. Kuchyň ještě musí projít zásadní přestavbou. O realizaci se postará Lee sám. „Nejlepší na tomto bytě je překrásný výhled a světlo, které sem proudí,“ říká Lee. „Mám rád, když se mohu dívat na oblohu, kdykoliv jsem doma. Pomocí dalekohledu lze nahlédnout do mého bytu od Barbican Towers. Pak je vidět naprosto přesně, co tu dělám. Ale to mě ani v nejmenším nevadí. Někdo mi řekl: ,Jakmile jednou bydlíš vysoko, už tam budeš chtít zůstat navždy.‘ A já si myslím, že by to mohla být pravda.“ text: Romana Hložánková foto: Profimedia zdroj: Moderní byt 1/2005 |
Velké „kolébky“ v malých „ložnicích“
|
|
Nabídka výrobků je poměrně bohatá. Tvůrci se snaží uspokojit jak majitele prostorných koupelen (solitéry – samostatně stojící vany, vířivky a jiné), tak obyvatele panelových nebo malometrážních bytů. Ti ale musejí být skromnější. Díky akrylátovým vanám si přece jen tolik zoufat nemusejí. Především akrylát se zasloužil o to, že najdete tvarově vhodné vany téměř do všech prostorů. Rozverné akryláty Akrylát je vysoce odolný termoplast, který je v první řadě snadněji tvarovatelný než ocel, což se promítá nejen do rozmanité podoby van, ale také do jejich ceny. V případě klasických tvarů přijde levněji vana smaltovaná, opačně tomu je u van neobvyklých tvarů a velikostí. Akrylátové vany se také vyznačují kratší životností, což je důvod, proč na ně výrobci poskytují kratší záruční dobu. Co se týče rezistence, akrylátové vany jsou odolné vůči chemickým prostředkům, mají však nižší pevnost a dají se snadno poškodit tvrdšími předměty a čisticími písky. Nejsou také odolné vůči příliš vysokým teplotám, zpravidla však díky modernímu tvaru poskytují větší požitek z koupele. Jedním z nejtvrdších termoplastů je polymer dovážený z Anglie – lucite. Má zajímavý estetický vzhled a vynikající izolační vlastnosti. Povrch na dotek nechladí a je příjemný. Akrylát je tvarově a barevně stálý i odolný proti otěru. Při drobném poškození lze povrch opravit. Žádné obavy, sanitární technika vyrobená z akrylátů však odolává dlouhodobému působení běžně používaných chemikálií v domácnosti. Za předpokladu běžného užívání a namáhání poskytuje výrobce záruku 10 let. Poměrně větší zastoupení na trhu mají také různě vylepšené akryláty například quaryl, marbrex atd. Každý z těchto různě zpracovaných materiálů má své přednosti, jež si výrobci nechávají patentovat. Plech a ocelový plát Ocelové vany se lisují, takže si můžete vybírat z více tvarů, ovšem počtu tvarových variací van z akrylátů nedosahují. Oproti litině u nich odpadá problém s váhou, protože ocelové vany jsou mnohem lehčí. Tím je snazší doprava a umístit je můžete prakticky také kdekoliv. Dnes se k výrobě používají dva typy materiálů: ocelový plech nebo ocelový plát, které se povrchově chrání smaltem. Rozdíl je daný technologií výroby. Ocelový plech má na stejné ploše jako ocelový plát mnohem menší váhu a smalt k němu chemicky nepřiléhá. Vana z tohoto materiálu je velmi lehká, avšak není příliš kvalitní. Pokud je vana vyrobená z dostatečně silného materiálu, stává se natolik samonosnou, že nepracuje se svým okolím a smalt nepopraská. Každý výrobce udává tloušťku vany (většinou je uvedena kompletní síla smaltu + oceli), přičemž standardní vany mají celkovou sílu cca 2 mm, kvalitnější typy pak víc než 3 mm. Co je smalt? Jde o povrchový materiál na bázi skla, který je vyrobený ze stoprocentně přírodních minerálních surovin. Patří mezi nejtvrdší materiály, je neporézní a zaručuje dokonalou trvanlivost povrchu. Díky němu nelze ocelovou vanu poškrábat běžně používanými předměty, vana je odolná proti kyselinám a zásadám, je hygienická a snadno se udržuje. Díky tomu si výrobci kvalitnějších ocelových van mohou dovolit vysokou, někdy i desítky let trvající záruční dobu. Zašlá sláva Odlévané litinové vany jsou už za zenitem. V dobách své slávy představovaly maximální komfort. Na rozdíl od necek vyšel tvar litinové vany vstříc pohodlí lidského těla. Tento materiál disponuje také nesporně velkou tepelnou kapacitou. Voda v ní vydrží poměrně dlouhou dobu teplá. Nevýhodou je ale váha. Znesnadňuje dopravu a v některých stavbách ji nemůžete mít vůbec. Našla by se i další nevýhoda. Litina je měkký materiál, takže časem, i když pomalu, dojde k popraskání smaltu, kterým je vana povrchově chráněna. Sny o neckách Když se pozorněji podíváte na dnešní nabídku sortimentu van, nebudou chybět ani vany dřevěné. Že by se nám stýskalo po neckách? Máme snahu vracet se k přírodě a také jsme se naučili dřevo kvalitně zpracovávat. Když pomineme veřejné lázně, kam se lidé chodili v minulosti koupat, první dřevěné „vany“ byly kádě. Svůj účel sice splňovaly, ale dnes by nás uspokojily možná tak na chalupě a ještě jen jako nouzové řešení. Moderní dřevěné vany jsou velmi drahé, ale působivé. Bývají vyrobeny z tvrdého dřeva, chráněné nátěrem a stejně jako mramorové vany musí je osazovat odborník, který zabrání prosakování vody spárami. Dalším skvostem jsou vany z nerezavějící oceli, které se vyrábějí se saténovou i zrcadlovou povrchovou úpravou. Velmi dobře se čistí, jsou hygienické, ale na dotek chladnější než akrylátové. Běžně se s nimi můžete setkat především v lázních. KOLIK STOJÍ VANY?
Kontakty: DUSCHOLUX, Holasice 119, Rajhrad, tel.: 547 229 025, fax: 547 229 833, IL BAGNO, Ostrovského 36, Praha 5, tel.: 251 562 116, KALDEWEI TSCHECHIEN, Ohradní 61a, Praha 4, tel.: 241 092 150, fax: 241 092 160; LUCITE INTERNATIONAL, Na Okraji 46a, Praha 6, tel.: 235 361 060, SANITEC (ALBATROS), Komenského 2501, Tábor, tel.: 381 254 907, fax: 381 254 908; TEIKO, Spytihněv 576, Zlínský kraj, infolinka: 800 100 050, tel.: 577 110 311, text: Lenka Pavlovská foto: archiv zdroj: Svět koupelen 1/2005 |
Dům U červené kočky
|
|
V příjemné klidné lokalitě nad Motolem, odstíněné hustě porostlým svahem od frekventované komunikace, stojí na první pohled neokázalý konzervativní rodinný dům s jedním podlažím a s obytným podkrovím. Na druhý, preciznější pohled ale překvapí vtipným nápadem – střecha se nad domem plynule rozkládá jako důmyslný hlavolam z rukou inženýra Rubika. Dům přesně na míru Většina klientů často požaduje po architektovi kopii toho, co již kdesi viděli na vlastní oči nebo na obrázcích, a nemají odvahu vyzkoušet něco nového. V tomto případě ale investor plně důvěřoval architektu Jaroslavu Tachecímu, který zase na oplátku věnoval dostatek času tomu, aby poznal své zákazníky i jejich životní styl, a mohl tak pro ně navrhnout dům doslova na míru. Na míru jejich životnímu stylu, potřebám a vkusu. Díky vzájemné intenzivní komunikaci se pak architektovi podařilo přesvědčit investora i o několika odvážných nápadech, které dodaly celé stavbě nevtíravou osobitost – například o veselé barevnosti vnějšího pláště domu, oken a předokenních rolet, ale především o odvážném řešení střechy. Přísné regulační podmínky, které byly vypracovány pro tuto lokalitu v rámci urbanistické studie, stanovily v zájmu architektonického sjednocení celého území velmi striktně charakter budoucích staveb. Těmto podmínkám se musel projekt samozřejmě do značné míry podřídit. I tak ale zůstalo architektu Tachecímu dost prostoru na vytvoření zajímavé stavby s nepravidelným, avšak osově symetrickým půdorysem, která se v pravém úhlu rozevírá jihozápadním směrem a svými rameny obklopuje terasu koncipovanou jako příjemné atrium. Dům je umístěn na pozemku tak, aby chránil soukromí obyvatel před nežádoucími pohledy z ulice a zároveň maximálně šetřil prostor využitelný pro okrasnou zahradu navrženou zahradní architektkou Janou Pyškovou. Již zmíněné originální pojetí střechy lze chápat jako soustavu sedlových střech, z nichž střední část střechy je výškově posunuta nad sedlové střechy krajních křídel, a to o výšku poloviny podlaží. Takový způsob řešení, těžko představitelný pro laika, právě vyvolává dojem pozvolného rozložení střechy do tří stupňů. V interiéru pak podtrhuje zajímavou členitost prostoru obytného podkroví. Prosklené stěny Vnitřní řešení přízemí i obytného podkroví domu v sobě promyšleně snoubí požadavek investora na velký obytný prostor, který bude využívat celá rodina, i dostatek soukromí pro každého člena rodiny zvlášť. Architekt Tachecí navíc nápaditě rozčlenil přízemní obytný prostor spojující v sobě funkci obývacího pokoje, jídelny i kuchyně, drobnými stavebními prvky. Schodiště vedoucí do podkroví i schodiště od zádveří oddělují prosklené stěny, prostor jídelny vstupuje díky velkoformátovým oknům pravým úhlem do atria a nabízí tak přímý kontakt s celou zahradou, obývací pokoj a jídelní kout zase pocitově předěluje snížený strop elegantním zabudováním klimatizace. Prosklená stěna využívaná jako dekorativní vitrína pak ještě vymezuje intimní zónu hostinského pokoje s vlastním hygienickým zázemím. V obytném podkroví se nachází pracovna s malou terasou nabízející příjemný výhled přes vrcholky stromů na motolské svahy. Navýšením o polovinu podlaží se pak nad úroveň pracovny posunuly ložnice rodičů i pokoje obou děti a velká koupelna. Digitální technologie Teprve těsně před dokončením celé stavby se investor rozhodl ještě ke stavbě celoročně využitelného bazénu. Protože s takovou dostavbou projekt původně nepočítal, rozhodli se ji architekt i investor přiznaně výrazně odlišit, a to i vizuálně. Objekt se napojuje na rodinný domek za kuchyní celoplošně prosklenými dveřmi, které umožňují průhled až na bazén a opticky ještě zvětšují celý obývací prostor. Samotný bazén je řešen s ohledem na maximální možné energetické úspory a automatické zařízení, které jej obsluhuje, je natolik komplikované a důmyslné, že patří v naší republice mezi skutečné rarity. Digitální technologie jsou vůbec charakteristickým znakem tohoto domu. Inteligentní vytápění individuálně řízenými radiátory, ochrana celého objektu, klimatizace, zavlažování zahrady, předokenní žaluzie i hustě rozvedené sítě a přípojky po celém domě poskytují uživatelům veškerý technologický komfort 21. století. Zařízení domu ale rozhodně nepůsobí technicky chladně. Stěny všech místností jsou vymalovány v sytých teplých tónech, z užitých materiálů v nábytku jednoznačně převažuje dřevo podtrhující hřejivou náladu interiéru. Schody v zádveří, které v sobě ukrývají další úložné prostory, a praktický bar v kuchyni navrhla architektka Helena Šimůnková. Domáckou atmosféru ještě umocňují keramické sošky a nádoby z dílny akademického sochaře Miroslava Olivy. Ten je rovněž autorem dekoračního sloupu umístěného v prostoru terasy, který kryje trubku svádějící dešťovou vodu do jímky k ekologickému zavlažování zahrady. Tento dům zkrátka nemohl najít vhodnější symbol než spokojenou kočku. TECHNICKÉ ÚDAJE Dispozice: 7 + 1 Zastavěná plocha: 132,7 m² ARCHITEKT
Ing. arch. Jaroslav Tachecí (1953)
text: Lucie Konášová foto: Lubomír Fuxa zdroj: Můj dům 1/2005 |
Zelení mazlíčkové
|
|
Také pokojové rostliny mají zimní klid, což ovšem neznamená, že nepotřebují žádnou péči. Rozhodně je v lednu nepřesazujte a jen omezeně přihnojujte. POZOR SOUTĚŽ!!!Zúčastněte se soutěže „O nejkrásnější květinu vaší zahrady“ a vyhrajte některou z hodnotných cen. V zimě jsou interiéry velmi suché, a proto je nezbytné pravidelné zvlhčování vzduchu. Jiným rizikem je Záhořovo lože na parapetech: v mrazivém počasí se okenní tabule ochladí i pod bod mrazu a na opačné straně v místnosti je třeba 25 °C. Květiny v těsné blízkosti okenního skla na jedné straně namrzají a na druhé se přehřívají a vysušují. Před příchodem velkých mrazů proto raději odsuňte květináče dál od skla nebo květinu postavte na jiné místo. Pokud si chcete domů pořídit zelené osvěžení, poradíme vám několik tipů. Nákup ale raději nechte na dny, kdy venku nebude mráz, protože květiny vám mohou snadno zmrznout i během přenášení z auta domů.
Kapradina do vašeho bytu Jemně ochmýřené listy žebrovce (Blechnum gibbum) vyrůstají ze země v jednom místě. Starší rostliny ovšem vytvářejí kmínky. Nejstarší listy odspodu odumírají a opadávají, nové stále vyrůstají na vrcholu. Rostlina snese více světla než jiné kapradiny, ale stejně jako ony potřebuje pravidelnou zálivku a rosení.
Temná královna Zajímavostí a vzácností je Tacca. Pochází z Malajsie a lidově se jí říká „netopýří rostlina“ nebo „čertův jazyk“ kvůli dramatickému černému květu s jemnými visícími vlákny. Jako všechny tropické rostliny i Tacca preferuje vlhké a teplé stanoviště. Dováží se jen na sklonku zimy – od konce ledna do dubna. Nedbalá elegance Oblíbenou rostlinou v moderním interiéru je Nolina z čeledi liliovitých. Nápadná je ztlustlá báze kmene, na jehož vrcholu vyrůstá jedna nebo více růžic šedozelených listů. Listy mohou dorůst délky až 90 cm, jejich konce se elegantně vlní a krabatí. Noliny kvetou velmi zřídka, ale pokud budete mít štěstí, vyraší vám tisíc drobných bílých kvítků uspořádaných na dlouhém stvolu. Nolina preferuje světlé stanoviště, propustnou půdu nebo zeostrat a střední zálivku.
Ztepilý krasavec Domovinou smokvoně (Ficus benjamina) je tropická Indonésie, kde je známý jako kouzelný „Banyán”. Přesto se i v prostorách s ústředním topením a klimatizací tento fíkus dožívá dlouhého věku. Vyžaduje pravidelnou zálivku a rosení, světlé ale ne přímo osluněné místo. Pro zalévání používejte převařenou, vychladlou vodu – zabráníte tím zvápnění substrátu. text: Jana Pyšková foto: Holandská květinářská kancelář zdroj: Můj dům 1/2005
|
Recept na ideální kuchyň
|
|
Zařídit si novou kuchyň nebo rekonstruovat tu starou není žádná hračka. Její vybavení by s ohledem na současnou oblibu otevřených kuchyní mělo ladit nejen s jídelním koutem, ale zároveň korespondovat i s interiérem ostatních místností. Také by nám mělo maximálně usnadňovat přípravu pokrmů a ctít pravidla ergonomie. Z těchto důvodů se vyplatí sledovat vývoj, který s sebou přináší stále dokonalejší materiály a důmyslnější řešení kuchyňských sestav. Z čeho můžeme vybírat V nabídce současného trhu najdeme kuchyňské sestavy nejrůznějších stylů. Není problém pořídit si kvalitní rustikální vybavení. Současní truhláři hrdě prohlašují, že jsou stejně šikovní jako jejich předchůdci, jejichž mistrovský fortel máme příležitost obdivovat na dochovaných kusech starého nábytku. V moderních obytných stavbách je však mnohem populárnější a vhodnější instalovat jednoduché vybavení, které poskytuje maximum a zároveň od nás vyžaduje minimum. Dnešní výrobci rozhodně nezavrhli klasiku v podobě dřeva, ale na druhé straně otevírají dokořán dveře hi-tech stylu, v němž hrají hlavní roli kov a sklo. Z těchto materiálů jsou vyrobeny kuchyňské sestavy jednoznačně připomínající vybavení profesionálních kuchyní. Najdeme je především v rodinných domech reprezentujících čistý funkcionalismus. Největší oblibě se však v kuchyních stále těší vybavení vyrobené z MDF desek či dřevotřísky s fóliovou, laminátovou povrchovou úpravou. Povrch dvířek kuchyňských sestav často tvoří také dýha či nejrůznější laky. Více než v minulosti se i tyto materiály kombinují se sklem, zvláště pískovaným. Sklo totiž disponuje schopností celou sestavu provzdušnit a odlehčit. K oživení tohoto typu sestav slouží i prvky z lesklého či matného kovu. Co se týká barev, v kuchyni – stejně jako v jiných místnostech – se (kromě kuchyní zařízených v hi-tech stylu) stále více uplatňují pastelové barvy. Jejich výběr a kombinace záleží pouze na vašem vkusu a ostatním vybavení kuchyně i dalších místností. Přehled, dostupnost, variabilita Větší změny než materiály a design kuchyňských sestav však v posledních letech zaznamenaly úložné prostory. Jejich posláním již není nádobí, pomůcky, potraviny a nápoje pouze uskladňovat. Musí také zajistit dokonalý přehled o uložených věcech a jejich snadnou dostupnost. Kuchyňské sestavy se dnes už nevyrábějí s klasickými spodními dvířky na pantech, ale s výsuvnými, případně otočnými zásuvkami. U horních skříněk zase stoupá zájem o výklopný systém otevírání či rolety – obě varianty totiž umožňují, aby skříňka zůstala otevřená, aniž by dvířka bránila v pohybu. Dokonalý přehled a dostupnost všech uskladněných věcí umožňuje systém různých zásuvek a výsuvných kontejnerů. V kuchyních, které nemají v blízkosti komoru, ji lze nahradit úložnými prostory v podobě spížních skříní s výsuvnými kontejnery, vozíky a policemi. Teleskopické vodicí systémy usnadňují vytažení jednotlivých částí spíže a zároveň plynulost pohybu. Každý kuchyňský nábytek by měl mít jak uzavíratelné, tak i otevřené skříňky. Funkčnost a celkové pohodlí kuchyňského vybavení pak zvyšuje systém kovových úložných prvků doplňujících úložný prostor nad pracovní deskou a mobilní pracovní či servírovací stolky. Pořízení kuchyně na míru nám dnes umožňuje zakázková výroba. Optimální řešení však mohou nabídnout i mnohé sektorové kuchyně. Pokud jsou jejich skříňky a další komponenty modulově zkoordinovatelné, lze z nich vytvořit celé řady řešení a kuchyni postupně doplňovat nebo pozměňovat. Odolné a slušivé Vývoj neobchází ani tak důležitý komponent kuchyňské sestavy – ovlivňující do značné míry její funkčnost i vzhled – jakou je pracovní deska. Ta většinou není součástí kuchyňské sestavy, takže její výběr záleží jen na nás. Materiály, z nichž se v současnosti desky vyrábějí, se liší jak svými vlastnostmi a vzhledem, tak i značně rozdílnou cenou. Největšímu zájmu se v současnosti těší desky vyrobené z dřevotřísky s laminátovou povrchovou úpravou. Vývoj podstatně zlepšil užitné vlastnosti i design tohoto typu desek. Laminát dobře odolává vysokým teplotám i různým agresivním čisticím přípravkům. Cena běžného metru laminátové pracovní desky (100 x 60 cm) se pohybuje okolo 800 Kč. Stále ve větší míře se v roli kuchyňských pracovních desek uplatňují takzvané minerální hmoty. Na trhu je najdete pod nejrůznějšími názvy – corian, hi-macs, kerrock, silgranit. Jde o materiály s neporézním, a tudíž snadno udržovatelným povrchem, odolné vůči vysokým teplotám a chemikáliím. Jejich velkou výhodou je, že jsou tvárné a lze je bezespárově spojovat. Vyrábějí se v nepřeberném množství dezénů a barev, takže se lehce kombinují s dalšími prvky kuchyňské sestavy. Cena pracovní desky vyrobené z tohoto materiálu se pohybuje od 9 000 do 13 000 Kč. Pracovní desku si můžete pořídit i z dalších materiálů. Jde například o keramické obklady, tvrdé dřevo či přírodní kámen. Každý z těchto materiálů však má svoji slabší stránku – ať již v podobě nižší odolnosti, náročnější údržby, a v případě tvrdého dřeva či přírodního kamene navíc vysoké ceny. Záda pracovní desky Důležitou součástí kuchyňské sestavy není pouze pracovní deska, ale i prostor mezi ní a horními skříňkami sestavy – často označovaný jako záda pracovní desky. Vzhledem k tomu, že jde o plochu sousedící s pracovní deskou, dřezem a varnou zónou, musí splňovat vysoké hygienické nároky a nezatěžovat nás náročnou údržbou. Vzhledem k tomu, že záda pracovní desky máme neustále na očích a že se nemalou měrou podílejí na celkovém vzhledu kuchyně, vyplatí se dát si na nich skutečně záležet. V roli zad pracovní desky nejčastěji vystupují obklady, a to jak keramické, tak i skleněné. U obou typů obkladů je v posledních letech velmi oblíbená mozaika. Předností obou zmíněných obkladů je bohatý výběr formátů, dezénů, barev a jejich snadná údržba, kterou komplikují pouze spáry. Cena metru čtverečního se pohybuje od stokorunových částek po několik tisíc, přičemž skleněné obklady jsou přibližně pětkrát dražší než keramické. Často používaným materiálem při obkladu zad pracovní desky je rovněž laminát a v poslední době i sklo a nerez. Slabší stránkou posledních dvou materiálů bývá, že je na nich vidět každá nečistota, která se však naštěstí snadno odstraňuje. Cena metru čtverečního pískovaného skla se pohybuje okolo 1 800 Kč, běžného metru nerezového obkladu v rozmezí od 2 000 do 3 000 Kč. Tím však možnosti obkladu zad pracovní desky nekončí. Stále víc se používá i přírodní a umělý kámen, anebo již zmíněné minerální hmoty umožňující bezespárové spojení s pracovní deskou. V zájmu pohodlí naší páteře Stranou vývoje v kuchyních nestojí ani nejnovější kritéria ergonomie. Podle výzkumů je při dlouhotrvajících činnostech v kuchyni optimální taková výška pracovní plochy, při níž se páteř ohýbá v úhlu menším než 20 stupňů. Z tohoto důvodu v prodejnách potkáváme stále více sestav, jejichž výšku lze pomocí nastavitelných nožiček nebo soklů přizpůsobit vzrůstu rodinného šéfkuchaře. Nic nebrání tomu, abychom časově a fyzicky náročnější práce v kuchyni vykonávali vsedě. Na trhu najdeme i sezení vhodné do pracovní části kuchyně. Střídáním práce vsedě a vstoje si zajišťujeme větší pohodlí a zároveň snižujeme zatížení páteře. Vzhledem k tomu, že v rodinném domě se počítá s prostornější kuchyní, záleží i na uspořádání kuchyňské sestavy. S ohledem na šetření pohybu a plynulý průběh jednotlivých pracovních kroků je nejvhodnější seřazení kuchyňských sestav do písmene L nebo vytvoření ostrůvkového řešení. Kam s odpadkovým košem Léty osvědčeným řešením je umístit odpadkový koš do skříňky pod dřezem, jejíž jiné využití je problematické. Přímo na dvířka skříňky lze připevnit koš na netříděný odpad. Vhodnější je však pořídit si integrované odpadkové koše a namontovat je přímo do prostoru pod dřezem. Koše určené do linky by neměly postrádat víko, které se automaticky zavírá po zaklapnutí dvířek. Současný trh nabízí poměrně bohatý výběr košů. Jednodušší varianty mají většinou koše dva, a to na kompostový a běžný odpad. Lepší možnosti třídění odpadu nabízejí kontejnery, které mají kromě dvou základních košů i menší nádobu na sklo, plech, případně i vybité baterie. Škatulata, škatulata, hýbejte se Chystáte se vybavit si novou nebo zrekonstruovanou kuchyň? Jestliže ano, nechvátejte. Pokud vám „padne do oka“ nějaká kuchyňská sestava, musíte se nejprve přesvědčit, že odpovídá rozměrům a tvaru vaší kuchyně, stejně jako přívody a odpady vody, rozvody plynu a elektřiny. Coby laikům vám v tomto směru nejlépe poslouží obyčejná čtvrtka, na kterou si zakreslíte půdorys kuchyně. Z papíru si vystřihnete moduly sestavy, které by měly tvořit sestavu. Jejich umístěním, posunováním zjistíte, zda je nábytek vhodný do vaší kuchyně, případně zda je třeba přistoupit k úpravě vodovodního řadu a rozvodů elektriky. Nejlépe dosažitelný je v kuchyňské sestavě prostor ve výšce 80 – 190 cm. Proto do něho ukládáme příruční zásoby potravin, nejčastěji používané nádobí a pracovní pomůcky. Poměrně dobře dostupné je i pásmo 40 cm nad podlahou, kam můžeme uložit například pekáče a jiné druhy nádobí, které rovněž často používáme. Ve výšce nad 190 cm se najdou skladovací prostory pro vybavení kuchyně, které používáme pouze příležitostně. text: Alena Vondráková foto: archiv firem zdroj: Můj dům 1/2005 |
Nasákavá dlažba? To snad ne!
|
|
Správná volba Kromě koupelny, WC a kuchyně se keramická dlažba hodí zejména do předsíně. Vstupujeme sem často v zašpiněných botách, proto očekáváme, že podlaha zde bude snadno udržovatelná. Při nákupu dlaždic si tedy nevšímejte pouze vzhledu, ale informujte se také o stupni otěru. Vybírejte podle toho, pro jaké účely budou dlaždice určeny a jaká zátěž na ně bude kladena. Pokud se rozhodnete pro glazované dlaždice, berte v úvahu, že jsou kluzké, zejména pokud máte děti. Do koupelen proto volte dlažbu se zdrsněným povrchem a malou nasákavostí. Otěruvzdornost (týká se glazovaných dlaždic) Jedná se o parametr, který zásadním způsobem ovlivňuje životnost dlažby (nezaměňovat s tvrdostí). Nejprve byla stanovena stupnice od PEI I do PEI IV a s vývojem nových materiálů bylo nutné ji rozšířit o další stupeň PEI V. Materiál je testován pomocí rotačního prstence, který se otáčí na povrchu dlaždice, a podle toho, kolik otáček glazura vydrží, se pak stanoví stupeň otěru. Tuto odolnost je nutné brát v úvahu při výběru dlaždic pro konkrétní místnost. Materiály na dolní hranici stupnice jsou vhodné pro použití do prostor, které jsou méně zatěžovány, s vyššími stupni je to naopak. Údržba
1. Pro exteriér volte mrazuvzdornou dlažbu.
2. Na frekventovaných místech se vyplatí použít dlaždice s vyšším stupněm otěruvzdornosti (do bytu postačí stupeň III až IV).
3. Do koupelny patří dlažba se zdrsněným povrchem a malou nasákavostí.
4. Méně nasákavé dlaždice se lépe čistí.
text: Kamila Synková foto: archiv zdroj: Vítejte doma 1/2005 |
Ladní tlouštíci v koupelně
|
|
Tento disignér vnímá koupelnu jako harmonický celek. Proto ji vybavuje nejen keramikou, ale i armaturami a doplňky. A také vzpomínkami – na styl šedesátých let, ovšem osobitě ztvárněný. Díky zaobleným hranám působí všechny prvky v koupelně i přes robustnost svých tvarů jemně a ladně. Všudypřítomná bílá nemrazí ani nenudí, ale má v sobě určité napětí a výzvu. Chromové armatury se skví na bělostném těle koupelnových solitérů jako rafinovaně elegantní šperk. Jako z mramoru Když vstoupíme do koupelny Marca Newsona, máme při prvním pohledu pocit, že jsme si spletli dveře a zabloudili do výstavní síně. Keramické prvky koupelnové kolekce připomínají sochy vytesané ze zářivě bílých bloků mramoru. Koupelně vévodí akrylátová vana o rozměru 190 x 95 cm volně stojící v prostoru. Úspěšně jí sekunduje umyvadlo vyrobené z jednoho kusu keramiky. Jeho oblá mísa je zarámovaná masivní odkládací plochou, která kromě estetických kvalit má i své praktické přednosti. Je dostatečně široká, takže se na ni leccos vejde, a snadno se čistí. To je typické pro celou kolekci, poskládanou z hladkých ploch. Ale zpět k umyvadlům. V nabídce jsou ve dvou základních rozměrech – 72 x 57 cm a 65 x 54 cm a lze je doplnit keramickým polosloupem. Ve stejném pojetí jsou i další koupelnové prvky – závěsný bidet s jedním otvorem pro armaturu a závěsný klozet. Z jedné rodiny S futuristickými tvary základních zařizovacích předmětů tvarově a barevně korespondují i nezbytné doplňky. I na nich se projevuje designérova tvůrčí metoda – na každý předmět se dívá, jako by jej viděl poprvé, a přemýšlí, jak by jej mohl udělat lépe. Přitom ale nesmí narušit harmonii celku. Takže v koupelně Marca Newsona nás doplňky neudeří do očí, ale musíme si je vylovit z celku jako zajímavý detail. Do kolekce patří několik poliček, zrcadlo s osvětlením, řada držáků na ručníky, miska na mýdlo a sprchové potřeby, samostatné věšáky. Nechybí ani držák na WC kartáč a na toaletní papír. Také koupelnové doplňky jsou v bílé barvě. Souznění tvaru a funkce Kolekci doplňují armatury navržené taktéž Marcem Newsonem. Snoubí se v nich formální čistota s pokrokovou technologií a kvalitním zpracováním. Armatury jsou osazeny kartušemi s keramickými disky, které zaručují jejich spolehlivost a dlouhodobou životnost. Ergonomicky řešené otočné ventily s jemným rýhováním jsou příjemné do ruky a dá se jimi přesně regulovat průtok vody. Zároveň se i dobře čistí. Do série patří kromě standardních typů také podomítkové armatury vanové a sprchové a rovněž pětiotvorová armatura pro volně stojící vanu. Náročnější zákazníci uvítají umyvadlové a bidetové armatury v termostatickém provedení, kdy pravý otočný ventil umožňuje regulaci průtoku vody a levý ventil slouží k nastavení požadované teploty. Takto vybavené mohou být i tříotvorové umyvadlové armatury, které jsou v nabídce s vyšším a nízkým vývodem. Stejně jako u keramiky a doplňků i u armatur čistota tvarů a jejich harmonie dokonale splývají s praktičností při použití. A právě to činí kolekci Marca Newsona jedinečnou. Pozor při údržbě akrylátových van! Na údržbu akrylátových van se nesmějí používat čisticí prostředky obsahující písek nebo látky podobného charakteru, které slouží k mechanickému čištění povrchu. Kontakt: IDEAL STANDARD, Zemská 623, Teplice, tel.: 417 592 191, fax: 417 560 772, text: Helena Chvojková foto: archiv zdroj: Svět koupelen 1/2005 |
Řešení architektů: definitivní přestavba
|
|
Základním požadavkem investorů je zvětšení obytné plochy a tím i užitného objemu domu. Zde je třeba sledovat více parametrů – vlastní objekt, okolní prostředí, orientaci ke světovým stranám a možnost rozšíření zastavěné plochy. Vzhledem k omezenému rozsahu znalosti okolí objektu jsme zvolili nenásilné řešení, které nijak zásadně nenarušuje vztahy k sousedním stavbám. Nová koncepce střechy Při rekonstrukci starší zástavby se vždy snažíme zasahovat co nejméně do vlastní konstrukce. Pro tento dům jsme navrhli novou koncepci střechy a jiný vzhled fasády. Do původního domku jsme vsadili novou vestavbu. Tím jsme dosáhli zajímavé architektonické formy i potřebného navýšení užitné plochy. Podle našich zásad oddělujeme společenskou zónu od klidové, která se „stěhuje“ do patra. V přízemí tak zůstává mnohem více společenské plochy orientované k jihu. Dům bude celkově otevřen směrem do zahrady k jižní straně. Proto jsme velikost a tvar oken směrem do ulice zvolili tak, aby zajišťovaly obyvatelům soukromí a neposkytovaly prostor pro nežádoucí pohledy zvenčí. Barevný kontrast Půdorysné řešení umožňuje umístit do přízemí technické místnosti, plnohodnotné zádveří, společenské WC se sprchou, pokoj pro návštěvu a společenskou zónu. V podkroví naleznete tři pokoje a koupelnu s toaletou. Barevnost fasády objektu respektuje rozdělení dvou objemů – původního domku a nové vestavby. Obkladový materiál objemu vestavby by měl být kontrastní k původnímu domu – zde je možné použít například cembonitové fasádní desky v antracitové barvě. Fasádu původního domku předkládáme v několika variantách s tím, že naše preference směřuje k čistě bílé. AUTOŘI
Petr Pospíšil (1977)
Jan Kyzlink (1974)
text: Jan Kyzlink, Petr Pospíšil vizualizace: autoři zdroj: Můj dům 1/2005 |
