|
|
Barvy do kuchyní vstupovaly opatrně a zvolna. Původně se na kuchyňský lakovaný nábytek používala jen bílá a její krémové odstíny. Trochu barevnosti vneslo do kuchyní mořené dřevo. Další barvy se začaly objevovat až v druhé polovině minulého století. Prvním výkřikem na našem trhu byla kuchyň Asta, která se vyráběla v několika barvách, nejpopulárnější byla ve výrazném oranžovém provedení. Snaha ozvláštnit kuchyně a vtisknout jim jedinečné zabarvení vedla k tomu, že si lidé podomácku natírali nebo tapetovali staré kuchyňské linky podle vlastních představ. Výsledek ovšem nebýval dokonalý. I dobře natřený nábytek se brzy odřel, lak odloupal. Retro i techno Během nedávných devadesátých let se s různě barevnými kuchyněmi doslova roztrhl pytel. V kuchyních se začaly objevovat barvy, které měly dříve vymezený prostor maximálně v dětských pokojíčcích. Vedle jemných pastelových odstínů se začaly prosazovat výrazné barvy. Jiný směr reprezentoval technostyl, který naopak vnesl do kuchyní chladné odstíny šedé barvy kombinované s kovovými prvky, případně akcentované černou. Zásnuby barev a stylů Ve snaze poskytnout zákazníkům maximum a umožnit jim vytvořit v kuchyni zcela individuálně pojaté prostředí, začali výrobci nabízet v barvách kuchyně všech stylů – klasické i modely techno. Rustikální kuchyně se dnes běžně vyrábějí v několika odstínech, nejčastěji bývají tónované do zelena, modra či žluta. Po dlouhé době renesance a obliby přírodního dřevěného povrchu se ale opět vrátil i trend lakovaného dřeva. Díky kvalitě nátěrů už není třeba se bát, že se povrch odře. Klasické kuchyně v rustikálním pojetí se dobře vyjímají například v barvě slonové kosti, světle i tmavě šedomodrém provedení, v tlumené žluté i v odstínech hnědé kombinované s béžovou, výjimkou nejsou ani kuchyně růžové. S výraznými barvami se ale u tohoto typu nábytku setkáme jen výjimečně. Uplatnění našly hlavně v moderních kuchyních, jejichž linie jsou jednoduché, přímé a povrch hladký. Jasné a syté barvy futuristicky pojatých kuchyňských sestav jsou nepřehlédnutelné. Efekt ještě umocňuje vysoký lesk. Nástřikové laky jsou velmi kvalitní, odolné a paleta barev i jejich trvanlivost nabízí v nábytkářském průmyslu široké uplatnění. Spokojeni tak mohou být i nároční uživatelé, jejichž představě o kvalitním materiálu vyhovuje jen dřevo. Nábytek z masivu opatřený lakem patří mezi nejdražší typy, svému majiteli však poskytuje záruku kvality tradičního materiálu v provedení, které odpovídá nejnovějším trendům. Nejen pro potěchu oka Kuchyň zpravidla nepořizujeme na krátkou dobu, a proto se musíme před definitivním rozhodnutím pro barevný nábytek ujistit, zda nás zvolená barva časem neomrzí. Nezanedbatelný není ani vliv konkrétní barvy na lidskou psychiku. Už po staletí uznávají léčitelé i vědci vliv barev na tělesné i duševní zdraví. Každá barevná složka světla má vlastní vlnovou délku a specifické energetické vlastnosti, jež jsou schopny ovlivnit celou škálu lidských emocí. Například modrá působí chladně, avšak uklidňuje, žlutá povzbuzuje, zelená stabilizuje a pomáhá prý zvýšit sebeúctu. Jakkoli existuje několik teorií o tom, jaké barvy jsou vhodné, nakonec si stejně každý pořídí barevný nábytek podle vlastního vkusu. A jak ukazují exponáty na veletrzích nábytku, v kuchyních dneška žádná barva není tabu. Vnímání barev Podle psychologů má podvědomě každý člověk určité barvy spojené s konkrétní věcí nebo událostí. Poměrně shodně vnímáme barvy, které se hojně vyskytují v přírodě. Vnímání barev se ale liší i vzhledem k národním zvyklostem. I když pro mnoho národů představuje černá smutek, v jiných, například ve Španělsku, ji považují za barvu slavnostní. Ve starém Egyptě dokonce symbolizovala znovuzrození. Kombinujte opatrně
Kontakty: ALEXA STUDIO, nákupní galerie Myslbek, 1. patro, Na Příkopě 19/21, Praha 1, tel.: 222 244 041, ATMOSPHERE, Klimentská 52, Praha 1, tel.: 222 324 042; DESIGN INTERIOR, Za Školou 137, Praha 9, tel.: 266 107 107; GORENJE, Pobočná 1/1395, Praha 4, tel.: 261 217 878; Ot. Beníškové 6, Plzeň, tel.: 377 539 206, HANÁK NÁBYTEK, Popůvky 71, Kojetín, tel.: 581 764 317; IKEA, Praha-Zličín, Avion Shopping Park, Skandinávská 1, Praha 5, tel.: 251 610 110, INTERIÉR ČÁP – Kuchyňské Studio, Budějovická 11, Praha 4, tel./fax: 241 734 528, ITALIA INTERIORDESIGN, Na Mlýnské stoce 9a, České Budějovice, tel.: 386 352 963, MINÁR KUCHYNĚ, Štefánikova 2532, Zlín, tel.: 577 434 424; SINGER, Roztylské náměstí 19/649, Praha 4, tel.: 272 771 049, text: Libuše Lhotská foto: Eva Faltusová a archiv zdroj: Svět kuchyní 1/2005 |
Blog
Šplhněte si u koupelny
|
|
Než si vyberete Před nákupem trubkového otopného tělesa je dobré znát několik základních informací.
Kontakty: KERMI, Na Javorce 179, Davle, tel.: 257 771 027, fax: 257 770 104, KORADO, Bří Hubálků 869, Česká Třebová, tel.: 465 506 111, infolinka: 800 111 506, e-mail: info@korado.cz; RAVAK, Obecnická 285, Příbram, tel.: 318 427 111, fax: 318 427 269, e-mail: info@ravak.cz, www.ravak.cz; RICHTER + FRENZEL, Nad Vršovskou horou 88/4, Praha 10, tel.: 267 107 380, text: Lenka Široká foto: archiv zdroj: Svět koupelen 1/2005 |
Hýčkání plevele
|
|
Při výběru rostlin do interiéru je nejlepší položit si otázku, v jakém klimatu žijí ve své domovině a jestli jsme podobné prostředí schopni simulovat. Květiny, které nepotřebují mnoho světla, často žijí v nižších pralesních porostech, z čehož vyplývá, že vyžadují vysokou vlhkost. Úkolem číslo jedna je tedy mlžit. Rostliny, které nepotřebují vláhu, zase většinou rostou na pouštích (např. kaktusy) a vyžadují záplavu světla. Kompromisy téměř neexistují. My jsme si však vytyčili úkol najít několik hrdých krásek, které v zimě plodí nebo rozkvetou i v péči roztržitého managera. POZOR SOUTĚŽ!!!Zúčastněte se soutěže „O nejkrásnější květinu vaší zahrady“ a vyhrajte některou z hodnotných cen. Poinsettia (Euphorbia pulcherrima) – vánoční hvězda Pochází z Jižní Afriky a hojně se vyskytuje i na Kanárských ostrovech. To, co obdivujeme, nejsou květy, ale pestře zbarvené listy v horní části stonku. Květy jsou maličké, žlutavé a vlastně docela nevzhledné. Většinou druhý rok už stejně barevné listy nevytvoří a nehezky se zdeformuje. Tomu se však dá předejít. Na jaře ji ostříhejte a řízky zasaďte do vlhkého písku (získáte další rostliny). Starou rostlinu už od konce jara až do podzimu každé odpoledne zakrývejte tmavou nádobou, abyste jí zkrátili den. V zimě pak bude zase jako nová. Upřímně řečeno, při její nízké ceně se tato péče nevyplatí. Citrus sinensis – pomerančovník Pochází ze subtropické Asie, Indonésie a Číny. Pěstovat bychom ho měli na slunném okně, tak aby teplota nepřesáhla 20 °C. Zemina by neměla být ani suchá, ani blátivá a listy bychom měli omývat vatičkou. Pokud jsme si vypěstovali citrus ze semínka, počítejme s tím, že pokvete až po sedmi letech. Mnohem dřív než pomeranče, citrony a grepy kvetou mandarinky. Roste v oblasti Malé Asie a hovoří se o něm jako o krátkodobé rostlině, která kvete přes zimu a pak bývá vyhozena. Proč? Při správné péči brambořík vydrží. Po zimě odstavte květináč bez jakékoliv zálivky až do července. Pak rostlinu přesaďte, dejte ji do sklepa a za několik měsíců se objeví poupata. Pak začněte opět zalévat. Azalea – azalka Pochází z Číny a její správný botanický název je Rhododendron simsii. Kvete od prosince do května a nemá ráda teplo. Už po přinesení domů bychom ji neměli trápit a věnovat jí ten nejchladnější z našich pokojů. Po odkvětu musí rozhodně přesídlit do zahrady nebo před okno. Do bytu ji schováme opět až před mrazem. Odmění se nám květem. Spathiphyllum Pochází z jihoamerických pralesů a kvete celý rok. Vyžaduje polostín, mlžení a mírné přihnojování. Preferuje kyselejší zeminu a osvědčilo se postavit květináč na vlhké oblázky, z nichž vzlíná vlhkost. Lidé si ho díky toulcovitým květům občas pletou s anturiem, s nímž však nemá nic společného. Pozor, neroste květy! Mají tendenci hnít. Orchideje Pokojových orchidejí není mnoho. Většině skutečných orchidejí nenavodíme prostředí, které bychom s nimi dokázali sdílet, a ty pokojové většinou pocházejí z oblastí Himálají a vůbec z vyšších nadmořských výšek. Také ony však vyžadují značnou vlhkost vzduchu, takže kromě pravidelného mlžení bývá účinné vložit květináč do většího květináče naplněného mechem. Pokud bychom své orchideji chtěli udělat opravdové bene, prospěje jí občasná zálivka s příměsí kravince. Hurá do přírody. Saintpaulia – africká fialka Roste v tropické části Afriky, ale u nás ochotně kvete po celý rok včetně zimy. Jsou však byty, kde zahyne, a ani nejlepší pěstitelé nedokážou říci proč. Právě v tom spočívá záludnost pěstování této rostliny. Saintpaulia potřebuje dostatečné světlo, nikoliv ostré slunce. Zalévat ji je vhodnější do misky pod květináčem, protože zalévá-li se přímo do zeminy, mohou zahnívat listy. Mimochodem, list stačí ustřihnout, vložit do vody, nechat vyrašit kořínky a vložit do zeminy. Zakrátko máme další fialku. Pokud se jí zakořenit nechce, doporučuje se vhodit do vody zrníčko hypermanganu.
NÁŠ TIP Hippeastrum – hvězdník
text: Petr Tschakert foto: archiv zdroj: Moderní byt 1/2005 |
Šťastné nápady Pavla Šťastného
|
|
Křesla pro zdravé lenochy Pavel Šťastný pracuje jako designér na volné noze a případně se na různé projekty spojuje s architektonickými studii. Ve své tvorbě se snaží především o zachování maximální funkčnosti. Patrně proto se jeho čalouněná křesla určená pro interiér studia Post Production House setkala s takovým ohlasem. Křesla sice vzbuzují pocit lenivého pohodlí, ale tím, že jsou naprosto přesně ergonomicky zkonstruovaná, mají zákazníci správně podepřenou páteř. A tak bez pocitu únavy přežijí dlouhé hodiny práce, aniž by ztratili potřebnou pozornost. Ale i kdyby příroda přesáhla únavou dokonalost tohoto nábytku, má Pavel Šťastný v rukávu ještě jeden trumf. Ve studiu, pro které navrhoval celý interiér, je kulatý průhledný stůl z perspexu, který jako by visel ve vzduchu. Když si k němu sednete, rozevře se pod vámi třímetrová propast. Lehký adrenalinový šok vzpamatuje každého. Napoprvé zcela určitě. Propastí je bývalá studna, nyní renovovaná a patřičně nasvícená. Je pozůstatkem dvora, na kterém bylo studio vybudováno.
Legrační vany Když se Pavel Šťastný jako jeden z prvních designérů v naší zemi seznámil se speciálním akrylátovým materiálem Lucite, určeným pro výrobu van, začal s ním okamžitě pracovat. Vytvořil kolekci barevných ručně malovaných Funny van. Pro velký úspěch pak Pavla Šťastného oslovilo AC EXPO, aby technologii malování van propůjčil další desítce vybraných designérů a uspořádal s nimi výstavu ve Veletržním paláci jako kurátor. On sám si pro tuto příležitost vybral tehdy zcela nový materiál Lucite Frost, který je průsvitný a dá se použít jako projekční plocha. Pomocí spodní projekce se pak na čelní stěnu vany promítal film. Přímá spolupráce Pavla Šťastného s výrobními továrnami se ukázala jako nejlepší způsob, jak dosáhnout vynikající kvality výrobků. Projekt Funny vany, který realizuje s továrnou Riho, byl první krok. Dnes vytváří kolekce dárků, doplňků a nábytku pro továrnu Ara Kolín, specializující se zejména na tropické dřevo. V současné době se Pavel Šťastný věnuje budování galerie Plechárna, která bude umístěna na vlečném 70metrovém člunu. A až se dílo završí, bude zakotven na Rašínově nábřeží pod záštitou Národní galerie. Bude tam designérský ráj, na kterém se nemalou měrou Pavel Šťastný podílí.
Pavel Šťastný
– designér a typograf – nar. 1965, Roudnice nad Labem – studia: SOŠV, Hollarovo nám., Praha; VŠUP, Praha Výstavy doma Přehlídky českého designu – NG, Design Centrum – Nejlepší výrobek roku, Designblok, TypoDesignClub, Qubus, Gurmán a další Výstavy v zahraničí: Design Museum Londýn, Unesco Paříž, New York, Tokio, Mexiko, Lahti, Bukurešť, Berlín a další Spolupráce s továrnami: Funny vany – Riho, Funny koupelny – Lasselsberger, Riho, kolekce dárků – ARA Kolín Komplexní projekty včetně loga Gurmán, Banánové rybičky, Šumná a bezbranná, filmy Díky za každé nové ráno a Milenci a vrazi Loga firem a akcí Qubus, Cesare, Datart, Real Estate Karlín, Slovanský dům, Pražský dům v Bruselu, Seznam.cz, Občanské fórum Kontakty: ARA, Třídvorská 697, Kolín, tel.: 321 728 353; LE PATIO, Národní tř. 22, Praha 1, tel.: 224 934 853, 224 934 402, fax: 224 934 549; PLECHÁRNA, Na Bělidle 30, Praha 5, tel.: 604 246 360, QUBUS, Rámová 3, Praha 1, tel.: 222 313 151–52; RIHO, Suchý 37, Suchý, tel.: 516 468 222 text: Romana Hložánková foto: archiv zdroj: Moderní byt 1/2005 |
Netradiční rodinný dům za minimum peněz
|
|
Stavba domu, do něhož se mladá rodina stěhovala na Velikonoce 2003, stála majitele 1 550 000 korun. Kompletní výdaje – včetně pozemku, vybavení interiéru a úprav okolí – činily až dosud 2,1 milionu korun. Bez peněz do domu lez Tomáš Reichel studoval na Filozofické fakultě Masarykovy univerzity v Brně. Studium však nedokončil: navázal v Brně vážnou známost, oženil se a založil rodinu. Následoval pronájem několika bytů a práce redaktora v literárním vydavatelství Host. Práce jistě plodná a povznášející, ovšem nikoli přinášející milionové příjmy na stavbu rodinného domu. Jenže brzy přišlo druhé dítě a bydlení rodiny bylo třeba vyřešit. „Původně jsme sháněli byt na některém z brněnských sídlišť, ale nakonec jsme zvolili variantu malého a levného rodinného domku, na který si kompletně půjčíme,“ líčí Tomáš Reichel. Menší částku nabídli příbuzní a přátelé, ale základ potřebné sumy vytvořily hypotéka a stavební spoření. „Do celé akce jsme šli bez úspor, jen se schopností splácet dluhy,“ vysvětluje pán domu. „Pravda je, že splátky spolknou dost peněz. Zatímco jiné rodiny dávají na bydlení maximálně třetinu svých měsíčních příjmů, nás splátky a provoz domu spolehlivě zbaví poloviny měsíčních příjmů.“ Stavbu podle projektu Svatopluka Sládečka realizovala na klíč jedna menší firma ze Zlína. Dnes v domě spokojeně bydlí majitel s manželkou a dvěma syny (8 a 10 let), třetí dítě je na cestě. Cena versus prostor? Architekta Sládečka „dohodil“ majiteli známý z redakce Hostu. „Věděl jsem, že zpracovává netradiční návrhy,“ připouští Tomáš Reichel, „ale rozhodující pro mě byly nízká cena a dostatečný prostor. Obě podmínky, třebaže jsou těžko slučitelné, architekt akceptoval.“ Individuální projekt se v tomto případě projevil jako výhoda, ba dokonce nutnost. Pán domu chtěl na malou plochu (limitovanou velikostí a tvarem pozemku) vměstnat pět obytných místností a navíc měl – vzhledem ke své profesi zcela logicky – požadavek na umístění rozsáhlé knihovny v pracovně. „Architekt přinesl několik návrhů, nad kterými jsme společně debatovali. Doladili jsme vzájemné představy a v závěru jsme architektovi ponechali volné ruce,“ popisuje spolupráci majitel. „Pořád jsme si ale uvědomovali, že bydlet tu nakonec budeme my. Rukopis architekta se pozná, což je určitě dobře. Ale zároveň je to dům podle našich představ.“ Strč prst skrz tvrz Na betonové základové desce spočívá – navzdory dřevěnému vzhledu – kombinovaná stavba: přízemí je klasicky zděné, v patře jde o hrázděnou dřevěnou konstrukci. Opláštění celého domu tvoří smrkové palubky – materiál nejen působivý, ale zároveň levný (150 Kč/m²). Jsou položeny horizontálně a namořeny do sytě červeného odstínu, který pohledový efekt zvýrazňuje. Stropy jsou trámové, rovněž pobité palubkami. Originální zjev dodávají domu také atypická dřevěná okna: někde malá či podlouhlá, navozující iluzi střílen, jinde naopak velkoryse prosvětlující interiér značnou plochou prosklení. Dvě lichoběžníková okna upomínají na celkový tvar domu, který se promítá z půdorysu do řezu (kdybyste dům převrátili na bok, bude mít téměř stejný půdorys). Střechu pokrývá modifikovaný pás. Tvar zastřešení kombinuje pultovou střechu a rovnou střechu s mírným spádem. Opět jde o drobnou rafinovanost, která prakticky řeší odtékání dešťové vody. Přízemí k dispozici všem… Vnitřní uspořádání domu vychází z požadavku majitelů: plně funkční bydlení pro čtyřčlennou rodinu za cenu minimálních nákladů. Ze zádveří vstoupíte ihned do haly, na kterou logicky navazuje hlavní obytný prostor s moderním kuchyňským koutem. Právě kuchyně tvořila jednu z mála dodatečných investic, ale – jak vzápětí uznáte – nikterak velkou: soukromník z Hané vyrobil celou linku na zakázku z třešňové dýhy a včetně dřezu přišla majitele jen těsně nad 30 tisíc korun. Další investice do vybavení domácnosti byly skutečně skromné. Část nábytku si manželé převezli z předchozího bydliště, zbytek dokoupili ve stylu „made in IKEA“. Ušetřili i na vnitřních dveřích („až na to budeme mít, můžeme je vyměnit za kvalitní“) a podlahách: v přízemí je koberec položen na betonovém podkladu, v patře na dřevotřísce. Efektním prostorem je pracovna. Díky zvýšenému stropu a velkému lichoběžníkovému oknu nabízí až komfortní záplavu denního světla, navíc toto řešení umožňuje rozšířit knihovnu do patra. „Velká knihovna pro mě není jen dekorací – je to záliba i nutnost,“ líčí Tomáš Reichel. „Mám v plánu přidat ještě pár řad knih nahoru a dovybavit knihovnu slušivým dřevěným žebříčkem.“ V přízemí může návštěva využít také účelné malé WC. Za ním kopíruje severní stěnu kotelna, na niž navazuje sklad. Že dům nemá ani jeden komín? Máte pravdu. Plynový kotel je řešen s vývodem přes zeď – jako tzv. turbokotel. „Je to jednodušší a levnější varianta než stavět komín,“ zdůvodňuje majitel. Kotel zajišťuje k plné spokojenosti manželů jak vytápění (klasické teplovodní radiátory), tak i ohřev užitkové vody. …patro jen rodině Dispoziční řešení horního podlaží prozrazuje, že tento prostor má každému členu rodiny zajistit především pohodlné soukromí. Najdete tu manželskou ložnici, dva dětské pokoje, prostornou koupelnu a praktické oddělené WC. Čím se mohou pochlubit jednotlivé místnosti? Ložnice francouzským oknem, které zajišťuje dostatek denního světla, a zrcadly na dveřích skříně, jež místnost opticky zvětšují. Dětské pokoje jsou vybaveny jednoduše a prakticky: plastovými kontejnery na hračky, dřevěným nábytkem a vtipnými roletami ze špejlí. Zvláště u pokojíku obráceného k jihu najdou rolety bohaté využití – stejně jako žlutý závěs, který sluneční záři umně „rozlévá“ po místnosti. Zajímavým prvkem je tu rovněž zkosení stropu. Se zmíněným pokojem sousedí koupelna. Nabízí poměrně velkorysý prostor i dostatečné vybavení: dvě umyvadla se zrcadlem, rohovou vanu, sprchový kout a žebřinové topení. Ozvláštňujícím prvkem je tu lichoběžníkové okénko. Trávník a teráska Úpravy bezprostředního okolí domu prováděl majitel svépomocí – s výjimkou trávníku, jehož výsadbu na srovnanou plochu svěřil profesionálnímu zahradníkovi. „Ani jsem pozemek nepředhnojil,“ přiznává Tomáš Reichel. „Ale myslím, že pažit vzešel krásně a je hustý. Zahradníka stála příprava 300 metrů čtverečních trávníku den intenzivní práce, mě 7 tisíc korun – a spokojeni jsme byli oba.“ Nadmíru příjemné posezení nabízí teráska, na kterou lze vyjít francouzským oknem přímo z obývacího pokoje. Na štěrkovém podsypu je položen jednoduchý dřevěný rošt, namořený do stejného odstínu jako palubkový obklad domu. Díky tomu působí hmota celé stavby jednolitě a elegantně. NA ČEM LZE ŠETŘIT Postavit dům s pěti obytnými místnostmi a užitnou plochou 106 m² na ploše pouhých 78 m² za půldruhého milionu? To už je výkon! Na čem se při stavbě podařilo ušetřit? 1. Ve fázi projektu přinesly úsporu účelné prostorové řešení a volba levné stavební technologie. 2. Ve fázi stavby ušetřila finance volba menší levnější firmy, ale také výběr skromné varianty podlah (v přízemí beton, v patře dřevotříska) a vnitřních dveří. 3. S minimálními náklady pořídili majitelé nábytek: část si převezli z předchozího bydliště, zbytek dokoupili ve stylu „made in IKEA“. NÁŠ TIP Vtipné rolety ze špejlí cloní okna různých tvarů i velikostí. Spojují v sobě dva zdánlivě neslučitelné prvky: eleganci a láci. Majitelé je pořídili v obchodním domě IKEA. Jedna roleta je přišla v průměru jen na 150 korun.
Červená působí optimisticky „Tento dům je koncipován jako objekt nezávislý na okolí a krajině,“ vysvětluje jeho tvůrce, architekt Svatopluk Sládeček. „Tvar je vlastně účelnou hříčkou: půdorys se takřka identicky přepisuje do řezu. Cílem tohoto promítání tvaru je především přehlednost, ale zároveň je tvar přísně podroben náplni objektu. Vychází ze světových stran a orientace stavby na pozemku. Snažil jsem se, aby dům i při minimálních nákladech vypadal důstojně a měl co nejméně stavebních otvorů na vstupní a severní straně.“ Jak se vám podařilo docílit tak úsporné varianty? Největší úspory jsem dosáhl účelným prostorovým řešením a vhodnou volbou konstrukce. V horní části konstrukce a při opláštění celého domu jsem využil dřevo. Jednak je řezivo lehké, což se promítá do menšího zatížení základů, jednak je materiálem neobyčejně levným. Dům ovšem levně nepůsobí… To je hlavně díky barevnému řešení. Červeným odstínem namoření jsem chtěl dosáhnout kontrastu s okolní zástavbou a vyvolat optimistický dojem. Česká krajina se totiž po většinu roku topí v šedivých a hnědých tónech. Do této šedi se bohužel ponoří i většina staveb. Čím ostřejší a kontrastnější je pak barva objektu, tím více své okolí oživuje. A co interiér domu? Plně se hlásím k jeho dispozičnímu řešení, ale zařízení už z mého návrhu příliš nevychází. Do minimálního kompaktního tvaru jsem musel dispozici trochu „nahustit“, a tak jsem celek vyvážil drobnou prostorovou hrou výklenků a výhledů. Vnitřní vybavení i barevnost interiéru bych volil jinak, jenže investora výrazně omezovaly jeho finanční možnosti. Rád bych tu ještě leccos dotvořil, ale záleží hlavně na rozhodnutí majitelů a schopnosti najít společnou řeč. Na něčem už jsme se dohodli – například na budoucím obložení schodiště hliníkovým plechem. text: Vít Straňák foto: David Háva zdroj: Rodinný dům 1/2005 |
Tajemství kubánské „Castronomie“
|
|
My suchozemci se automaticky domníváme, že pokud je nějaká země u moře, její obyvatelé nejedí nic jiného než ryby. A což teprve, jedná-li se přímo o ostrov! Takové rychlé závěry však možná platí pro některé oblasti Itálie či Skandinávie, ale rozhodně ne pro Kubu. Ryby a plody moře samozřejmě do místního jídelníčku patří, ale v národním menu rozhodně nestojí na prvním místě. Naopak – ač je to pro nás s podivem, žebříček vede vepřové. Českého jedlíka potěší, že jsou tu v oblibě hlízovité rostliny malanga podobné bramborám. Dokonce se upravují nám důvěrně známým způsobem – nastrouhaná malanga je delikátní karibskou obdobou klasického českého bramboráku. Také se zde vyrábějí dva docela obstojné druhy kubánského piva. Ale tím veškerá podobnost končí – knedlíky bychom na Kubě skutečně nenalezli. Od každého trochu Laici se často domnívají, že kubánská národní kuchyně stojí především na kreolské gastronomii. Historická podstata jejího vzniku je však mnohem složitější. V průběhu staletí ovlivňovaly Kubu nejrůznější kultury – od španělské a portugalské přes africkou až po čínskou. Zvyky a chutě dovezené sem černými otroky se mísily se specialitami indiánů Taino a tradičními pokrmy čínských dělníků. Kubánská gastronomie je tedy směsicí národních kuchyní přistěhovalců, které sjednocovaly specifické ostrovní podmínky a podnebí. V kubánské kuchyni se používají mnohé suroviny a technologické postupy pro tuto zeměpisnou šíři možná příznačné, ale vytvářející svébytný celek s vlastními chutěmi a způsobem úpravy pokrmů i stolování. Kubánský jídelníček je například ve srovnání se zeměmi Latinské Ameriky a Mexika méně ostrý a pikantní, zato velmi jemný a lahodný. Tomu odpovídají i nápoje – tradiční a velmi populární jsou koktejly, netradiční a v oblibě stoupající je pivo (např. Cristal). Hojně vyráběné a oblíbené jsou husté ovocné šťávy – na náš vkus však až příliš sladké. Kopce zeleniny a domov barbecue Návštěvník Kuby se záhy přesvědčí, že vžitý mýtus o kopcích zeleniny na talířích ostrova Svobody kapituluje před „masovým“ základem místního menu. Díky španělskému vlivu si zde milovníci masa přijdou na své. Vepřové, hovězí a kuřecí maso tu hrají jednoznačný prim. Pochutnat si můžete dokonce i na klasických škvarkách zvaných cicerones – ty se na Kubě konzumují doslova ve velkém. Portugalci zde zanechali své dědictví v podobě nasolených ryb podobných tresce. Spolu s langustami se v oblibě řadí hned za vepřové a hovězí maso. Původní indiánské obyvatelstvo si potrpělo na dary moře, které se připravovaly na otevřeném ohni na mřížce z hladkých zelených klacků. Z tohoto názvu pak vznikl dnešní pojem barbecue. Teprve po vyjmenování nejtypičtějších masitých lahůdek lze mluvit o širokému využití zeleniny. Ke zmiňovaným kopcům má ale obliba „darů hlíny“ hodně daleko. Nejčastěji se zde jedí rajčata a papriky, kterým sekundují černé fazole a bílá rýže. Všudypřítomné jsou divoké banány připravované na slano (jako zelenina) i na sladko. K význačným plodinám patří malanga, testones či kukuřičná mouka, yuca (juka) a bonitato. Menu vlastně neexistuje Jakmile se na Kubě vydáte do restaurace, počítejte s tím, že si v ní „posedíte“ poctivých pět šest hodin. Z dobré nálady, družnosti a významu návštěvy takového místa zřejmě vychází také specifika kubánského menu. Dalo by se říci, že žádné neexistuje, alespoň ne takové, na jaké jsme zvyklí u nás – žádné předkrmy, polévky a hlavní chody. Zjednodušeně bychom menu mohli přirovnat ke stolu hojnosti, kde si každý objednává své oblíbené lahůdky, které pak jedí všichni stolovníci. K jídlům se servírují standardní přílohy, takže se vám prakticky nemůže povést objednat si špatnou kombinaci pokrmů. Výsledkem jsou takzvaná plata hýřící vůněmi, chutěmi a barvami. Je to velmi vhodný způsob stolování pro delší sezení v příjemné společnosti rodiny a přátel. Zkrátka a dobře – oproti našemu evropskému úzkoprsému stravování se na malém písečku vlastního talíře je kubánské stolování mnohem velkorysejší a také společenštější. RECEPTY Z OSTROVA HOJNOSTI Kubánské menu (Kubánské menu připravili v restauraci La Bodeguita del Medio šéfkuchař Jaroslav Zahálka a jeho kubánský kolega José Labrada Hernande.) Plato mixto cubano (4 porce) 600 g hovězího zadního, 600 g vepřové plece, 400 g filetů z tresky, 100 g slaniny, 300 g kulatých černých fazolí, 100 g loupaných rajčat, 100 g červené kapie, 100 g loupaného česneku, 150 g cibule, 3 pomeranče na džus (šťavnaté), 3 limety, 2 citrony, 300 g malangy, 300 g dlouhozrnné rýže, 100 g maniokové mouky, 10 g římského kmínu, 20 g oregana, 2 dl oleje, 400 g vepřového sádla, 1 bobkový list, 300 g kořenové zeleniny na vývar, sůl, pepř
Salsa criolla (kreolská salsa) V hrnci opečeme nakrájenou papriku, cibuli a česnek, přidáme pokrájená oloupaná rajčata, oregano, limetovou šťávu, sůl, pepř a římský kmín. Vše necháme projít varem a odstavíme. Ropa vieja (hovězí maso trhané na vlákna – v překladu Staré prádlo) Hovězí zadní uvaříme v zeleninovém vývaru, poté vyjmeme a nakrájíme přes vlákno na plátky o šířce cca 1 cm. Plátky jemně naklepeme paličkou a natrháme na dlouhá vlákna. Nakonec vše promícháme s kreolskou salsou. Masas de puerco fritas Vepřovou plec očistíme od přebytečného tuku a nakrájíme na kostky o průměru zhruba 2 cm. Takto nakrájené maso naložíme do předem připravené marinády z oleje, cibule, česneku, římského kmínu, oregana, pepře, soli, limetové a pomerančové šťávy (můžeme přidat i jejich slupky, pokud nejsou chemicky ošetřené – před smažením je ovšem nesmíme zapomenout vyndat). Necháme marinovat cca 2 hodiny. Poté maso vložíme do hrnce s předem rozehřátým sádlem a smažíme na velmi mírném ohni. Hotové maso vyjmeme a necháme odkapat, těsně před podáváním ho ještě zprudka osmažíme ve velmi rozpáleném oleji. Moros y Cristianos (v překladu Mauři a křesťané) Černé fazole namočíme přes noc ve vodě. Nakrájíme slaninu, cibuli, papriku a česnek na malé kostičky a v hrnci osmažíme na oleji. Přidáme černé fazole a vaříme do poloměkka, pak přidáme římský kmín, propláchnutou rýži a vše dovaříme. Frijoles negros dormidos (v překladu Ospalé černé fazole) Černé fazole namočíme přes noc do vody. Nakrájíme cibuli, papriku a česnek na malé kostičky a osmažíme v hrnci na oleji. Přidáme černé fazole a dlouze vaříme na mírném ohni, dokud nevznikne hustá kaše. Pescado triko Tresku nakrájenou na kostky osolíme, opepříme, zakápneme limetkou a obalíme v maniokové mouce. Poté ji osmažíme ve větším množství oleje. Frituritas de malanga Malangu oloupeme a nastrouháme na velmi jemném struhadle. Dochutíme solí, pepřem, oreganem, jemně nakrájenou červenou kapií, důkladně utřeným česnekem a zaprášíme maniokovou moukou. Dvěma polévkovými lžícemi pečlivě vytvarujeme nočky a dáme smažit do rozpáleného oleje. Salát Mariposa (4 porce) 150 g sýra mimolete, 1 svazek rucoly, 2 hrušky, 1 ledový salát, 1/2 dubového salátu, 10 g pinií, 20 g mandlí, 1 limetka, 1/2 dl octa Xeres, 2 lžičky ořechového oleje, 4 lžičky cukru, zelený pepř, hrubozrnná sůl Salát omyjeme, osušíme a natrháme na menší kousky. Přidáme rucolu, na tenké plátky nakrájenou hrušku, orestované pinie a mandle. V misce jemně spojíme metlou ocet Xeres, ořechový olej, cukr, sůl a čerstvě namletý zelený pepř. Poté salát přelijeme připraveným dresinkem. Nakonec vše jemně promícháme a servírujeme na talíř. Plato Hemingway neboli plato mořských specialit (4 porce) 400 g steaku z tuňáka, 400 g steaku z lososa, 400 g steaku z mečouna, 150 g celých slávek, 150 g půlených slávek, 400 g neloupaných tygřích krevet, 10 g banánových listů, 2 limety, 2 citrony, 1 cherry rajčátko, 2 dl oleje, 3 dl bílého vína, 150 g kořenové zeleniny na vývar, 200 g másla, mořská sůl, pepř U tohoto pokrmu je velmi důležité správně načasovat přípravu všech ryb a plodů moře tak, abychom jídlo neznehodnotili špatnou úpravou. Nejdříve slávky pošírujeme v zeleninovém vývaru s bílým vínem. Poté ukrojíme steaky z tuňáka, mečouna a lososa. Osolíme je, opepříme a pokapeme limetkou. Steak z lososa protkneme kouskem čerstvého rozmarýnu a zprudka opečeme ze všech stran. poté ho zabalíme do banánového listu s kouskem cherry rajčátka a dáme dopéct společně s krevetami. Mezitím připravíme steaky z tuňáka a mečouna – pokapeme citronem, dochutíme tymiánem a dáme opéct. Tyto ryby by měly být výhradně medium až raw – nikdy ne úplně propečené, protože by tím zanikla jejich báječná chuť. Servírujeme s jemnými omáčkami (šalotková, zázvorová), s rýží a opečenou bagetou. Karamelový flan (4 porce) 1/2 l kondenzovaného mléka, 5 vajec, 2 ks čerstvé vanilky, 450 g cukru, špetka soli Z cukru připravíme karamel a rozlijeme ho do pečicí formy (neměla by být vyšší než 15 cm). V jiné nádobě zahřejeme mléko s vanilkou na cca 60 °C. Stáhneme z plotny a vyjmeme vanilku, rozkrojíme ji, vyškrábeme zpátky do mléka a necháme vychladnou. Zvlášť vyšleháme žloutky s cukrem a bílky. Do studeného vanilkového mléka vmícháme nejprve žloutky a poté po troškách sníh. Vše nalijeme do nádoby s karamelem a pečeme v předem vyhřáté troubě při 160 °C cca 65 minut. Servírujeme s vanilkovou omáčkou připravenou z čerstvé 30% smetany, vanilkového lusku a vaječných žloutků.
Hemingwayův nápoj Evropanovi se může stát, že ho ochutnávka originálu slavného koktejlu mojito v jeho pravlasti poněkud rozladí. Není totiž mojito jako mojito. Dnes existují dvě regulérní receptury, které jsou přizpůsobené chutím a původu svých konzumentů: mojito kubánské a mojito evropské Zkuste si je namíchat a rozdíly posuďte sami. Mojito EUROPEO Dvě barové lžíce třtinového cukru, rozčtvrcenou limetu a 2 cl limetkového sirupu podrtíme ve sklenici. Zasypeme drceným ledem a přidáme 6 cl kubánského rumu. Dolijeme sodou a řádně promícháme. Na závěr ozdobíme mátou, míchátkem a brčkem. CUBANO Mojito Do sklenice nasypeme dvě barové lžíce třtinového cukru a přilijeme 2 cl čerstvé citronové šťávy. Přidáme dvě snítky máty a vše podrtíme. Zasypeme kostkami ledu, nadávkujeme 6 cl kubánského rumu a dolijeme sodou. Vše řádně promícháme a ozdobíme mátou, míchátkem a brčkem. text: Stojan Černodrinski foto: Pavel Vítek zdroj: Můj dům 1/2005 |
Nečekaná návštěva vás nemusí zaskočit
|
|
Pohovky jako lůžka Příležitostné spaní řeší nejlépe víceúčelové pohovky, z nichž se dá většinou velmi jednoduše připravit lůžko pro jednoho i pro dva. Stejnou službu udělá také podobně řešené křeslo. Protože je taková funkce velmi žádaná, má většina výrobců čalouněného nábytku takové kusy ve svém programu a každý z nich usiluje o to, aby rozkládání bylo co nejjednodušší a případný mechanický systém co nejspolehlivější. Teoreticky je tak možné získat i čtyři lůžka navíc — dvě na pohovce, dvě na křeslech. Odborníci sice nedoporučují, aby takové postele sloužily ke každodennímu spánku, ale protože konstrukce i matrace dražších výrobků jsou velmi kvalitní, lze jimi klasické lůžko krátkodobě nahradit. Všestranný taburet Designové inovace vnesly v poslední době do řešení sedacích souprav prvek, který dostal pojmenování po nábytkovém kusu, jehož tvar byl původně značně odlišný. Je to taburet, kdysi vyšší čalouněná stolička bez opěradla, dnes sedací prvek rovněž bez opěradel, ale nejrůznějších tvarů a výšky. V poslední době je velmi oblíbený ve velkém provedení, které reflektuje výšku i tvarové pojednání sedací soupravy ze stejné série, takže se s ní dá spojit a její rozměr doplnit právě na velikost lůžka. Slouží rovněž jako podnožka nebo i odkládací místo pro všechno možné. Tento nový typ taburetu by si už zasloužil své vlastní pojmenování, které by vystihovalo jeho mnohostranné užití, ale multifunkční prvek, jak se mu občas také říká, nezní příliš přitažlivě. Užitečné hnízdové stolky Dva, tři a třeba i více kávových stolků, které se zasouvají pod sebe, takže zabírají plochu pouze toho největšího, výborně řeší jak nedostatek místa, tak potřebu většího odkládacího místa. Rozložené vytvoří nejen velkou plochu, ale výhodná je i jejich mobilita. Také tento typ nábytku má delší historii, než by se zdálo, poprvé se objevil v klasicismu koncem 18. století. Soudobé hnízdové stolky nabízejí takovou rozmanitost, že je lze začlenit do jakéhokoli interiéru — jsou skleněné, dřevěné, kovové, plastové, jak kdo potřebuje. Svou konstrukcí patří vlastně už do kategorie stohovatelného nábytku, který je rovněž ideálním řešením při okamžité potřebě většího počtu kusů. Některý nábytek je také možné skládat či zasouvat a roztahovat, což se týká zejména jídelních stolů, a vlastnit takový kus nábytku je opravdu výhodné. Znovu přišly do módy i tzv. konzolové stolky, které stojí většinou v nenápadné podobě u stěny. Některé jsou ale konstruovány tak, že se nechají zvětšit a přidat k běžnému jídelnímu stolu. Deset židlí v jedné Zřejmě nejlépe se stohují židle, což samozřejmě předpokládá jak promyšlený tvar, tak vhodný materiál. V současnosti se k výrobě stohovatelných židlí používá nejčastěji plast, jehož mechanické vlastnosti jsou k tomuto účelu velmi vhodné. V nabídce jsou jak velmi levné varianty pro užití v restauračních zařízeních či v soukromých zahradách, na terasách a podobně, tak židle navržené známými designéry. Tvarově krásná, funkční a kvalitně zpracovaná plastová židle může dokonale zapadnout i do luxusního prostředí. Jinou variantu úsporného nábytku představuje skládací židle, která se navíc nechá někam zavěsit. Je vhodná skutečně spíše pro příležitostné použití, ale protože zabírá opravdu minimum místa, dokáže ideálně vyřešit situaci, kdy máme najednou usadit deset lidí navíc. Obvyklá uvítací fráze „posaďte se u nás“ tak bude opravdu zdvořilá, protože jinak by si někteří hosté museli sednout na zem. Příležitostná matrace 1) musí být alespoň 10 cm vysoká, z kvalitního materiálu a v povlaku. 2) musí být alespoň 70 cm široká a cca 200 cm dlouhá. 3) ležící člověk by měl mít hlavu minimálně 25 cm od země. Jídelní stůl 1) Pro rozkládání je výhodnější kulatý stůl, protože kolem rozloženého oválu se vždy umístí větší počet lidí než kolem obdélníku (i za cenu menšího prostoru pro jednu osobu). 2) Ideální prostor pro jednoho stolovníka je plocha široká 60 cm a hluboká 40 cm. 3) Uprostřed stolu se doporučuje pás široký 20 cm na nádobí. Pohodlná stohovatelná židle 1) nesmí mít příliš krátký sedák, minimum je 40 cm. 2) zádové opěradlo by mělo mít mírný sklon dozadu. 3) musí být dostatečně stabilní a pevná. Kontakty: 2G, Lipov 300, 696 72 Lipov, tel.: 518 338 260; AMBER INTERIER, Jungmannova 30/748, Praha 1, tel.: 221 969 791, fax: 224 947 620; CASA ITALIANA, Vězeňská 4, Praha 1, tel.: 224 819 011, tel./fax: 224 819 094; CESARE INTERIER, Vinohradská 167, Praha 10, tel.: 272 161 364, tel./fax: 272 161 365, HÜLS, Hans-Vogel Str. 59, Fürth, tel.: 0049 911 244 090; IKEA, Shopping Park Praha, Skandinávská 1, Praha 5, tel.: 251 610 110; Shopping Park Brno, Skandinávská 4, Dolní Heršpice, Brno, tel.: 543 539 111; Shopping Park Ostrava, Rudná 110, Ostrava-Zábřeh, tel.: 596 783 462, MÖBEL MAAG, Untere Str. 10, Fürth, tel.: 0049 911 972 7530; POLSTRIN DESIGN, Jiřího nám. 42, Poděbrady, tel./fax: 325 616 355, mobil: 724 139 083; Pražská 685, Hradec Králové, tel./fax: 495 535 817, mobil: 602 124 440, ŠIBOR HÜLSTA STUDIO, Anny Letenské 7, Praha 2, tel./fax: 222 517 325; Moravské nám. 3, Brno, tel./fax: 542 519 193, text: Bea Fleissigová foto: archiv zdroj: Moderní byt 1/2005 |
Střiženo do čtverce
|
|
Za všechno vlastně může architektka, které jeden mladý muž ukázal půdorys bytu, jehož se stal majitelem. Jí se dispozice bytu zalíbila a načrtla na kus papíru skicu, jak by se dal vylepšit. A tak se mladý bezdětný pár, který si původně myslel, že na úpravy obydlí bude stačit špachtle, sádra a malířská štětka, pustil do poměrně náročné rekonstrukce. Neunikla ani koupelna. Z nudle, v níž se tísnila klasická vana a umyvadlo, z odděleného WC a kusu předsíně vznikl čtverec 2,5 x 2,5 m, na němž se začalo hrát „škatulata, hejbejte se“ se zařizovacími předměty. Napřed kabát I když kostky byly vrženy od architektky, která umístila do jednoho rohu vanu, proti ní po diagonále sprchový kout, u stěn pak WC, bidet a dvě umyvadla, přesto se majitelé bytu rozhodli do této dispozice zasáhnout. Zřekli se bidetu a jednoho ze dvou umyvadel. získali tak více volného prostoru. Hlavně ale začali pátrat po tom, do čeho svou koupelnu oblečou. Původní představa výrazné červenobílé kombinace padla, když narazili v Linku na obklady v elegantní barvě bílé kávy. Vkusné zneklidnění vnáší do této decentní plochy jemný kontrast mozaiky. Majitelům by se sice líbil celý sprchový kout z mozaiky, cena kolem 40 000 Kč by jim však notně ukousla z plánovaného rozpočtu 150 000 Kč na celou koupelnu. Tak mozaiku zeštíhlili na tři svislé pruhy – ve sprchovém koutě, v obkladu vany a za toaletou. Na příjemném vzhledu této místnosti to neubralo, naopak. Odstín dlažby pak splývá s obklady a dobarvuje celek. Potom výbava Vizuálně křehké a jednoduché zařizovací předměty, které by organicky vpluly do barevného základu koupelny, našel mladý pár v koupelnovém studiu Il bagno. Něco jim tam padlo do oka hned, jako například závěsné WC ve tvaru vajíčka, pohledné i praktické na údržbu, jiné věci bylo potřeba doladit. Třeba zrcadlo bylo v původním návrhu orámované mozaikou, nakonec skončilo bez ní. Také skleněného umyvadla s deskou se majitelé vzdali a dali přednost kulatému bílému, bez desky. Tu nepostrádají, protože jako útočiště k odkládání předmětů u umyvadla slouží pojízdný kontejner. Dalším kompromisem, ale ve finále výhrou, je koupelnová skříňka. Tady se zase rozplynul sen o dřevě, které by v celé konstelaci působilo svou masivností rušivě. Koupání stereo I v poměrně malé koupelně se rozhodli majitelé dopřát si luxus párového koupání. Vana a sprchový kout v protilehlých rozích působí vyváženě a místnost si zachová dojem vzdušnosti a prostornosti. Třípolohová sprcha ve sprchovém koutě sice nenahradí hydromasážní panel, na který si mysleli, ale oželeli ho spíš než to, že se při výběru koutu nepřiklonili k úpravě, která odpuzuje vodu. Ostatně hydromasážní panel si hodlají časem pořídit stejně jako vířivou vanu. Ale na tu svou „obyčejnou“ nezanevřeli, zvlášť když si nechali poradit v koupelnovém studiu, aby ji napouštěli přepadem, kdy voda nestříká. Dalším dobrým tipem odborníků byla i vanová sprcha, která je praktická nejen při mytí vlasů, ale i při údržbě domácnosti. Odměna za souhru Přestože majitelé bytu v něm nehodlali původně bydlet trvale, nakonec, když ho tak hezky vypiplali, se tu rozhodli usadit. Na rozdíl od případů, kdy strastiplné budování partnery vyčerpá a rozhádá, tento vztah prý posílilo. Vládla tu dohoda, vítězil zdravý rozum a cit. Dvojice nepotřebovala při tvorbě své koupelny, aby je vedl za ruku architekt. Nechali si udělat návrh v koupelnovém studiu a sami se pak rozhodli, co je pro ně přijatelné a co by chtěli změnit. Nakonec byli odměněni příjemným pocitem, který mají ze svého bytu. A nejen oni sami, ale každý, kdo tam zavítá. Grafický návrh – jeho pro a proti (zkušenosti klienta koupelnového studia) Grafický návrh je dobrý na to, aby si člověk udělal jistou představu o tom, jak by jeho koupelna mohla vypadat. Navíc si může rozmyslet nejen zásadní věci, například jestli chce mít jedno umyvadlo nebo dvě, ale také v klidu přemýšlet o detailech. Třeba jakým směrem se chce dívat z vany. Rozhodně by ale měl počítat s tím, že ve skutečnosti bude koupelna vypadat trochu jinak než na návrhu. Kontakty: IL BAGNO, Ostrovského 36, Praha 5, tel.: 251 562 116, fax: 251 562 243; LINK, nám. Padlých 110, Praha 6–Nebušice, tel.: 220 961 568, fax: 220 960 239 text: Helena Chvojková foto: Lukáš Hausenblas zdroj: Svět koupelen 1/2005 |
Užitková zahrada v lednu
|
|
Ovocné dřeviny i zeleninové záhony můžete přihnojit kompostem nebo vyzrálým hnojem. Pokud chcete použít močůvku, pak je nejlepší aplikovat ji na sníh, nikoli na zmrzlou půdu. Nezapomeňte pravidelně kontrolovat uskladněné ovoce ve sklepě. Nahnilé plody nevykrajujte, raději je vyhoďte celé – vyhnete se tak riziku vzniku toxických plísní. Pozornost věnujte také skladované zelenině. V bezmrazých dnech větrejte sklípky, kde máte úrodu uloženou. Také můžete začít s výsevem salátu a celeru do výsevních misek. Pokud chcete mít letos skutečně obrovskou cibuli (musíte si ovšem pořídit speciální odrůdy cibule kuchyňské), je třeba ji také vysít. Je-li několik dní bezmrazé počasí a půda mírně oschne, můžete na záhon vysázet i mrkev a petržel, které klíčí velmi dlouhou dobu. OVOCNÉ NOVINKY V zimě si také můžete naplánovat, co nového do zahrady vysadíte. Existuje řada ovocných druhů, které vypadají zajímavě, mají nápadné plody a jejich pěstování zvládne i méně zkušený zahradník. Ostnitá okurka Kiwano neboli africká okurka (Cucumis metuliferus) je exotická rostlina se sladkými plody, která by správně měla patřit mezi zeleniny. Tato jednoletá, rychle rostoucí liána pochází z jižní Afriky a její výhony s úponky a tvrdými pichlavými ostny mohou dosáhnout délky několika metrů. Můžete ji pěstovat ve skleníku nebo fóliovníku. Semena je vhodné před výsevem namočit – koncem ledna nastává právě čas na výsev do misek. Kdo je pohodlnější a méně nedočkavý, může sít na začátku května přímo do volné půdy. Sazenice (v květnu semena) umístěte do sponu 1 x 2 m a hned jim poskytněte dostatečnou oporu. Během vegetace výhony ve výšce 1, 5 m zaštípněte. První plody (bobule o velikosti 10–15 cm) můžete začít sklízet v září, jakmile začnou oranžovět. Lze je i skladovat. Jsou osvěžující a šťavnaté a konzumují se čerstvé v zeleninových i ovocných salátech. Jsou ceněny pro vysoký obsah draslíku a hořčíku. Asijská hrušeň Novou ovocnou dřevinou, která stále více proniká do našich zahrad, je asijská hrušeň nazývaná nashi. Nejde o křížence jabloně a hrušně, jak se někdy mylně uvádí, nýbrž skutečně o hrušeň (Pyrus pyrifolia), případně o křížence různých asijských hrušní. Obrovskou výhodou tohoto stromu, který nese ovoce svěží zvláštní chuti, je odolnost proti rzi hrušňové a strupovitosti. Plodnost nashi bývá vysoká a je nutné dělat probírky nezralých plodů, abyste neměli spoustu drobných hruštiček. Řídce již lze zakoupit některé kultivary, např. Nijisseki, Nitaka, Hosui, Kumoi a další. Nejspíš si ale budete muset zařídit individuální dovoz. Německá školka Lorberg u Berlína pěstuje stromky nashi tvarované do oblouků, z nichž můžete vytvořit loubí. Plody, jednotlivě balené po kusech jako luxusní exotické ovoce, lze celkem běžně koupit ve všech větších samoobsluhách. Ovoce středověku Menší strom nebo velký keř, který má ve vyšším věku elegantní, mírně pokroucené větve a kulovitou korunu, se jmenuje mišpule německá (Mespilus germanica). Dnes se na zahrádkách vidí málo, ale naši předci si bez ní vánoční svátky neuměli představit – vždyť se jí také přezdívá ovoce středověku. Její malvice se sbírají po prvním mrazíku. Buď se jedí syrové, nebo slouží k přípravě marmelád a želé. Plody i listy léčí nechutenství a při zevním použití stahují rány a zastavují krvácení. Její květy vám mohou připomínat květy jabloně, ale jsou větší a krémově bílé. Mišpule sice roste pomalu, ale zato netrpí strupovitostí ani padlím. Ve vyšších polohách však může namrzat, proto ji raději vysaďte na chráněné místo. Přestože to byla rostlina typická pro české zahrádky, připravte se na to, že nebude úplně lehké ji sehnat. Nejsnáze dostanete sazenici mišpule bez udání odrůdy. Větší zahradnické firmy a centra vám ji na požádání dovezou – třeba z Německa. Malé „melounky“ U některých plodin se zahradníci dohadují, zda jde o zeleninu nebo ovoce. Podobnou hádankou je lilek (Solanum muricatum) zvaný pepino. Vytrvalá bylina z Kolumbie je spíše zeleninou, ale má sladké, chutné plody. Malý stromek nebo keř lze pěstovat v nejrůznějších nádobách, mísách nebo větších truhlících na balkonech nebo na bezpečném širokém parapetu. V zimě jej ale musíte odnést do bezmrazé chladné místnosti. Snadno se množí vrcholovými řízky. Plody jsou vejčité až kulovité, žlutobílé s fialovými rozmytými proužky. Chuťově připomínají cukrový meloun. Jedí se syrové, a to buď samotné, nebo jako ingredience ovocných salátů. Bujně rostoucí liána Ovocnou rostlinou, která má v našich zahradách velkou budoucnost, je aktinidie. Plody aktinidie čínské (Actinidia chinensis) známe jako kiwi. Její mrazuvzdorné sestřičky, pocházející z Číny a Dálného východu, nemají sice plody tak velké, ale jsou bez hnědé „srsti“ a srovnatelné chutí i obsahem vitaminů. Aktinidie úrodná, která se díky svým vynikajícím plodům pěstuje nejčastěji, je stejně jako aktinidie čínská bujně rostoucí liána. Snadno zakryje nevzhledná zákoutí a s vhodnou oporou vytvoří zelené stěny či ploty. Můžete jí nechat porůst pergolu, stání pro auto nebo stěnu domu. Nevysazujte ji ale k okapové rouře, liána je velice silná a okap by za čas zničila. text: Jindřich Zelený foto: autor, ISIFA zdroj: Můj dům 1/2005
|
Domov v klidné oáze
|
|
Svůj vysněný dům nosili manželé v hlavě již dlouhou dobu. Jejich přesné požadavky významně ulehčily firmě práci na architektonickém návrhu. „Je dobré, když zákazníci vědí, co opravdu chtějí,“ říká k tomu jednatel společnosti Ekols Praha Miroslav Gabriel. Věčná hra s prostorem Po roce výstavby vyrostl na okraji Prahy velkolepý dům s osobitým výrazem, který splňuje všechny potřebné parametry. Škoda jen, že během naší návštěvy nebylo pěkné počasí. Jistě by dalo vyniknout svažitému pozemku s překrásnou zahradou, která je dokonalou tečkou celého díla. Nepochybně nejzajímavějším prvkem stavby je členění vnitřních prostor domu. Jeho mezonetový charakter umožňuje kopírovat terén, který se značně svažuje k jižní straně. Budova s téměř čtvercovým půdorysem je rozdělená na dvě části – severní a jižní. Severní je podsklepená a vzhledem k jižní části výškově posunutá o půl patra. Dům pokrývá valbová střecha se sklonem 30 stupňů a s výrazným přesahem. Část fasády je obložena ručně vyráběnými cihelnými pásky. Celý dům je zděný z cihelných bloků Porotherm. Odkryté tajemství interiéru V přízemí severní části domu se nachází hlavní vstupní prostory, dvojgaráž a ložnice s koupelnou. Zádveří se pyšní vyhřívanou podlahou. Vydáme-li se o půl podlaží níž, do přízemí jižní části, otevře se před námi velký volný obytný prostor. Současně zde narazíme i na krytý bazén a zimní zahradu. V patře jižní části domu jsou dva dětské pokoje, pracovna a pokoj pro hosty. V podkroví je prostorná herna, kam časem přibude i sportovní náčiní. Zatím se zde dá pohodlně nacvičovat třeba squash. Interiér budovy ztvárnila majitelka domu. Z posbíraných střípků vznikla dokonalá mozaika materiálů, barev a předmětů, které jako by k sobě odjakživa nerozlučně patřily. V kuchyni zaujme prosklená nástěnná skříňka, která je spolu s přídavnou vysokou skříní zevnitř osvětlena, čehož se dá využít k vytvoření intimnější nálady ve večerních hodinách. Pouze dva schody dělí kuchyň s jídelním koutem od obývacího pokoje. Mimoúrovňové členění působí plasticky a opticky zvětšuje prostor. Kromě pohodlného posezení a báječného výhledu na zahradu zde najdete i příjemný krb obložený žulou. Z obývacího pokoje se snadno dostanete jak na venkovní zastřešenou terasu, tak do prosklené zimní zahrady s bazénem, kterou je možné v létě propojit s venkovní zahradou. Bazén s protiproudem majitelé využívají téměř každý den a nemohou si ho vynachválit. Vítané oživení Z dětského pokoje může v budoucnu vzniknout samostatná bytová jednotka. Ložnice rodičů pak disponuje vlastní koupelnou, která rozhodně stojí za povšimnutí – především díky zajímavým plastickým obkladům a vertikálně umístěným listelám. Hostům slouží malá, ale prakticky zařízená koupelna v zelenkavé barvě se žlutými akcenty. Majitelka domu nechala některé zdi v koupelnách a v bazénové části vyzdít z barevných skleněných tvárnic. Světlo z těchto místností tak může volně prostupovat skrze částečně prosklené stěny do chodby a vytvářet na zdi zajímavá barevná i tvarová seskupení. Některé tvárnice přitom ručně ozdobila sama paní domu. TECHNICKÉ ÚDAJE:
Dodavatel: EKOLS PRAHA, spol. s r. o. Dispozice: 7 + 1 Zastavěná plocha: 279 m² Obytná plocha: 194 m² + 42 m² bazén Konstrukce: Porotherm, lité monolitické stropy Podlahy: dřevěná plovoucí podlaha, dlažba, koberec v herně Vytápění: plynový kotel, radiátory, krb Cena: 9 500 000 Kč
text: Michaela Čapková foto: Robert Virt zdroj: Můj dům 1/2005 |
