Blog

Uprostřed voňavé přírody

Bylinkové zahrady, které se dříve zakládaly u klášterů či zámků, se dnes v Česku příliš často nevidí. Ovšem ta v Ostré u Lysé nad Labem je opravdu předpisová – najdete v ní tradiční uspořádání, úctyhodný sortiment rostlin, ale také různé zajímavé doplňky zahradní architektury.

Uzlová zahrada

Zahrady v Ostré jsou ohromné – v současné době pokrývají 22 hektarů. Nejsou v nich používány chemické postřiky, hnojiva a stimulátory, vše je na přírodní bázi. Cílem pěstitelů je přitom zahrada co nejbližší přírodě.

Objevíte tu řadu nejrůznějších příkladů tradičního zahradnictví, ale my se zaměříme na klášterní zahradu, jejímž centrem je takzvaný „uzlový záhon“. Obdélníková plocha je rozdělena cihlovými cestičkami na osm záhonů a dominují jí sloupovité jehličnany. Záhony jsou lemovány buxusem a uvnitř roste směs bylinek. Tato část zahrad je ze tří stran obklopena kamennými zdmi a zídkami, na čtvrté jsou vyvýšené záhony, mateřídouškové lavičky (na místě sedáku je hustý porost mateřídoušky) a za nimi pergola obrostlá růžemi.

Výčet jednotlivých rostlin z tohoto záhonu najdete na schématu vpravo: 1 svatolína (Santolina chamaecyparisius), 2 rozrazil (Veronica sp.), 3 dobromysl (Origanum vulgare Nana Aurea), 4 pelyněk (Artemisia sp.), 5 bohyška (Hosta sp.), 6 bergénie (Bergenia), 7 sápa (Phlomis sp.), 8 udatna (Aruncus dioicus) Výčet jednotlivých rostlin z tohoto záhonu najdete na schématu vpravo: 1 svatolína (Santolina chamaecyparisius), 2 rozrazil (Veronica sp.), 3 dobromysl (Origanum vulgare Nana Aurea), 4 pelyněk (Artemisia sp.), 5 bohyška (Hosta sp.), 6 bergénie (Bergenia), 7 sápa (Phlomis sp.), 8 udatna (Aruncus dioicus)

Uzlový záhon krátce po založení - v pozadí je strará kamenná zeď, za níž je historická vesnička

Co všechno uvidíte?

• Kromě okrasných zahrad je tu i několik – zvlášť u dětí oblíbených – „bludišť“ z pásů travin a bylin.
• Ve fázi vzniku je čínská zahrada se sbírkou rostlinných druhů, které využívá čínská medicína.
• Ve vzdálenějších partiích najdete ukázky přírodě blízkých společenstev porostů, které se průběžně mění.
• Kuchyňská zahrada hostí byliny používané ke kulinářským účelům (několik odrůd bazalky, kmín, kopr, koriandr, libeček, majoránka atd.).
• Zeleninová zahrada je osazována méně známými druhy a starými evropskými odrůdami zeleniny.
• Ovocný sad se pyšní sbírkou starých odrůd (jabloně, hrušně, třešně, višně, slivoně) a také se v něm pěstuje bez černý a rakytník řešetlákový.
• Produkční zahrady jsou sice zdrojem surovin pro přírodní produkty firmy, ale také poučením pro návštěvníky – záhony jsou opatřeny tabulkami s názvy rostlin.
• Ve středověké vesnici sousedící se zahradami uvidíte ukázky tradičních řemesel – a nemusíte se jen dívat, můžete se i zapojit.

Cesta k dokonalosti

Protože jeden ze spolumajitelů, lékař Malcolm Stuart, je Angličan, začali tu před šesti lety s výsadbou bylinek, které přivezl ze své Cambridge Physic Garden (soukromé „lékárnické“ zahrady). Bohužel, vinou odlišnosti klimatu některé druhy – zejména pestrolisté mateřídoušky – vymrzly. Poučeni neúspěchem se pěstitelé vydali dvěma cestami: pro výsadbu využili sazenice z místních školek a Malcolmovy bylinky začali otužovat. Dnes jich většinu mohou bez problémů pěstovat i tady. Samozřejmě se i teď stává, že mateřídoušky vymrznou, ale to známe ze svých zahrad všichni. Uhynulé rostliny jsou pravidelně doplňovány, a tak je mezera v porostu spíše výjimkou.

Kdo je Dr. Stuart‘s Botanicus?

Tři nadšenci – Dana a Jan Hradečtí a jejich britský přítel Malcolm Stuart. Na začátku mladí manželé vyráběli u stolu v malém bytě přírodní pot-pourri, svíčky z včelího vosku a další drobnosti. Po setkání s Malcolmem se pustili do rozsáhlého díla, které zdaleka není u konce. Společně budují zahradu, na niž naváže rodící se arboretum, a produkce se už dávno vystěhovala z jejich ložnice. Kosmetické i „jedlé“ produkty a spoustu dalších zajímavostí vyrábějí pokud možno z vlastních surovin (když se u nás suroviny dají vypěstovat). Chrání tím nejen autenticitu produktů, ale také pracovní příležitosti.

Za uzlovým záhonem je vyvýšený záhon se sbírkou léčivých a aromatických rostlin

Sortiment rostlin

V uzlovém záhonu je sortiment sice pestrý, ale není přehnaný, aby dobře vynikl barevný vzor. Najdete zde přes deset druhů pravidelně vysazovaných bylin, zimostráz (Buxus sempervirens) v živých plůtcích a jako dominanty kruhů sloupovitý jalovec (Juniperus communis ‘Hibernica’). Působí to jako zvláštnost – na místě jalovců by se daly čekat spíše tisy. Majitelé ovšem podotýkají, že dovozci dřevin sice dnes opatří téměř cokoli, ale tenkrát byla situace úplně jiná. Tisy se v rozumné velikosti nedaly sehnat za snesitelnou cenu a zakladatelé se báli, že by vymrzly.

Pokud budete chtít motiv z Ostré zopakovat, doporučujeme sloupovitý tis (Taxus media ‘Hicksii’) nebo obyčejný tis (Taxus baccata), ale musí být vypěstovaný ze semene, aby rostl směrem vzhůru. Řízkované tisy jsou vypěstované z větví a mají široký, keřovitý tvar. Obyčejný tis bude vyšší, mohutnější, poroste rychleji, ale musíte jej více stříhat.

Okolí uzlového záhonu

Vedle uzlového záhonu je u zdi překrásný kout z levandulí a za pergolou začíná rozsáhlá zahrada. Podél smíšených živých plotů s převahou domácích dřevin se táhnou pestré pásy trvalkových záhonů, v nichž samozřejmě převládají léčivé, aromatické a kořeninové druhy. V ploše jsou vyvýšené záhony, jejichž okraje zpevňuje vrbové proutí splétané do tradičních hatí oplůtek. Stejným způsobem je tu založeno několik kompostů a proutí je využito i ve výpletu dělicích paravánů a výplni dřevěných branek a vrat.

Dominantami v kruzích jsou sloupovité jalovce (Juniperus communis)

Detail uzlového záhonu - zimostráz (Buxus sempervirens) lemuje bylinkovou směs

Veškerý organický odpad končí ve vkusných kompostérech z proutí

Užitečná inspirace

Inspirativní není jen uspořádání záhonů, ale i členění zahrad volně rostoucími živými ploty. Nejenže vypadají mnohem přirozeněji než stále oblíbené řady zeravů (Thuja), ale jsou i daleko cennější pro životní prostředí. Jsou zdrojem potravy, bezpečí, místem pro hnízdění nebo vybudování nory pro drobné ptáky, savce i užitečný hmyz.

Všechny zbytky ze zahrady jsou kompostovány a vraceny zpět v podobě hnojiva. Pro oživení půdy je používán koňský hnůj a odpadový žampiónový substrát. Plevel je ze záhonů odstraňován ručním pletím, ale do budoucna porosty zhoustnou natolik, že pletí skoro nebude třeba.

V zahradě je k vidění nejen bohatá sbírka druhů rostlin a inspirativní kompozice, ale i stylové prvky zahradní architektury

Kontakt:

BOTANICUS

Ostrá 8

Lysá nad Labem

tel.: 325 551 235

www.botanicus.cz

Posezení na zahradě

Na zahradě se dá dělat spousta věcí. Většinou na ní pracujeme, ale zahrada je také vhodným místem k odpočinku. Jistě mi dáte za pravdu, že se dá sedět i na nařezaných kmenech, ale naše sedací partie si jistě zaslouží vlídnější zacházení. Sortiment zahradního nábytku je skutečně široký, od jednoduchých skládacích lehátek, přes odpočívací a polohovací křesla, až po celé sedací nebo i jídelní soupravy s rozkládacími stoly, servírovacími a odkládacími stolky. Relaxaci na zahradě – ať už vsedě nebo vleže – zpříjemní také houpací lavice a slunečníky.

Stohovatelná židle Rhodos (Kettler) z tvrzeného plastu. Materiál má vzhled dřeva. Cena 970 Kč

Lehátko Ibiza - kombinace hliníku a jihoamerického dřeva Rotimber stojí 16 750 Kč (Kettler)

Lehátko Elba kombinuje hliník a plast a stojí přibližně 8 000 Kč (Kettler)

Na počátku byl plast

Každý jste se jistě setkal se zahradním plastovým nábytkem. Není zrovna hezký, ale pro uživatele může být v jistých ohledech zajímavý. Nejlákavější je jistě jeho cena a skladnost. Také jeho nízkou hmotnost uživatel ocení, zejména při přenášení z místa na místo. Stejně tak i snadná omyvatelnost a vodovzdornost má na svědomí jeho velkou oblibu.

Nevýhodou levného zahradního nábytku, kromě již zmiňovaného estetického hlediska, je poměrně nízká odolnost proti mechanické zátěži. Pokud se rádi na židlích houpete, raději se poohlédněte po bytelnějším nábytku. U běžných plastových židlí se totiž velmi často při houpání lámou nohy. Také díky statické elektřině přitahují prach, což zejména ve městech může být problém.

Plastovému zahradnímu nábytku ale nikdo nemůže upřít velkou zásluhu zejména na vzkříšení obliby zahradního stolování. Mnozí dnešní uživatelé luxusnějších zahradních židlí a stolů začínali právě plastem. Na trhu je celá řada plastového nábytku tohoto typu. Nejlevnější židli pořídíte za 120 Kč, stůl kolem 90 Kč.

Plasty nové generace

Výrobní technologie i samotné materiály umělohmotného nábytku prošly během posledních let bouřlivým vývojem a plastový nábytek na sebe bere stále zajímavější podobu. Výrobci se snaží své produkty co nejvíce přizpůsobit přírodnímu stylu zahrad, a to jak tvarem, tak také i barevností.

Do této kategorie patří nábytek z materiálu batyline. Židle, křeslo nebo lehátko z této umělé hmoty budí dojem lehounké křehkosti, ale opak je pravdou, protože je neuvěřitelně pevný a stabilní. Navíc se dají dobře skládat a mají nepromokavou úpravu.

V obchodech se také můžete setkat s nábytkem z vlákna hularo na první pohled připomínajícího ratan nebo proutí. Jedná se o protlačovaný polyetylen, z jehož vlákna je nábytek vyplétán. Vyrábí se bílý nebo v barvě přírodního ratanu, který dokonale imituje. Výplně sedáků a opěradel jsou vyplétány ručně, což zaručuje dobrou kvalitu. Jí ale samozřejmě také odpovídá cena. Jedno křeslo pořídíte minimálně za 15 000 Kč, lehátko stojí kolem 20 000 Kč. Je ale takřka nezničitelný. Nepůsobí na něj sluneční žár, voda ani mráz. Nábytek můžete klidně ponechat venku celý rok, takže pokud se rozhodnete oslavit Silvestra na zahradě, můžete se rovnou usadit ke stolu. Díky abnormální odolnosti a tvarové či barevné stálosti životnost tohoto nábytku můžeme počítat na desítky let a může dobře sloužit po mnoho generací.

Faro - skládací židle z hliníku a hulara za 4 200 Kč (Kettler) Židle Caribic (Kettler) z foukaného plastu stojí kolem 4 000 Kč Sestava Caribic (Kettler) z vyfukovaného plastu (nohy jsou plné) přímo vyzývá k siestě. I cena je příznivá. Stůl stojí 8 200 Kč, lehátko asi 8 000 Kč a stolička 2 500 Kč

Dřevo je dřevo!

Klasickým a také nejrozšířenějším materiálem pro výrobu zahradního nábytku je dřevo. Není se čemu divit, neboť dřevěný nábytek pod košatým stromem působí velmi přirozeně. Nejlevnější zahradní nábytek pořídíte ze smrkového dřeva. O něco kvalitnější je borovice, podstatně dražší a trvanlivější sezení pořídíme z dubového dřeva. Životnost dřevěného nábytku z měkkého dřeva podstatně prodlouží kvalitní nátěr. Ceny dřevěného zahradního nábytku jsou samozřejmě ovlivněny druhem dřeva i povrchovou úpravou. Nejlevnější sadu čtyř židlí a stolu z měkkého dřeva bez nátěru si můžete pořídit již za necelých 6 000 Kč.

Stůl ze série Plantation 120 x 240 cm. Kombinace vlákna hularo a teaku (Gloster), cena 40 300 Kč

Lehátko Clevedon z teakového masivu za cenu 31 250 Kč (Gloster)

Jak ošetřit dřevěný nábytek

Venkovní nábytek z měkkého dřeva (smrk, borovice) se chrání lazurami, ale je potřeba dodržet následující postup:

1 Nejdříve naneste základní penetrační nátěr, například Xyladecor Xylamon nebo Bondex Fondo. Ochráníte tak dřevo proti různým škůdcům či zamodrávání a zároveň vytváříte perfektní podklad pro následné lazurování. (Ceny penetračních nátěrů na m2 v jedné vrstvě Bondex Fondo – 26 Kč, Xyladecor Xylamon – 17 Kč)

2 Po dokonalém zaschnutí penetračního nátěru (cca 16 hodin) nanést vrstvu lazury Dulux nebo Bondex. (Ceny lazur na m2 v jedné vrstvě Dulux Protective Woodsheen – 15 Kč, Bondex Satin Finish – 26 Kč)

3 Následný den nanést druhou a poslední vrstvu (v horských oblastech se doporučuje i třetí vrstva)

4 Po pěti letech proveďte ještě jeden ochranný nátěr ve stejném odstínu, abyste předešli popraskání dřeva, protože lazury nemají takovou životnost jako emaily, přestože uvedené přípravky patří k těm nejkvalitnějším.

Večeře na terase může být i velmi pohodlná. Sestava Plantation z vlákna hularo a teaku je navíc odolná proti mrazu i teplu a nemění časem svůj tvar ani barevnost (Gloster)

Pozor na falza

Protlačovaný polyetylen bez problémů napodobuje
ratan, kokosové vlákno nebo mořskou trávu.
I tady však dnes existují značné rozdíly v kvalitě používaného materiálu. Některé firmy jsou proto
nuceny přistoupit k ochranným názvům nebo značkám. Protože se jedná o poměrně drahé výrobky, nakupujte raději u autorizovaných dovozců!

Ratanová klasika

Ratanový nábytek se dostal na evropský trh v 16. až 17. století z jihovýchodní Asie. Velmi oblíbeným se stal především v Anglii, kde se jím zařizovaly zimní zahrady. Ratan je v malajštině výrazem pro tyč. Získává se ze stonků palmy Calamus trachycoleus nebo Calamus monan, která roste v oblastech Malajsie, Indonésie, jižní Číny a Filipín. Ratan je pružný, ale také mimořádně pevný. Dá se různě tvarovat a kombinovat, například se sklem či kovem.

Ratanový nábytek skvěle vypadá i na zahradě, ale jeho stálé místo by mělo být v interiéru. Ratanové vlákno totiž působením povětrnostních vlivů ztrácí pružnost a může se pak lámat. Doporučujeme proto ratanový nábytek důsledně uklízet do domu. Jinak je ratan velmi pohodlný a jeho tiché povrzávání je příjemným akustickým doprovodem k odpolednímu lenošení. Ratanová křesílka opatřená měkkými polštáři mohou být ozdobou příležitostného posezení pod širým nebem a stejně tak přinesou krásu přírodního materiálu i do bytu. IKEA prodává nejlevnější ratanová křesílka už od 900 Kč, průměrná cena je od 1500 Kč.

Dotek teakového dřeva

Teakové dřevo, které se vyskytuje nejčastěji v tropických oblastech Asie, má celou řadu vlastností, pro které je stále více využíváno při výrobě kvalitního nábytku. Nejcennější vlastností teakového dřeva je jeho vysoká trvanlivost a odolnost vůči vlivům počasí či hmyzu a plísním. Díky své husté struktuře mastného dřeva je teakové dřevo maximálně stabilní. Teakové dřevo je na dotek velice příjemné a netřepí se, je tvrdé a zároveň lehké. Nejčastěji bývá používáno k výrobě lodí a jachet, venkovního nábytku, ale stále častěji nachází uplatnění také při výrobě kuchyňského či koupelnového nábytku. Na našem trhu nalezneme různé typy zahradního nábytku od lehkých skládacích stolů a židliček až po masivní křesla, lavice a rozkládací stoly.

Zahradní sestava Hollywood z borovice ošetřené lazurou. Obsahuje dvě křesla s polstry, stůl a lavici. Houpací křeslo lze dokoupit samostatně. Cena podle sezonní nabídky. (OBI) Dvojkřeslo Duo z masivního dřeva ve světlém i tmavém odstínu stojí 3 900 Kč včetně DPH (Siesta Bohemia)

Trojsedadlová houpací lavice Big Ben z teakového dřeva nemusí viset jenom na stromě. V ceně 81 496 Kč bez DPH je započítána i nosná teaková konstrukce se dvěma stolky a zimní stříška

Udržba teaku

Díky své vysoké odolnosti nevyžaduje teakový nábytek žádnou speciální údržbu nebo ochranný nátěr. Neošetřený nábytek získá časem stříbrně šedou patinu, která ale nijak nenarušuje strukturu a kvalitu dřeva. Když chceme uchovat jeho medově hnědou barvu, omyjeme nábytek dvakrát ročně vlažnou vodou a přírodním mýdlem. K odstranění zaschlé špíny použijeme kartáč nebo houbu. Po tomto očištění nábytek natřeme slabou vrstvou teakového oleje (například teakový olej Bondex).

Kovové posezení

Zahradní nábytek z litiny či z ocele je u nás oblíben už od dob starého Rakouska. Vyrábí se buď celokovový, nebo v kombinaci se dřevem. Litina je velmi odolná vůči dešti a rozmarům počasí, a podle libosti se dá snadno rozveselit barevným nátěrem. V kombinaci kovu se dřevem můžete mít židli či stůl, jak je známe ze zahradních restaurací z třicátých let (židle kolem 700 Kč, křesla 1 100 Kč a stůl 1 200 Kč).

Ale ani romanticky založení jedinci nepřijdou zkrátka. Právě jim jsou určeny litinové židle a stolky hlásící se k rokoku či secesi (židle 1 450 Kč, stolek 2 100 Kč). Velmi oblíbený, hlavně pro svou lehkost a „studenou“ eleganci, je venkovní nábytek z hliníku (sestava stůl a čtyři křesla opatřená nepromokavými textilními sedáky stojí 9 990 Kč).

Křeslo Arnika 2 od firmy Kovaltos v jasanovém provedení s galvanicky pozinkovaným skeletem a vrstvou laku stojí 1 109 Kč bez DPH. Jasanový stolek, jehož skelet je chráněn žárovým zinkem, stojí asi 1 221 Kč bez DPH

Lehátko Vigo z lehkého hliníku minimalistického tvaru spolu s výpletem hularo je designový skvost. Cena 25 800 Kč (Gloster)

Když hrozí vyvlastnění

Předchozí slova je ale třeba brát s rezervou; změny jako výše uvedené rozšíření chráněného pásma podléhají režimu procesů stanovených ve stavebním zákoně a s podobnými záměry má veřejnost, a tedy i obezřetný kupující nemovitostí možnost se včas seznámit.

Tento text je však věnován problematice vyvlastnění, což je institut sice možná známý, zato ale velmi citlivý – vždyť jde o zásah do vlastnických práv zaručených ústavou. Kdy a jak je tedy možné věc (movitou či nemovitou) vyvlastnit?

Historie versus současnost

Mnozí pamatují doby, kdy si nikdo před státem nemohl být jistý a s jistou nadsázkou nevěděl dne ani hodiny, zda bude moci svůj domek či chatku nerušeně užívat ještě dalších 5 let, anebo zda během chvíle nad jeho vlastnickým právem převládne jakýsi celospolečenský zájem, a než se naděje, povede přes jeho bývalou zahradu vkusná dálnice (a to je ještě příklad poměrně šetrný).

Po roce 1989 došlo i na tomto poli k výrazným změnám, právo vlastnit majetek přestalo být pošlapáváno a začalo být daleko více chráněno.

Platný právní stav

Základním právním předpisem týkajícím se vyvlastnění (ať již jde o zbavení vlastnického práva či o jeho omezení kupříkladu formou věcného břemene) je Listina základních práv a svobod. Podle jejího Článku 11, odstavce 4 je vyvlastnění nebo nucené omezení vlastnického práva možné ve veřejném zájmu, a to na základě zákona a za náhradu.

Pokud jde o zákony, jejichž existenci vlastně Listina takto předpokládá, se o vyvlastnění hovoří v Občanském zákoníku, konkrétně v § 128. Odstavec druhý tohoto ustanovení říká, že věc lze vyvlastnit nebo vlastnické právo omezit ve veřejném zájmu, nelze-li dosáhnout účelu jinak, a to na základě zákona, jen pro tento účel a za náhradu. Podle § 151 odst. 3 Obč. zákoníku pak lze zřídit věcné břemeno přístupu ke stavbě nacházející se na cizím pozemku – i to je příkladem omezení vlastnického práva, jak je má na mysli Listina základních práv a svobod.

Z hlediska nemovitostí má však největší význam právní úprava obsažená v zákoně č. 50/1976 Sb., O územním plánování a stavebním řádu (stavební zákon).

Stavební zákon je stran svých ustanovení o vyvlastnění právním předpisem s nejširším dopadem; je tomu tak zejména proto, že veřejný zájem, který je podmínkou vyvlastnění, je nejčastěji dán právě na stavbách a pozemcích ve vlastnictví soukromých subjektů. Věci movité vyvlastňovány často nebývají a stavební zákon na ně ani nijak nedopadá, proto se v dalším textu budeme věnovat výlučně vyvlastnění věcí nemovitých na základě uvedeného zákona.

Podle stavebního zákona lze pozemky, stavby a práva k nim vyvlastnit nebo vlastnická práva k pozemkům a stavbám omezit rozhodnutím stavebního úřadu pro veřejně prospěšné stavby, vytvoření hygienických, bezpečnostních a jiných ochranných pásem a chráněných území a z dalších důvodů vypočtených ve stavebním zákoně. Tento výčet je konečný a stavební úřad nemůže důvody pro vyvlastnění sám rozšiřovat. Nicméně je pravda, že jedním z důvodů ve stavebním zákoně je i „účel vymezený zvláštními zákony“ – to znamená, že i stavební zákon obsahuje další odkaz na zvláštní předpisy, a jestliže ty vyvlastnění umožňují, provede se vyvlastňovací řízení podle stavebního zákona.

Veřejný zájem na vyvlastnění pro výše uvedené účely musí být prokázán ve vyvlastňovacím řízení. Stavební zákon sám veřejný zájem nedefinuje. Je tedy na stavebních úřadech a v konečné fázi zejména na soudech, počítaje v to i soud Ústavní, aby vymezil, co se veřejným zájmem rozumí.

Vyvlastnění musí být v souladu s cíli územního plánování, které jsou zpravidla prokázány územním rozhodnutím, a vyvlastnění může být provedeno jen v nezbytném rozsahu. Pokud by tedy bylo možno dosáhnout účelu vyvlastnění pouze omezením (vlastnického) práva, nelze takové právo odejmout v plném rozsahu.

Nyní se krátce zastavíme u toho, jak vnímají soudy v ČR „veřejný zájem“, který je nezbytnou podmínkou vyvlastnění vůbec.

Například Krajský soud v Hradci Králové v roce 2000 označil v jednom svém rozhodnutí veřejný zájem obecně za takový zájem, jehož nositelem je společnost, a konkrétně pak došel k závěru, že veřejným zájmem je podporovat přístupy ke stavbám a k pozemkům (to samozřejmě platí pro stavby a pozemky bez ohledu na to, kdo je vlastní). To podle tohoto rozhodnutí platí také pro případy, kdy stavby v okamžiku povolení měly zajištěn přístup z veřejné cesty, ale poté jej ztratily bez přičinění vlastníka stavby.

Shodně uvažoval i Krajský soud v Českých Budějovicích, když došel v roce 1998 k závěru, že vodítkem pro zjištění, jestli je dán veřejný zájem na omezení vlastnických práv jedněch vlastníků ve prospěch vlastníků druhých, musí spočívat ve zvážení, zda právo vlastníků stavby na přístup ke stavbě převažuje nad právem na ochranu vlastnictví vlastníka pozemku ve smyslu principu nedotknutelnosti vlastnictví. Uvedl také, že veřejný zájem nemůže být spatřován pouze v zájmu státu či státních institucí, protože jinak by nebylo možné řešit situaci, kdy k legálně zřízené stavbě byl dodatečně znemožněn přístup.

Co za to

Stavební zákon v souladu s Listinou základních práv a svobod také ukládá povinnost náhrady za vyvlastnění jako nezbytnou součást vyvlastňovacího rozhodnutí. Náhrada za vyvlastnění se podle stavebního zákona poskytuje zásadně v penězích. Některé právní předpisy však připouštějí i jiný způsob náhrady.

Ve věci způsobu náhrady, její výše a dalších podrobností odkazuje stavební zákon na další předpis, kterým je vyhláška č. 122/1984 Sb. o náhradách při vyvlastnění staveb, pozemků, porostů a práv k nim. Pokud jde o výši náhrady, platí cenový předpis, a tím je zákon č. 151/1997 Sb. o oceňování majetku.

V praxi nastávají vzhledem k zastaralosti ně¬kterých zmíněných předpisů problémy a jejich aplikaci vnímají často ti, jichž se vyvlastnění týká, jako nespravedlivou. Je tomu tak proto, že tyto předpisy berou v úvahu kupříkladu u stavby cenu „zjištěnou“, tedy stanovenou znaleckým posudkem, avšak ta se často liší od ceny „obvyklé“, kterou lze charakterizovat jako tržní – tedy cenu, za jakou by bylo možné věc (kupř. stavbu) prodat za místních obvyklých podmínek na základě svobodně uzavřené kupní smlouvy.

KONTAKT:

Mgr. Daniel Uličný

e-mail: ulicny.d.@seznam.cz

Arte Espina koberce pro všechny smysly

Genius loci

Koberce patří mezi první předměty, které je možné označit jako takzvaně zařizovací. Základní vliv na vzhled této podlahové krytiny — kromě náboženských a rituálních motivů — byla potřeba označit obytný prostor v návaznosti na osobnost toho, kdo tam bydlel. Koberec, který zprvu sloužil jen jako zdroj tepla či izolace, tak začal současně vytvářet reálný dojem zabydlenosti. Tvůrce designu koberců v podstatě vyvolává jakéhosi genia loci místnosti, ve které je koberec umístěn.

Tento malý a zdánlivě teoretický výlet do historie nabízí možnost pochopit motivy a principy tvorby designérů společnosti Arte Espina. Právě oni nabízejí koberce, které mají schopnost vstupovat do dialogu se svým okolím a zároveň je výrazně ovlivňovat a posouvat do roviny, která odráží osobnost uživatele interiéru. Vyhovět všem těmto potřebám, skloubit je a v tomto duchu navrhnout kolekci, je úkol, jenž stojí před realizačním týmem vývojového a kreativního oddělení vedeným paní Sandrou Baanovou.

Vyhovět všemu a všem

„…proces od prvního návrhu koberce až k jeho zařazení do výroby je velmi komplexní. Probíhá v součinnosti s výzkumem sociálního vývoje a stanovením trendů. V tomto smyslu je naším působištěm celý svět, neomezujeme se na žádnou konkrétní lokalitu. Jedním z nástrojů, které využíváme, je internet stejně jako skutečnost, že naši návrháři jsou z různých koutů planety. Chceme oslovovat klienty napříč celou společností,“ říká Sandra Baanová, jejíž vývojové oddělení firmy Arte Espina má celkem sedm hlavních kreativních pracovníků z Francie, Anglie, Holandska a Německa. Současně firma spolupracuje také se Straffordshire University a Vysokou textilní školou v Německu stejně jako s Německým textilním a podlahovým institutem, který garantuje prvotřídní kvalitu koberců Arte Espina.

Cesta od návrhu k výrobě

Zpracovávání takového množství informací a jejich následné přetavení do podoby výtvarného řešení a materiálového realizování koberce je náročný proces. Sandra Baanová v této souvislosti zmiňuje až 250 návrhů, které předcházely přijetí jedné konkrétní kolekce čítající výsledných dvacet tři koberců, „…neustále začínáme znovu a znovu, je to zdánlivě nekonečný proces úpravy detailů“. Na jednotlivých kolekcích koberců se objevuje geometrická abstrakce zbavená puristického chladu stejně jako například květinové motivy. Podle Sandry Baanové si „výborně užijete třeba fresh pop design“ určený širokým a zároveň nonkonformním vrstvám zákazníků.

Kontakt:

HABITAT,

V. Nezvala 977, Náměšť nad Oslavou,

tel.: 568 620 541–2, fax: 568 620 547,

www.habitat-cz.cz

text: Petr Haas

foto: archiv

zdroj: Moderní byt 3/2005

Rekonstrukcí k rodinnému krbu

Současný stav bydlení v rodinném domě pomalu přestává mladé rodině se dvěma malými dětmi vyhovovat, a to jak prostorově a dispozičně, tak i vzhledově. Rekonstrukce podle této studie by měla splnit jejich základní požadavky: propojit obytné přízemí se zahradou, zvětšit koupelnu, lépe využít prostory v přízemí a prvním patře a v neposlední řadě vybudovat vytoužený krb.

Otevřený prostor

Při návrhu řešení interiéru v přízemí jsme upustili od příček a úplně jsme propojili obytnou část s jídelnou a kuchyní. Tento společenský prostor se velkými prosklenými dveřmi otevírá přes terasu do zahrady. Jedinými uzavřenými místnostmi v přízemí jsou komfortně řešená koupelna a šatna. Původní schodiště navrhuji vybourat a nahradit centrálním kruhovým schodištěm se skleněnými schodnicemi, které umožní zajímavý průchod světla přes tři podlaží (proměnný v závislosti na denních a roční dobách).

V prvním patře se nachází klidová obytná zóna, tři pokoje a jedna místnost, která může sloužit podle potřeby jako koupelna nebo šatna. Pracovna situovaná do nejklidnějšího druhého patra je velkými okny otevřená do zahrady, případně může mít přístup na terasu.

Interiér celého domu jsem navrhl tak, aby jej bylo možné dispozičně neustále upravovat podle momentálních potřeb rodiny.

Zbrusu nový plášť

Při pohledu na dům z ulice převažuje vertikální členění fasády, které dominuje schodišťový blok s obkladem z cembonitových pásů. Ve směru ze zahrady je tento rytmus doplněn prvky podporujícími horizontální členění: velkými prosklenými díly a malými okénky ve schodišťovém bloku. Důsledkem toho má objekt při pohledu ze zahrady mnohem intimnější podobu než z ulice.

ARCHITEKT

Petr Pospíšil (1977)

Vystudoval Strojní průmyslovou školu v Brně, v roce 2000 absolvoval Fakultu strojní VUT v Brně, obor průmyslový design.
Praktikoval v Atelieru Španihel, od roku 2000 působí ve společnosti KYZLINK, s. r. o.
Zabývá se návrhy interiérů, designem nábytku a webových stránek.

text: Petr Pospíšil, Filip Hubička

architektonický návrh: Petr Pospíšil

zdroj: Můj dům 3/2005

Novinka v broušených cihlách

Po již osvědčených výrobcích POROTHERM 38 CB, POROTHERM 25 CB a POROTHERM 12 CB nyní společnost Wienerberger cihlářský průmysl uvádí na trh novinku – broušenou cihlou POROHERM 45 CB. V rámci servisu přitom nabízí i možnost využít technologické poradenství od odborných pracovníků, kteří budou pomáhat při zakládání staveb a zaučení technologických postupů při zdění.

POROTHERM 45 CB

Broušená cihla POROTHERM 45 CB se liší od svých předchůdkyň především svojí šířkou, díky níž je vhodná pro jednovrstvé obvodové nosné i nenosné zdivo tloušťky 450 mm s vysokými nároky na tepelný odpor a tepelnou akumulaci stěny. Cihla s rozměry 450 x 250 x 249 mm váží cca 19 kg a na metr čtvereční zdiva je potřeba 16 kusů cihel a 5,4 l speciální malty pro tenkovrstvé zdění. (Malta se dodává zároveň s cihlami a je již zakalkulována v ceně cihel.)

Zdivo z tohoto materiálu má váženou laboratorní neprůzvučnost R_w = 48 dB při plošné hmotnosti zdiva včetně omítek POROTHERM 332 kg/m². Součinitel prostupu tepla tohoto zdiva při použití speciální malty pro zdění na tenkou spáru dosahuje hodnoty U = 0,29 W/m²K.

Pro doplnění zdiva na koncích stěn a v ostěních lze využít tzv. půlky – cihly POROTHERM 45 ½ CB (450 x 125 x 249 mm), pro jednoduché řešení rohů jsou určeny cihly POROTHERM 45 R CB (450 x 200 x 249 mm).

Tenkovrstvé zdění nabízí spousty výhod

Výstavba z broušených cihel v sobě skrývá řadu výhod. Tzv. tenkovrstvé zdění je oproti klasickému postupu nejenom rychlejší, přesnější, zdivo dříve vysychá, ale díky minimální spotřebě malty se podstatně snižují celkové náklady na výstavbu.

Cihelné bloky jsou přesně zabroušeny na výšku 249 mm. Tato úprava umožňuje provádět ložné spáry o tloušťce pouhý 1 mm. Oproti nebroušeným blokům zaručuje uvedené řešení snížení pracnosti zdění až o 25 %, úsporu zdicí malty o 84 %, zásadní snížení technologické vlhkosti vnesené do stěny při zdění a následné rychlejší vysychání zdiva, odstranění dílčích tepelných mostů, které představují ložné spáry mezi jednotlivými vrstvami cihel z obyčejné malty a v neposlední řadě také minimum úklidových prací.

Tato novinka v sortimentu broušených cihel najde svoje uplatnění v jednovrstvém obvodovém nosném i nenosném zdivu tloušťky 450 mm, které má vysoké nároky na tepelný odpor i tepelnou akumulaci stěny.

Komerční prezentace

Ke stolu, prosím!

Vzdálenost mezi stěnou a stolem je dána i způsobem obsluhy – pokud počítáte s častými návštěvami, které pozvete k jídelnímu stolu, nezapomeňte na místo navíc, abyste kvůli stísněným podmínkám zbytečně něco nerozlili. Vždy myslete na to, aby se obsluhující osoba pohodlně vešla mezi stěnu a židli s hostem.

Nezvedejte návštěvu ze židle

Pokud máte jídelnu spojenou s kuchyní, počítejte také se skříňkami a zásuvkami, které je třeba otevírat. Není příliš příjemné, zvedáte-li návštěvu ze židle, kdykoli potřebujete podat slánku nebo lžičku. Člověk průměrné výšky sedící u jídelního stolu potřebuje asi 87,5 cm, ale opět nechte nějaký centimetr navíc pro pohodlné odsunutí židle. Ideální výška stolu se pohybuje okolo 75 cm. Také počítejte s tím, že jedna osoba vyžaduje při jídle u stolu plochu 60 x 40 cm. Při výběru velikosti jídelního nábytku pamatujte na prostor pro nádobí ukládané doprostřed stolu – potřebný je pás o šířce minimálně 20 cm.

Aby vás netlačil žaludek

Jídelnu vybavte pohodlnými židlemi a velkým, případně rozkládacím stolem. Od židle očekáváme především pohodlí a zdravé sezení, proto ji vybírejte s rozmyslem. Zvolíte-li kvalitní výrobek, docílíte komfortu při konzumaci pokrmů a i několikahodinové sezení u stolu ve společnosti přátel bude pro vás příjemné. Židle, která je špatně tvarovaná, způsobí stlačování žaludku a tím je ovlivněn správný průchod potravy naším tělem. Ze stejného důvodu bychom nikdy neměli jíst u nízkého stolku, např. při sledování televize.

Nezapomeňte na osvětlení

Jídelní stůl by měl být osvětlen celý, ale světlo by nemělo oslňovat sedící. Při zavěšování svítidla dejte pozor, aby vám stínítko nezasahovalo do výhledu a nebránilo v komunikaci se spolustolovníky. Proto je umístěte mírně nad výšku očí. V obchodech najdete i typy osvětlení, u kterých lze výšku variabilně nastavit. Je to pohodlné a praktické. Pokud je váš stůl dlouhý ovál nebo obdélník, měl by být osvětlen nejlépe ze dvou a více bodů. Velikost svítidla je závislá na rozměru stolu a místnosti. Shrnuto a podtrženo: čím větší jídelna a stůl, tím větší svítidlo. A to nejen z praktického, ale i z estetického hlediska. Pro osvětlení stolu jsou nejvhodnější otevřená svítidla s kuželovitým pláštěm.

NÁŠ TIP

Pokud plánujete přestavbu kuchyně a rozhodli jste se z jídelního koutu udělat samostatnou místnost, uvažujte o podávacím okénku – usnadní vám spoustu času a umožní komunikaci s hosty i během přípravy jídla.

Ideální šířka jídelního stolu je 80 – 85 cm. Kulatý nebo osmiúhelníkový stůl pro čtyři osoby by měl mít průměr 90 – 120 cm.

Kontakty:

AMBER INTERIER,

Jungmannova 30/748, Praha 1,

tel.: 221 969 791, fax: 224 947 620,

www.amber.cz;

BRIK — INTERIÉR STUDIO,

Senovážné nám. 23, Praha 1,

tel.: 224 142 666, fax: 224 142 667,cz,

www.brik.sk;

DECOLAND,

Vinohradská 190/2405, Praha 3,

tel.: 234 095 234, fax: 234 095 222;

V Oblouku 800, komerční zóna Praha-Průhonice,

www.decoland.cz;

ITALIA INTERIOR—DESIGN,

Na Mlýnské stoce 9a, České Budějovice,

tel.: 386 352 963,

e-mail: info@italia-design.cz,

www.italia-design.cz;

Markslőjd,

28. října 68/165, Ostrava–Mariánské Hory,

tel./fax: 597 081 333;

TON (prodejna),

Karlovo nám. 3, Praha 2,

tel.: 224 922 843

text: Kamila Synková

foto: archiv

zdroj: Svět kuchyní 1/2005

Prostá krása za přijatelnou cenu

Bydlet v bytě, nebo v rodinném domě? Tuto takřka hamletovskou otázku, kterou si pokládají mnozí mladí lidé, řešil nedávno rovněž architekt Tomáš Drašner se svojí partnerkou. Po zvážení všech pro a proti se rozhodli jednoznačně. „Pocházím původně z vesnice, takže nebylo co řešit,“ říká s lehkou nadsázkou paní domu. Za malý byt nebo řadový rodinný domek přitom zaplatíte mnohdy i více než 1 200 000 korun, na které přišla jejich přívětivá a dřevem obložená stavba.

Původní zeleň

Nepodsklepený dvoupodlažní dům najdete v okrajové části jedné z obcí v okrese Praha-východ, v těsné blízkosti lesa. Z rušného centra metropole se v klidné přírodě ocitnete během pár desítek minut. Na relativně malém pozemku se dříve nacházela víkendová chata, kterou noví majitelé nechali strhnout. Jednoduchá stavba, která se nedávno ocitla na jejím místě, je tedy na rozdíl od většiny jiných novostaveb obklopena vzrostlou zelení, především ovocnými stromy.

Lapidární forma domu s jednoduchým obdélníkovým půdorysem vychází z faktu, že se nachází na poměrně malém pozemku. Místně příslušný stavební úřad navíc striktně trval na sedlové střeše. „Kdybychom zvolili nějaký avantgardní tvar, vznikla by vzhledem k malé zastavěné ploše uvnitř objektu spousta hluchých míst,“ podotýká Tomáš Drašner.

Výhodná svépomoc

Konstrukce domu je zděná z cihelných bloků systému Porotherm. Na první pohled vás zaujme smrkový obklad fasády, který stavbě dodává nezaměnitelně přívětivý charakter. Majitelé čekají, až časem získá stříbřitou patinu, a teprve poté jej naimpregnují. Prozatím musí „překousnout“ nejrůznější dobře míněná doporučení od sousedů a známých, kteří jim radí, čím, jak a proč smrkové palubky okamžitě přetřít.

Mnoho finančních prostředků investoři ušetřili tím, že spoustu práce doslova odřeli sami. „Přízemí jsme za pomoci kamaráda vyzdili za čtyři dny, patro za týden. Obklad jsme dělali rovněž,“ říká Tomáš Drašner. Venkovní fasáda je tepelně izolována minerální vlnou.

Hřejivá atmosféra

Maximálně účelná dispozice domu nepřipouští, aby se uvnitř objevilo jakékoliv nevyužité místo. Ze zádveří se dostanete přímo do obytného prostoru s kuchyňským koutem. Hřejivou atmosféru podporuje nejen oheň v ocelové krbové vložce, ale i dubová vlysová podlaha. Autor podle mého názoru maximálně využil možnost propojení objektu s poměrně malou zahradou – na venkovní krytou terasu se dostanete přes francouzské dveře.

Dubové schodiště vás přivede do patra, kde zatím najdete ložnici se šatnou a pracovnu. Tu je ale možné rozdělit jednoduchou příčkou na dva pokoje, aby měl své vlastní zázemí v budoucnu i potomek.

Hospodárný provoz

Střešní krytina i veškeré klempířské práce jsou vyrobeny z hliníku. Ten je levnější než titanzinek a rovněž nevyžaduje žádnou údržbu. Dům je zásobován vodou z vlastní studny. „Je tu ale tvrdá voda, která není vhodná ke konzumaci, a tak raději vodu na pití kupujeme,“ říká paní domu. Objekt je vytápěn elektrickým kotlem, kterému však více než zdatně pomáhá zmíněná krbová vložka. Ta disponuje teplovzdušným vedením i do patra. Majitelé původně počítali s tím, že roční náklady na vytápění a ohřev teplé vody se vyšplhají na 27–28 tisíc korun, ve skutečnosti platí zhruba 17 tisíc korun.

Majitelé jsou s bydlením na poměrně malé zastavěné ploše velmi spokojeni i z jiných důvodů: přináší jim dostatečné pohodlí a kousek od Prahy jsou v těsném kontaktu s přírodou. Navíc k domu, na kterém jste sami dřeli stovky hodin, máte ve finále velmi blízký vztah.

ARCHITEKT

Ing. arch. Tomáš Drašner (1974)

Vystudoval Fakultu architektury VUT v Brně. Již při studiích se věnoval řadě vlastních projektů, především v oblasti bydlení.
Po promoci přešel do Prahy – byl zaměstnán v ateliéru UAS, od roku 2001 pracuje v ateliéru A. D. N. S.
Jeho vlastní tvorba je zaměřena především na rodinné domy, rekonstrukce bytů a půdní vestavby, návrh interiérů a nábytku.
V roce 2004 získal za dům ve Zdibech zvláštní cenu poroty v soutěži Domov roku 2004, vyhlášené Ministerstvem pro místní rozvoj ČR.

TECHNICKÉ ÚDAJE

Zastavěná plocha: 54 m²

Užitná plocha: 80 m²

Cena: 1 200 000 Kč + 600 000 Kč pozemek

text: Filip Hubička

foto: Pavel Vítek, Tomáš Drašner

zdroj: Můj dům 3/2005

Rostliny pro písčité půdy

Písčitá půda se skládá z větších částic, mezi nimiž je prostor pro vodu a vzduch. Existují samozřejmě půdy s různou zrnitostí – mohou být velmi hrubozrnné, s přechodem ke štěrkovitým, anebo jemnozrnnější, s vyšším podílem malých jílovitých částic.

Písčité půdy se obecně dobře prohřívají, zahradníci jim dokonce říkají teplé půdy. Je to výhodné zejména na jaře, kdy jsou záhony prochladlé a kořeny rostlin vysloveně touží po teple slunečních paprsků. Písčitá půda také dobře propouští vodu: velikost částic a podíl organické složky ovšem ovlivní, zda je tato vlastnost pozitivní, nebo negativní. Výhoda spočívá v tom, že kořeny rostlin nezahnívají, dobře se rozrůstají a vyvíjejí. Na písku vám krásně naroste mrkev nebo se vyvinou cibule narcisů. Profesionálně založený, dokonalý trávník se dokonce zakládá na povrchové vrstvě z čistého písku, která je obohacena umělými hnojivy. Hranice mezi vítanou propustností a nežádoucím průsakem je ale velmi malá. Když voda protéká příliš rychle, vyplavuje z půdy živiny do hlubších vrstev, kde je již rostliny nevyužijí.

Cesta za ideálem

Nejlepší je půda písčito-hlinitá. V ní mírně převažují písčité částice nad jílovitými. Znamená to, že voda se v půdě zdržuje, ale není jí nadbytek. Tak se rovněž zajistí lepší dostupnost živin, protože je rostliny získávají z vodního roztoku v půdě. Zjednodušeně řečeno: když do takové půdy vpravíte hnojivo, bude podstatně déle účinkovat.

Pokud je zemina na vaší zahradě příliš propustná, můžete ji na záhonech vylepšit přimícháním jílovité nebo hlinité půdy a především „živého“ organického materiálu – dobře vyzrálého kompostu, v němž probíhají vítané biochemické procesy. Organické částice poskytnou živiny, ale také správně stmelí částice sypké písčité půdy.

Kompostem nepřihnojujte zátěžový trávník – stmelení písčitých částic je v tomto případě nežádoucí, protože voda se na aktivně využívané travnaté ploše zdržovat nemá. Trávník by se „rozbahnil“, pohyb po něm by byl nepříjemný a mohli byste si v něm vyšlapat holá místa.

Předané zkušenosti

Pokud jste zahradu převzali po babičce, rodičích nebo předcházejících majitelích, je dobré si ji důkladně prohlédnout, než se pustíte do vlastních aktivit. Opečovávaná zahrádka vám toho řekne hodně, neprostupná džungle bude informace uvolňovat zdrženlivěji. Zakládáte-li zahradu na volné ploše (bývalé pole nebo louka), zajděte si pro rady k nejbližším sousedům nebo do okolní přírody. A jako vždy tu platí: neznáte-li rostliny, nevíte-li o zahradničení vůbec nic a signály z přírody neumíte rozšifrovat, požádejte o pomoc odborníky. Poradí vám, co na staré zahradě ponechat, proč něco roste jako z vody a jiné chřadne, pomohou vybrat rostliny, kterým se u vás bude dařit při režimu údržby, který si zvolíte. Péče o zahradu u domu, v němž trvale žijete, je jiná než na chalupě, kam se vypravíte párkrát za měsíc. Důležitý je i zdroj vody a vaše možnost či ochota investovat do závlahového systému. Na písčitých půdách totiž musíte častěji zalévat, anebo si vybrat rostliny, které sucho tolerují.

Inspirace z přírody

Písčité oblasti se u nás vyskytují především v okolí velkých řek a nížinách (především Polabí, části Povltaví, Třeboňsko, jižní Morava). Poznáte je podle rozsáhlých borových lesů s vřesovišti, kručinkou, borůvčím a brusinkami. Jezdíte-li se v létě koupat někam do zatopené pískovny, udělejte si procházku po okolí. Podívejte se, co roste v lese (moc toho nebude, půdy jsou tu poměrně chudé a borovice bývají pro ostatní rostliny silnou konkurencí), na jeho okraji, na mezích a kolem cest.

Záleží na terénu

Jinou situaci budete řešit na rovném pozemku, jinou na svahu. Na rovné, dobře přístupné ploše snadno založíte rekreační trávník, protože jednou z nejdůležitějších podmínek pro jeho úspěšný vývoj je právě propustnost vegetačních vrstev i podloží. Záleží na způsobu využívání a vaší náročnosti: budete-li na trávníku aktivně odpočívat, nešetřete a pořiďte si automatický závlahový systém. Trávník budete muset také často hnojit (v hlavní sezoně jednou týdně) a sekat. Na chalupě nebo chatě bude asi stačit extenzivní druh trávníku, který posekáte jen jednou až třikrát v sezoně. Kromě travních směsí můžete také koupit luční směsi, v nichž jsou kromě semen trav také semínka květin. Pak bude váš trávník krásný a zároveň nenáročný. Obě verze – nízko střižený rekreační a přírodní pohledový trávník – můžete podle potřeby zkombinovat.

Písčitá stráň

Svažitý pozemek osejte travní směsí, která nevyžaduje časté sečení a je nenáročná na zálivku. Písčitý, výhřevný svah v přírodě bude zarůstat planými růžemi, jalovci, čilimníky (janovec), trnkami a brslenem. V odlehlejším koutě můžete založit borový háj. Svah v okolí domu proměňte ve vřesoviště.

V teplých písčitých oblastech se dobře daří meruňkám a dalším ovocným druhům, hlubokou propustnou půdu ocení i réva vinná – chcete-li, založte na svahu vinici, podobně jako ve vápencových oblastech.

Vřesoviště

Když na písčité zahradě založíte vřesoviště, získáte více výhod najednou. Plocha bude celoročně zajímavá a díky tomu, že písčitý substrát s rašelinou je chudý na živiny, nebudete mít problémy s plevelem. Kromě vřesu a vřesovce vysaďte okrasné trávy, drobnější jehličnany (jalovce, borovici kleč, zakrslé smrky) a menší keře (čilimník, kručinku, dřišťál).

Kompozici doplňte zajímavými kusy dřev, které jsou vymáčené vodou nebo ohlazené větrem, případně vhodnými balvany. Buďte opatrní na jejich výběr. Hledejte kámen v blízkém okolí, protože ten se do vaší zahrady nejvíc hodí. V oblastech s písčitější půdou bývají k nalezení omšelé balvany navětralé žuly. Seženete je v lomech nebo je najdete vytažené na okrajích polí. Pokud byste chtěli velký balvan odvézt, pravděpodobně to majiteli pole vadit nebude, protože mu překážel. Vždy si ale zjistěte, čí je pozemek, na kterém kámen leží a s majitelem se domluvte, protože i nežádoucí kámen je majetkem.

Stepní partie

Na písčinách se bude výborně dařit okrasným travinám. Sortiment je nesmírně bohatý, a tak můžete kombinovat nízké druhy trav (kostřavy – Festuca) se středními (metlice – Deschampsia, ostřice – Carex, vousatec – Pennisetum) i vysokými (ozdobnice – Miscanthus, Spartina). Velikost skupin přizpůsobte proporcím pozemku, ale kromě velkých solitérních dominant je vždy lepší sázet skupiny než střídat druhy po jednom. Dojem je pak příjemný, klidný, skupiny do sebe plynule přecházejí. Ani traviny nemusejí zůstat samy. Akcenty dřevin nebo skupiny nápadnějších pestrých trvalek stepní partii oživí a probarví. Zajímavé jsou třeba červenolisté nebo žlutolisté dřišťály (Berberis thunbergii ‘Atropurpurea’ nebo ‘Aurea’), které na podzim sice opadají, ale mají ještě nápadné plody.

Mezi trvalkami vyberte buď nízké druhy (koberce voňavých mateřídoušek – Thymus, odolné suchomilné rozchodníky – Sedum či třeba hvozdíky – Dianthus), nebo naopak robustnější nápadnější rostliny: ověřená je třapatka (Rudbeckia), krásnoočko (Coreopsis), divizny (Verbascum), exotické juky (Yucca) nebo paznehtníky (Acanthus).

Písek je ráj pro cibule a hlízy

Díky lehkosti, záhřevnosti a propustnosti jsou písčité půdy vynikajícím prostředím pro cibuloviny. Většina druhů pochází z oblastí, kde jsou horká suchá léta, zimy sice deštivé, ale půdy vesměs také propustné. Znamená to, že kamkoli v zahradě vysadíte cibule třeba narcisů (Narcissus), šafránů (Crocus), tulipánů (Tulipa), smědků (Ornithogalum), modřenců (Muscari) nebo hlízy a oddenky kosatců (Iris), frézií (Fresia), jiřinek (Dahlia), sklidíte radost.

Písčitá půda je ohromnou výhodou (nebo spíš nezbytností), chcete-li se pustit do pěstování nádherných liliochvostců (Eremurus), kniphophií (Kniphopia) a dalších krásek, které opravdu nesnášejí zimní vlhkost. V oblastech s běžnými půdami je nutné pro ně pracně připravit drenáže a upravit podmínky, vy máte po starostech. Stačí umět si správně vybrat a zdánlivou nevýhodu změnit ve výhodu.

Příklady keřů a trvalek pro písčitá místa

KEŘE

Amelanchier fernaldii – muchovník

Amorpha fruticosa – netvařec

Berberis sp. – dřišťál

Calluna sp. – vřes

Caragana sp.

Colutea sp.

Cornus mas – dřín

Cotinus coggygria – ruj

Cydonia oblonga – kdoule

Cytisus sp. – čilimník

Daphne arbuscula – lýkovec

Euonymus europaeus – brslen

Exochorda racemosa

Genista sp. – kručinka

Hippophae rhamnoides – rakytník

Laburnum anagyroides – štědřenec

Liriodendron tulipifera – liliovník

Lycium sp. – kustovnice

Potentilla sp. – mochna

Pieris floribunda

Physocarpus opulifolius – tavola

Pyracantha coccinaea – hlohyně

Rosa pimpinelifolia – růže

Tamarix sp. – tamaryšek

Vitis vinifera ‘Purpurea’ – réva

Wisteria sp. – wistárie

TRVALKY

Acanthus spinosus – paznehtník

Alyssum – tařice

Artemisia – pelyněk

Centranthus ruber – mavruň

Dianthus deltoides – hvozdík

Echinops sp. – bělotrn

Eryngium sp. – máčka

Helianthemum nummularium – devaterník

Iberis sp. – štěničník

Iris sp. – kosatec

Lavandula angustifolia – levandule

Nepeta sp. – šanta

Paeonia – pivoňka

Papaver orientale – mák

Perowskia sp. – perowskie

Santolina sp. – svantolína

Saponaria ocymoides – mydlice

Sedum sp. – rozchodník

Sempervivum – netřesk

Yucca filamentosa

Příklady jehličnanů a stromů pro písčitá místa

JEHLIČNANY

Abies grandis – jedle

Ephedra sp. – efedra

Ginkgo biloba – jinan

Juniperus sp. – jalovec (různé druhy)

Larix decidua – modřín

Picea sitchensis – smrk

Pinus banksiana, contorta, ponderosa, rigida, sylvestris – borovice

Pseudotsuga menziesii – douglaska

Sciadopitys verticillata

Thuja occidentalis

STROMY

Acer negundo – javor

Ailanthus altissima – pajasan

Alnus incana – olše

Aronia melanocarpa – arónie

Betula sp. – bříza

Castanea sativa – kaštanovník

Celtis australis

Cercis siliquastrum

Catalpa speciosa

Eleagnus angustifolia

Gleditsia sp. – dřezovec

Prunus mahaleb – mahalebka

Robinia sp. – akát

text: Jana Pyšková

foto: autorka

zdroj: Můj dům 3/2005

Na samotě u lesa

Když mladí manželé se třemi malými dětmi zvažovali podobu svého budoucího domova, moc dlouho se nerozmýšleli. Chtěli bydlet na venkově a uchránit tak celou rodinu před velkoměstským ruchem. Autorem studie projektu jejich rodinného domu je architekt Robert Hofman, se kterým se dobře znají.

Spokojené bydlení

Jestliže kousek za Prahou odbočíte z hlavní silnice na polní cestu, která se vine podél lesa, netušíte ještě, že k cíli vaší cesty – rodinnému domu situovanému na samotě poblíž stávající usedlosti – vám chybí ještě pěkných pár kilometrů. Když pak z poměrně příkrého kopce sjedete kolem starých hospodářských budov k cíli své cesty, pochopíte, proč v krytém stání u domu stojí výkonný terénní vůz. Pokud totiž napadne sníh, taky byste se odsud třeba nemuseli dostat. Mladému manželskému páru však bydlení uprostřed přírody naprosto vyhovuje. „Vůbec se mi odtud do Prahy nechce,“ říká majitel, který se ale vzhledem ke své profesi (pracuje jako grafik) občas této „pochůzce“ nevyhne.

Bezpečná otevřenost

Investoři měli jasno v tom, že si přejí bydlet v domě, který je v souladu s již zmíněnými hospodářskými budovami a okolní, zemědělsky využívanou krajinou. „Dům se nachází na nejkratší straně trojúhelníkové parcely a zároveň na jejím nejvyšším místě,“ upřesňuje architekt Robert Hofman.

Už když se k domu blížíte, strhne na sebe vaši pozornost kamenná věž s nízkou stanovou střechou. Cítíte se, jako byste se právě ocitli blízko tvrze, která má své obyvatele chránit před úskalími okolního světa. Náznak uzavřenosti se však rozplyne, jakmile se přiblížíte ke vchodu. Ten je situován v horizontální hmotě ve tvaru kvádru. Toto křídlo je spojeno se zahradou dlouhou, prostornou verandou. Obě části měl původně spojovat prosklený krček. „Bylo by z něj krásně vidět do krajiny,“ říká Robert Hofman. Investorům ale taková architektonická finesa nezapadala do jejich představ o vlastním bydlení.

„Hradní“ pracovna

Stavba je celá vyzděná z tvárnic Porotherm, přičemž věž kryje zvenku ještě lícové, 35 cm silné kamenné zdivo. Pískovcové, žulové a opukové balvany pocházejí ze starých rozpadlých stodol v okolí, část z nich dokonce majitelé domu vysbírali z okolních polí.

Ve věži je situovaný obývací pokoj, který je čtyřmi schody spojen s jídelnou a kuchyní. Kovový žebřík od kováře Petra Tomšíka vás přivede do patra, ve kterém se nachází pracovna, ze všech tří stran obepnutá přecpanou borovicovou knihovnou. Cítíte se zde bez nadsázky jako ve staré hradní síni, ve které ale tepe současný život. „Je to mimořádný prostor s mimořádnou pozicí v domě,“ říká Robert Hofman. Počítač na psacím stole nepůsobí nijak nepatřičně – právě naopak. Uvolněný pocit je znásoben otevřením celého prostoru do krovu. „Oproti původnímu návrhu jsme zvedli střechu o metr nahoru, k nevelké radosti zedníků, kteří věž vyzdívali bezmála měsíc. Ale udělali jsme dobře,“ dodává investor.

Naprosto úchvatný je pak výhled do okolí okny, která dodala Truhlárna Sochor z pražských Záběhlic. „Příroda se tu mění v průběhu roku přímo před očima,“ říká majitel.

Majitelé se ještě zařizují

Zatímco výše popsané místnosti se nacházejí napravo od zádveří, nalevo najdete dlouhou chodbu s několika dětskými pokoji a ložnicí. Tuto část domu majitelé teprve zařizují. Děti zde však již nyní nalezly vlastní pohodlné zázemí.

Myslím, že prožívat dětství v tomto domě a na tomto místě je bezesporu nádherné. Ostatně i dospělí jsou naprosto spokojeni. „Vůbec se mi odtud do Prahy nechce,“ říká investor. Také my jsme toto krásné místo s pohodovou atmosférou opouštěli velmi těžko.

TECHNICKÉ ÚDAJE

Dispozice: 7 + 1

Užitná plocha: 170 m²

Konstrukce stavby: tvárnice Porotherm

Střešní konstrukce: smrkové sbíjené vazníky

ARCHITEKT

Ing. arch. Robert Hofman (1970)

Vystudoval architekturu na University of Strathclyde v Glasgow.
V roce 1997 dokončil studia na Fakultě architektury ČVUT v Praze.
Působil ve společnostech Bartošek & Vavřík, Studio Kra, CMC architekti a Aukett, s. r. o., od roku 2001 působí v kanceláři HM Architekti.

text: Filip Hubička

foto: Lubomír Fuxa

zdroj: Můj dům 2/2005

Uzlová zahrada

Co všechno uvidíte?

Cesta k dokonalosti

Kdo je Dr. Stuart‘s Botanicus?

Sortiment rostlin

Okolí uzlového záhonu

Užitečná inspirace

Kontakt:

Na počátku byl plast

Plasty nové generace

Dřevo je dřevo!

Jak ošetřit dřevěný nábytek

Pozor na falza

Ratanová klasika

Dotek teakového dřeva

Udržba teaku

Kovové posezení

Historie versus současnost

Platný právní stav

Co za to

KONTAKT:

PARTNEŘI WEBU