|
|
Nabídka výrobků je poměrně bohatá. Tvůrci se snaží uspokojit jak majitele prostorných koupelen (solitéry – samostatně stojící vany, vířivky a jiné), tak obyvatele panelových nebo malometrážních bytů. Ti ale musejí být skromnější. Díky akrylátovým vanám si přece jen tolik zoufat nemusejí. Především akrylát se zasloužil o to, že najdete tvarově vhodné vany téměř do všech prostorů. Rozverné akryláty Akrylát je vysoce odolný termoplast, který je v první řadě snadněji tvarovatelný než ocel, což se promítá nejen do rozmanité podoby van, ale také do jejich ceny. V případě klasických tvarů přijde levněji vana smaltovaná, opačně tomu je u van neobvyklých tvarů a velikostí. Akrylátové vany se také vyznačují kratší životností, což je důvod, proč na ně výrobci poskytují kratší záruční dobu. Co se týče rezistence, akrylátové vany jsou odolné vůči chemickým prostředkům, mají však nižší pevnost a dají se snadno poškodit tvrdšími předměty a čisticími písky. Nejsou také odolné vůči příliš vysokým teplotám, zpravidla však díky modernímu tvaru poskytují větší požitek z koupele. Jedním z nejtvrdších termoplastů je polymer dovážený z Anglie – lucite. Má zajímavý estetický vzhled a vynikající izolační vlastnosti. Povrch na dotek nechladí a je příjemný. Akrylát je tvarově a barevně stálý i odolný proti otěru. Při drobném poškození lze povrch opravit. Žádné obavy, sanitární technika vyrobená z akrylátů však odolává dlouhodobému působení běžně používaných chemikálií v domácnosti. Za předpokladu běžného užívání a namáhání poskytuje výrobce záruku 10 let. Poměrně větší zastoupení na trhu mají také různě vylepšené akryláty například quaryl, marbrex atd. Každý z těchto různě zpracovaných materiálů má své přednosti, jež si výrobci nechávají patentovat. Plech a ocelový plát Ocelové vany se lisují, takže si můžete vybírat z více tvarů, ovšem počtu tvarových variací van z akrylátů nedosahují. Oproti litině u nich odpadá problém s váhou, protože ocelové vany jsou mnohem lehčí. Tím je snazší doprava a umístit je můžete prakticky také kdekoliv. Dnes se k výrobě používají dva typy materiálů: ocelový plech nebo ocelový plát, které se povrchově chrání smaltem. Rozdíl je daný technologií výroby. Ocelový plech má na stejné ploše jako ocelový plát mnohem menší váhu a smalt k němu chemicky nepřiléhá. Vana z tohoto materiálu je velmi lehká, avšak není příliš kvalitní. Pokud je vana vyrobená z dostatečně silného materiálu, stává se natolik samonosnou, že nepracuje se svým okolím a smalt nepopraská. Každý výrobce udává tloušťku vany (většinou je uvedena kompletní síla smaltu + oceli), přičemž standardní vany mají celkovou sílu cca 2 mm, kvalitnější typy pak víc než 3 mm. Co je smalt? Jde o povrchový materiál na bázi skla, který je vyrobený ze stoprocentně přírodních minerálních surovin. Patří mezi nejtvrdší materiály, je neporézní a zaručuje dokonalou trvanlivost povrchu. Díky němu nelze ocelovou vanu poškrábat běžně používanými předměty, vana je odolná proti kyselinám a zásadám, je hygienická a snadno se udržuje. Díky tomu si výrobci kvalitnějších ocelových van mohou dovolit vysokou, někdy i desítky let trvající záruční dobu. Zašlá sláva Odlévané litinové vany jsou už za zenitem. V dobách své slávy představovaly maximální komfort. Na rozdíl od necek vyšel tvar litinové vany vstříc pohodlí lidského těla. Tento materiál disponuje také nesporně velkou tepelnou kapacitou. Voda v ní vydrží poměrně dlouhou dobu teplá. Nevýhodou je ale váha. Znesnadňuje dopravu a v některých stavbách ji nemůžete mít vůbec. Našla by se i další nevýhoda. Litina je měkký materiál, takže časem, i když pomalu, dojde k popraskání smaltu, kterým je vana povrchově chráněna. Sny o neckách Když se pozorněji podíváte na dnešní nabídku sortimentu van, nebudou chybět ani vany dřevěné. Že by se nám stýskalo po neckách? Máme snahu vracet se k přírodě a také jsme se naučili dřevo kvalitně zpracovávat. Když pomineme veřejné lázně, kam se lidé chodili v minulosti koupat, první dřevěné „vany“ byly kádě. Svůj účel sice splňovaly, ale dnes by nás uspokojily možná tak na chalupě a ještě jen jako nouzové řešení. Moderní dřevěné vany jsou velmi drahé, ale působivé. Bývají vyrobeny z tvrdého dřeva, chráněné nátěrem a stejně jako mramorové vany musí je osazovat odborník, který zabrání prosakování vody spárami. Dalším skvostem jsou vany z nerezavějící oceli, které se vyrábějí se saténovou i zrcadlovou povrchovou úpravou. Velmi dobře se čistí, jsou hygienické, ale na dotek chladnější než akrylátové. Běžně se s nimi můžete setkat především v lázních. KOLIK STOJÍ VANY?
Kontakty: DUSCHOLUX, Holasice 119, Rajhrad, tel.: 547 229 025, fax: 547 229 833, IL BAGNO, Ostrovského 36, Praha 5, tel.: 251 562 116, KALDEWEI TSCHECHIEN, Ohradní 61a, Praha 4, tel.: 241 092 150, fax: 241 092 160; LUCITE INTERNATIONAL, Na Okraji 46a, Praha 6, tel.: 235 361 060, SANITEC (ALBATROS), Komenského 2501, Tábor, tel.: 381 254 907, fax: 381 254 908; TEIKO, Spytihněv 576, Zlínský kraj, infolinka: 800 100 050, tel.: 577 110 311, text: Lenka Pavlovská foto: archiv zdroj: Svět koupelen 1/2005 |
Blog
Dům U červené kočky
|
|
V příjemné klidné lokalitě nad Motolem, odstíněné hustě porostlým svahem od frekventované komunikace, stojí na první pohled neokázalý konzervativní rodinný dům s jedním podlažím a s obytným podkrovím. Na druhý, preciznější pohled ale překvapí vtipným nápadem – střecha se nad domem plynule rozkládá jako důmyslný hlavolam z rukou inženýra Rubika. Dům přesně na míru Většina klientů často požaduje po architektovi kopii toho, co již kdesi viděli na vlastní oči nebo na obrázcích, a nemají odvahu vyzkoušet něco nového. V tomto případě ale investor plně důvěřoval architektu Jaroslavu Tachecímu, který zase na oplátku věnoval dostatek času tomu, aby poznal své zákazníky i jejich životní styl, a mohl tak pro ně navrhnout dům doslova na míru. Na míru jejich životnímu stylu, potřebám a vkusu. Díky vzájemné intenzivní komunikaci se pak architektovi podařilo přesvědčit investora i o několika odvážných nápadech, které dodaly celé stavbě nevtíravou osobitost – například o veselé barevnosti vnějšího pláště domu, oken a předokenních rolet, ale především o odvážném řešení střechy. Přísné regulační podmínky, které byly vypracovány pro tuto lokalitu v rámci urbanistické studie, stanovily v zájmu architektonického sjednocení celého území velmi striktně charakter budoucích staveb. Těmto podmínkám se musel projekt samozřejmě do značné míry podřídit. I tak ale zůstalo architektu Tachecímu dost prostoru na vytvoření zajímavé stavby s nepravidelným, avšak osově symetrickým půdorysem, která se v pravém úhlu rozevírá jihozápadním směrem a svými rameny obklopuje terasu koncipovanou jako příjemné atrium. Dům je umístěn na pozemku tak, aby chránil soukromí obyvatel před nežádoucími pohledy z ulice a zároveň maximálně šetřil prostor využitelný pro okrasnou zahradu navrženou zahradní architektkou Janou Pyškovou. Již zmíněné originální pojetí střechy lze chápat jako soustavu sedlových střech, z nichž střední část střechy je výškově posunuta nad sedlové střechy krajních křídel, a to o výšku poloviny podlaží. Takový způsob řešení, těžko představitelný pro laika, právě vyvolává dojem pozvolného rozložení střechy do tří stupňů. V interiéru pak podtrhuje zajímavou členitost prostoru obytného podkroví. Prosklené stěny Vnitřní řešení přízemí i obytného podkroví domu v sobě promyšleně snoubí požadavek investora na velký obytný prostor, který bude využívat celá rodina, i dostatek soukromí pro každého člena rodiny zvlášť. Architekt Tachecí navíc nápaditě rozčlenil přízemní obytný prostor spojující v sobě funkci obývacího pokoje, jídelny i kuchyně, drobnými stavebními prvky. Schodiště vedoucí do podkroví i schodiště od zádveří oddělují prosklené stěny, prostor jídelny vstupuje díky velkoformátovým oknům pravým úhlem do atria a nabízí tak přímý kontakt s celou zahradou, obývací pokoj a jídelní kout zase pocitově předěluje snížený strop elegantním zabudováním klimatizace. Prosklená stěna využívaná jako dekorativní vitrína pak ještě vymezuje intimní zónu hostinského pokoje s vlastním hygienickým zázemím. V obytném podkroví se nachází pracovna s malou terasou nabízející příjemný výhled přes vrcholky stromů na motolské svahy. Navýšením o polovinu podlaží se pak nad úroveň pracovny posunuly ložnice rodičů i pokoje obou děti a velká koupelna. Digitální technologie Teprve těsně před dokončením celé stavby se investor rozhodl ještě ke stavbě celoročně využitelného bazénu. Protože s takovou dostavbou projekt původně nepočítal, rozhodli se ji architekt i investor přiznaně výrazně odlišit, a to i vizuálně. Objekt se napojuje na rodinný domek za kuchyní celoplošně prosklenými dveřmi, které umožňují průhled až na bazén a opticky ještě zvětšují celý obývací prostor. Samotný bazén je řešen s ohledem na maximální možné energetické úspory a automatické zařízení, které jej obsluhuje, je natolik komplikované a důmyslné, že patří v naší republice mezi skutečné rarity. Digitální technologie jsou vůbec charakteristickým znakem tohoto domu. Inteligentní vytápění individuálně řízenými radiátory, ochrana celého objektu, klimatizace, zavlažování zahrady, předokenní žaluzie i hustě rozvedené sítě a přípojky po celém domě poskytují uživatelům veškerý technologický komfort 21. století. Zařízení domu ale rozhodně nepůsobí technicky chladně. Stěny všech místností jsou vymalovány v sytých teplých tónech, z užitých materiálů v nábytku jednoznačně převažuje dřevo podtrhující hřejivou náladu interiéru. Schody v zádveří, které v sobě ukrývají další úložné prostory, a praktický bar v kuchyni navrhla architektka Helena Šimůnková. Domáckou atmosféru ještě umocňují keramické sošky a nádoby z dílny akademického sochaře Miroslava Olivy. Ten je rovněž autorem dekoračního sloupu umístěného v prostoru terasy, který kryje trubku svádějící dešťovou vodu do jímky k ekologickému zavlažování zahrady. Tento dům zkrátka nemohl najít vhodnější symbol než spokojenou kočku. TECHNICKÉ ÚDAJE Dispozice: 7 + 1 Zastavěná plocha: 132,7 m² ARCHITEKT
Ing. arch. Jaroslav Tachecí (1953)
text: Lucie Konášová foto: Lubomír Fuxa zdroj: Můj dům 1/2005 |
Zelení mazlíčkové
|
|
Také pokojové rostliny mají zimní klid, což ovšem neznamená, že nepotřebují žádnou péči. Rozhodně je v lednu nepřesazujte a jen omezeně přihnojujte. POZOR SOUTĚŽ!!!Zúčastněte se soutěže „O nejkrásnější květinu vaší zahrady“ a vyhrajte některou z hodnotných cen. V zimě jsou interiéry velmi suché, a proto je nezbytné pravidelné zvlhčování vzduchu. Jiným rizikem je Záhořovo lože na parapetech: v mrazivém počasí se okenní tabule ochladí i pod bod mrazu a na opačné straně v místnosti je třeba 25 °C. Květiny v těsné blízkosti okenního skla na jedné straně namrzají a na druhé se přehřívají a vysušují. Před příchodem velkých mrazů proto raději odsuňte květináče dál od skla nebo květinu postavte na jiné místo. Pokud si chcete domů pořídit zelené osvěžení, poradíme vám několik tipů. Nákup ale raději nechte na dny, kdy venku nebude mráz, protože květiny vám mohou snadno zmrznout i během přenášení z auta domů.
Kapradina do vašeho bytu Jemně ochmýřené listy žebrovce (Blechnum gibbum) vyrůstají ze země v jednom místě. Starší rostliny ovšem vytvářejí kmínky. Nejstarší listy odspodu odumírají a opadávají, nové stále vyrůstají na vrcholu. Rostlina snese více světla než jiné kapradiny, ale stejně jako ony potřebuje pravidelnou zálivku a rosení.
Temná královna Zajímavostí a vzácností je Tacca. Pochází z Malajsie a lidově se jí říká „netopýří rostlina“ nebo „čertův jazyk“ kvůli dramatickému černému květu s jemnými visícími vlákny. Jako všechny tropické rostliny i Tacca preferuje vlhké a teplé stanoviště. Dováží se jen na sklonku zimy – od konce ledna do dubna. Nedbalá elegance Oblíbenou rostlinou v moderním interiéru je Nolina z čeledi liliovitých. Nápadná je ztlustlá báze kmene, na jehož vrcholu vyrůstá jedna nebo více růžic šedozelených listů. Listy mohou dorůst délky až 90 cm, jejich konce se elegantně vlní a krabatí. Noliny kvetou velmi zřídka, ale pokud budete mít štěstí, vyraší vám tisíc drobných bílých kvítků uspořádaných na dlouhém stvolu. Nolina preferuje světlé stanoviště, propustnou půdu nebo zeostrat a střední zálivku.
Ztepilý krasavec Domovinou smokvoně (Ficus benjamina) je tropická Indonésie, kde je známý jako kouzelný „Banyán”. Přesto se i v prostorách s ústředním topením a klimatizací tento fíkus dožívá dlouhého věku. Vyžaduje pravidelnou zálivku a rosení, světlé ale ne přímo osluněné místo. Pro zalévání používejte převařenou, vychladlou vodu – zabráníte tím zvápnění substrátu. text: Jana Pyšková foto: Holandská květinářská kancelář zdroj: Můj dům 1/2005
|
Recept na ideální kuchyň
|
|
Zařídit si novou kuchyň nebo rekonstruovat tu starou není žádná hračka. Její vybavení by s ohledem na současnou oblibu otevřených kuchyní mělo ladit nejen s jídelním koutem, ale zároveň korespondovat i s interiérem ostatních místností. Také by nám mělo maximálně usnadňovat přípravu pokrmů a ctít pravidla ergonomie. Z těchto důvodů se vyplatí sledovat vývoj, který s sebou přináší stále dokonalejší materiály a důmyslnější řešení kuchyňských sestav. Z čeho můžeme vybírat V nabídce současného trhu najdeme kuchyňské sestavy nejrůznějších stylů. Není problém pořídit si kvalitní rustikální vybavení. Současní truhláři hrdě prohlašují, že jsou stejně šikovní jako jejich předchůdci, jejichž mistrovský fortel máme příležitost obdivovat na dochovaných kusech starého nábytku. V moderních obytných stavbách je však mnohem populárnější a vhodnější instalovat jednoduché vybavení, které poskytuje maximum a zároveň od nás vyžaduje minimum. Dnešní výrobci rozhodně nezavrhli klasiku v podobě dřeva, ale na druhé straně otevírají dokořán dveře hi-tech stylu, v němž hrají hlavní roli kov a sklo. Z těchto materiálů jsou vyrobeny kuchyňské sestavy jednoznačně připomínající vybavení profesionálních kuchyní. Najdeme je především v rodinných domech reprezentujících čistý funkcionalismus. Největší oblibě se však v kuchyních stále těší vybavení vyrobené z MDF desek či dřevotřísky s fóliovou, laminátovou povrchovou úpravou. Povrch dvířek kuchyňských sestav často tvoří také dýha či nejrůznější laky. Více než v minulosti se i tyto materiály kombinují se sklem, zvláště pískovaným. Sklo totiž disponuje schopností celou sestavu provzdušnit a odlehčit. K oživení tohoto typu sestav slouží i prvky z lesklého či matného kovu. Co se týká barev, v kuchyni – stejně jako v jiných místnostech – se (kromě kuchyní zařízených v hi-tech stylu) stále více uplatňují pastelové barvy. Jejich výběr a kombinace záleží pouze na vašem vkusu a ostatním vybavení kuchyně i dalších místností. Přehled, dostupnost, variabilita Větší změny než materiály a design kuchyňských sestav však v posledních letech zaznamenaly úložné prostory. Jejich posláním již není nádobí, pomůcky, potraviny a nápoje pouze uskladňovat. Musí také zajistit dokonalý přehled o uložených věcech a jejich snadnou dostupnost. Kuchyňské sestavy se dnes už nevyrábějí s klasickými spodními dvířky na pantech, ale s výsuvnými, případně otočnými zásuvkami. U horních skříněk zase stoupá zájem o výklopný systém otevírání či rolety – obě varianty totiž umožňují, aby skříňka zůstala otevřená, aniž by dvířka bránila v pohybu. Dokonalý přehled a dostupnost všech uskladněných věcí umožňuje systém různých zásuvek a výsuvných kontejnerů. V kuchyních, které nemají v blízkosti komoru, ji lze nahradit úložnými prostory v podobě spížních skříní s výsuvnými kontejnery, vozíky a policemi. Teleskopické vodicí systémy usnadňují vytažení jednotlivých částí spíže a zároveň plynulost pohybu. Každý kuchyňský nábytek by měl mít jak uzavíratelné, tak i otevřené skříňky. Funkčnost a celkové pohodlí kuchyňského vybavení pak zvyšuje systém kovových úložných prvků doplňujících úložný prostor nad pracovní deskou a mobilní pracovní či servírovací stolky. Pořízení kuchyně na míru nám dnes umožňuje zakázková výroba. Optimální řešení však mohou nabídnout i mnohé sektorové kuchyně. Pokud jsou jejich skříňky a další komponenty modulově zkoordinovatelné, lze z nich vytvořit celé řady řešení a kuchyni postupně doplňovat nebo pozměňovat. Odolné a slušivé Vývoj neobchází ani tak důležitý komponent kuchyňské sestavy – ovlivňující do značné míry její funkčnost i vzhled – jakou je pracovní deska. Ta většinou není součástí kuchyňské sestavy, takže její výběr záleží jen na nás. Materiály, z nichž se v současnosti desky vyrábějí, se liší jak svými vlastnostmi a vzhledem, tak i značně rozdílnou cenou. Největšímu zájmu se v současnosti těší desky vyrobené z dřevotřísky s laminátovou povrchovou úpravou. Vývoj podstatně zlepšil užitné vlastnosti i design tohoto typu desek. Laminát dobře odolává vysokým teplotám i různým agresivním čisticím přípravkům. Cena běžného metru laminátové pracovní desky (100 x 60 cm) se pohybuje okolo 800 Kč. Stále ve větší míře se v roli kuchyňských pracovních desek uplatňují takzvané minerální hmoty. Na trhu je najdete pod nejrůznějšími názvy – corian, hi-macs, kerrock, silgranit. Jde o materiály s neporézním, a tudíž snadno udržovatelným povrchem, odolné vůči vysokým teplotám a chemikáliím. Jejich velkou výhodou je, že jsou tvárné a lze je bezespárově spojovat. Vyrábějí se v nepřeberném množství dezénů a barev, takže se lehce kombinují s dalšími prvky kuchyňské sestavy. Cena pracovní desky vyrobené z tohoto materiálu se pohybuje od 9 000 do 13 000 Kč. Pracovní desku si můžete pořídit i z dalších materiálů. Jde například o keramické obklady, tvrdé dřevo či přírodní kámen. Každý z těchto materiálů však má svoji slabší stránku – ať již v podobě nižší odolnosti, náročnější údržby, a v případě tvrdého dřeva či přírodního kamene navíc vysoké ceny. Záda pracovní desky Důležitou součástí kuchyňské sestavy není pouze pracovní deska, ale i prostor mezi ní a horními skříňkami sestavy – často označovaný jako záda pracovní desky. Vzhledem k tomu, že jde o plochu sousedící s pracovní deskou, dřezem a varnou zónou, musí splňovat vysoké hygienické nároky a nezatěžovat nás náročnou údržbou. Vzhledem k tomu, že záda pracovní desky máme neustále na očích a že se nemalou měrou podílejí na celkovém vzhledu kuchyně, vyplatí se dát si na nich skutečně záležet. V roli zad pracovní desky nejčastěji vystupují obklady, a to jak keramické, tak i skleněné. U obou typů obkladů je v posledních letech velmi oblíbená mozaika. Předností obou zmíněných obkladů je bohatý výběr formátů, dezénů, barev a jejich snadná údržba, kterou komplikují pouze spáry. Cena metru čtverečního se pohybuje od stokorunových částek po několik tisíc, přičemž skleněné obklady jsou přibližně pětkrát dražší než keramické. Často používaným materiálem při obkladu zad pracovní desky je rovněž laminát a v poslední době i sklo a nerez. Slabší stránkou posledních dvou materiálů bývá, že je na nich vidět každá nečistota, která se však naštěstí snadno odstraňuje. Cena metru čtverečního pískovaného skla se pohybuje okolo 1 800 Kč, běžného metru nerezového obkladu v rozmezí od 2 000 do 3 000 Kč. Tím však možnosti obkladu zad pracovní desky nekončí. Stále víc se používá i přírodní a umělý kámen, anebo již zmíněné minerální hmoty umožňující bezespárové spojení s pracovní deskou. V zájmu pohodlí naší páteře Stranou vývoje v kuchyních nestojí ani nejnovější kritéria ergonomie. Podle výzkumů je při dlouhotrvajících činnostech v kuchyni optimální taková výška pracovní plochy, při níž se páteř ohýbá v úhlu menším než 20 stupňů. Z tohoto důvodu v prodejnách potkáváme stále více sestav, jejichž výšku lze pomocí nastavitelných nožiček nebo soklů přizpůsobit vzrůstu rodinného šéfkuchaře. Nic nebrání tomu, abychom časově a fyzicky náročnější práce v kuchyni vykonávali vsedě. Na trhu najdeme i sezení vhodné do pracovní části kuchyně. Střídáním práce vsedě a vstoje si zajišťujeme větší pohodlí a zároveň snižujeme zatížení páteře. Vzhledem k tomu, že v rodinném domě se počítá s prostornější kuchyní, záleží i na uspořádání kuchyňské sestavy. S ohledem na šetření pohybu a plynulý průběh jednotlivých pracovních kroků je nejvhodnější seřazení kuchyňských sestav do písmene L nebo vytvoření ostrůvkového řešení. Kam s odpadkovým košem Léty osvědčeným řešením je umístit odpadkový koš do skříňky pod dřezem, jejíž jiné využití je problematické. Přímo na dvířka skříňky lze připevnit koš na netříděný odpad. Vhodnější je však pořídit si integrované odpadkové koše a namontovat je přímo do prostoru pod dřezem. Koše určené do linky by neměly postrádat víko, které se automaticky zavírá po zaklapnutí dvířek. Současný trh nabízí poměrně bohatý výběr košů. Jednodušší varianty mají většinou koše dva, a to na kompostový a běžný odpad. Lepší možnosti třídění odpadu nabízejí kontejnery, které mají kromě dvou základních košů i menší nádobu na sklo, plech, případně i vybité baterie. Škatulata, škatulata, hýbejte se Chystáte se vybavit si novou nebo zrekonstruovanou kuchyň? Jestliže ano, nechvátejte. Pokud vám „padne do oka“ nějaká kuchyňská sestava, musíte se nejprve přesvědčit, že odpovídá rozměrům a tvaru vaší kuchyně, stejně jako přívody a odpady vody, rozvody plynu a elektřiny. Coby laikům vám v tomto směru nejlépe poslouží obyčejná čtvrtka, na kterou si zakreslíte půdorys kuchyně. Z papíru si vystřihnete moduly sestavy, které by měly tvořit sestavu. Jejich umístěním, posunováním zjistíte, zda je nábytek vhodný do vaší kuchyně, případně zda je třeba přistoupit k úpravě vodovodního řadu a rozvodů elektriky. Nejlépe dosažitelný je v kuchyňské sestavě prostor ve výšce 80 – 190 cm. Proto do něho ukládáme příruční zásoby potravin, nejčastěji používané nádobí a pracovní pomůcky. Poměrně dobře dostupné je i pásmo 40 cm nad podlahou, kam můžeme uložit například pekáče a jiné druhy nádobí, které rovněž často používáme. Ve výšce nad 190 cm se najdou skladovací prostory pro vybavení kuchyně, které používáme pouze příležitostně. text: Alena Vondráková foto: archiv firem zdroj: Můj dům 1/2005 |
Nasákavá dlažba? To snad ne!
|
|
Správná volba Kromě koupelny, WC a kuchyně se keramická dlažba hodí zejména do předsíně. Vstupujeme sem často v zašpiněných botách, proto očekáváme, že podlaha zde bude snadno udržovatelná. Při nákupu dlaždic si tedy nevšímejte pouze vzhledu, ale informujte se také o stupni otěru. Vybírejte podle toho, pro jaké účely budou dlaždice určeny a jaká zátěž na ně bude kladena. Pokud se rozhodnete pro glazované dlaždice, berte v úvahu, že jsou kluzké, zejména pokud máte děti. Do koupelen proto volte dlažbu se zdrsněným povrchem a malou nasákavostí. Otěruvzdornost (týká se glazovaných dlaždic) Jedná se o parametr, který zásadním způsobem ovlivňuje životnost dlažby (nezaměňovat s tvrdostí). Nejprve byla stanovena stupnice od PEI I do PEI IV a s vývojem nových materiálů bylo nutné ji rozšířit o další stupeň PEI V. Materiál je testován pomocí rotačního prstence, který se otáčí na povrchu dlaždice, a podle toho, kolik otáček glazura vydrží, se pak stanoví stupeň otěru. Tuto odolnost je nutné brát v úvahu při výběru dlaždic pro konkrétní místnost. Materiály na dolní hranici stupnice jsou vhodné pro použití do prostor, které jsou méně zatěžovány, s vyššími stupni je to naopak. Údržba
1. Pro exteriér volte mrazuvzdornou dlažbu.
2. Na frekventovaných místech se vyplatí použít dlaždice s vyšším stupněm otěruvzdornosti (do bytu postačí stupeň III až IV).
3. Do koupelny patří dlažba se zdrsněným povrchem a malou nasákavostí.
4. Méně nasákavé dlaždice se lépe čistí.
text: Kamila Synková foto: archiv zdroj: Vítejte doma 1/2005 |
Ladní tlouštíci v koupelně
|
|
Tento disignér vnímá koupelnu jako harmonický celek. Proto ji vybavuje nejen keramikou, ale i armaturami a doplňky. A také vzpomínkami – na styl šedesátých let, ovšem osobitě ztvárněný. Díky zaobleným hranám působí všechny prvky v koupelně i přes robustnost svých tvarů jemně a ladně. Všudypřítomná bílá nemrazí ani nenudí, ale má v sobě určité napětí a výzvu. Chromové armatury se skví na bělostném těle koupelnových solitérů jako rafinovaně elegantní šperk. Jako z mramoru Když vstoupíme do koupelny Marca Newsona, máme při prvním pohledu pocit, že jsme si spletli dveře a zabloudili do výstavní síně. Keramické prvky koupelnové kolekce připomínají sochy vytesané ze zářivě bílých bloků mramoru. Koupelně vévodí akrylátová vana o rozměru 190 x 95 cm volně stojící v prostoru. Úspěšně jí sekunduje umyvadlo vyrobené z jednoho kusu keramiky. Jeho oblá mísa je zarámovaná masivní odkládací plochou, která kromě estetických kvalit má i své praktické přednosti. Je dostatečně široká, takže se na ni leccos vejde, a snadno se čistí. To je typické pro celou kolekci, poskládanou z hladkých ploch. Ale zpět k umyvadlům. V nabídce jsou ve dvou základních rozměrech – 72 x 57 cm a 65 x 54 cm a lze je doplnit keramickým polosloupem. Ve stejném pojetí jsou i další koupelnové prvky – závěsný bidet s jedním otvorem pro armaturu a závěsný klozet. Z jedné rodiny S futuristickými tvary základních zařizovacích předmětů tvarově a barevně korespondují i nezbytné doplňky. I na nich se projevuje designérova tvůrčí metoda – na každý předmět se dívá, jako by jej viděl poprvé, a přemýšlí, jak by jej mohl udělat lépe. Přitom ale nesmí narušit harmonii celku. Takže v koupelně Marca Newsona nás doplňky neudeří do očí, ale musíme si je vylovit z celku jako zajímavý detail. Do kolekce patří několik poliček, zrcadlo s osvětlením, řada držáků na ručníky, miska na mýdlo a sprchové potřeby, samostatné věšáky. Nechybí ani držák na WC kartáč a na toaletní papír. Také koupelnové doplňky jsou v bílé barvě. Souznění tvaru a funkce Kolekci doplňují armatury navržené taktéž Marcem Newsonem. Snoubí se v nich formální čistota s pokrokovou technologií a kvalitním zpracováním. Armatury jsou osazeny kartušemi s keramickými disky, které zaručují jejich spolehlivost a dlouhodobou životnost. Ergonomicky řešené otočné ventily s jemným rýhováním jsou příjemné do ruky a dá se jimi přesně regulovat průtok vody. Zároveň se i dobře čistí. Do série patří kromě standardních typů také podomítkové armatury vanové a sprchové a rovněž pětiotvorová armatura pro volně stojící vanu. Náročnější zákazníci uvítají umyvadlové a bidetové armatury v termostatickém provedení, kdy pravý otočný ventil umožňuje regulaci průtoku vody a levý ventil slouží k nastavení požadované teploty. Takto vybavené mohou být i tříotvorové umyvadlové armatury, které jsou v nabídce s vyšším a nízkým vývodem. Stejně jako u keramiky a doplňků i u armatur čistota tvarů a jejich harmonie dokonale splývají s praktičností při použití. A právě to činí kolekci Marca Newsona jedinečnou. Pozor při údržbě akrylátových van! Na údržbu akrylátových van se nesmějí používat čisticí prostředky obsahující písek nebo látky podobného charakteru, které slouží k mechanickému čištění povrchu. Kontakt: IDEAL STANDARD, Zemská 623, Teplice, tel.: 417 592 191, fax: 417 560 772, text: Helena Chvojková foto: archiv zdroj: Svět koupelen 1/2005 |
Řešení architektů: definitivní přestavba
|
|
Základním požadavkem investorů je zvětšení obytné plochy a tím i užitného objemu domu. Zde je třeba sledovat více parametrů – vlastní objekt, okolní prostředí, orientaci ke světovým stranám a možnost rozšíření zastavěné plochy. Vzhledem k omezenému rozsahu znalosti okolí objektu jsme zvolili nenásilné řešení, které nijak zásadně nenarušuje vztahy k sousedním stavbám. Nová koncepce střechy Při rekonstrukci starší zástavby se vždy snažíme zasahovat co nejméně do vlastní konstrukce. Pro tento dům jsme navrhli novou koncepci střechy a jiný vzhled fasády. Do původního domku jsme vsadili novou vestavbu. Tím jsme dosáhli zajímavé architektonické formy i potřebného navýšení užitné plochy. Podle našich zásad oddělujeme společenskou zónu od klidové, která se „stěhuje“ do patra. V přízemí tak zůstává mnohem více společenské plochy orientované k jihu. Dům bude celkově otevřen směrem do zahrady k jižní straně. Proto jsme velikost a tvar oken směrem do ulice zvolili tak, aby zajišťovaly obyvatelům soukromí a neposkytovaly prostor pro nežádoucí pohledy zvenčí. Barevný kontrast Půdorysné řešení umožňuje umístit do přízemí technické místnosti, plnohodnotné zádveří, společenské WC se sprchou, pokoj pro návštěvu a společenskou zónu. V podkroví naleznete tři pokoje a koupelnu s toaletou. Barevnost fasády objektu respektuje rozdělení dvou objemů – původního domku a nové vestavby. Obkladový materiál objemu vestavby by měl být kontrastní k původnímu domu – zde je možné použít například cembonitové fasádní desky v antracitové barvě. Fasádu původního domku předkládáme v několika variantách s tím, že naše preference směřuje k čistě bílé. AUTOŘI
Petr Pospíšil (1977)
Jan Kyzlink (1974)
text: Jan Kyzlink, Petr Pospíšil vizualizace: autoři zdroj: Můj dům 1/2005 |
Příjemné dobré ráno
|
|
Trend návratu kuchyní do obytného interiéru dnes už nikdo nezastaví. Úprava pokrmů se již nemusí odehrávat v oddělené místnosti, kde by se kolem sporáku měla točit spíš služka než paní domu. Kuchyň, kterou jsme tentokrát navštívili, je optimálně umístěna do vyčleněného rohu obytné místnosti s vlastním přímým osvětlením oknem orientovaným na severovýchod. Elegantní a módní Kuchyňská sestava dokonale ladí se zařízením celé místnosti a beze zbytku využívá celý prostor. Vzdušný systém otevřených polic obklopujících digestoř stejně jako prosklený díl horní skříňky působí příjemně odlehčujícím dojmem. Výraznou roli tu sehrála i zvolená barva celé sestavy – kombinace smetanově bílé s červenavým tónem dřeva a nerezu je nejen velmi elegantní, ale zároveň i módní. Drobnosti z cest Zvlášť důležitou funkci hraje v této kuchyni detail, přesněji řečeno kuchyňské náčiní a dekorativní drobnosti, které si majitelé s velkým vkusem průběžně pořizují na svých cestách po Itálii a Francii. Inspirace oslnivým životním stylem těchto zemí je tu patrná na každém kroku. Dokonce i šálky na kávu a desertní talíře mají francouzský nebo italský design. Doušky horké kávy v pracovním týdnu tu zkrátka nikdy nejsou jen fyzickou vzpruhou, ale i příjemným a inspirativním estetickým zážitkem. text: Lucie Konášová foto: David Háva zdroj: Můj dům 1/2005 |
„Botanická“ pod sněhem
|
|
Přestože celková plocha botanické zahrady je mnohem větší, než mají pozemky kolem rodinných domů, její mnohé partie jsou řešeny v podstatně menším měřítku. Právě tato místa mohou být inspirací pro ty, kteří zahradničí na několika desítkách nebo stovkách čtverečních metrů, anebo mají jenom malou atriovou zahrádku. Spící lednová zahrada totiž nabízí spoustu krásných a zajímavých pohledů a svěží zeleň prozářená sluníčkem působí v krátkých zimních dnech jako malý zázrak. Exotické bambusy Nejatraktivnější jsou v tomto období jehličnany, stálezelené rostliny a okrasné trávy. U umělého potoka, v jedné z nejzajímavějších partií trojské zahrady, jsou vysázeny velké skupiny bambusů, kterým se tu opravdu daří. Obecně jsou považovány za choulostivé exotické rostliny, ale najde se mezi nimi řada druhů pocházejících z tvrdých podmínek v Asii, kde v zimě mrzne nejméně tolik jako u nás (některé druhy Sinarundinaria, Phyllostachys, Sasa, Pseudosasa). Jejich výběr byl samozřejmě velmi pečlivě zvažován a nepřízní počasí také důkladně prověřen. Zejména několik posledních zim bylo pro rostliny tvrdou zkouškou. Druhy, které tu dnes vytvářejí mohutné trsy nebo husté porosty nejrůznějších velikostí, lze bez obav doporučit do českých zahrad v teplejších oblastech. Potřebují ale polohu, kde budou alespoň částečně chráněny před mrazivými zimními větry. Nevyhovujícím místem jsou pro ně především mrazové kotliny. Listy bambusů mohou být svěže zelené – tenké nebo širší, jiné jsou bílé nebo žlutě panašované (mají na sobě slabé nebo širší proužky). Vodní prvky Celoroční zajímavostí této části zahrady je umělý potok s oblázkovým korytem a jezírko. Voda v potoce se místy ztrácí a zase objevuje, někde skáče po kamenech, jinde klidně proudí. Přes potok vede můstek, jinde ho můžete přejít po dřevěných špalcích, mezi nimiž protéká voda. Všechny tyto prvky jsou krásné celý rok. Sníh a mráz jejich vzhled pohádkově změní – dřevěné špalky pokryjí bílé čepičky, na které je vám skoro líto šlápnout. Také můstek tajemně vystoupí ze sněhové pokrývky a balvany vypadají jako spící zvířata. Oblázky na břehu pod sněžnými vlnami jen tušíte. Led na jezírku byl v době naší návštěvy pokrytý sněhem, z něhož místy vykukovaly krásné suché trsy orobince. Pravidelně je prosekáván, aby se dostal vzduch k rybám schovávajícím se u dna. Okrasné traviny a malá překvapení Kolem vody a na spoustě míst v zahradě najdete pestrý sortiment okrasných travin. Řadě z nich nadzemní části odumřou – uschnou nebo zežloutnou. V zimní zahradě se ale i suché trsy výborně uplatní. Menší sázejte do skupin, větší i solitérně – nechte se inspirovat fotografiemi. Máte-li dostatek místa, můžete vytvořit i celou partii – v pozadí kombinujte vysoké, mohutné trsy ozdobnice (Miscanthus) nebo spartiny (Spartina), do popředí umístěte střední a nižší druhy, například vousatec (Pennisetum), metlice (Deschampsia), třeslice (Briza) a proso (Panicum). Okrové a žlutavé traviny se dobře vyjímají v travnaté ploše (během roku svěže zelené, pod sněhovou pokrývkou bílé) nebo na pozadí tmavších jehličnanů (v Troji jsou kombinovány třeba s tisy), stálezelených bobkovišní (Prunus laurocerasus) nebo u stěny domu. Nezbytné věci V zahradě nezapomínejte na zdánlivě nedůležité, ale velice podstatné doplňky: zahradní nábytek, altány, pergoly, treláže pro popínavé rostliny, můstky apod. V létě vám poskytnou stín či místo pro odpočinek a v zimě se stanou zajímavými prvky, které přitáhnou pozornost návštěvníka. Kovaná lavička v botanické zahradě působí skoro jako rafinovaně umístěné umělecké dílo, altán zase může být místem pro neobvyklou (i když asi krátkou) zimní oslavu s horkým čajem a svařeným vínem. Díky svíčkám, lampionům, pochodním a sněhu na takový večírek nikdo nezapomene. Pražská botanická zahrada vám i v zimě nabízí inspiraci a je škoda toho nevyužít. A pokud během procházky v ní promrznete, můžete se zahřát ve skleníku Fata Morgana. KDY MŮŽETE NA NÁVŠTĚVU? Od listopadu do března je Pražská botanická zahrada otevřena denně kromě pondělí od 9 do 16 hodin. Venkovní expozice jsou přístupné zdarma. Vstupné do skleníku Fata Morgana je pro dospělé 90 Kč, pro děti, studenty a důchodce 45 Kč, rodinné vstupné je 220 Kč. text: Jana Pyšková foto: autorka zdroj: Můj dům 1/2005 |
Malý prostor – velký efekt
|
|
Už při prohlídkách jednotlivých bytů uvažovala o možnosti rekonstrukce jejich prostor. Zpravidla byly ve staré zástavbě, a tak neodpovídaly dispozičním řešením současným nárokům na bydlení. Po úporném hledání nakonec našla byt, který se mohl rychle a bez velkých finančních nákladů zrekonstruovat podle jejích představ. Chvála prostoru „Původně to byl klasický dvoupokojový byt s kuchyní. Nechala jsem všechny nepotřebné příčky vybourat, toaletu jsem přemístila do koupelny, kterou jsem zvětšila na úkor předsíně,“ vysvětluje sympatická majitelka hned úvodem. Ze vstupní haly se vchází do koupelny nebo dveřmi z čirého skla přímo do hlavního obytného prostoru. „Byt má 50 m². Chtěla jsem, aby místnosti byly od sebe oddělené, ale aby ho klasické příčky zbytečně nezmenšovaly. Proto jsem zvolila sklo,“ říká majitelka. Díky spojení dvou pokojů vznikla prostorná polyfunkční místnost, v níž na sebe jednotlivé zóny navazují. Kuchyň navržená majitelkou zabírá celou jednu stěnu a poskytuje dostatečný úložný i pracovní prostor. „Vybrala jsem si sestavu v neutrální barvě, kterou jsem zvýraznila žlutým prosvětleným sklem,“ dodává žena. V blízkosti kuchyňské sestavy je jídelní stůl, který zároveň slouží jako pracovní. Na tuto zónu navazuje odpočivná část – relaxační sofa a postel. „V blízké budoucnosti budou odděleny stěnou z popínavých rostlin. Vytvoří se tak větší soukromí a zeleň zároveň byt příjemně zútulní.“ Požadavek: bezstarostnost Při zařizování bytu myslela majitelka především na snadnou údržbu. Pracovně je velmi vytížená, a tak nemá čas byt každodenně uklízet a přetvářet, aby se v něm s manželem cítili dobře. Proto zvolila snadno udržovatelné materiály a minimum nábytku, který byl vybírán s ohledem na funkčnost. „U vstupu jsou vestavěné skříně, které jsem nechala ještě zvětšit na úkor předsíně. Za dveřmi je velká šatna, kam se ukládají nejen oděvy, ale vejde se tam i pračka, kola, golfové hole, lyže ad.,“ prozrazuje majitelka, která se snažila využít z původního bytu co nejvíce prvků. A tak tu nechala podlahovou krytinu, která je ošetřena a znovu natřena, podobně jako původní dveře, které kromě jiné barvy dostaly i novou kliku. Vedle designových kousků, které může přestěhovat do dalšího bytu, je tu několik praktických předmětů za přijatelnou cenu. „Nechtěla jsem mnoho nábytku, spíš jsem hledala funkční kusy, interiér jsem se snažila zútulnit barvami. Nemám ráda mdlé místnosti, myslím, že stačí jednoduché zařízení a pak barvy, které prostor rozjasní a dodají mu charakter,“ vysvětluje a na můj tázavý pohled hned dodává, „v koupelně to je jinak. Tu beru jako očistný prostor, který by měl být neutrální.“ Proto jsou v koupelně použity běžné šedivé obklady s dlažbou, umyvadlo je industriálního charakteru, keramiku doplňuje nerez a sklo, nechybí velké odkládací plochy. Plány do budoucna Rekonstrukce bytu trvala tři měsíce. Výsledkem je útulný, prakticky zařízený domov mladých manželů, kteří se ještě napevno neusadili a z pracovních důvodů hodně cestují. Byt je navržen a zařízen přesně podle jejich potřeb a s ohledem na hektický životní styl. Poskytuje jim pevné zázemí v jejich dalších činnostech. Do budoucna plánují něco většího, kritéria však budou stejná. Kontakty: A. T. A. TECHNIK (prosklená stěna), Turnovská 7, Praha 8, tel.: 284 827 338, HS-INTERIER (stavební práce), Křižíkova 52, Praha 8, tel.: 222 315 225, 222 315 229, Ing. arch. Wanda Krčiková, e-mail: krcikova@seznam.cz; PAVEL NĚMEC – INTERIERY (truhlářské práce), Velký Rybník 37, Pelhřimov, tel.: 602 303 312; REVYKO (zámečnické práce), Vídeňská 405/1, Praha 4, tel./fax: 244 912 018, text: Lenka Haklová foto: Atudio Fotograf zdroj: Moderní byt 1/2005 |
