|
|
Opusťte mýtus, že nejlepší živý plot je z jehličnanů, protože je celý rok neprůhledný a nedovolí nikomu pohled do vaší zahrádky. V zimě je zbytečný, opalovat se a vypít si kávu na terasu nechodíte. Jehličnany jsou fádní, celý rok stejné a časem řídnou odspodu. Mnohem veselejší jsou ploty z listnatých keřů. Na jaře kvetou, jejich svěží nové listí vás potěší jasnou barvou, v létě jsou husté a neproniknutelné, na podzim se krásně zbarví a ozdobí je plody. K nejlepším dřevinám z tohoto pohledu patří hlohyně šarlatová, rakytník řešetlákový a různé druhy a odrůdy dřišťálu. Všechny jmenované keře mají trny nebo ostré malé větvičky – kolce. Takovým živým plotem se neprotáhne ani kočka v brnění. Zato drobní zpěvní ptáci velmi rádi využijí pichlavou ochranu a v plotě zahnízdí – hned máte o zábavu postaráno, stačí je chvíli sledovat z okna a ušetříte za psychoterapeuta. Plody rakytníku řešetlákového jsou navíc jedlé, vyrábí se z nich docela dobré marmelády a šťávy a obsahují velké množství vitaminu C.
Podzimní solitéry Zajímavě mohou plodit i dřeviny, které používáme jako výrazný prvek v zahradě – takzvaný solitér. Krásným příkladem je ušlechtilá magnolie, o jarním efektu se není nutné ani zmiňovat. Na podzim větve ozdobí plodenství podobající se dužnatým šiškám, z nichž vykukují jasně červená nebo černá semena. Oblíbenými keři jsou také kaliny, jejich květy krásně voní a plody bývají u mnoha druhů výrazně zbarvené. Asi nejzajímavějším druhem je stálezelená kalina vrásčitolistá, jejíž plody se nejprve vybarví do červena a po dozrání zčernají. Hezky plodí také některé druhy a odrůdy okrasných třešní a téměř všechny okrasné jabloně. K méně často pěstovaným keřům patří Callicarpa bodinieri, jejíž české jméno krásnoplodka napovídá její největší přednost. Plody jsou totiž drobné zářivě fia-lové kuličky, které na keři vydrží hodně dlouho do zimy. Jsou to dvoudomé dřeviny, to znamená, že musíte mít „samce a samici“ – tedy keř se samčími květy a keř s květy samičími. Dobré zahradnické firmy je mají označené. Keře jsou zhruba 2 metry vysoké a vypadají nejlépe ve skupině, kde je více samic (plodící keře) a za nimi zastrčený samčí keř, který se stará o opylení.
Anglická klasika Keřem, bez kterého si nelze představit anglické Vánoce, je cesmína. Je stálezelený (na zimu neopadává) a plodící větvičky se používají do tradičních anglických vánočních věnců. Listy jsou hezké, temně zelené a lesklé, tvrdé jako plech. Cesmína je dost teplomilný keř vhodný do zastíněných zahrad, chráněných před větrem. Má raději vlhčí vzduch, proto se vysazuje poblíž vodních ploch.
Nenáročné Do zahradních vřesovišť k rododendronům, k výsadbám okrasných trav nebo k jehličnanům je vhodným doplňkem libavka poléhavá (Gaultheria procumbens). Skvěle se hodí k vřesům a vřesovcům a je možné ji pěstovat i v nádobách. Je to malý, ale úhledný stálezelený keřík, vysoký jen do dvaceti centimetrů. Plodí od září až října a červené kuličky vydrží až do jara, kdy rozkvete. Plody voní kafrem. Barevnou ozdobou zahrad může být i nenáročná svída výběžkatá. Ta naopak snáší sušší půdu, více slunce a mnoho péče nepotřebuje. Na jaře kvete bíle, plodí od září až do Vánoc a prodávají se i odrůdy s bíle panašovanými listy.
A nakonec ještě dva typy na zajímavě plodící trvalky. Měsíčnice vytrvalá má ploché blanité plody (šešulky) protáhlého tvaru, které po dozrání odhodí hnědé chlopně, vysypou semena a ponechají si stříbřitou hedvábně lesklou přepážku. Celé stonky, ozdobené těmito suchými „penízky“ jsou krásnou dekorací do zimních aranžmá. Jako oválné „penízky“ jsou známé také plody příbuzné měsíčnice roční, která je jednoletá a pěstuje se téměř výhradně k sušení. Stejně populární jsou i plody mochyně židovské, takzvané „lampionky“, hezké oranžové barvy. Mochyně i měsíčnice jsou velmi skromné, vydrží sucho, stín, zanedbávání, zkrátka – téměř nezničitelné rostliny.
Pro živý plot 1 hlohyně šarlatová 2 rakytník řešetlákový 3 různé odrůdy dřišťálů
Barevné solitéry magnolie kaliny okrasné třešně, jabloně krásnoplodka cesmína
Kontakt: INTERIEROVÉ ZAHRADNICTVÍ FRANTIŠEK KUBÍČEK, V Prutinách 38, Praha 10-Benice, tel.:606 659 977, fax: 267 710 652, www.interierove-zahradnictvi.cz; BOTANICKÁ ZAHRADA HL. M. PRAHY, Nádvorní 134, Praha 7-Troja, tel.: 233 540 299
text: Romana Rybková foto: autorka a archiv |
Blog
Vůně dávných časů
|
|
Málokdo by ještě nedávno hledal v zarostlé zahradě plné sutin a plevele objekt zapsaný na seznamu nemovitých památek. Obytný roubený dům se sedlovou střechou starý přibližně dvě století a stodola o více než sto let mladší stály na podmáčeném podkladě, skrze přebujelou vegetaci prosvítala betonová střecha a neudržované zdivo. Když se majitelé sousední nemovitosti dozvěděli, že je dům na prodej, neváhali. Dnes je roubená chalupa i se svým okolím změněna k nepoznání a návštěvník z dob Josefa II. by se v ní nejspíš cítil jako doma.
Dostat se vodě na hřebínek Čas se tu ubírá po cestě vysypané kamínky, převaluje po hustém, nakratičko posekaném trávníku a schovává ve větvích smuteční vrby a révoví. Území vytváří jakési mikroklima spojující v sobě prvky zahrady, sadu, parku a volné krajiny. Na obou koncích chalupy šustí rákosí a na hladině dvou rybníčků kvetou lekníny. Zdá se, že tomu tak je odjakživa, ale oba rybníky vznikly až jako součást odvodňovacího řešení. Dům totiž stojí na náspu v silném prameništi, jež bylo v předchozích letech nedostatečně jímáno do rybníka na návsi. Trvalé podmáčení pozemku a kolísání spodní hladiny vody zde způsobilo řadu statických poruch. Proto bylo nutné podkopat celý objekt do hloubky asi 100 cm pod upravený terén a stávající základy podbetonovat. Tento proces probíhal v postupných intervalech, aby nedošlo k dalším statickým poruchám. Po dokončení základů byla podél zdí vybudována drenáž. Voda je nyní odčerpávána do dvou studní a ty následně zásobují vodou rybníčky, včetně toho obecního. K vysušení obytné části slouží kanálky z plných cihel vyzděné pod podlahou po obvodu vnějších zdí. Nasávají z místnosti vzduch, který je dále odváděn do nového komína ve stodole.
Ve spraveném kabátě Chaloupka jako malovaná si v ničem nezadá s krásou stavení ze staročeských pohádek. Pískovec, omítka a dřevo tvoří harmonický, na pohled příjemný celek doplněný na oknech barvami víry, lásky a naděje tak, jako tomu bylo v období kolem roku 1900. Obytnou část stavení v přízemí vyzděnou z pískovcových štuků tvoří i bývalé chlévy zaklenuté českými plackami z cihel. V těchto místech se nejvíce projevily poruchy plynoucí z nedostatečného založení. Proto bylo nutné odkrýt klenbu, její kápi vyztužit armovanou železobetonovou deskou a nad klenbou stáhnout obvodové desky ocelovými táhly vetknutými do obvodových zdí. Zbytek nosných stěn domu je srouben na podezdívce z pískovcových štuků. Trámy položené na kamenné zdivo bylo nutné vyměnit, neboť ve vlhku prameniště trouchnivěly a odborný mykologický průzkum prokázal výskyt dřevokazné houby. Staré roubení se však nenahrazovalo kompletně, pouze v případě skutečně zničených částí.
Pusťte slunce dovnitř! Je pravděpodobné, že svého času bývala chaloupka zájezdním hostincem. Proto hlavní vchod původně směřoval na sever, směrem k návsi – nejrušnějšímu místu vesnice. Noví majitelé se však rozhodli probourat další vstup, a to do nosné zdi na osluněné jižní straně stavení, v místě bývalého okénka. Otevřeli tím cestu slunci a zahradě, která nyní vytváří ve spojení s interiérem chaloupky útulný celek. O světlo si říkala i tmavá kuchyň se síní a plánované pokojíky v patře, a tak v přízemí přibyly repliky původních oken. V podkroví byl nedostatek slunečního svitu vyřešen dlouhým světlíkem, typickým pro sušárny chmele. Majitelé však potřebovali získat přístup světla také do půdních prostor. Nakonec u památkářů prosadili netypickou variantu dvou horizontálních oken nad sebou s ohledem na skutečnost, že jižní strana je téměř nepřístupná zvědavým pohledům zvenčí.
Pocta starým řemeslům Upravená chaloupka není jen potěšením pro oči. Vůně včelích úlů vycházející z podlahových prken napuštěných včelím voskem je všudypřítomná po celém domě, k pohlazení zase vybízí původní dochovaný nábytek z masivního dřeva. Při přestavbě se ke slovu dostaly osvědčené postupy i materiál našich předků, úcta k umění dávných řemeslníků je patrná v celém stavení. Ti po sobě zanechali na památku otisky prstů v jílu na stropě z trhanic odolných proti požáru. Ze staré technologie vycházejí také repliky oken, jež nemají skla tmelená, ale ukotvená ve vyfrézovaných drážkách a dřevěné příčle jsou k sobě po vložení skel kolíčkovány. Rekonstruovaný komín s novým pískovcovým bubákem slouží k provozu opravené pece, v níž se dosud peče chléb. Dlažba z barvených cementek sypaných pigmentem v barvě šedé, červené a černé zůstala zachována. Navíc je nyní rozšířena i do kuchyně. Celou roubenku pak kryje nová střecha ze štípaného šindele zdobená vypalovanými okapy vydlabanými ze dřeva.
Prostor pro skutečný život Nemovitost na Kokořínsku je důkazem, že historický duch roubených chaloupek nemusí být současným životním stylem nijak narušen. Naopak, skloubení moderní techniky s dobovým interiérem se pro majitele a architekty stalo lákavou výzvou. Dům slouží k trvalému bydlení, k příležitostné práci doma i k častému ubytování hostů. Nutností tedy bylo připojení elektřiny, řešení pro vytápění místností a zajištění sociálního zařízení. Výsledkem je přirozený soulad, doplněný o řadu vylepšení a inovací. Zajímavě působí ledově modrá skleněná mozaika v koupelně i černá řada pro vybavení kuchyně – myčka, sporák a lednice. Topná tělesa jsou nainstalována pod lavicí s předsazeným prknem, takže nenarušují interiér světnice a zároveň je tak elegantně odděleno nasávání vzduchu od jeho vypuštění. Na první pohled také zaujme půdní prostor doslova vypletený vrbovým proutím, které vkusně zakrývá izolaci minerální vlnou. Kotel na kapalný plyn spolu se zásobníkem na teplou vodu a dílna jsou umístěny ve stávající stodole a přiléhají k obytné části. Nový strop ve stodole dal vzniknout prostoru pro kancelář v patře a z původního vikýře na podávání sena a slámy je nyní okno pracovny.
Pod dohledem památkářů Ačkoli přestavba znamenala pro dům záchranu před dalším chátráním, veškeré práce musely být neustále konzultovány s památkáři. I přes upřímnou snahu přizpůsobit přestavbu co nejlépe jejich podmínkám nebylo vždy snadné prosadit některé z postupů. Proti sobě několikrát stála papírová nařízení a praktické potřeby majitelů, avšak arbitři národních klenotů byli nakonec více než spokojeni. Spolupráce majitelů s architekty probíhala v harmonické, přátelské shodě a roubené stavení nyní poskytuje svým obyvatelům veškeré pohodlí a radost z bydlení.
Architekt Ing. arch. Karel Doubner (1951) vystudoval Fakultu stavební ČVUT, obor architektura. Absolvoval u profesora Emila Kovaříka na katedře průmyslových staveb. Pracoval v ateliéru ing. arch. Karla Hubáčka a od roku 1990 řídí vlastní firmu Architektonická kancelář Doubner, spol. s r. o. Od roku 1997 je viceprezidentem Obce architektů. Navrhoval například přestavbu gymnázia Jana Nerudy v Hellichově ulici v Praze, nové byty U Kříže v Jinonicích, pracoval na rekonstrukci budovy Mango Na Příkopech nebo pražského Činoherního klubu. Je spoluautorem projektu Česká čtvrť v Šanghaji.
Technické údaje Plocha pozemku: 1 099 m2 Zastavěná plocha: 460 m2 Obestavěný prostor: 3 910 m3 Užitná plocha: 569 m2 Spolupráce: akad. arch. Libor Culka
Kontakty: Architektonická kancelář Doubner, spol. s r. o., Václavské nám. 15, 110 00 Praha 1, tel./fax: 224 217 589, e-mail: info@doubner.cz; dodavatel: GS STAVITELSTVÍ, s. r. o., Na Průhoně 3412, 276 01 Mělník
text: Kristina Navrátilová foto: Ota Pajer |
Koupelnové proměny
|
|
Změňte barevnost Zamyslete se nad původní barevností místnosti. Je nenápadná, nebo naopak příliš výrazná? Udělejte opak. Obklady nechte na zdech a věnujte se stěnám. Použijte voděodolné barvy a mějte přitom na mysli, že čím je barva tmavší, tím je prostor opticky menší. Odborníci proto doporučují světlé zářivé nebo pastelové odstíny.
Při volbě správného odstínu vám může pomoci původní obklad, ve kterém můžete najít vyhovující barvu a v jejím tónu či odstínu (podle situace světlejším nebo tmavším) stěny dobarvit. Pomocníkem k vyladění celé místnosti bude rovněž textil. Neprohloupíte, když ve stejném odstínu zvolíte koupelnovou předložku a v barvách doladíte osušky, ručníky apod. Místnost opticky zvětšíte zrcadly, které zároveň budou praktickým pomocníkem při dokončování vašeho vzhledu.
Nezbytné doplňky Podstatnou roli v koupelnovém interiéru hrají doplňky. Jejich vzhled závisí na celkovém pojetí prostoru, tvar i materiál jsou přímo závislé na použité umyvadlové baterii. Obecně platí, že do koupelen s moderními technicistními tvary se hodí doplňky ve stejném duchu, vyrobené z nerezu, skla, dřeva, plastu, případně jejich kombinací.
Do romanticky pojatého interiéru je vhodná keramika a materiály v retro stylu (leštěná či kartáčovaná mosaz nebo chrom apod.). Při volbě materiálu bychom měli brát v potaz také snadnou údržbu.
Koupelnové doplňky se zpravidla vyrábějí v ucelených kolekcích, určené jsou buď k připevnění na zeď, nebo jsou volně stojící. Zatímco první z nich spoří v koupelně potřebné místo, u samostatných výrobků je to naopak, mají však nápaditější tvar a efektivnější využití. To také nabízejí vícefunkční stojany nebo nástěnné žebříky. Oba typy mají několik odkládacích poliček, přihrádky, kelímek na zubní kartáčky, dávkovač mýdla, zvětšovací zrcátko ad.
Prostor okolo umyvadla Nejvyužívanějším zařízením každé koupelny je umyvadlo a současně i prostor kolem něj. Kromě jeho odkládacích ploch využíváme místo pod mycí částí, které je praktické vybavit otevřenými policemi nebo nábytkovou skříňkou.
Nejbližší prostor na zdi kolem umyvadla dobře poslouží pro uchycení nástěnných doplňků. Má-li umyvadlo stojánkovou baterii, pak je doporučená výška držáku na ručníky 80 cm od země, v 90 cm nad zemí je místo na držák mýdla, 110 cm je výška pro odkládací poličku a kelímky. Zrcadlo s osvětlením umístíme ve výšce od 120 cm výš. Je-li baterie vyvedená ze zdi, platí, že držák ručníků a mýdelník patří do výšky jednoho metru, odkládací polička se sklenkami do výšky 120 cm a zrcadlo s osvětlením od 130 cm výš.
Malá skříňka Snad žádná koupelna se bez menší úložné skříňky zavěšené nad umyvadlem neobejde. Při výběru dbejte na dostatek odkládacích a úložných prostor, zrcadlo přijde vhod nejen z čelní strany, ale může být schované také uvnitř. Většina moderních modelů je rovněž vybavena elektrickou zásuvkou a vlastním osvětlením. Chcete-li změnit vzhled koupelny, pak můžete tento praktický kus nábytku celkem snadno a rychle vyměnit. V nabídce jsou v mnoha velikostech, k výrobě se používají nejrůznější dřevěné dýhy nebo barevné laky. Podstatná je kvalita provedení, které musí odolat vlhkému koupelnovému prostředí.
Posviťme se Je známo, že osvětlení dodává atmosféru každému prostoru. V koupelně, která bývá zpravidla osvětlena pouze umělým světlem, nesmíme volbu svítidel podcenit. Obecně platí, že v prostoru musíme vytvořit osvětlení přímé (např. světly v podhledech) a nepřímé (nástěnné lampy, svíčky, osvětlení nik a polic).
Vhodné jsou halogeny (nebo klasické žárovky) s teplým zdrojem světla, u zrcadla pak zářivky s denním odstínem, které instalujeme po stranách, případně rovněž nahoru a dolů. Do koupelny můžeme použít pouze svítidla s dostatečnou izolací, označenou písmeny IP a hodnotou 43 a vyšší.
Jak snadno proměnit koupelnu – Změňte barevnost stěn, použijte voděodolné barvy. – Sjednoťte koupelnový textil (předložku, sprchový závěs, ručníky apod.). – Pořiďte si nové koupelnové doplňky. – Změňte odkládací poličky (např. sklo za dřevo).
Koupelnové doplňky – V nabídce jsou kolekce v nástěnném provedení nebo volně stojící. – Mají moderní technicistní nebo romantizující tvary. – Materiál volíme podle provedení umyvadlové baterie. – Dbáme na kvalitu materiálu a jeho snadnou údržbu.
Kontakty: ALISEO, Bělohorská 32, Praha 6, tel.: 220 512 865, 220 517 802, fax: 220 511 909, DONLIČ INTERIER, Bílkova 13, Praha 1, tel./fax: 224 812 850, tel.: 604 207 323; U Cukrovaru 2, Opava 5, tel./fax: 553 733 066, tel.: 603 807 989; EMCO, Václav Vácha, nám. T. G. M. 95, Smečno; EUROBATH, Havlíčkova 678, Brno-Modřice, tel.: 547 216 622, fax: 547 216 623; IBERIS, Orlí 3, Brno, tel.: 542 221 646, fax: 542 221 647; IKERA, areál Oskar centrum Vinice, Vinohradská 3216/165, Praha 10, tel.: 274 782 257, 274 784 635, fax: 274 784 617; IL BAGNO, Ostrovského 36, Praha 5, tel.: 251 562 116, fax: 251 562 243; OBI, Tomíčkova 9, Praha 4-Roztyly; Prosecká 78, Praha 9; Lhotecká 446, Praha 4; Nákupní 390/4, Praha 10; U letiště 2, Plzeň-Borská pole; Výškovická 46/3123, Ostrava-Zábřeh; Hlučínská 51, Opava; Horní Lán 2, Olomouc; Chomutovská 1316, Most; Letná 606/46, Liberec-Pavlovice; Akademika Bedrny 383, Hradec Králové; Pražská 2540, České Budějovice; Bystrcká 38, Brno-Komín
text: Lenka Haklová foto: archiv |
Designové posezení
|
|
První splachovací klozet byl poprvé zkonstruován roku 1774, v podobě, kterou známe dnes, se ale v domácnostech začal masově využívat až ve druhé polovině 19. století.
Klozety se postupně stále zdokonalovaly a jejich inovace byla častým námětem nápadů mnoha zlepšovatelů. Jen v letech 1900 až 1932 obdržel patentní úřad Spojených států 359 návrhů týkajících se tvaru a funkce WC. Časem se však ustálily pouze dva základní typy. První má nádržku splachovače umístěnou mimo toaletní mísu (dříve nahoře na zdi), ve druhém případě s ní tvoří WC jeden celek. Pro toto řešení se ustálilo označení kombi. Kombinované WC může mít různě hlubokou a tvarovanou nádrž buď v prostoru, nebo zabudovanou ve zdi. Další vývoj se zaměřil hlavně na splachování a dávkování vody s cílem dosáhnout při dodržení hygienických potřeb co nejvyšší úspory.
Devět, šest, tři Starší typy toalet mají obvykle nádrž na devět litrů. Když takový klozet používá čtyřčlenná rodina, spotřeba vody dosahuje až několika desítek litrů denně. Novější nádrže s dostačující šestilitrovou kapacitou jsou navíc vybaveny možností polovičního splachování. Uvědomíme-li si, že se v průměrné domácnosti „prolije“ toaletou třetina celkové spotřeby vody, můžeme systémem dvojitého splachování uspořit poměrně dost. Ve čtyřčlenné rodině jde přibližně o 17,5 m3 vody za rok, což při současných cenách představuje zhruba 700 Kč.
Zavěsit, nebo postavit? Při výběru typu klozetu se dnes rozhodujeme mezi závěsným WC a klasickým kombinovaným modelem. Závěsná klozetová mísa vyžaduje umístění splachovací nádrže do zdiva nebo za příčku. Při volbě rozhoduje kromě financí a fantazie i velikost „oné“ místnosti. Na rozdíl od klasického stojacího kombi WC s pevně přišroubovanou splachovací nádrží lze závěsnou verzí ušetřit v prostoru i několik centimetrů. Tato varianta si oblibu získala také z důvodů snadnější údržby podlahy. Obavy, že nelze použít závěsný klozet na nenosnou zeď, jsou zbytečné. Vyrobci dodávají závěsná zařízení, která se ukotví do podlahy za tenkou zdí nebo příčkou. Tyto systémy mají nosnost více nez 500 kg. Při volbě závěsného nekombinovaného typu musíme počítat s tím, že splachovací zařízení není jeho součástí. Konečná cena se tedy skládá z položek za toaletu, sedátko (zpravidla doporučené výrobcem) a závěsného zařízení s nádržkou. Tvar nejen pro krásu Při volbě klozetu se kromě funkčnosti a designu zabýváme i hlediskem ergonomickým. Originálně řešená toaleta sice může být zajímavým doplňkem koupelny, není–li však pohodlná, brzy na ni zanevřeme. Vybírat lze z různých tvarů i velikostí. Délka standardních závěsných WC se pohybuje od 55 cm výš, existují však i menší typy, jejichž délka nepřesahuje 50 cm. Sedátka se vyrábějí z tvrzeného plastu, ze dřeva či MDF desek v různých barvách. Ve vyšší cenové relaci se nabízejí sedátka s antibakteriální úpravou, které je dosaženo příměsí prvků stříbra, pohodlná pro údržbu jsou lehce snímatelná, tzv. rychloupínací prkénka a bezpečně se manipuluje se sedátky, která mají mechanismus pomalého spouštění. Dále můžeme vybírat mezi typy s hlubokým či plochým splachováním. V domácnostech se více využívá splachování hluboké, které usnadňuje údržbu a lépe eliminuje pachy. Ploché zvané též mělké splachování se vyžaduje například v nemocnicích nebo tam, kde je třeba kontrolovat pravidelně stolici. K dokonalé hygieně toalet přispívá i nové provedení horního zakončení mís (takzvaného límce). U běžných klozetů je tento límec otevřený a v jeho záhybu se lehce usazují nečistoty. Tomu zabrání okraj uzavřený. Když ještě zvolíme klozet opatřený speciální vrstvou, která dvojitým výpalem získává odolnější a nepřilnavou vrstvu, nemají škodlivé bakterie na záchodě šanci.
Čistotu udržuje: – klozet s hlubokým splachováním – klozet s uzavřeným límcem – keramika s úpravou druhého výpalu – sedátko s antibakteriální úpravou – závěsný klozet
Kontakty: IDEAL STANDARD, Zemská 623, Teplice, tel.: 417 592 111, fax: 417 560 772, IL BAGNO, Ostrovského 36, Praha 5, tel.: 251 562 116, fax: 251 562 243; JANOUŠEK, Hrusická 3151, Praha 4, tel.: 272 769 270–71; SANITEC (KERAMAG), Komenského 2501, Tábor, tel.: 381 254 907, fax: 381 254 908,
text: Libuše Lhotská foto: archiv |
Mimořádná nabídka
|
|
Právě takový úkol přijala žena, pro kterou je zařizování a svět designu takřka životním posláním. Její dlouholetý kamarád ji požádal, aby mu pomohla zařídit nový byt, který bude obývat s manželkou a dvouletou dcerou.
Moje vizitka „Příležitost realizovat interiér, ve kterém má v následujících letech bydlet kamarád s rodinou, byla pro mě výzvou. Na jednu stranu mi lichotila důvěra, na druhou jsem cítila obrovskou zodpovědnost za výsledek,“ vzpomíná.
Nového úkolu se však zhostila s nadšením a elánem, což se samozřejmě odrazilo ve výsledném vzhledu interiéru. „Získala jsem určitý finanční limit, který jsem nesměla překročit, ostatní pak bylo skutečně jen a jen na mně,“ prozrazuje žena, která se ve světě designu pohybuje už víc než deset let, a tak má trh dokonale zmapovaný. „Pozornost jsem soustředila na přední špičkové zahraniční firmy, jako jsou Ycami, Porro, Minotti nebo Boffi. Všechny tyto italské firmy udávají směr designu, jejich výrobky mají dokonalý tvar a nadčasové materiály jsou zpracovány do posledního detailu,“ doplňuje žena a dodává, že celková realizace je vizitkou jejího vkusu a představy o ideálním bydlení.
Okouzlující génius loci Zařizování bytu bylo jakousi odměnou za patálie, kterým žena musela na začátku čelit. Přestože se byt nachází v novostavbě, jeho původní dispozice neodpovídala současným trendům ani nárokům budoucích uživatelů. „Byly to malé uzavřené místnosti s minimem úložných prostorů,“ vzpomíná. Majitelé si byt vybrali zejména kvůli příznivé poloze, o koupi bytu pak rozhodl okouzlující neopakovatelný výhled na historickou část Prahy. „Snažila jsem se atmosféru umocnit a zároveň prostor přizpůsobit běžnému chodu domácnosti,“ vysvětluje žena. Z tohoto důvodu navrhla spojit obývací pokoj s kuchyní a jídelnou – vznikla tak prostorná společenská část, do které celý den proudí velkými okny dostatek denního světla. „Majitelka ráda vaří, přála si tedy kuchyň s dostatečně velkým úložným i pracovním prostorem. A protože často přijímá větší společnost, navrhla jsem rozkládací jídelní stůl,“ konstatuje žena. Nezapomněla ani na potřeby dítěte a ponechala v hlavním obytném prostoru dostatečně velkou plochu na hraní. „Děti chtějí být v blízkosti dospělých, zejména matky, a tak je důležité myslet i na to, aby si měly kde hrát, když maminka vaří nebo jen odpočívá.“ Ostatní obytné místnosti byly navrženy s ohledem na potřeby uživatelů, samozřejmě i tady jsou použity výrobky předních zahraničních firem. Ložnice manželů, dětský pokoj i koupelna musely být rozměrově přizpůsobeny požadavkům i možnostem, zatímco pokoj pro dceru je největší, ložnice byla zmenšena na úkor koupelny. „Každá místnost musí mít odpovídající velikost. Díky celkové rekonstrukci se podařilo dát jednotlivým prostorám adekvátní rozměr. Zvolené materiály i barevné ladění celý prostor opticky zvětšují a dodávají mu na útulnosti.“
Spokojenost na obou stranách „Jsem šťastná, že se po roční práci podařilo vytvořit zázemí, do kterého se ihned může nastěhovat celá rodina. Napětí z dlouho očekávaného hodnocení ze mě spadlo až ve chvíli, kdy výsledek uviděla budoucí majitelka. Ta se v ten den přistěhovala do Prahy ze vzdáleného zahraničí a její slova mluví za vše: V hezčím prostředí jsem si nemohla přát bydlet.“
Kontakt: LINEA PURA (návrh a realizace interiéru), Klimentská 48, Praha 1, tel.: 224 819 941–42, fax: 224 819 940,
text: Lenka Haklová foto: Iveta Kopicová |
Kde bydlí světlo
|
|
Zajímavá kombinace monolitu a zdiva stojí ve svahu vysokého kopce. Atypické křivky, velká rohová okna a bílá omítka kontrastující s tmavým obložením z exotického dřeva tvoří doslova umělecký celek. Kdo by však očekával složitou, přepychově řešenou stavbu, bude zklamán. Čistý styl architekta Zdeňka Fránka a jemný vkus majitelů daly vzniknout obydlí, které působí jako lastura na slunci.
Až na samé dno… Dům se měl stavět na místě někdejší rozlehlé budovy na hluboko zapuštěných základech. Až po odstranění všech částí bývalé stavby se ale ukázalo, že nepoužitelné základy je třeba úplně odstranit. Objekt vystavěný na nosných stěnách z keramických tvárnic a na železobetonových sloupech je tak zasazen hluboko v zemi. Projekt dokonale vyplňuje původní půdorys a do detailů využívá nepříliš velké plochy pozemku. Jednotlivé vstupy zvenčí zajímavě vyrovnává poloha domu. Zatímco na severní straně vcházíte z cesty přímo do patra, z jihu má slunce přístup až do přízemí, kde příjemně osvětluje rozlehlou tělocvičnu i pracovnu umístěnou v jižním křídle. Nejde však o nejspodnější místnosti v domě. Nutnost vykopat hluboké základy přinesla majitelům velký neplánovaný prostor pro krytý bazén v suterénu, který zatím čeká na svou realizaci.
…a do oblak Projekt na malém pozemku nemusí nutně vyústit v nedostatek místa ani v neúměrné navýšení stavby. Obytný suterén, zajímavý půdorys, vznik teras a důmyslné řešení místností i průchodů je v tomto případě klíčem k maximálnímu využití prostoru. Dům nabízí spoustu rozmanitých příležitostí k dětským hrám, míst k nerušenému soustředění i soukromí pro návštěvy. Prostorná kuchyň a jídelna s krbem dobře slouží svému účelu a příjemné posezení na terase dá zapomenout na všední starosti. Místnosti opticky zvětšuje neobvykle světlý interiér působící zároveň tak přirozeně, až se vám zatají dech. Litá stěrková podlaha se rozlévá bez jakýchkoli překážek do všech místností v prvním patře, jehož větší část tvoří jeden velký prostor účelně oddělený na jednotlivé zóny. Dveře najdete pouze tam, kde je to skutečně nezbytné. Iluzi prostoru také umocňují velká okna bez rámů, která poskytují nádherný jižní výhled na údolí pod kopcem, i prosklené stěny v druhém patře. Dětský pokoj a ložnice rodičů jako by se vznášely ve vzduchu plném světla. S přibývající večerní tmou pak přichází na řadu důvtipné osvětlení umístěné v římsách pod okny a další světélka a lampičky vhodně vybrané pro jednotlivé části domu.
Místo pro vaše kroky Důležitou roli hraje podlaha. Určuje ráz jednotlivých poschodí a volba materiálu odpovídá jejímu využití. Centrum obydlí tvoří schodiště vystavěné ve spodní části z lehké ocelové konstrukce, mezi oběma patry pak vedou schody ze železobetonu pokryté dřevěnými nášlapy. Dřevo vévodí také přízemí, kde je podlaha položena z tmavě mořených prken. Vchod ze zahrady před prosklenými dveřmi pokrývá, stejně jako část vnějšího obložení, odolné, těžké dřevo z Indonésie. První patro vyhřívá vytápěná krémově bílá podlaha a v nejvyšším poschodí tlumí vaše kroky lakovaný bíle namořený smrk. Lazurovaná barva pak chrání před žloutnutím i prkna na stěnách v chodbě.
Napsáno bílým inkoustem Již samotná stavba začínala takříkajíc na čistém papíře a ten zůstal téměř nepopsaný až do úplného dokončení projektu. Architekt Zdeněk Fránek maximálně využil prostor za vynaložení minimálních prostředků. Vznikl rovněž prosvětlený, osobitý interiér, který se však může dál postupně rozvíjet podle představ a přání obyvatel. Výrazné doplňující prvky, například syrově vyhlížející železobetonové sloupy či tmavé dřevěné rámy dveří sladěné s rámy oken, jsou užity se střídmým, až jasnozřivým vkusem. Některé součásti nábytku vznikly, ostatně jako celý projekt domu, na základě přátelských vztahů a jsou tak zajímavými, vzájemně se doplňujícími originály. Za zmínku jistě stojí prosklená skříň z nerezu v koupelně, kovový pracovní stůl v kuchyni i vybavení obývacího pokoje. Ačkoli je dům již zcela zabydlen a nic v něm nechybí, naplňuje ho ovzduší tvůrčího bydlení a neomezených možností seberealizace.
Architekt Ing. arch. Zdeněk Fránek (1961) považuje svou tvorbu za otevřenou ve smyslu nenalezení vlastního jazyka. „Doufám, že má současná práce kamsi směřuje,“ říká. V letech 1980–1985 studoval na VUT v Brně obor architektura, sám však studium označuje za zbytečné a považuje se za samouka. Koncem 80. let pracoval na ÚHA v Blansku jako vedoucí ÚP a zároveň soukromě projektoval. Od roku 1989 je soukromým architektem. Byl spoluzakladatelem ateliéru AAA, od jehož směřování se brzy distancoval. Roku 1991 založil vlastní ateliér a příležitostně vyučoval na VUT v Brně. Od roku 2004 má jeho firma ateliér v Brně na Kamenné ulici.
Technické údaje Plocha pozemku: 804 m2 Zastavěná plocha: 173 m2 Užitná plocha: 385 m2 Obestavěný prostor: 2 250 m3 Spolupráce: ing. Jiří Topinka, ing. Ladislav Huryta, ing. Erik Volf
Kontakt: Ing. arch. Zdeněk Fránek, ARCHITECT & ASSOCIATES, Kamenná 13, 639 00 Brno, tel.: 543 215 610, mobil.: 608 245 414, e-mail: franek_zd@volny.cz, www.arch.cz/franek
text: Kristina Navrátilová foto: Lubomír Stavjaník |
Harmonie tvarů, světel a barev
|
|
Zadáte-li projekt celého domu včetně interiéru jedinému architektovi, vyhnete se řadě problémů a starostí. Přeskočíte několik zdlouhavých vývojových etap a do nového se můžete nastěhovat nejméně o měsíc nebo dva dříve. Hlavní výhodou takové volby však bude obydlí vytvořené v souladu s vaším myšlením, vnímáním a životním stylem. Vaše potřeby a přání dají ráz interiéru, kterému se poté přizpůsobí konečná podoba celého domova.
Nechte se překvapit Z příjezdové cesty vypadá dům na konci vsi ve středních Čechách spíš jako domeček. Kombinace dřeva, cihel a kovu dodává stavbě punc jemné syrovosti, jež ladí s okolní krajinou. Před proskleným vchodem vás uvítá dvojice starých dubů. Překročíte-li však práh vstupních dveří, ocitnete se v rozlehlém domě plném půvabných zákoutí, velkorysých řešení i osobitých doplňků. Barevný základ tvoří podlaha z ošetřených dubových palubek. Spolu s nábytkem v hřejivém odstínu z běleného dubu vyvažuje šedé a stříbrné tóny dveří, okenních rámů a dalších částí zařízení. Promyšlená geometrie průchodů a průhledů důmyslně podtrhuje přirozenou vznešenost celého interiéru.
Něco se ve vás změní Každá součást vybavení má své opodstatnění, celý interiér je zároveň sladěn s nevšední precizností. Kolem domu se vydává na svou každodenní pouť slunce nahlížející dovnitř velkými prosklenými stěnami kuchyně, jídelny a západního křídla s bazénem. Obrovská okna sahající až k zemi opticky vtahují do domu část okolního světa. Při vaření v kuchyni jste tak téměř jednou nohou v zahradě. A když vyjdete z jídelny prosklenými dveřmi ven, objevíte za okny při pohledu zvenčí zcela nový rozměr pečlivě volených doplňků. Především ale dům uvidíte úplně jinýma očima než poprvé. Záměry architektky Dombkové jako by vás postupně zasvěcovaly do jakéhosi tajemného řádu. Vyvolají ve vás zvláštní dojem krásy, funkčnosti a originality, který se vám natrvalo zachytí v mysli.
Architektka Ing. arch. Ivana Dombková (1965) pochází z Opavy a je absolventkou Fakulty architektury na VUT v Brně. Od roku 1998 pracuje v ateliéru DONLIĆ INTERIER.
Technické údaje Obestavěný prostor: 655 m3 Zastavěná plocha: 180 m2 Užitná plocha: 220 m2 Obytná plocha: 180 m2
Kontakty: DONLIĆ INTERIER, spol. s r. o., Bílkova 13, 110 00 Praha 1, tel./fax: 224 812 580, 603 214 506, lícové zdivo: BRICKLAND, s. r. o., Štítného 20, 130 00 Praha 3, tel.: 222 780 784, brickland@brickland.cz, www.brickland.cz
text: Kristina Navrátilová foto: Lubomír Fuxa |
Hravý dům Vlada Miluniće
|
|
Většina projektů Vlada Miluniće by se dala označit jako moderní baroko právě proto, že architekt si rád pohrává s rozevlátými liniemi, jeho domy hýří nepravidelnostmi, šokují svou dynamičností a barevností a zpravidla nepostrádají věž.
Architektura nesmí být mrtvolou Byl vzdělán v duchu funkcionalismu. Tento styl v čisté podobě mu však připadá příliš strohý a jeho romantickému založení vyhovuje jen zčásti. Osobitý výraz, který si postupně vytvořil, je sycen pražským barokem, krásou vegetabilní secese a expresivní kubistickou architekturou. Jak ho vidí Rostislav Švácha: „Vlado Milunić je po Josipu Plečnikovi druhým mimořádně nadaným Jihoslovanem, který už poměrně dlouho čeří tůně naší novodobé architektury. Oba stojí v pomyslném výrazovém rozpětí naší moderní architektury na tom nejromantičtějším pólu.“ Rád o sobě říká, že z odporu k primitivnímu nacionalismu se považuje za Jugoslávce a díky vzdělání za československého architekta, přestože obojí už neexistuje.
Do revoluce se s kolegou Janem Línkem zabýval zejména takzvanou sociální architekturou. Vyprojektovali řadu domovů pro důchodce, domy pro děti a mládež s různým postižením a hospice. Tato problematika je mu blízká i dnes, takže má na stole stále rozpracováno několik podobných projektů. Po změně režimu, kdy založil vlastní studio, však začaly přicházet i zakázky jiného druhu. Z jeho dílny je např. areál Hvězda v Praze 6 na Petřinách, svého času udivující pestrostí i rozmanitým řešením bytových jednotek. Kromě množství studií a realizací různých projektů veřejného charakteru je autorem i řady soukromých objektů.
Inspirace odjinud je dovolena Rodinný dům, který dnes stojí na kraji lesa v Plané nad Lužnicí, si u něj objednal investor, jehož zaujala jiná Milunićova stavba v Chocni. Při objednávce však určitě sehrálo roli oboustranné naladění projevující se v citlivém vztahu k přírodě. Pozemek, na němž je dům postaven, je na kraji lesa, který se svažuje až k Lužnici. Investor pochází z rodiny, která mnoho generací hospodařila na zemědělské půdě a nepřál si proto městskou vilu, ale moderní dům, který by splynul s přírodou a v němž by našla místo jeho velká rodina, do níž počítá i čtyři vnoučata, svou sestru a spousty přátel. Jeho hlavní přání spočívalo v tom, že dům musí být co nejvíc obložen dřevem. Při převzetí zakázky Vlado Milunić vyžaduje tři věci: situační plán, fotografie okolí a stavební program, v němž klient stanoví, kolik lidí bude v domě bydlet, jaký je jejich životní styl, kolik je v rodině dětí, aut, zvířat apod. Když toto vše obdržel, poskytl mu investor i to, čím získal architektův obdiv a respekt – zcela volnou ruku pro koncepční řešení. Vznikl tak další objekt, který naplňuje zadání a současně čitelně vyjadřuje Milunićovy názory na architekturu. V případě tohoto domu bez obalu přiznává, že se inspiroval u známých architektů Franka Wrighta, Franka Gehryho a Bruce Goffa. Na oplátku považuje za poklonu, když někdo použije jeho nápady.
V domě, který zvenčí nepůsobí nikterak mohutně, se nachází v přízemí velký obývací prostor s kuchyní, pracovny a ložnice majitelů a samostatná garsoniéra pro sestru. V patře jsou čtyři pokoje vnoučat a přístup na věž, kterou architekt klientovi doporučil vybudovat jako útočiště pro chvíle meditace o životě. Přístup do věže je vyřešen sklopným žebříkem tak, že může majiteli, pokud si to bude přát, zaručit dokonalé soukromí. Střecha domu je velmi členitá a kopíruje prostory pod sebou. Přesah střechy kryje i verandy určené pro pobyt venku. Střecha shora připomíná seskupení nízkých čínských pagod. Vlado Milunić je odpůrcem okapů, protože odvádějí dešťovou vodu mimo pozemek, který se tak zbytečně vysušuje, a proto okapy nemají ani některé jeho další objekty. Zato je dům jako ostatně všechny Milunićovy stavby hodně barevný a barvami je vyjádřeno jejich vnitřní členění. Majitel se velmi těší, že už brzy bude používat celý dům včetně věže. Shlížet na svět z odstupu je vždycky dobré, například také z výšky, říká Vlado Milunić.
Kontakt: Studio VM (Volné myšlenky), V Jámě 10, Praha 1, tel.: 222 231 989, fax: 222 231 977, e-mail: studiovm@c-mail.cz, www.arch.cz/milunic
text: Bea Fleissigová foto: Oto Pajer |
Nové staré časy
|
|
Menší venkovský dům zdědila rodina po prarodičích. Po nich tu také zůstaly staré předměty, kterých se novopečení majitelé nechtěli zbavovat. Líbil se jim nejen jejich vzhled, ale i funkčnost. Toto dědictví po předcích si oblíbila zejména paní domu, a tak se rozhodla, že je využije i v kuchyni nové.
Ani techno, ani rustikál „Na novou kuchyň jsem si musela chvíli počkat,“ vypráví. „Ve starém domě je pořád něco důležitějšího. O to víc jsem ale měla času o ní přemýšlet. Chtěli jsme místnosti uchovat původní venkovský styl, který není zbytečně přezdobený a přitom v něm modernější prvky, jako je třeba nerezový dřez či sporák, neruší.“
Klasické rustikální kuchyně z nabídky studií však jejich požadavky zcela nesplňovaly, a ty, které se jim líbily, byly zase příliš drahé. Proto se rozhodli, že nechají nábytek zhotovit na zakázku. Naštěstí objevili truhláře, který se dokázal ztotožnit s jejich představou. S ním pak postupně vybírali vhodný materiál, tvary i barvu budoucí kuchyňské sestavy.
Hnědá, zelená, nerez Protože je kuchyň v přízemí, kde je jen jedno okno, nechtěli tmavý nábytek a zcela světlý povrch zase zavrhli z praktických důvodů. Proto volili středně hnědý tón kombinovaný se zelenou barvou.
Místnost není příliš velká a volný prostor u zdi bez okna či dveří je tu jen jeden. Jelikož sem ještě bylo nutno umístit jídelní stůl, zbylo místo na sestavu pouze u volné stěny. Sem se musely s výjimkou lednice vejít i všechny spotřebiče. Nejjednodušší tak bylo situovat varný a pracovní prostor do jedné linky. Ve spodní části sestavy jsou pod pracovní deskou zabudovány zásuvky, dvě skříňky, myčka a sporák. V horním prostoru jsou uzavřené horní skříňky jen po stranách, uprostřed je otevřená police. „Připadá nám to praktičtější,“ konstatují majitelé. „Na poličce je koření a další často používané suroviny lépe dostupné.“
Po celé délce pod otevřenou policí je umístěna závěsná tyč na drobné náčiní. V levé části sestavy jsou prosklené skříňky, které slouží jako zásobníky potravin, na konci jsou nad sebou umístěné skříňky, které připomínají samostatně stojící starý příborník. Dvě volné zóny kuchyňské desky jsou odděleny sporákem. Část u dřezu slouží jako pracovní, na druhé je umístěna mikrovlnná trouba a je tu i dost místa na odkládání nádobí. Dlouhá souvislá linie otevřené police je přerušena efektním komínovým odsavačem. Aby byla kuchyň barevně sladěná, zvolili majitelé k zelenohnědému povrchu spotřebiče v nerezové úpravě.
„Největší problém jsme měli se zásuvkou a vypínači světla,“ vyprávějí manželé. „Bílá i černá barva by tu příliš vynikla, a tak jsme museli investovat do podstatně dražšího typu ve stříbrošedém odstínu.“
Konečně prostor, konečně myčka „Po několika letech, kdy jsme měli při vaření k dispozici jen kousíček volné plochy, si nemůžeme vynachválit dostatek pracovního prostoru,“ pochvalují si majitelé. „Museli jsme sice oželet v kuchyni chladničku a umístit ji do přilehlé předsíně, ale díky dostatku místa na kuchyňské desce se tu i lépe udržuje pořádek.“ Kromě vyhovujícího pracovního prostoru si paní domu pochvaluje i novou myčku. Vedle ní je umístěn dřez s odkapávací plochou. „Jakkoli je myčka ve čtyřčlenné rodině dostatečně vytížena, během vaření je zapotřebí stejně část nádobí odmývat, a tak místo věnované odkapávací ploše nelitujeme.“ V otevřené polici zbylo dost prosoru na umístění starých předmětů, které tu nejsou jen na ozdobu. Mlýnky na mák či kávu i jiné nádoby běžně používají, zprovoznit se podařilo i starodávné hodiny. Kuchyň je příjemně zabydlená, je tu útulno a její nový kabát dobře zapadá do celkového stylu venkovského domku.
text: Libuše Lhotská foto: Kamila Břízová |
Přineste si podzim domů
|
|
Výběr květin podléhá používanému nábytku, stylu, materiálům i barevnosti. Do prostoru, který je poskládán jako stavebnice z různých prvků, zapadnou složité vazby, příbytku zařízenému ve venkovském stylu svědčí přírodní kytice, strohý interiér perfektně doplní jednoduché vazby nebo několik zdánlivě ledabyle umístěných květin ve váze. Ostatně vsadit na okřídlené „méně je více“ se vyplatí vždy, kdy si nejsme jisti svým aranžérským uměním.
Světlé prostory Rozhodně sáhněte po pestrobarevných, až kontrastních kyticích. Právě v místnostech prozářených venkovním světlem vyniknou světlé i tmavé tóny květů. Do velkých prostor patří květiny, které se v něm neztratí – mohutnější a tvarově zajímavé květy na dlouhých stoncích. Jejich krásu podtrhne vhodný tvar vázy. Ve volném prostoru vyniknou vysoké, velmi štíhlé vázy. Skupinka několika tvarově shodných nádob, v nichž bude vždy jen jedna chryzantéma nebo mečík, se stane originálním doplňkem interiéru. Ve velké vstupní hale vyniknou robustnější vázy s chryzantémami a travinami. Podzimní kytici v přírodním stylu vytvoříte z větviček šípků a rozchodníku (Sedum telephium). Dominantou se také může stát náruč „doutníků“ (orobinců) – podstatné je právě jejich množství.
Světlou, ale malou místnost oživí drobnější a nižší květiny: jiřiny, drobnokvěté minirůže nebo hortenzie v bohaté škále barev. Zkuste využít malé hranaté vázy a do nich „posadit“ květy se zkrácenými stonky. Do sestavy několika stejných váz dejte květy různých druhů, ale jen jedné barvy. Další možností je nechat květ s krátkým stonkem (asi 5 cm) plavat na hladině.
Tmavé prostory U tmavých místností je výběr květin a designu váz obdobný jako u světlých prostor – velikosti místnosti musí odpovídat váza i typ květin. Zásadní rozdíl spočívá ve volbě barev: tmavší prostor potřebuje světlejší tóny, často v kombinaci s bílou, nebo pastelové odstíny. Kytice ozvláštníte zajímavými listy monstery, alocasie nebo toulitky (Anthurium). Chcete-li docílit dojmu vázy plné květin, zvládnete to i s menším množstvím, smícháte-li velké květy s drobnými.
Květiny v zákoutích Atypické prostory si žádají citlivý výběr váz i pečlivé uspořádání květin. Vyplatí se kopírovat prostor: Do vyššího výklenku postavte vázu s rozšířeným základem. V ní se bude dobře vyjímat jeden dominantní květ nebo květenství, například Eremurus. Nebo na dno vázy vložte aranžovací hmotu a do ní vedle sebe zapíchněte stonky několika gerber, růží nebo „klokaních tlapek“ (Anigozanthos) – bude to vypadat, že květiny rostou přímo ze země. V širokém nižším výklenku se uplatní obdélníková váza s oblými hranami, ze stran zploštělá. Do aranžovací hmoty na jedné straně vázy zapíchněte několik květin, například ďáblíků (Zantedeschia). Udělejte to tak, aby v podélné ose vázy vytvářely oblouk. Je-li výklenek tak široký, že se v něm kytice ztrácí, „prodlužte“ linii květů dlouhými travinami.
Aby déle vydržely – Než dáte do vázy novou kytici, vyčistěte nádobu například savem a důkladně ji vymyjte. Pak lze do vody přidat i nepatrné množství septonexu, kvůli dezinfekci. – Jednou za dva dny zkraťte stonky květin. – Ze stonků otrhejte listy, které by byly ponořené do vody. Těžší květiny mají tendenci sklánět své hlavičky, proto se zpevňují drátkem. U gerber se propíchne středem květu a vede stonkem, slunečnice se jím omotávají.
Které místnosti si žádají zvláštní výběr květin? – Příliš aromatické květiny, jako jsou lilie a frézie, se nehodí do míst, kde pobýváte delší dobu nebo odpočíváte (ložnice, jídelní kout). Naopak v koupelně jejich vůni uvítáte. Váza ale nesmí stát na zdroji tepla. – V kuchyni je vyšší teplota i vlhkost vzduchu, a tím dříve květiny „stárnou“. Trvanlivé jsou třeba chryzantémy, dnes se hodně používají drobné „Santiny“. Květiny můžete kombinovat s okrasnou řezanou kapustou; často měňte vodu, doplňujte výživu pro řezané květiny a zkracujte stonky.
Podzimní květinový trend Pak se držte aktuálního květinového trendu. Letošnímu podzimu mají vévodit růže, lilie, jiřiny, chryzantémy, klokaní tlapky a frézie, doplněné měsíčkem, světlicí, mečíkem, šuškardou, svídou, vrbou, aspidistrou a hortenzií.
Tip pro krásné vázy Použijete-li zajímavě vypracovanou vázu, pak do ní dejte několik květin s dlouhými stonky, třeba vonné lilie „long“. Skvěle vypadají také toulitky (Anthurium) v nejrůznějších barvách – červené, purpurové, čokoládové, zelené, bílé…
Řezaným květinám nesvědčí: Přímé sluneční paprsky, díky kterým rychleji odpařují vodu a stárnou, průvan a mísy se zrajícím ovocem nebo zeleninou ve stejné místnosti – vylučují etylén, který urychluje zrání a tím i odkvétání
Kontakt Holandské květiny, Korunní 43, 120 00 Praha 2, tel.: 603 417 823
text: Nora Drakšová styling: Petr Kopáč foto: Holandská květinářská kancelář |
