Léta se marně snažím najít obratnější překlad anglického termínu „wall shrubs“. Nevede se mi to snad proto, že v Anglii tak upravují keře po staletí, zatímco u nás je to věc novodobá?

Milujete živé rostliny se všemi jejich chybami a riziky, chcete se o ně starat, ale bydlíte v bytě, kde nestačí světlo pomalu ani vám? Ale to vůbec neznamená, že byste měli být o něco ochuzeni.

Červen je měsíc, kdy mají svátek vázy. I ty, které po většinu roku odpočívají, jsou najednou plné řezaných květin. Není možné odolat, květiny jsou všude kolem nás. Kývají ze stánků i zahradnictví, přepadávají z okenních truhlíků, nedočkavostí se chvějí v zahradách.

Člověk by musel být úplně slepý, aby nezaznamenal, jak se na výsluní dere floristika, tedy nauka o aranžování a vázání květin. Donedávna poměrně skromná dáma se nyní z profesionálních interiérů stále nápadněji prodírá i do našeho soukromí.

K péči o krásné květiny patří i odpovídající doplňky. Konvičky, ostřikovače, drobné nářadí určené speciálně na obdělávání půdy v květináči nebo truhlíku. Nic z toho však vůbec nemusíte potřebovat, zvolíte-li jiné řešení. Bylo by naivní tvářit se, že neexistuje, i když pro některé z nás v úvahu nepřichází.

O pergole a jejím významu toho již bylo napsáno dost. Proč se k ní vracíme znovu? Protože se tato konstrukce stává již téměř neodmyslitelnou součástí obytné zahrady.

Na otázku, zda se vyplatí ozeleňovat většinou stísněné a časově málo využívané prostory koupelny, si každý z nás musí odpovědět sám. Pokud ovšem nebereme pokojové rostliny jen jako nouzový doplněk svého příbytku a zeleň se stává výrazem našeho životního stylu, měly by být květiny rozmístěny v celém bytě. Navíc jsou druhy, jimž vlhko a chlad koupelen dokonce vyhovuje.

Máte odvahu k činům, které ostatní, obdařeni menší dávkou fantazie, považují za bláznivé? Tak proč už dávno nepěstujete orchideje? Jsou výjimečné, atraktivní, trochu tajemné a přitom nemají větší nároky než každá jiná pokojová rostlina pocházející z tropických pralesů.

Venku pěkně mrzne, a proto raději zůstaňme u pokojových rostlin. Ty prožívají těžké období. Mnohdy přetopené místnosti a omezený přísun světla dokáží rostlinu velmi oslabit. Rostliny pak mnohem snáze podléhají chorobám a škůdcům.

Kdyby některý z našich předků, který se narodil, dejme tomu před 100 lety, zavítal do soudobé standardní kanceláře, asi by si připadal jako my, kdybychom se nečekaně stali aktéry něčeho, co jsme dosud považovali za science fiction. Po kalamáři a peru ani stopy, místo nich počítače, tiskárny… Ano, žijeme v přetechni-zovaném světě, ale právě proto do něj patří květina, a to nejen v obývacím pokoji, ale i na pracovišti.

Minule jsme si „posvítili“ na škůdce pokojových rostlin. Je jich dost a zbavit se jich nebývá jednoduché. Na naše zelené miláčky však číhají i další úskalí – především choroby.

Pokojové rostliny často doma zprostředkovávají jediný kontakt s přírodou. Je proto jistě na místě zajímat se o možnosti a zásady jejich pěstování.

Když se před více než dvaceti lety objevily bonsaje na první pražské výstavě, vzbudily velký rozruch. Většina početných návštěvníků měla poprvé v životě možnost obdivovat krásu miniaturních stromečků v keramických miskách.

„Léta dělám vázy a léta si představuji, jak v nich bude vypadat kytka. Když ji však zkusím sám naaranžovat, musím bohužel konstatovat, že to není ono,“ nechal se poněkud skromně slyšet architekt a designér Bořek Šípek. Listopadovou výstavou, kterou připravil společně s ním Francouz Christian Tortu v pražském design salonu a restauraci Arzenal, si tak vlastně splnil jedno ze svých velkých přání.

Begonie neboli kysaly patří k tradičním hrnkovým rostlinám. Pěstovaly je již naše prababičky a ze svého nevšedního, místy až tajemně dekorativního půvabu neztratily nic ani dnes. Naopak: přibylo nových kultivarů. Begonie se pěstují v interiérech jako pokojové rostliny s dekorativními listy a méně atraktivními květy (tzv. listové begonie), ale také jako truhlíkové – balkonové či okenní rostliny s velkými nápadně vybarvenými květy. V této skupině se dnes pěstují také begonie převislé, podobně jako převislé petúnie, pelargonie a další balkonovky.

Kamarád architekt říká, že ze špatné architektury se udělá dobrá architektura, když se nechá porůst popínavými rostlinami. Já jen dodávám, že z nepřátelského životního prostředí se udělá hodnotné, když se zabalí do pnoucích rostlin. Je těžké si vysvětlit, proč u nás vládne stále tolik nedůvěry vůči popínavým rostlinám. Jsou v temném podezření z kdejaké neplechy: ničí prý fasádu, šplhají po nich myši, pavouci a kdejaká žoužel, dům vlhne, trhají se spáry. Ti Angličané, Italové a Francouzi snad nemají rozum, když své domy mají zachumlané v zeleni pnoucí se po fasádě… Ale ano. Mají už po staletí dost rozumu, aby poznali, že dům bohatě porostlý rostlinami je nesrovnatelně více chráněn než ten, který je přímo vystaven útokům počasí. To, co dříve zdůvodňovala zkušenost a zdravý selský rozum, dnes potvrzují seriózní průzkumy: zdivo domu je popínavými rostlinami chráněno proti výkyvům teplot, náporům deště a zvětrávání kyselou reakcí mlhy a srážek.

Ještě to chvíli potrvá, ale přece jen balkony, terasy i okna našich domů se pomalu zelenají a rozkvétají, i když do barevných květinových erupcí našich vyspělejších sousedů máme ještě hodně daleko.

Radost z volna a prázdninových cest provází i jedna malá starost – pokojové květiny. Na prázdniny s námi nejezdí. A co teď? Nejjednodušším řešením je poprosit souseda či známého. Pokud mu však dobře nevysvětlíte, jak správně květiny zalévat, může jim i tak doba vaší nepřítomnosti dát pořádně zabrat.