Znovuzrození – Re-create je novým letním trendem v aranžování květin. A v čem by mohl být pro vás zajímavý? Tak především v tom, že k němu nepotřebujete kupovat různé moderní vázy v určitých barvách, ale stačí prohledat půdu, sklep nebo prostě místa, kde máte schované „nepotřebné“ věci třeba po babičce.

Trpíte neklidem a roztěkaností? Nedostává se vám trpělivost, nedokážete se na delší dobu soustředit, unikají vám v životě důležité podrobnosti? Postavte si skalku a osázejte ji těmi skromnými, skalními dítky přírody a těšte se jejich drobnou proměnlivou krásou. Je to sice návyková, ale člověku náramně prospěšná a posilující droga.

Jaro je nejvhodnější dobou pro sázení popínavých rostlin. Pokud jste na ně při svých zahradnických plánech zapomněli, nebo dokonce ani nevzpomněli, přijměte tento text jako jemné upozornění, že ačkoli jsme u vás nikdy nebyli, víme, co vám na zahradě chybí.

Třikrát sláva: upršené dny předjaří jsou definitivně tytam! Hrozba nočních mrazíků pominula, a tak se mohou naplno rozvinout naše dlouho potlačované zahradnické pudy. Všichni milovníci zeleného krásna začínají jako na povel štrachat v zaprášených koutech pod schodišti nebo na dosud špinavých balkonech.

Kdy jsem se s nimi setkal poprvé? Je to už pěkných pár let: na jedné zahradnické výstavě prodával stánkař velmi zajímavě vyhlížející, stříbřitě „pomoučené“ stromečky. „Pane, kupte si blahovičník — vyčistí, zvlhčí a provoní vzduch vašeho bytu! Tytam budou alergie i dýchací problémy! “Sazenička velmi slibně voněla, i podlehl jsem propagandě a odnesl si ji domů. Jen ať ukáže, co umí! Bohužel, přestože v mých žilách koluje zahradnická krev a o rostlinách snad něco vím, první pokus nedopadl nijak slavně. Vzduch v mém obydlí zůstal neprovoněn a nezvlažen. Co však bylo horší: podobně dopadly i další pokusy. Život každého blahovičníku totiž skončil dřív, než stačil cokoliv změnit. Jak je to tedy s pěstováním blahovičníků v bytových podmínkách doopravdy?

Je tomu necelý rok (Můj dům č. 12/2000), co jsme psali o broméliovitých rostlinách. Čím jsou pozoruhodné? Vedle svého nesporně dekorativního vzhledu především tím, že kořeny většiny z nich nikdy nezakoření na pevné zemi. Uchycují se totiž na kmenech a větvích stromů. Svému hostiteli ovšem nikterak neškodí – jen se jej drží, aby se s jeho pomocí vytáhly za světlem… A proč se k těmto rostlinám vracíme dnes? Protože jsme vloni opomněli jednu velkou skupinu těchto „pestrých trychtýřů“.

Kdyby dnes dopoledne položil plachý student své dívce na lavici bílý zvonek s pěti květy, asi by se o páté odpolední vysněné schůzky nedočkal. Ledaže by jí předtím podstrčil malý slovník květomluvy po prababičce. Tam by se dočetla, že právě prostřednictvím zvonků se dříve domlouvaly schůzky – počet bílých květů znamenal denní a počet modrých květů noční hodinu.

Kdo poprvé v životě uvidí rozkvetlý durman, zpravidla neuvěří vlastním očím. Na koncích minimálně olistěných tenoučkých větviček visí krásně tvarované a neskutečně velké barevné zvony. Nepoměr mezi rozměry titěrného stromečku a monstrózních květů bývá tak nápadný, že mnozí obdivovatelé se zprvu domnívají, že jde o kýčovitý výtvor šíleného výrobce umělých květin.

„Jé, to je vám krása! Ale kupovat tyhle tilandsie nebudu, už jsem je jednou měla a stejně mi chcíply…“ Neslyšeli jste podobné větičky už někdy? Tilandsie za porevoluční desetiletí do našeho zahradnického povědomí určitě pronikly, ovšem kdesi hluboko v hlavách milovníků rostlin se usadil i strach z nákupu těchto atypických rostlinných krásek.

Broméliovité rostliny (čeleď Bromeliaceae), v literatuře zpravidla označované ne zcela přesně bromélie, rostou všude v tropech a subtropech Střední a Jižní Ameriky, zejména pak v korunách stromů v deštných pralesích. Pro jejich dekorativní listy a květy se mnoho z nich pěstuje v kultuře.

Na mrazivou zasněženou krajinu a silnice plné závějí je nejpříjemnější pohled z vytopené místnosti vybavené teplými barvami. I v květinových vazbách se objevují hřejivé odstíny sametově temně rudé, lila, růžové, bronzové, žluté i světle oranžové. Jsou to starobylé barvy oblíbené v Byzantionu – bývalém hlavním městě východořímské říše.

Nevšedně krásná rostlina se sytě červenými listeny to je vánoční hvězda, doplňující sváteční výzdobu snad v každé rodině. Šlechtitelé stále pěstují nové kultivary, takže si ji můžete pořídit i v bílé, krémové, světle i tmavě růžové, broskvové či oranžové barvě, a dokonce i s různými tvary listů. A například miniaturní forma je určená přímo na štědrovečerní stůl.

Každý rok před Vánocemi zaplaví většinu květinářství červenozelené poinsettie,které jsou všem dobře známé pod názvem vánoční hvězda. Kdo by odolal zářivě červené nádheře v květináči? Domovem vánoční hvězdy, patřící do velké rodiny pryšců, je Mexiko. V Evropě se stala oblíbenou ozdobou interiérů v době Vánoc, kdy většina ostatních rostlin odpočívá a na kvetení nemá ani pomyšlení.

Mnohé pokojové rostliny pocházející z dalekých zemí mají svou historii. Některé se pěstují dokonce přes dvě stě let.Nejprve se zelenaly i kvetly v salonech zámků a paláců, později měšťanských domů i v parádních pokojích našich prababiček. Některé hrnkové rostliny, jejichž květy obdivovali naši předkové už před desítkami let, jsou vhodné i do dnešních přetopených interiérů, byť třeba s určitým omezením.