Zavolali mi z firmy Brik, že vyráběli nábytek do jedné vily z třicátých let na brněnském Žlutém kopci a že by mě to mohlo zajímat. To tedy ano, v bývalé Masarykově, později Jiráskově a dnes opět Masarykově čtvrti, k níž se tzv. Žluťák řadí, stojí řada významných funkcionalistických architektonických objektů, které vstoupily do historie nejen naší architektury, ale patří i ke skvostům architektury světové.

Myslím, že tento zvláštní kus nábytku voní luxusem a my české ženy – maminky – ho známe spíš z jihoamerických nekonečných seriálů. Tam si na něj neuvěřitelně krásné dámy a manželky po celodenní „dřině“ pokládají stříbrné hřebeny, drahé parfémy a „řasy“. V zásuvkách mají vždy v šokujícím pořádku různobarevné luxusní spodní prádlo, podvazkové pásy a punčochy. A často taky revolver. – To přece známe z detektivek.

Velký jídelní stůl nelze v interiéru přehlédnout, což je někdy dobře, jindy na překážku, protože místnost se může zdát stolem přeplněna, i kdyby to vzhledem k vzájemným rozměrům fakticky nebyla pravda. Stůl ale nesmí v domácnosti chybět, a to nejenom stůl jídelní, ten však byl vždycky nejdůležitější.

Sklo je letitý materiál s dlouhou tradicí a skláři poměrně zvláštní lidé. Celý den popíjejí sedmistupňové pivo, klejí, že by se za to v pekle nemuseli stydět, a mají ruce jako lopaty. Dotýkají se ohně. Když totiž naberou sklovinu na píšťalu a vyfouknou baňku, ještě žhavou a neonově sálající ji pohladí. Čert ví, jak to dělají, ale nespálí se. Svět, a ten sklářský zejména, je k prasknutí přeplněn tajemstvím.

Bělostná kráva s černými skvrnami na bleděmodrém pozadí, to vše zarámováno červenými a bílými čtverci, je dost podivný motiv pro ozdobu, dokonce pro princeznin šperk. Skleněný zlomek s tímto motivem byl však skutečně nalezen na královském pohřebišti v Egyptě a badatelé ho označili za ukázku vyspělé sklářské techniky starověkých sklářů.

Na setkání s českou Edith Piaf jsem se moc těšila, protože nezapomenutelný francouzský originál mě vždycky přitahoval nejen svým hlasem, ale i nespoutaností života a pohnutým koncem. Bude jí Radka Fišarová nějak podobná?

Lidské oči vyžadují, aby si člověk na práci dobře svítil. Při činnosti u pracovního stolu se doporučuje osvětlovat pracovní desku zprava či zleva (podle toho, kterou rukou člověk píše) diagonálním směrem, aby nevznikaly ostré stíny. Toto přímé osvětlení má být doplněno osvětlením nepřímým, které může obstarat stojací lampa umístěná třeba někde v rohu a směřující své paprsky do stropu, kde se světlo rozptýlí do měkkých tónů.

Nábytek ve většině školních tříd u nás ještě dlouho nebude ideální. Ergonomicky řešené lavice nebo pracovní stolky jsou spíše výjimkou a intenzivní používání je každopádně rychle zbavuje půvabu, který jim dodávala novost. Pracovní kout doma může školákovi dopřát to, co škola zatím nemůže – hezkou, nápaditě vybavenou „lavici“, kde jde všechno líp.

Kancelářské práce vykonává dnes doma přinejmenším každý druhý člověk. Většina rodin má také alespoň jedno dítě školou povinné nebo studenta vyšší školy. Mít někde v bytě pracovní kout vybavený počítačem se stalo požadavkem doby. Proto se domácím pracovnám opakovaně věnuje i náš časopis a vyhledává pro vás nové a zajímavé nabídky na toto téma.

Upřímně řečeno, kuchyň není moje oblíbená doména, i když jídlo považuji za životní radost a potrpím si na různé speciality, zejména minutky z masa. Protože ale v mé kuchyni se nalézá výborná kuchařka (moje manželka, nikoli nějaká kniha), nevidím důvod, abych se tam pletl i já. K jednomu kuchyňskému přístroji mám však vztah velmi kladný – je to mixér.

Přibývá domácností, kde se dávno nedodržuje někdejší zvyk zouvat se na chodbě a pak nedůstojně skákat do svého bytu v ponožkách. To ale vůbec neznamená, že jejich obyvatelům na čistotě a vzhledu předsíně nezáleží. Možná právě naopak.

Je to pro nás samozřejmost, kterou už nevnímáme – všechny barvy, jimiž se obklopujeme v interiéru, mají svůj původ v nekonečné pestrosti přírody. Je také známo, že příroda v různých obdobích roku své barevné ladění mění a její převleky na nás mají značný vliv.

Jitka Zelenková bydlí blízko „nebe“ už osmnáct let a svůj kout by zatím neměnila. Pohled z půdního bytu jí dává zapomenout na rušné pražské ulice a poskytuje dostatek prostoru pro romantiku, která se promítá i do jejích písní. Tenkrát v době podivných počinů a nelákavých designů se zpěvačka nechala inspirovat půdním bytem skladatele Ondřeje Soukupa. Zabydlené místo by ráda po letech upravila, a tak se zvědavostí očekávala, kam ji zavedu, co jí ukážu, z čeho by si mohla, samozřejmě pouze fiktivně, vybírat. Rozhodnutí, zda si opravdu něco z toho koupí, stálo už na ní samotné.

Narodila jsem se na Slovensku uprostřed kopců porostlých nádhernými lesy a vyrůstala jsem zde do svých patnácti let. Hory a stromy jsou pro mě synonymem domova a dodnes musím být obklopená co nejvíce dřevem, abych se cítila dobře. Dokonalý pocit pohody mám pak ve svém obrovském černém ušáku, do kterého se můžu schoulit úplně celá.

Už je to konečně tady! Neustálý shon a spěch, pracovní vypětí, přesčasy a další krkolomné manévry, abychom všechno stihli, jsou pryč. Trendem, který postupně ovládá celý svět, je pohoda, klid a především žádný stres. Světem hýbe wellness. O co vlastně jde? Počátek všeho byl v Americe, kde si lidé posléze uvědomili, že proto, aby si zachovali zdraví, musí také správně žít. A tak připravili program zahrnující vše, co s tím souvisí, a nazvali ho wellness. Zabývá se zdravou výživou (což představuje konzumaci ovoce, zeleniny, ryb, drůbežího masa atd.) a pohybem (návštěva fitness a provozování jakéhokoli zdraví prospěšného sportu), patří sem i kosmetické přípravky (zvláště ty, jimiž pečujeme o pleť a vlasy). Část programu se zaměřila také na naše soukromí.

Tóny od slonové kosti přes béžovou, kávovou až k hnědé jsou alternativou pro lidi, kteří mají k nevyzpytatelně proměnlivým preferencím barev nedůvěru. Odstíny hnědé jsou odvozeny od přírodních materiálů, jako je hlína nebo dřevo, a z interiéru pravděpodobně nevymizí, protože evokují pocit stability a podvědomé jistoty. Snad ukázkově zde platí, že více záleží na tom, co víme, než co vidíme. Rozhodující úlohu hrají vzory (etalony) uložené v paměti. Právě ony nás ujišťují, že na stokrát vyzkoušené hnědé přece nemůže být nic špatného.

Víte, že sedmdesát procent špíny, prachu a vlhkosti si domů přinášíte na podrážkách bot? Z celosvětových průzkumů vyplývá, že ovzduší uvnitř budov je znečištěno až pětkrát více než venku. Hrubé částečky špíny narušují povrchy podlah, zkracují jejich životnost a zhoršují jejich vzhled. Zvýše uvedených skutečností vyplývá jediné: špínu je nutné každodenně co nejúčinněji zadržovat ještě před vchodem do domu či bytu.„Otři nožku o rohožku“ – vyzýval cestující slogan na dveřích autobusu, a téma bylo na světě. Jaký je výběr domovních rohožek na našem trhu?

„Jó, mít tak šálu z šifónu,“ říkala Ráchel Khonová na trhu u Josefova Luise Přidalové v roce 1843, když kupovala milostpaní okurku na pleť, „to by se mi pak hodil snad i šifonér.“ Smály se, až málem všechnu zeleninu vytřepaly pod kola drožky. Bláznivé holky. Za pár let přišla revoluce, bouřlivé změny… a šifonéry byly to poslední, na co kdo myslel. Zůstalo jim to do dnes. Jestli občas zajdete do obchodu s nábytkem — je jedno, jestli s drahým a designovým nebo s tím obvyklejším — zkuste se zeptat na šifonér, vysokou a štíhlou komodu s nejčastěji sedmi zásuvkami. Budete za blázna.