Je to něco, jako když vás hodí do vody a vy musíte plavat. Musíte, protože přestanete-li, utopíte se. Jakmile jednou začnete s rekonstrukcí umakartového jádra v panelovém domě, už není cesty zpátky. Kdo to zažil na vlastní kůži, ten ví…
Koupelna v panelákovém bytě mé maminky najednou zcela jednoznačně dosloužila. Signalizovaly to rezavějící lišty, opotřebovaný umakart, naprasklé umyvadlo i vydřené dno vany. Navíc je maminka po dopravní nehodě invalidní, takže bylo naprosto jasné, že některé dispoziční a další změny směrem k většímu uživatelskému komfortu značně prospějí koupelně samotné i její uživatelce.
Je to něco, jako když vás hodí do vody a vy musíte plavat. Musíte, protože přestanete-li, utopíte se. Jakmile jednou začnete s rekonstrukcí umakartového jádra v panelovém domě, už není cesty zpátky. Kdo to zažil na vlastní kůži, ten ví…
Koupelna v panelákovém bytě mé maminky najednou zcela jednoznačně dosloužila. Signalizovaly to rezavějící lišty, opotřebovaný umakart, naprasklé umyvadlo i vydřené dno vany. Navíc je maminka po dopravní nehodě invalidní, takže bylo naprosto jasné, že některé dispoziční a další změny směrem k většímu uživatelskému komfortu značně prospějí koupelně samotné i její uživatelce.

„…kdybych žil celý život v umakartové koupelně, tak možná hraju i na plastové housle…,“ říká o sobě houslista Jaroslav Svěcený, kterého naštěstí obklopují hezké věci, včetně vkusné a praktické koupelny. Houslového virtuosa doma zastihnete málokdy. Je stále někde na cestách. Na koncertní turné v zahraničí vycestuje několikrát do roka. U nás můžete jeho vystoupení navštívit po celé republice, a když si navíc od vážné muziky „odskočí“ k jinému žánru, uslyšíte ho v klubu. I letos chce na chvíli odbočit od klasické hudby a natočit s pianistou Petrem Maláskem desku. V současné době mu ale vychází nové album s názvem „Slavné pražské housle“, na kterém zazní v hudbě Antonia Vivaldiho a Františka Bendy šest nejkrásnějších houslí z 18. a 19. století. Na nedostatek práce si houslista rozhodně stěžovat nemůže, v jeho diáři najdete i poznámku o koncertním turné na rok 2004.

Počátky sauny v podobě, jakou známe u nás, najdeme ve Finsku. Odtud také pochází slovo sauna, jehož více než tři sta let stará definice označuje saunu jako dům s možností lázně, pro kterou je vzduch ohříván v peci. Jak známo, saunování napomáhá také k odstraňování každodenních stresů. Stejné poslání mají rovněž parní lázně, které v prvním tisíciletí znovu zavedli Evropané. Tuto letitou praxi však před nimi široce používali po celá staletí Řekové a Římané.

S hercem Luďkem Sobotou se setkáváme na našich obrazovkách od roku 1972. Tehdy začala jeho dlouholetá spolupráce s Miloslavem Šimkem a Petrem Nárožným. Režisér Ján Roháč ukázal Sobotu v roli nesmělého poplety, a tak mu na kontě filmových veseloher rostly role (Jáchyme, hoď ho do stroje, Jen ho nechte, ať se bojí, Zítra to roztočíme, drahoušku, Ještě větší blbec, než jsme doufali…), množství televizních inscenací i zábavných pořadů. Velikou oporou je mu rodina, syn Ladislav (13 let) a manželka Adriena Sobotová, herečka, manažerka a malířka keramických váz, která si s námi také příjemně popovídala o jejich koupelně.

Koupelna nemusí vždy sloužit jen pro očistu těla. V příjemné lázni můžeme i relaxovat a nabírat síly — stejně jako v ložnici. Tak proč bychom si ji alespoň zčásti nemohli zřídit právě tam? Podíváme-li se například do Anglie, zjistíme, že nápad mít koupelnu v ložnici není nový. Angličané již dávno pochopili, že vana má právě tady své opodstatnění, a proto zde samonosné vany na čtyřech okrasných nohách uprostřed místnosti byly dominantním prvkem.

Když jsem tenkrát před lety jako malá holka poprvé vešla do naší chalupy, rázem jsem se ocitla ve světě pohádek. Velké roubené místnosti kralovala kachlová kamna, v rohu stál stůl, kolem dokola lavice a nad stolem visela stahovací petrolejka. Půda voněla senem. Večer se pak celá chalupa naplnila podivnými praskavými zvuky. Mihotavý plamínek lampy zaháněl do koutů strašidelné stíny…

Která rodina má dnes to štěstí, že každý její člen může užívat vlastní koupelnu? S takovým komfortem se nesetkáváme často ani v prostorných bytech, ale ani v rodinných vilách. Rodinný dům v Nebušicích obývá pětičlenná rodina a skutečně každý člen má k dispozici svou soukromou koupelnu.

Koupelnovou kariéru“ Pavla Šťastného nastartovaly ručně malované záchodové mísy, kterými obdarovával své kamarády. Při jedné dobročinné akci se Pavel seznámil s ředitelkou
firmy INEOS ACRYLICS Lucií Havlovou, kterou jeho výtvory zaujaly natolik, že mu nabídla spolupráci. „Plácli si“ a zanedlouho vznikla řada malovaných van — projekt byl nazván FUNNY VANY.

Inspirace není nikdy dost. O koupelnách to platí dvojnásob, protože jejich realizace bývá nejen finančně, ale i stavebně náročná. Pojďme se proto podívat na několik zajímavých a vkusných ukázek.

Nezasvěceným se může zdát způsob relaxace v sauně možná až drastický. Pokud někdy mohli pasivně přihlížet, na vlastní oči přece viděli nešťastníky sedící na mokrých ručnících v místnosti, kde se téměř vaří vzduch, jak narychlo odkládají rozpálené zlaté řetízky a tavící se brýle. Rozžhavení do ruda pak s výkřikem skáčou do ledové vody v kádi nebo rovnou v jezeře, a když se konečně podchladí, nestačí jim to, jdou se znovu podusit, ochladit, podusit, ochladit. Co z toho mají?

V minulém režimu bývaly koupelny velice malé. Prostornou koupelnu chápali tehdejší mocipáni jako znak luxusu. Snad proto nechali na Pražském hradě vybudovat obrovské množství koupelen na těch nejnesmyslnějších místech

Jsou lidé, kteří zvládnou přestavbu panelákové koupelny hned napoprvé. My jsme rekonstrukci absolvovali již dvakrát – a stejně to ještě není to pravé. Takže nás čeká třetí pokus, ale tuto větu nesmím zatím před rodinou ani vyslovit. Asi by řekli, že jsem blázen. Trochu určitě, ale napotřetí snad už chybu neudělám.

O rekonstrukcích koupelen v panelových domech se popsaly stohy papíru, v původních umakartových jádrech ještě „bydlí“statisíce lidí. Zdá se však, že se objevuje stále více možností, jak tento stav pozměnit.

Němci se proslavili především šířením myšlenek funkcionalismu. Začátek hledejme na známé architektonicko-designérské škole Bauhaus, kterou v roce 1919 založil architekt Walter Gropius a kde se poprvé začalo prosazovat heslo Funkce je důležitější než forma. Nově vznikající design měl samozřejmě pozitivní dopad také na vybavení koupelen.