Za nenápadnými dveřmi jednoho z domů obytného souboru Červený Vrch v Praze se nachází nápaditě pojednaný penthouse. Když se totiž dveře otevřou, nevkročíme do předsíně nebo do haly, ale přímo do zahrady zaplavené slunečními paprsky.

Od dob vynikajícího francouzského stavitele Franćoise Mansarta (1598–1666), po němž získal pojmenování půdní pokoj a posléze i malý byt zbudovaný pod střechou, je tento způsob bydlení oblíbený zejména u lidí s uměleckými sklony. Kdo jiný než básnický snílek, posedlý malíř nebo v současnosti energií nabitý příslušník showbyznysu či jiného uměleckého oboru by byl ochoten několikrát denně se trmácet po schodech do pátého či šestého patra činžovního domu. Odměna ovšem stojí za to.

Jak vidí bydlení člověk, který skrze hledáček kamery viděl dřív než my Pupendo, Pelíšky, Šakalí léta, nebo třeba Šaška a královnu? V malé vesnici kousek za Prahou, v tiché uličce stojí na první pohled nenápadný domek. I když – jediný z celé ulice má trochu zvláštní plot a v oknech nejsou klasické záclony. Poté co nám jeho majitel otevřel a vpustil nás dovnitř, ocitli jsme se rázem v neobvyklém světě plném barev a světla. A všudypřítomné hudby. Ale co můžete očekávat od kameramana, milujícího jazz, se jménem Malíř.

Pozemek v prudkém svahu nad městem a s lesem v zádech se zdál pro stavbu domu velmi problematický. Nabízel však překrásný, ničím nerušený výhled a absolutní soukromí majitelům, kteří dnes považují právě toto umístění domu za jeho velkou přednost. Vychutnávají široký rozhled po krajině jak z řady velkých oken, tak z malé terasy před domem, jehož tvar vznikl tak trochu náhodou.

Rozsáhlá rekonstrukce panelové-ho bytu v sedmém patře je úkol vyžadující pevné nervy. Potřebuje je jak majitel bytu, tak architekt, který se této zakázky ujal, a v ne-poslední řadě i sousedé. Jak je obyvatelům panelových objektů známo, cokoli se zde vrtá, kope či zatlouká, rozezní celou stavbu, takže všichni mají pocit, že randál pochází hned odvedle. Když se ale nenecháte potížemi odradit, můžete své typizované bydlení proměnit v něco opravdu hezkého.

Sympatická mladá žena mě s úsměvem na tváři zvala dál. Ode dveří se rozběhl černý labrador a vítal mě s neskrývanou radostí. Jako bychom se znali už dávno. Zato děti zprvu zvědavě pozorovaly, co neznámá návštěva vlastně přináší. Osmělily se brzy. Na příjemné domácké atmosféře se velkou měrou podílel i útulný interiér.

Z ostravského patrového domu se zpěvačka Heidi Janků a její muž, skladatel Ivo Pavlík, nejprve přestěhovali do menší vilky poblíž Prahy. „Tehdy jsme si vysnili domeček bez schodů, abych po nich nemusela neustále běhat nahoru a dolů. Brzy jsme ale zjistili, že když je všechno na jednom place, ztrácí se intimita, a tak jsme zase začali snít o domku se schody,“ říká zpěvačka. V současnosti prý konečně mají dům podle svých představ. Tentokrát už přímo v Praze, patrový a velký.

Ten dům nevypadá zvenčí prozatím nijak honosně jako ostatně mnoho dalších starých a historicky cenných objektů kolem Staroměstského námětí na Starém Městě pražském. A třebaže ani schodiště nevypovídá příznivě o kvalitě prostorů za dveřmi bytů, nahlédnutí za jedny z nich bylo velmi potěšující.

Nejen turisté, ale i Češi se nemohou nabažit pohledu na Prahu. Zdá se, že v uličkách a ulicích, kterými kráčely dějiny, je stále co obdivovat. Mnozí tu touží bydlet — probudit se s pohledem na Pražský hrad či při snídani na balkoně naslouchat ptačímu zpěvu z blízkého Petřína. Pro někoho nevšednost i zážitek, pro jiného každodenní situace.

Prozradila na sebe Miss České republiky 1996 Petra Minářová, když mě přivítala ve svém soukromém království. Bydlí v centru Prahy v třípokojovém bytě, který až na jeden pokoj prošel nedávno důkladnou rekonstrukcí. Co v něm bude? Možná šatna, možná dětský pokoj…

Lidé, kteří mají v oblibě čisté linie nábytku i celého prostoru, vyhledávají pro realizaci svých představ o bydlení pochopitelně architekta stejného cítění. Někdy ho objeví náhodou, když zahlédnou za výkladem instalaci, která je zaujme, jindy ho zvolí na základě doporučení známých. Díky Modernímu bytu ale nemusí hledat na ulici a zkoušet nazdařbůh různé možnosti. Na základě obrazových reportáží, kterých je v každém čísle několik, mohou získat dobrý přehled o rozmanité nabídce architektonických služeb i nábytku.

Manželé středního věku se na architekta Martina Franka obrátili na základě doporučení a přáli si, aby jim navrhl interiér pouze jediné místnosti. Po několika konzultacích přišli Frankovu racionálnímu stylu na chuť a další spolupráce se rozjela naplno.

Setkat se s mladými lidmi, kteří milují design a obdivují umění, je vždy příjemné. Rádi se obklopují hezkými kousky z nábytkového světa a o nich pak dokážou dlouze, ale poutavě mluvit. Často si až po chvíli uvědomíte, že jste s neskrývaným zájmem poslouchali napínavou historku třeba o obyčejné židli.

Dragan Skalušević, současný obchodní ředitel IKEA pro Českou a Slovenskou republiku, pochází z Bělehradu, který byl v 90. letech poznamenán válkou. Byla to právě tato událost, která ho donutila opustit město a zkusit štěstí jinde. Dragan Skalušević si na změnu prostředí rozhodně nestěžuje, svůj domov díky své profesi mění každých pět až sedm roků.

Novostavba v Brnkách u Prahy přesvědčuje, že i vnitrozemec může prožívat zdánlivě nemožné a v klidu a bezpečí svého domova vychutnávat pohled na moře. I když v našich poměrech přece jen nejde o moře modré, ale zelené. O moře lesa, jehož hladina tvořená korunami vzrostlých stromů dosahuje až k terasám vily, před nimiž se rozlévá do dáli po celém Drahaňském údolí.

Již při prvním pohledu bylo zřejmé, že majitel investoval do vzhledu interiéru nemalé úsilí. Nadčasové pojetí prostoru v kombinaci s opravdovým vkusem vytvořily domov, který můžeme bez nadsázky nazývat bydlením snů.

Svou dosud nejúspěšnější knihu Báječná léta pod psa napsal Michal Viewegh za dva měsíce v podkrovním pokojíku rodičovského domku v městečku Sázava, kam její děj také umístil. Dnes hledí z pracovny vlastního domu prakticky do stejné scenerie. Co by kamenem dohodil, stále stojí domek rodičů a dnes známý autor má ze své pracovny stále před očima okno, které bylo svědkem jeho tvůrčích začátků. Vybral si toto místo pro svůj nový život záměrně?

Bydlet v zelené oáze klidu a přitom v centru Prahy – to by se asi mnohým líbilo. Jedním z mála míst, které tuto možnost nyní nabízejí, je vskutku luxusní komplex čtyř rezidenčních vil pojmenovaný podle přilehlé vinohradské ulice „Americká – Park“. Co krok, to nový obraz.