Žižkov zůstává v našem povědomí jako samostatná pražská republika s vlastními zákony. Svérázní obyvatelé se do centra zbytečně nevydávali a jejich kulturní život se většinou odehrával v hospůdkách zastrkaných do kapes pošmourných ulic. Přitom už spisovatel Vladimír Neff ve svém románu Sňatky z rozumu popsal vizi svého dědečka Aloise Stuchlíka, který si zde v roce 1863 postavil čtyřpatrový dům palácového typu, s klenutým vjezdem a romantickou zahradou ve dvoře. Žižkov viděl jako luxusní pražskou čtvrť… Skutečnost se však vyvíjela jinak, místo paláců vyrůstaly především pavlačové domy, a tak se k teorii exkluzivního bydlení vracíme až teď, po sto čtyřiceti letech.

Byty v domech postavených v období funkcionalismu mívaly výjimečný standard z hlediska technického vybavení a prosvětlení obytných místností. Dveře, okna, podlahové krytiny měly – stejně jako vodovodní baterie či jiné detaily – vysokou estetickou úroveň. Dispoziční řešení bytu však dnešnímu způsobu života už nemusí vyhovovat.

V rozhodování o změně bydliště někdy hraje roli nevyzpytatelný faktor. V tomto případě se jednoho dne manželé dohodli, že si půjdou koupit židle. V obchodě s nábytkem pochopili, že by se nové židle hodily nejlépe do nového bytu. Když zvážili, že do malého 3 + 1 se stejně vejdou už jen stěží, nákup oddálili a začali hledat větší byt.v

Dům v centru města. Byt tři plus jedna. Na stole marlbora, na stěně fotografie pradědečka (ta podoba!), na okně krůpěje deště, v krbu vyhaslé oharky, na poličce mobil, který neustále vyzvání, zapnutá televize, z obrazovky mluví muž, který právě sedí v mohutném křesle přede mnou — čerstvě probuzený herec Pavel Zedníček. Je středa, deset hodin dopoledne.

Dva bratři žijí spolu v jednom domě. Skutečnost je to prostá, ale dnes již spíše neobvyklá. Petr a Matěj Formanovi (36 let), synové režiséra Miloše Formana a herečky Věry Křesadlové, proměnili dům na okraji Prahy v obydlí, v němž pulzuje opravdový život. Prolnutí pracoven, dílen, bytů a zahrady v jeden celek je fascinující.

Svatopluk Karásek je jedna z nejvýraznějších osobností českého disentu a undergroundové scény. V roce 1980 emigroval do Švýcarska, kde působil jako protestantský pastor. Po listopadu 1989 se vrátil zpět do rodné Prahy, kde dosud působí ve farním sboru u Salvátora jako farář Českobratrské církve evangelické. Mnoho Čechů jej zná i jako výborného písničkáře (především z písní, které nahrál se skupinou Oboroh). Tento přátelský muž bydlí na faře v pražské Pařížské ulici, v poslední době je ovšem možné jej častěji spatřit na statku v malebné krajině jihočeského Třeboňska. Jeho dům je stejně otevřený všem lidem jako dveře farního sboru u Salvátora. Je natolik přístupný, až si jej mnoho lidí plete s jistým druhem penzionu.

Bůh nadělil naší stálici na nebi populární hudby mnoho dobrého:nejen úžasný hlas, ale (kromě jiného) i nadání pro fotografování a kuchařské umění. Její recepty se zdarem realizuje nejedna česká domácnost, loni vydala svůj třetí kuchařský kalendář. Přesto v poslední době plotnu tak trochu zanedbává. S pěveckými příležitostmi se teď roztrhl pytel, navíc ve volných chvílích bere raději do rukou fotoaparát a videokameru než vařečku. Kuchyňské žezlo tak zvolna leč jistě přenechává svému manželovi Janu Kolomazníkovi, který jí vydatně pomáhá také při přípravě pokrmů pro fotografování.

Tak zvané singl bydlení je jevem, který ve vyspělých zemích už několik let silně ovlivňuje trh s byty a bytovou kulturu vůbec. Začíná se projevovat i u nás, proto se bytům „pro jednoho“ budeme věnovat častěji. Dnes vás zavedeme do dvou různých příbytků, které přesně zapadají do tohoto trendu — tak byly koncipovány a vybaveny.