Přesnou dobu stavby zvláštního asymetrického domu sloužícího v Českém Krumlově kdysi jako špitál zatím nikdo přesně neurčil. První písemná zmínka v městském archivu je z roku 1630, a tak při procházce domem můžeme v představách zabloudit někam do těchto let. V té době často mění krumlovský hrad i přilehlé podhradí nejen podobu, ale také majitele.

Přestože novostavby bývají z pohledu kritiků nebo veřejnosti atraktivnější, nad sugestivním spojením historické a moderní architektury u slavonického domu se doslova tají dech. Rekonstrukce renesančního domu ve Slavonicích získala hlavní cenu Grand Prix Obce architektů.

Mezi trámy, pod šikmými stropy a střešními okny vznikají interiéry, vyhledávané pro neopakovatelné kouzlo bydlení s hlavou v oblacích. Někdy však po rozsáhlé rekonstrukci vznikne prostor, který je množstvím stavebních zásahů tak poznamenán, že půdu už v ničem nepřipomíná a mohl by ve stejné podobě být klidně i v přízemí. My jsme však navštívili byt, kde atmosféra půdy zůstala zachovaná téměř dokonale.

Pokud v prvních desetiletích minulého století (jak to zní divně, máme-li na mysli století dvacáté) nechtěl stavebník jen obyčejný dům, ale na renomovaného architekta a drahou stavbu neměl, dal důvěru známému zednickému mistru. Ten často postavil nejen fortelný dům, což se bralo samo sebou, ale dokázal mu navíc vtisknout osobitý výraz evokující movitost majitele. Obdobně jako na jihočeském venkově vznikalo opožděně tzv. selské baroko, můžeme v těchto souvislostech hovořit o zednické secesi.

Přehlídku výjimečných rodinných domů, které se právem mohou řadit mezi současnou moderní architekturu, může doplnit také dokument ze zajímavé loňské výstavy. V Galerii Jaroslava Fragnera v Praze představil tým čtyř mladých architektů svůj přístup k projektování domu.

Vilová čtvrť Třešňovka v Praze-Troji má velmi blízko k obytnému souboru Velká Skála, budovanému společností IPB Real. Společná urbanistická koncepce i společné vedení obslužných komunikací obou čtvrtí dávají předpoklad také k jednotnému charakteru staveb, především v architektuře rodinných vil.

Ani živá voda, ani morbidní receptura čachtické paní a dokonce ani metody nejmodernější medicíny nedokážou nám lidem uchovat věčné mládí. Vrásky ve tváři staletého člověka na prvý pohled spolehlivě prozradí, kam až sahají jeho vzpomínky. Stavby jsou oproti nám ve výhodě. Rodinný dům, který jsme tentokrát navštívili, vyhlížel jako by ho včera dostavěl náruživý obdivovatel secesního stylu. Šlo však o pouhé zdání.

S rekonstrukcí bytu je to jako s příslovím „těžko na cvičišti, lehko na bojišti“. Neboli rekonstrukce vyžaduje velmi dobrou přípravu, aby na jejím konci byl krásný a pohodlný byt. Odborníci proto tvrdí: Zvládnout lze všechno, ale je třeba dodržet správný postup.

V posledních letech roste zájem o podlahové vytápění. Tento způsob se uplatňoval už v římských lázních, kde pod kamennou podlahou proudily spaliny do komína. Technický vývoj se o staletí později zaměřil na využití stropu pro sálavé vytápění. Teplovodní otopná soustava známá pod označením Crittall používala ocelové trubky zabetonované ve stropní desce. Byla často osazována do obytných domů, nemocnic, škol a administrativních budov. Dokonce první typy bytových panelových domů byly vybaveny touto otopnou soustavou. Se zavedením hromadné bytové výstavby bylo od této otopné soustavy upuštěno, protože brzdila postup stavebních prací.

Linoleum vynalezl v roce 1863 v Anglii Frederic Walton a již o dvacet let později se začalo průmyslově vyrábět v Německu. Tehdejší první německá továrna produkující přírodní linoleum byla důležitým odrazovým můstkem pro bezpříkladnou „životní dráhu“ této podlahoviny. Stavitelé a architekti v krátké době rozpoznali, že přírodní linoleum není pouze univerzálně použitelný stavební prvek, nýbrž také vynikající materiál pro osobité architektonické ztvárnění interiérů. Vedle toho si linoleum získalo i pevné a nezastupitelné místo v umění ? linoryty jsou grafickým výrazovým prostředkem se zcela vlastní a ojedinělou charakteristikou.

Většina z nás, kteří máme kam, ujíždíme z města alespoň o víkendech – na chaty a chalupy. Rodina naší hostitelky se však jednoho dne rozhodla, že skoncuje s těmito věčnými útěky a návraty, neboť život v malé vesničce v podhůří Brd jí vyhovuje podstatně lépe než každodenní ruch největšího plzeňského sídliště.