Titulek Plazma versus projekce zní možná jako z filmu science fiction, jenže oba pojmy nás zcela samozřejmě obklopují a nejčastěji na ně naráží-me při nákupu televizoru. Pokud se v tomto směru rozhodneme pro zásadnější investici, budou plazma nebo projekce první slova, jimiž prodavač zahájí otázku. Tento článek vznikl proto, abyste mu dokázali bez váhání odpovědět.

Thomas Alva Edison v interview publikovaném téměř ve všech amerických časopisech kdysi řekl, že „rádio jest nepraktické“, že „rádio jest příliš komplikovaný stroj“, že „je hrozné, jak to někdo může poslouchat“ a také, že „rádio nikdy nedosáhne takové popularity jako fonograf“. Evidentně se mýlil.

Rozhodně si nemyslíme, že tak, jak žijí tito mladí italští manželé, bydlí i většina populace v Itálii. Ale právě to je charakteristické pro zemi žhavého slunce a ohnivých pohledů. Bohatá rozmanitost stylů a také životní úrovně dává obrovský prostor pro vytvoření nepřeberného množství různých interiérů. A protože jsme v Itálii, všechny mají společný nadhled, šarm, eleganci… a slunce.

Na prahu třetího tisíciletí si asi jen málokdo dokáže představit fungující domácnost bez spotřebičů. Náročný klient donutil výrobce, aby je zdokonalili natolik, že se staly nepostradatelnými partnery. Pozadu nezůstal ani design a ke slovu se přihlásily i barvy. Bílá technika už tedy není jen bílá.

Staří Římané byli často zobrazováni v poloze, kterou dnes dobře známe z našich obývacích pokojů. Oni se však ležíce na pohodlném lůžku oddávali hodování, často ve společnosti bohů. My se tak díváme na televizi.

Největším nepřítelem hlasitého poslechu hudby je šílená sousedka. Šílené sousedky bývají nahluchlé, takže neuslyší, když vám bude zloděj odvrtávat zámek, možná mu dokonce podrží dveře, až si bude odnášet vaši televizi, ale hudbu, tu ano, tu slyší… na hudbu jsou alergické. Popadnou paličku na maso, vyberou stěnu a buší a buší…

Nakrájí či nakrouhají zeleninu, ušlehají krém, umixují ovoce, uhnětou těsto, nadrtí led… zkrátka na co si vzpomenete, to všechno jsou schopny udělat dnešní výkonné kuchyňské roboty. A navíc pěkně vypadají, takže nemusejí zabírat místo ve skříňkách, ale mohou se stát hezkým kuchyňským doplňkem. Leckterý také pochází z dílny světového designéra.

Ani si nevzpomínám, kdy jsem byl poprvé v lednici, ale určitě vím, že to byl magický okamžik, který poznamenal veškeré mé další pobývání v tom středobodu našich domácích doupat – v kuchyni. Jako dítě jsem stával s pootevřenými ústy u těch bílých dveří, z nich jako z báječné výkladní skříně tryskalo oslepující světlo žárovky, která se rozsvítila právě jen v tom okamžiku, kdy jsem do ní nakoukl. Jinak je tam děsivé prostředí – zima, ticho a tma.

Také mikrovlnná trouba byla vedlejším produktem výzkumu docela jiného přístroje. Jednalo se o mikrovlnný zdroj britských radarů používaných za druhé světové války zvaný magnetron.

Pravděpodobně existuje jen málo lidí, kterým je příjemný zvuk zapnutého vysavače. Domácí mazlíčci se ho dokonce bojí. Přesto se stal nepostradatelný pro moderní domácnost. Nemáme ho rádi, odkládáme ho do temných koutů a vyhledáváme pouze ve chvílích nejvyšší nouze. Ale potřebujeme ho a na to on spoléhá.

Počítač zatím většinou nepatří k předmětům, které by se mohly stát citlivým doplňkem interiéru. Zpravidla je to jen nevzhledná šedivá bedna, kterou je nejlépe zastrčit někam tak, aby nebyla moc na očích. Jak se však počítače stále více přesouvají z firem do domácností, designéři počítačových firem se snaží přijít s něčím zajímavějším a přitažlivějším. Dnes už mezi nimi najdeme exempláře, které by slušely zajímavému interiéru i umělecké galerii. U „písíčka“ pro kancelář na zjevu v podstatě nezáleží – počítač musí být především výkonný a přitom pokud možno nezabírat moc místa. Jenže zájem o firemní přístroje se blíží nasycení a výrobci stále častěji pošilhávají po mnohem větším trhu, který představují domácnosti a konzumenti televize vůbec. Vždyť počítač by jim mohl nabídnout další povyražení: hry, multimédia, internet. To by ovšem nesměl vypadat tak stroze a nevlídně, jak vyhlíží dnes.

Život že je rozkvetlá růžová zahrada? To si tedy sundejte zamlžené brýle a dobře se rozhlédněte. Odzadu se valí lavina kamení, zepředu běží stádo divokých koní, nalevo bouří řeka a napravo hoří les. Ani teď se vám nezdá, že máte drobné potíže? Na nebi krouží hladoví supi. Kdo je asi zaujal? Tak jim prostě zamávejte, upijte ze šálku kávy, zůstaňte pohodlně sedět v křesle a pochopte, že problém mají oni. Tentokrát se totiž nenajedí. Jste přece stále doma – pouze sledujete DVD.

Počítač se dá v bytě umístit tak, aby nebyl moc vidět – s jedinou výjimkou: monitor bude stále na očích. O oči ostatně jde především, protože u počítače mnoho lidí (děti nevyjímaje) tráví víc času než u televize a v mnohem větší blízkosti. Na výběru monitoru tedy hodně záleží.

Zeleninu nastrouháme, nakrájíme, vše dohromady smícháme a hněteme — jednoduchý postup, řekne si člověk na první pohled. Ale jen do té doby, než zjistí, že nastrouhat či nakrájet zeleninu je práce na více než hodinu a smíchat a uhníst velké množství ingrediencí vyžaduje pořádné svaly. Robot to zvládne mnohem rychleji a nemusíte vynaložit tolik sil.

Slovo lampa je jedním z těch, jehož kořen má čeština společný s většinou jazyků. Italové jí říkají Lampada a lampičce roztomile Lampadina, Francouzi ji znají jako Lampe, stejně jako Němci. Španěly zocelila krvácející korida, takže doma svítí ostře znějící Lámparou. Jen Američané udávající tón globalizované komunikaci si hlavy příliš nelámou. Lampa je prostě Table Light – stolní světlo.

Zkuste obrátit „cédéčko“ nebo želvu, vyjde to nastejno. Ani jeden si s nezvyklou polohou neví rady. Kompaktní disk má však nepřehlédnutelný arzenál předností, a proto hravě zvládl degradovat vinylovou desku na ohrožený druh. Ráda zapraskala, občas přeskočila, ale jedno se jí musí přiznat — uměla hrát z obou stran.

Nejsladší probuzení je prý pohlazením nebo polibkem od blízkého člověka. S budíkem sdílíme ložnici, ale nelíbá, nehladí, zato láteří jako zhrzená milenka, která nás přistihla při nevěře, tedy uprostřed zrady – spánku. Zbavme se jí. Tak hrozný zločin zákon povoluje. I zákon určitě ví, že existují budíky, které sice nedokážou hladit, ale umějí být po ránu taktní.

V jednom americkém filmu se hlavní představitelka přenesla o několik desetiletí do minulosti. Když tam vyprávěla o době, z níž přišla, říkala: „Vše se bude v budoucnosti zmenšovat a některé druhy elektroniky téměř uschováme do kapsy.“ Pak se zamyslela… „Jen přenosné radiomagnetofony, bůhví proč, zůstanou stále velké.“