|
|
Stylová chalupa na hezkém místě je snem mnohých z nás. Snem, který je v Čechách poměrně snadno splnitelný. Někdo chalupu zdědí, jiný si ji zas ve vyhlédnuté lokalitě zakoupí. V každém případě je však chaloupka vždy mnohem bytostněji spjatá s naším vlastním já než byt či standardní domek. Chaloupka je nikdy nekončícím tvůrčím procesem probouzejícím i v těch nejnešikovnějších mužích zapálené kutily, pietně experimentující s vlastní manuální zručností a řemesly našich předků.
Radosti a strasti chalupářů Pořídit si půl tisíciletí starou chalupu znamená především jeden velký problém. A pokud jde o roubenku jako v případě domu, který jsme navštívili, je to problém ještě několikanásobně větší. Nejdříve je nutné překonat stavební a technické problémy s pláštěm chalupy: vyměnit shnilé trámy, zavést vodu, často elektřinu, udělat odpad… V okamžiku, kdy začínáme s úpravou interiéru, stojí před námi několik nelehkých rozhodnutí: Je lepší zakonzervovat současný stav takový, jaký je, nebo spíš přizpůsobit chalupu moderním požadavkům současnosti? Kolik můžeme investovat času, energie i financí do úprav obytné části? A nakolik razantně si budeme počínat? Tyto otázky šťastného majitele napadnou většinou až ve chvíli, kdy do koloritní rustikální roubenky táhne dveřmi barevnou televizi a manželka se mezitím pokouší na střeše uchytit dvoupásmovou anténu. Něco tu totiž není v pořádku.
Dědictví rodinného stříbra Pravděpodobně tak uvažovala majitelka kouzelné chalupy ze 16. století utopené v zalesněném údolí, když s manželem začali plánovat její rekonstrukci. Chalupu kdysi obývala už její prababička, narodil se zde její otec a sama tu prožila velkou část dětství. Vztah energické majitelky k objektu je tedy dvojí: pietní coby k úctyhodné starožitnosti, a zároveň velmi živý a autentický. Z toho důvodu chtěla zachovat původní atmosféru místa, ale zároveň se rozhodla vnést do interiéru domu svěží a velmi originální vliv inspirace francouzským a italským venkovem. Francie i Itálie jsou totiž její velkou životní láskou. Zdálo by se, že je toho na jednu chalupu trochu moc, ale návštěva nás přesvědčila, že je tomu naopak. Po mnoha desítkách let totiž dům znovu naplno ožil.
V přirozenosti je pravda Vstup do chalupy předznamenává styl, ve kterém se budeme pohybovat. Krásná, restaurovaná dřevěná skříň se závěsem z ručně tkané látky, vedle čtverhranný proutěný koš na deštníky a hole… Všude dřevo, terakotová dlažba, drobné dekorační předměty, sušené květiny. Nezkušený návštěvník si až závistivě povzdechne – když jsou peníze, tak jde všechno. V tomto případě se ale hrubě mýlí. Originální šatní skříň vznikla tak, že se do staré rozpadající se regálové skříně investovalo trochu práce. Vyvalené dveře putovaly na smetiště a nahradilo je přešité staré prostěradlo. Koš i spousty hezkých drobností stačilo vyhrabat na půdě a oprášit, hezky naaranžovat do zajímavých kompozic a doplnit sušenými květinami. Výsledek je příjemné útulné prostředí, které si zachovalo svůj originální rustikální ráz a charakter, ale zároveň nabízí nezdůrazňovaný komfort a teplo moderního domova.
Kde se žilo nejvíce Tradičním centrem venkovského domu byla odjakživa světnice s pecí. Tady se kdysi odehrávala valná část rodinného života, a tak tomu zůstalo i dnes. Obdivuhodně se dochoval původní, pět set let starý interiér a jeho kolorit: patinou času dekorované masivní stropní trámy a široké tlusté fošny, jaké se dnes nevidí. Při pozornějším zkoumání však překvapí fakt, že stropní trámy jsou ve skutečnosti jen pár let staré. V sousedství starých fošen leží na podlaze i nové kousky. Citlivě vyměněna byla také původní okna, ale v kombinaci se záclonkami a závěsy stále tvoří výrazný a harmonický prvek interiéru světnice. Vybavení této místnosti je snad nejpozoruhodnější z hlediska užitných i okrasných předmětů, které tu vedle sebe existují. Styl celého prostoru majitelka nazvala velmi příhodně „náš domácí eklekticismus“. Znamená to, že vedle stylové skříně na sklo stojí stůl se židlemi z různých kompletů, o kousek dál můžeme usednout na starožitný gauč s přehozem nebo na starou postel po babičce, kterou pamatuje i lustr zavěšený u stropu. S celým interiérem dokonale splývají i moderní kamínka na tuhé palivo a zcela nefalšovaná současná kuchyňská linka s myčkou. To vše v otevřeném prostoru, jak se sluší a patří na poctivou venkovskou světnici. Zajímavý je princip, jak barvitě, samozřejmě a příjemně vyváženě tento „eklekticismus“ působí. Důvod „fungování“ podobné skrumáže se patrně skrývá ve vytvořené atmosféře, ve které jednotlivé součásti vybavení nepůsobí solitérně, ale jako součást kompaktního celku. Základním pojícím prvkem tohoto celku, ať už se jedná o světnici, předsíň či kteroukoliv jinou místnost v domě, je jednotný princip – drobný významový detail. Po stěnách jsou například rozvěšeny obrázky a obrazy, fotografie ať už z rodinného alba nebo prostě takové, které se paní domácí líbily. Dalším zajímavým momentem v úpravě interiéru jsou stylově a tematicky rozdílné objekty vertikální výzdoby (také různé umělecké a finanční hodnoty), jako jsou sklo, porcelán, sošky, staré plechové dózy… Vždy však působí uceleně a jako samozřejmá součást interiéru. Velký podíl na jejich souladu má citlivá a rafinovaná práce s barvami. Jednotlivé barvy se promyšleně doplňují – buď podle principu „tón v tónu“, nebo ve vyvážené, střídmé kombinaci, ve které vždy převažují pastelové tóny. Vše ještě doplňují z trámů visící sušené byliny a suché květiny jako vzpomínka na slunné léto. Důvody, proč takto skloubený interiér nepůsobí dojmem zmatku a nepořádku, jsou dva. Za prvé je vybíral jeden a týž člověka (majitelka domu). Druhým důvodem je prvek otevřeného prostoru světnice. Tím, že jednotlivé kusy nábytku nejsou odděleny příčkami, závěsy nebo jinou optickou překážkou, se totiž stírá pocit kontrastu jednotlivých kusů nábytku a dekorativních předmětů, který bychom jinak mezi nimi cítili.
Pod střechou je útulno Půdní vestavba, kde jsou umístěny ložnice, je již zcela současným projektem. Tento prostor v sobě výrazně spojuje dnešní představy a potřeby rodiny se snahou udržet jednotný styl se spodní částí. I v „druhém patře“ ovšem platí příznačné pravidlo „domácího eklekticismu“ pod heslem: Nic není dogma. Celý prostor je ve dřevě lakovaném do přírodních, světlých tónů borovice. Z původního trámoví se zachovalo poměrně málo, a tak sloupy a trámy procházející prostorem jsou „dnešní“. Stropy v celém horním patře nejsou snižovány rovným podhledem a zachovávají tzv. katedrálový charakter, což přidává místnostem příjemný pocit vzdušnosti a lehkosti. Vybavení pokojů v patře je opět převážně z věcí starších a opravených. Nábytek se však mnohem více přizpůsobuje potřebám nové doby: na stůl se musí vejít počítač, okna jsou velká a výklopná, nechybí koberce a koberečky, které jednotlivé místnosti příjemně zútulňují a barevně dolaďují. Drobnost, řeklo by se, ale v důsledku velmi efektní. A protože rodina obývající roubenku je vzdělaná a sečtělá, hlavními stylotvornými prvky interiéru jsou atypické knihovny. Jejich projektování je opět diktováno minimalizací pořizovacích nákladů s maximem užitného a estetického efektu. Hned ve spojovací chodbě naleznete jednoduše úžasný nápad na knihovničku za pár drobných: několik zbylých dutých cihel a mezi ně položená prkna. Zajímavé, rychlé, praktické a levné. A jako nápad „okoukané“ z milované Francie.
text: Stojan Černodrinski foto: Majka Votavová |
Chalupa s evropským šarmem
Chalupářství je sice ryze českým fenoménem, ale dnes nabývá zcela nových rozměrů a možností. Při přestavbách a úpravách interiérů svých chaloupek máme možnost použít nejkvalitnější materiály a technologie. Navíc však do nich promítáme i své inspirativní zkušenosti z cest do zahraničí.
