Došková nostalgie spojená s modernou

Domů s doškovou střechou není v České republice mnoho, vnímány jsou spíše jako kuriózní či archaické stavby. Jinak je tomu na sever a západ od našich hranic (Polsko, Německo, Anglie, Dánsko či Holandsko), kde jsou došky hojně užívány nejenom k záchraně kulturního dědictví, ale také u novostaveb.

„Došková střecha v místě stavby hrdě odolává zdejšímu horskému podnebí. Již přečkala nejednu vánici a několik bouřek. Když je po dešti, jemně, skoro neslyšitelně šumí – to jak bublinky vody vysychají na povrchu rákosové střechy…,“ říká na úvod Oldřich Hozman, architekt této ojedinělé stavby.

Rostoucí obliba přírodního stavitelství

Majitelé domu neponechali nic náhodě. Zvolili krásnou lokalitu (518 m n. m.), vybrali téměř ideální jižní svah pod lesem s nádherným výhledem do údolí, aby mohli naplnit své sny o zdravém ekologickém bydlení s prvky feng-šuej. Speciálním přáním byla kvalitní došková střecha. Stavbu umístil architekt k severnímu okraji pozemku blíže k lesu, zahradu do jižní části. Příjezd a vstup na pozemek se nachází v jihovýchodním rohu a garáž je zapuštěna do svahu.

„Z pohledu od domu je garáž úplně schovaná, vidět je pouze zaoblené přírodní schodiště, navazující na pěší cestu přes pozemek k domu. Proto jsme také umístili hlavní vstup viditelně na jižní fasádu domu. Přál jsem si, aby byly hlavní dveře a vstup jasně opticky rozpoznatelné. Hlavní vstupní dveře mají rovněž boční prosklení. Tím vnikne dostatek světla do prostorné předsíně a z tohoto zádveří pak pokračuje přes vnitřní prosklené příčky až do obývacího pokoje i jídelny, do navazující chodby a na schodiště. Již z prosklené vstupní předsíně vidí návštěvník vše, co je pro přízemí důležité – jídelní stůl, pec, kuchyni i vnitřní schodiště. Podvědomě se může spojovat hned při příchodu s tím, co pro něj vytváří pocit útulného domova,“ vysvětluje Oldřich Hozman.

Kvalitní dispozice domu

Nespornou výhodou je tvar a orientace pozemku. Všechny hlavní pokoje tak mají dostatek světla. Dojem venkovského domu podporuje také jižní přesah střechy v přízemí se specifickým charakterem zápraží: „V létě, když je slunce hodně vysoko, lze tady vysedávat ve stínu a v zimě, když je slunce nízko, proniká až do jižních oken a dům mírně přihřívá,“ vyjmenovává výhody architekt a ukazuje tvar půdorysu domu, kde je jeho vnější rozměr vepsán do poměru zlatého řezu (obdélník s poměrem stran 1 : 1,618).

V přízemí se na jihovýchodní straně nachází dětský pokoj, který může být i domácí pracovnou poblíž vstupu, v severovýchodním rohu je ložnice s hlavním oknem k východu a malými kulatými okénky na sever. Podkroví obsadily na východě dva dětské pokoje a směrem k jihu orientovaný centrální halový prostor. Na severní straně domu je dále umístěno masivní dřevěné schodiště, malý sklad a zázemí.

Úspora energií a přírodní materiály

Dalším důležitým přáním majitelů bylo, aby dům byl postaven výhradně z nezávadných materiálů s prodyšnými konstrukcemi bez jakýchkoli parozábran a koncipován jako nízkoenergetická stavba. Oldřich Hozman proto navrhl hlavní obvodovou stěnu z tepelněizolačních cihel, zvolil venkovní izolaci z prodyšné minerální vlny ve dvou vrstvách a prodyšnou minerální omítku. Vnitřní příčky jsou hrázděné z dřevěných trámků a vyzděné nepálenými cihlami, stropy celodřevěné z masivních trámů, ve stropech ani v základové desce se nenachází žádný železobeton. Pro základy domu a podezdívku byl použit místní kámen, sokl je z vnitřní strany izolován pěnovým sklem.

Kromě kvalitní doškové střechy stojí určitě za zmínku také příznivé vnitřní klima nízkoenergetického domu či práce architekta se světlem a zvukem. Příjemnému klimatu napomáhají zcela jistě hliněné omítky, dobrým řešením je tepelná akumulace příček, které se v zimě během dne nahřejí a v noci, když je topení vypnuté, vydávají sálavé teplo. V létě udržují tyto masivní příčky příjemnou teplotu, akumulují v sobě chlad z nočního větrání. Dům má navíc velké přesahy střech, které v létě stíní okna a brání přehřívání.

Jako hlavní zdroj vytápění zvolil architekt tepelné čerpadlo vzduch/voda a umístil je v technické místnosti pod schodištěm, výměník pak mimo dům, na konec pozemku u lesa. Veškeré vytápění v domě je sálavé, stěnové a podlahové (v koupelnách). Doplňkovým zdrojem tepla a nádhernou dominantou interiéru je pec na dřevo se dvěma topeništi. Jedno slouží jako sporák na vaření a je otočené do kuchyně, druhé míří do obývacího pokoje a k jídelnímu stolu.

„Když se v peci zatopí, vydrží nahřátá celou noc a následující den. V domě se pak může ztlumit hlavní zdroj vytápění. Nad pecí totiž není strop a teplo se šíří téměř do celého domu. Velký otevřený prostor nad kuchyní a pecí rovněž napomáhá prosvětlit severozápadní část přízemí světlem ze střešních jižních a západních oken,“ dodává architekt.

Došková střecha jako priorita

Velkou výzvou pro architekta i realizátory byla bezesporu konstrukce krovu a realizace doškové střechy, provedená ve spolupráci s firmou a tesařem, který se na podobné stavby specializuje. Od počátku bylo třeba všechny tvary vikýřů i přesahy střech pečlivě konzultovat. Doškové střechy vyžadují sklon minimálně 45°, ve větrných oblastech minimálně 50° (čím je střecha strmější, tím má krytina delší životnost) a plynulé tvarové přechody mezi vikýři. Vaznice jsou z interiéru viditelné a nesou vlastně většinu váhy střechy.

„S majiteli jsme si přáli, aby uvnitř v podkroví byl co nejvíce otevřený prostor. Tak jsou obě hlavní vaznice pod hřebenem uprostřed krovu podepřeny šikmými sloupky, které tvoří vzpěry. Tyto šikmé vzpěry roznášejí váhu do stran k obvodovým zdem. Tím se prostor uvnitř opticky uvolnil,“ dodává architekt.