Dům s oválným egem

Díky prosklené stěně je společný obytný prostor domu zcela transparentní a prolíná se s travnatým atriem nahrazujícím tradiční zahradu. Horizontální okno na levé straně vede do kuchyně, která tvoří v exteriéru i v interiéru kompaktní těleso za neomítnutých betovnovýc tvárnic

Nový funkčně nezávislý dům měl vzniknout jako přístavba v zahradě právě zrekonstruovaného domu. Jejich společným jmenovatelem je vstupní branka a parkovací stání, oddělené valem z gabionového zdiva. „Architekto-nický výraz reaguje na střet dvou světů – městské zástavby devatenáctého století a sídliště ze sedmdesátých let století dvacátého,“ vysvětluje jeden z autorů návrhu, architekt Jaroslav Wertig z ateliéru A69 – architekti. „Celkový koncept vychází z potřeby majitelů vytvořit v tomto prostředí intimní rodinný mikrosvět s obytnou zahradou, pokud možno co nejméně rušený zvenčí.“

Nejobtížnější částí úkolu jak pro autory návrhu, tak pro majitele domu bylo vyrovnat se s protější monotónní panelovou fasádou šestipodlažního domu, navíc situovaného rovnoběžně s jižní stranou parcely. Výhledu tímto směrem a pohledům z paneláku do zahrady bohužel nebylo možné se vyhnout.

Koncept domu s atriem ctí stávající zeleň - pohledům z veknovní terasy, obytného prsotoru a jídelní části dominuje vzrostlá jedle a další zachované listnaté stromy, které vyrůstají z oválného výřezu Střešní deska z vodovzdorného betonu nemá velký přesah, aby nebránila výhledu z interiéru do atria

Vznášející se deska

Architekti navázali na prvky rekonstrukce původního domu – předsazené venkovní schodiště s výraznou vertikálou nosné betonové stěny. „Základním motivem řešení je horizontální betonová deska levitující v prostoru,“ pokračuje architekt. Zastřešuje a spojuje všechny funkční části – garážové stání, vstupní partii se závětřím, obytnou část domu, terasu i oplocení jižní hranice parcely. Velký průřez ve tvaru vejce, který se téměř dotýká jižní hrany desky, vytváří ve čtvercové ploše stavby chráněné atrium. Sem je orientována společenská část domu, příroda prochází velkou zvlněnou prosklenou plochou do obývacího pokoje, který má atmosféru zimní zahrady. Strohou pravoúhlou konstrukcí proniká měkký organický tvar. „Dům jsme nazvali Eggo (egg = vejce, pozn. red.), protože oválný tvar vejce – ovoid – definuje ego domu, přírodní prostor se zachovanými původními stromy, kolem něhož se odvíjí veškerý život,“ vysvětluje Jaroslav Wertig.

Místnost nepravidelného tvaru, navíc otevřenou do exteriéru, je obtížné zařídit standardním nábytkem. Majitelé domu zkoušejí různé varianty. Ve východní stěně je zapuštěno krbové těleso s rozvodem teplého vzduchu. Volné plochy čekají na obrazy, jejich výběr musí postupně "uzrát" Velkoformátová izolační dvojskla jsou zasklena bezrámově do kovových profilů a kotvena do ocelových sloupků. Ochranu proti slunci zajišťují římské rolety. Sádrokartonový stropní podhled obsahuje tepelněizolační vrstvu

Princip oddělených zón

Hlavní vstup do domu je ze západní strany. Vnitřní uspořádání se podle přání majitelů člení na tři nezávislé funkční celky: vstupní partii s pracovnou, ložnicovou zónu s okny obrácenými na východ a společnou obývací část, která přiléhá k atriu a v exteriéru pokračuje krytou terasou. Ložnice mají na přání majitelů samostatný vstup z haly i přístup ze společného obytného prostoru, jsou vybaveny dvěma koupelnami, samostatným WC a šatnou. Zahrada pokračuje zelenou střechou nad východní částí desky, nad obytným prostorem. Tato travnatá plocha je přístupná ze druhého podlaží sousedního domu a částečně mu nahrazuje původní zahradu.

Podlahy v domě, na terase a v atriu mají jednotnou úroveň. Na terasu architekti zvolili tropické dřevo bangkiral, prosklenou plochu lemuje pás kačírku Vstup z ulice. Za zdí vyčnívá schodiště do sousedního domu, konstruované z oceli a betonu. Po pravé straně na vstup navazuje zastřešení automobilového stání

ZEPTALI JSME SE MAJITELŮ:

Jak jste přijali atypický návrh domu? Byly nějaké pochybnosti či nedořešené otázky?
Navržený koncept nás nadchl, v průběhu dopracovávání projektu jsme v podstatě připomínkovali jen drobně dispozice vnitřního uspořádání, takže první a konečný návrh se liší jen minimálně, což myslím svědčí o mimořádně zdařilém řešení architektů. Jediné pochybnosti, které vznikaly, byly v průběhu stavby při hledání řešení atypických stavebních detailů, které se ale podařilo vyřešit.

Splnila realita vaše původní představy?
Dokonale. V přípravné fázi projektu jsme do nejmenších detailů plánovali vybavení a využití všech prostor, díky tomu jsme po nastěhování do domu doslova „zapadli” jako poslední chybějící článek do skládanky.

Jak se vyrovnáváte s případnými pohledy z oken protějšího paneláku?
Již v průběhu stavby jsme vysadili do travnatého venkovního pásu na jižní straně pozemku vzrostlé stromy, které společně se stávající zelení tvoří přirozenou bariéru. V době fotografování ještě nebyly instalovány na prosklenou fasádu předokenní žaluzie, které dodají interiéru možnost odclonění zejména ve večerních hodinách.

Kuchyňská linka se nese ve znamení bílého corianu a tropické dýhy, prostor je dokonale využit na celou výšku místnosti. Architekti navrhli na míru nejen zařízení kuchyně, ale i veškeré interiérové dveře Sprchový kout ohraničuje deska ze silnostěnného skla. Tradiční sifon v podlaze nahrazuje nerezový odtokový žlábek podél stěny

Princip prolínání

K architektonickému záměru patřila i transparent-nost a maximální sepětí vnějšího a vnitřního prostředí. K tomuto pocitu přispívá velkoformátové zasklení obvodové stěny obývacího pokoje na celou výšku místnosti, bez vodorovných dělicích rámů, a také jednotná úroveň podlah a trávníku v atriu. Propojení a návaznosti se odehrávají i na poli materiálů. Stěny z neomítnutých betonových tvárnic potkáme na fasádě (obvodové zdivo) i ve vstupní hale. V rámci dispozice domu vymezují blok kuchyně se spíží a také tvoří přechod mezi ložnicovou a obývací částí. Dřevěná podlaha obývacího pokoje naopak přechází v jedné rovině ven na terasu, uvnitř je z masivního dubu, venku z tropického dřeva.

AUTOŘI

Po absolvování Fakulty architektury ČVUT Praha založili architekti Boris Redčenkov a Prokop Tomášek v Chebu sdružení Atelier 69 – architekti. V roce 1997 tým doplnil Jaroslav Wertig. V roce 2000 se sdružení rozšířilo o novou kancelář v Praze. V roce 2003 došlo k transformaci na společnost A69 – architekti, s. r. o. Zabývá se širokým spektrem činnosti od urbanistických studií přes obytné a občanské stavby až po revitalizace územních celků. Za své realizace obdrželi řadu prestižních ocenění za architekturu a design v České republice i v zahraničí. Dvakrát byli nominováni na Cenu Evropské unie za architekturu – Mies van der Rohe Award 2007 a několikrát oceněni v rámci Grand Prix Obce architektů ČR.

Zleva: Ing. arch. Boris Redčenkov (1969), Ing. arch. Jaroslav Wertig (1969) a Ing. arch. Prokop Tomášek (1969)

PŮDORYS

1 vstup na pozemek, 2 schodiště sousedního domu, 3 vstupní hala, 4 šatna, 5 pracovna, 6 chodba, 7 koupelna, 8 WC, 9 šatna, 10 koupelna, 11, 12, 13 ložnice, 14 obývací pokoj, 15 kuchyně, 16 spíž, 17 atrium, 18 krytá terasa, 19 garážové stání

TECHNICKÉ ÚDAJE

Zastavěná plocha: 214,6 m²
Obestavěný prostor: 622,7 m²
Konstrukce: kombinace ocelového skeletu a betonového monolitu s vyzdívaným stěnovým systémem
Vytápění: kombinace ústředního a podlahového vytápění