Mezi skálou a tratí

Venkovský charakter vnitřní strany objektu ještě umocňuje příjemné zákoutí k posezení

Klidně plynoucí řeka, železniční trať a prvohorní skály dělají ze Šáreckého údolí jedno z nejromantičtějších míst v Praze. Ovšem kdo tady chce stavět, musí se popasovat s mnoha problémy. Investor, který si přímo v ochranném pásmu železniční tratě zakoupil zchátralý objekt přimknutý ke skalnímu masivu, si nakonec s extrémně náročnou situací poradil především díky pečlivé práci architektů pod vedením Ladislava Lábuse.

Dvě podoby stavby

Z dlouhodobě neobývaného zájezdního hostince, jenž později sloužil jako činžovní dům, zbyly vlastně jen nosné zdi a část stropů, které však byly silně provlhlé a staticky poškozené. Objekt totiž postihly katastrofální povodně v roce 2002 – hladina dosahovala až do poloviny výšky oken v přízemí. Voda narušila klenby původních cihlových sklepů natolik, že bylo nutné je zasypat. Nakonec se ukázalo, že i původní nosnou zeď je možné využít pouze částečně (její základy sahají do hloubky pouhých 10-15 centimetrů pod povrchem), a sice jako část zahradního oplocení s rytmicky řazenými výklenky zaslepených oken a průhledů. Z původního objektu měla dále zůstat zachována sklepní místnost jihozápadního křídla, ale nakonec byla zasypána C její obnova by byla příliš nákladná.

Hmotu stavby tvoří terasovitě odstupněný kvádr: podkroví je na pohled odlišeno horizontálně členěnou „nástavbou“. Autoři se rozhodli, že nebudou zasahovat do kontextu místa, a proto si zvnějšku – směrem ke trati – stavba ponechala tradiční formu příměstského domu.

Jižní fasáda domu se obrací směrem k železniční trati

Ze severní strany vstupuje do zahrady robustní masiv skály

Okna ve vnější fasádě odpovídají svojí velikostí a rozmístěním nejen charakteru původní stavby, ale i potřebě využití této zdi jako akustické bariéry vůči železniční trati. Ze severní strany orientované směrem ke skalnímu masivu je ale dům prosklený a připomíná sloupové stodoly nebo hospodářské přístavky, které bývaly běžné na venkově.

Kontinuální obytný prostor

Do domu návštěvník vstupuje přes zádveří v polozapuštěném suterénu. V tomto podlaží se kromě místnosti domácích prací nacházejí ještě dvě pracovny, které mohou být provozně zcela nezávislé – disponují kompletním hygienickým zázemím včetně sprchy a vlastním vstupem s předsíní.

Jednoramenné schodiště vede do přízemí, kde si můžete začít plně vychutnávat nevídané prolnutí exteriéru s interiérem. Ze severní strany vstupuje do kontinuálního obytného prostoru zmíněný skalní masiv, malým dvoudílným oknem na jihovýchodní straně lze pak pozorovat projíždějící vlaky. Přízemí se částečně otevírá do podkroví, odkud je prosvětlováno velkým oknem na východní fasádě. V centru dispozice je umístěný atypický krb, který pomáhá vytvářet domácí pohodu. Tu umocňují barevné stěny a dubové podlahy napuštěné vytvrzovacím olejem, který jim dodává sametově matný nádech. Ložnice rodičů je od obývacího pokoje oddělena vestavěnými boxy s WC a koupelnou.

V samém středu přízemní dispozice se nachází atypický krb podle návrhu architekta Ladislava Lábuse Subtilní dřevěné schody vedou do podkroví a na vzdušnou galerii Nosná zeď původního objektu dnes slouží jako originální oplocení zahrady

Konzervativně řešenou kuchyňskou sestavu nápaditě oživuje plastový stůl a židle v příjemných jarních barvách

Pocit bezpečí

Jednoramenné dřevěné schodiště vás přivede do intimní zóny podkroví. Zde si naplno uvědomíte, jak se mohou stírat hranice mezi vnitřním a vnějším světem. Při pohledu z obytné galerie směrem přes terasu a zelenou zahradu vás každou chvíli překvapí projíždějící vlak, který jako by už už vjížděl dovnitř. Přesto však máte pocit bezpečí minimálně jako na kapitánském můstku ledoborce – „příď“ domu se zelenou zahradou, která je obehnaná kamennou zídkou, z vašeho podvědomí vytlačí jakýkoliv náznak představy, že by snad projíždějící motorák odbočil nesprávným směrem.

Ze vzájemné spolupráce a úzké komunikace investora a týmu pod vedením Ladislava Lábuse vznikl dům poskytující svým obyvatelům moderní bydlení při zachování tradičních hodnot původního objektu. Harmonie, která z něj vane, pramení ze střetu protikladů – z městského i venkovského charakteru stavby, z její otevřenosti a zároveň uzavřenosti, strohosti i vstřícnosti.

Pocitu dokonalého souznění stavby s okolní přírodou i s civilizací v podobě projíždějících vlakových souprav určitě napomáhají též použité přírodní materiály: kámen, dřevo a tradiční omítky v přírodní barvě.

ARCHITEKTI

Prof. Ing. arch. Ladislav Lábus (1951)
ukončil v roce 1977 studium architektury na Fakultě stavební ČVUT v Praze. Až do poloviny osmdesátých let spolupracoval s architektkou Alenou Šrámkovou. V současné době vede vlastní ateliér, kromě praxe se věnuje i pedagogické činnosti.

Ing. arch. Martin Matiska (1971)
ukončil v roce 1998 studia na Fakultě architektury ČVUT v Praze. Praktikoval například v ateliérech 8000 a Space-k. V letech 1998-2002 spolupracoval s Architektonickým ateliérem Lábus, v roce 2000 založil společně s Ing. arch. Petrem Uhlíkem Atelier UM.

Ing. arch. Martina Novotná (1975)
vystudovala Fakultu architektury ČVUT v Praze. Praktikovala ve studiu KMS architekti, spolupracovala s architektonickým ateliérem Lábus. V současné době působí v Atelieru UM.

TECHNICKÉ ÚDAJE:

Plocha pozemku: 569 m ²Zastavěná plocha: 135 m ²Užitná plocha: 263 m ²Obestavěný prostor: 1 337 m ³Spolupráce: Jan Drahozal, Norbert Schmidt