|
|
Nejdříve si dobří sousedé museli upřesnit, kdo začal stavět dřív a kdo později. Vyšlo to téměř nerozhodně. Shodují se v tom, že bez technického vzdělání, teprve druhý až třetí dům se podaří postavit podle přestav a přání…. A k tomu už jen dodávají: „ V té době, když my jsme začínali, tak to byl takový boom ve stavění.
Projektanti vymýšleli projekty bombastické, okázalé a na oko hezké, ale praktické věci se dost opomíjely.“
MD: Jaký jste si přáli dům? Merunka: Chtěli jsme středně velký dům, žádný extra moderní styl, spíš aby „pasoval“ do zdejšího okolí. Proto jsme zvolili i klasický stavební materiál, tedy pálené cihelné zdivo. K venkovu se hodí. V přízemí je velký obývací pokoj spojený s kuchyní, příslušenství a garáž, nahoře pokoje pro děti, ložnice a pracovna. To se docela osvědčilo, i když si dneska myslím, že stejně jsme všichni pohromadě dole, takže, kdybychom stavěli znova, pokoje nahoře bychom zvolili menší a větší zázemí tady dole. Na pozemku velkém asi 1000 m2 jsme točili barákem tak, aby zůstalo kousek zahrady, kterou bychom užívali k posezení a odpočinku. Kvůli tomu jsme šli z Prahy. Zastavěná plocha je asi 144 m2, ale mohla být o pár metrů větší na uložení nářadí a dalších věcí. Rosák: V podstatě to, co říká Zbyněk, souhlasí i u nás. Ten dům jsme stavěli proto, abychom měli velkou obytnou plochu dole, kde se bude soustřeďovat rodina, nahoře budou pokoje pro dcery, naše ložnice a pracovna. No a v přízemí jsme ještě postavili vlastní bytovou jednotku pro mojí maminku. Jenže ta se mezitím sžila s okolím a kamarádkami v Chocni, když tam přechodně bydlela u mého bratra. A starší dcera se vdala a žije v Praze. Takže bychom asi volili dům menší. I když tu jednotku pro maminku využíváme jako hostinský pokoj. Tak ta zastavěná plocha je prostě větší, asi 240m, protože máme pod střechou bazén a dvougaráž.
MD: A jaké máte pocity po letech… Merunka: Byla veliká chyba stavět tak rychle, jako jsme stavěli. Sice jsme byli hrdí, že jsme začátkem února začali kopat základy a v srpnu jsme se stěhovali, ale všechno má samozřejmě své plusy a minusy. Ten barák skutečně, jak se říká, má vyschnout a promrznout, aby zdivo vyzrálo, a taky máte čas si věci dobře promyslet, protože v průběhu stavby se leccos mění. Ale tlačily nás podmínky úvěru. Museli jsme co nejdříve zkolaudovat, aby se to „překlopilo“ na hypoteční úvěr, který by byl výhodnější než překlenovací.
MD: Zřejmě se skryté vady brzy objevily… Merunka: Zdi vlastně vysychaly až pod omítkou, která navíc byla příliš tenká a bohužel nebylo ani dodrženo její správné složení, což mi později řekl odborník. A ze stejných důvodů oprýskal balkon. Nebyl vyschlý a ani nevíme, zda byla použita správná technologie lepení dlaždic a vhodné lepicí hmoty. Takže nás čekají opravy, zateplení a omítnutí fasády a komína.Tady soused to už má za sebou… Rosák: My jsme stavěli z porobetonových tvárnic, což se osvědčilo. Stříkanou omítku ale firma udělala velmi špatně, a tak měl nový dům zdi hrbolaté jako starý hrad. Rozhodli jsme se obložit celý dům polystyrenem, což se u tohoto zdiva doporučuje, a udělat nové omítky. Zdivo teď dokonale izoluje, v létě je uvnitř příjemný chládek a v zimě teplo. To byl opravdu skvělý tah. Bohužel jsme k němu došli až postupem času. Merunka: Po pěti letech pozoruji, že tepelná izolace ve střeše nefunguje, jak by měla, přestává izolovat. V létě je v podkroví horko a v zimě chlad. Pravděpodobně se kamenná vlna sesunula nebo sesedla. Musíme zjistit, kde se stala chyba, jinak bychom museli přitápět. Rosák: Chápu, když „zlobí“ střecha. Nám ale velké problémy způsobilo efektní prosklení haly ve tvaru jakoby dvojitých křídel. Říkáme jim „vrány“. Vlastně na stropě v místě prosklení vznikl tepelný most. Díky inženýru Petru Alblovi se podařilo tuto závadu odstranit. Tak jako jsme použili polystyren venku na fasádě, tak jsme použili polystyren i uvnitř a izolovali s ním kovové nosníky. Sluší se připomenout, že firma AD IMMO z Mariánských lázní, která opravy prováděla, nám snad poprvé za celou dobu naší stavby ukázala, jak má slušná stavební firma pracovat, aby jí zákazník mohl důvěřovat. Možná to bylo tím, že už delší dobu působila i na německém trhu a tam je slušnost i poctivost samozřejmou nutností. Merunka: A jsme u střešní krytiny. Oba máme na střeše stejné vláknocementové šablony Beronit, a myslím si, že jsou kvalitní. Při dostatečném sklonu střechy, jaký mají Rosákovi větší, fungují dokonale. Déšť, krupobití a sníh tu nemá takovou váhu. Sklon naší střechy je však na hranici tolerance, tedy podle pana stavitele, takže šablony občas praskají. Takže pozor na to.
MD: Podzim je za dveřmi, máte spolehlivý recept, jak si dobře zatopit? Merunka: Teď už bychom věděli. Ale zcela nesmyslně jsme se v té době nechali přemluvit k vytápění přímotopným kotlem, který automaticky udržuje teplotu v jednotlivých místnostech. Problém je v tom, že jej energetické závody ve špičkách vypínají. V sedm večer, když si všichni sedneme, je v místnosti chladněji o dva stupně, a už to cítíme. Takže jsme potom při venkovní zdi dostavovali komín pro krb, kterým si v obýváku přitápíme. To je velice příjemné, ale výhodnější jsou krby s teplovzdušnými rozvody, což není zas tak technicky náročné. Bohužel, my v těch místech, kde by šly udělat, máme zrovna šatny. Prostě chce to od začátku sedět nad projektem. Až tenhle systém doslouží, tak jej rozhodně předěláme. Rosák: V tomhle jsme měli štěstí. Nás pro změnu přemluvili na tepelné čerpadlo s podlahovým topením, které máme všude. To se hodně osvědčilo. Ušetří se náklady na vytápění, nehledě na to, že je ekologické. Těžko si dovedu představit něco lepšího, možná sluneční kolektory.
MD: A co návratnost vynaložených investic? Rosák: V době kdy jsme si ho pořizovali, nám návratnost investice spočítali na osm let. Dneska už to vypadá na pět a půl roku, což už je za pár měsíců. Vzhledem k progresivně stoupajícím cenám za energie jsou čerpadla čím dál ekonomičtější.
MD: Kde by se ještě dala energie uspořit? Rosák: V našem případě asi změnou polohy domu. Máme krytý bazén k celoročnímu využívání. Ale pochopitelně jako každá příjemná věc nese i svou daň, a to nejen za přitápění a ohřívání vody, ale i neustálou údržbu, což třeba u Merunků v zimě odpadá. Proto bych celé křídlo s bazénem situoval obráceně, protože nám do bazénu nevstupuje jižní sluníčko. Svítí přesně na druhou stranu, tam kde máme zeď, tudíž vodu nemůže ohřát. Nejlepší by bylo, kdyby se dal celý dům pootočit, aby se daly využít i jiné plochy u domu, třeba terasa, a vodu třeba ohřívat solárními kolektory. Merunka: Nám vodu ohřívá sluníčko ve venkovním bazénu, kterou před vychladnutím chrání plachta. Ale máme zas jiné výdaje. Bazén nám málem odnesla voda, protože jsme tady na jílu. My jsme sice odvodňovali třímetrový pás pozemku kolem domu, ale jinak nic.Takže když prší, bazén se na trávníku jen houpe. I stalo se také, že když z Brd odtál sníh, přes pozemek se valil potok, zatekl kolem bazénu a přelil se přes něj i shora. Moje žena v domnění, že činí dobře, zavolala fekální vůz a nechala vodu odčerpat. Údajně to byla chyba: kdyby tam tu vodu nechala, spodní fólie by se tolik nevydula a nepoškodila se, a to včetně betonového základu pod nádrží.Takže se bazén musel nakonec celý vyprázdnit, odizolovat, plachta zalepit atd., a pak znovu napustit vodou. Stálo to dost peněz. Zatím je v pořádku, ale myslím si, že bude třeba udělat drenáže okolo celého pozemku, aby byl klid jednou provždy. Rosák: Ač nemáme bazén venku na zahradě, vlastní nepozorností jsem si způsobil několik podobných situací. Nechal jsem vodu zatéct nejen za fólii, ale podařilo se mi zaplavit šachtu s bazénovou technologií, elektromotory, přístroje, takže mě to stálo poměrně dost peněz, protože se zkratovaly, vybuchly. Pak jsem jen platil za různé elektrické kontrolky, dohřívání atd.. Takže to byl drahý špás.
MD: Jak snadno vznikají katastrofické scénáře… Rosák: To tedy ano, konkrétně s tím bazénem. Měl jsem velké oči, protože jsem si myslel, že budeme do bazénu zásadně skákat. Tak aby tam byl prostor, nechal jsem ho udělat dva metry hluboký po celé ploše. No, hrůza! Jednak se tam nikdo nepostaví a malé děti utonou ihned. Takže v rohu máme dodatečně udělaný betonový můstek, aby se tam vůbec dalo stát.
MD: Ale teď už je postaveno, můžete srovnávat… Merunka: Kolikrát jsme si se ženou říkali, jestli bychom to znova udělali, riskovali to celé splácení. Ale stavěli jsme rádi a znova jsme se shodli, že bychom do toho zase šli. Je to opravdu jiný život, v Praze už jsme si dneska odvykli. Tady relaxace trvá daleko kratší dobu než v městském bytě. Zapouštíme tady kořeny čím dál tím víc. Rosák: Já jsem od přírody hrozně líný člověk. Ale nelituji toho. Až nebudeme mít se ženou žádné zásadní aktivity v Praze, vše soustředíme sem. Jednou tady budeme žít plně. Už se vidím, až tady budu chodit do svého divadélka jako starý pán v úplně vytahaných starých kalhotách a v klobouku a budu na všechno dohlížet. Na to se těším.
text: Helena Klímová foto: Iveta Kopicová |
Stavěli jsme rychle…
Jan Rosák a Zbyněk Merunka jsou takzvaně sousedé přes plot. Před pěti lety začali stavět téměř současně – s jednou stavební firmou, bez zkušeností, ale možná o to větším elánem. Bilancování ostřílených a věci znalých stavebníků může proto být zajímavé zejména pro ty, co stavět začínají.
