|
|
Je počítač vhodný pro děti?
Začátek povinné školní docházky bývá pro většinu dětí spojený také s představou vlastní důležitosti – „teď už“ jsou přece velcí školáci! Pocit sebevědomí bychom jim neměli srážet, neměli bychom ani podceňovat jejich téměř „dospělácké“ potřeby. Berme na vědomí, že tímto okamžikem se z dětského pokoje stává skutečná pracovna a pořádný psací stůl je pro jejich činnost stejně potřebný jako pro tatínka, který si práci přináší s sebou domů.
Obě pracoviště se ve své podstatě liší pouze výškově, a pokud má stůl i židle nastavitelnou výšku, jsou rozdíly opravdu minimální. Samotná plocha pro psaní, čtení nebo kreslení musí být dostatečně velká, vhodně osvětlená denním světlem (optimální světlo přichází pro praváky zleva, pro leváky naopak) a měla by navazovat na odkládací plochy a úložné prostory. Dostatečné množství zásuvek a přihrádek může poskytnout kontejner na kolečkách, který se snadno přemístí podle potřeby dítěte, nad pracovním stolem mohou být zavěšeny police na sešity a knihy, poblíž stolu se určitě uplatní i dostatečně prostorná knihovna.
Možná se některým rodičům bude zdát přehnaný požadavek na umístění počítače, ale pro dnešní vyrůstající generaci už se počítač stává nepostradatelným pracovním nástojem. Pokud jej odmítáte pořídit dítěti v předškolním věku nebo v první třídě, alespoň pracovní stůl by s ním měl už předem počítat. Monitor, klávesnice, samotný počítač a tiskárna se rozhodně za pár let koupí snadněji (a někdy dokonce i levněji) než nový – pořádný – pracovní stůl, na který se všechno optimálně rozmístí.
Dětský nábytek je minulostí
Nástup do školy je možná tím správným okamžikem, kdy se dětský nábytek (provizorní, několikrát natíraný nebo jinak opravovaný, případně papírový) může vyměnit za stabilní, který školákovi bude vyhovovat i v pozdějším studentském období, dokonce může ještě další léta sloužit jako pracovna v nově založené rodině. V době školácké už tolik nehrozí případné poničení nábytku, děti rostou doslova jako z vody (během krátké doby budou potřebovat stejné rozměry stolu a židle jako dospělí), zařízení správných ergonomických tvarů zmírní únavu a neohrozí zdravý vývoj celého organismu. Vyplatí se tedy už zauvažovat i nad budoucími potřebami dítěte a zakoupit vybavení dražší, kvalitnější.
I v „dospěláckém“ nábytku malý školák nebo školačka umístí spousty hraček, v policích na knihy si ještě pár let bude vystavovat plyšáky nebo autíčka. Rozhodně nebude postrádat typicky dětské zařízení, naopak vzroste jeho sebevědomí, možná i pocit odpovědnosti, chuť udržovat si svůj nový pokoj v pořádku a čistotě.
Samostatně, ale blízko rodičů
Pokoj dívky, který představujeme na fotografiích, je velmi zdařilou ukázkou, jak si s vybavením pro školačku poradili rozumní a přemýšliví rodiče.
Zajímavým řešením je propojení dětského pokoje s ložnicí rodičů. Oba prostory se dají propojit otáčivou příčkou, vybavenou policemi na knihy jak na stranu ložnice, tak i do pokoje dcery. V případech, kdy dívka vyžaduje blízkost svých rodičů, zůstává její pokoj do ložnice otevřený. Ale jakmile obě strany potřebují soukromí, otočením příčky se z pokojů stávají zcela samostatné místnosti.
Pracoviště pro učení, kreslení, ale i hry na počítači dostalo podobu velkého stolu s pracovní deskou zalomenou do písmene „L“. Deska má zaoblené rohy i vnitřní navázání obou ramen stolu, takže dítěti nehrozí poranění, a navíc tento tvar umožňuje optimální využití všech částí pracoviště.
Přímo v rohu stolu může být umístěn monitor s klávesnicí (na monitor zůstává v rohu dostatek místa, nepřekáží tolik jako u jiných tvarů stolní desky). Kvalitní nastavitelná pracovní židle zaručuje zdravé sezení a dívka ji bude využívat určitě až do dospělého věku. Na tužky, pastelky, barvy a fixy jsou ideální zásuvky v kontejneru, další pomůcky pro učení i zábavu se vejdou do policových skříněk nad stolem.
Kousek od stolu stojí otevřená knihovna (zatím zaplněná spíš ještě hračkami). Okno po pravé straně stolu vyhovuje levákům (praváci potřebují opačné nebo čelní osvětlení), obrazovka monitoru je natočena tak, aby se v ní světlo okna neodráželo a aby neoslňovalo ani dívku, která u počítače sedí.
Nábytek v přírodní podobě dřeva je nadčasový, příjemný pro menší dítě i studentský věk, jednoduché funkční tvary nepodléhají žádným „módním“ vlnám. Základní sestava může být vždycky oživena výraznějšími barvami bytových doplňků, takže v průběhu dospívání si dívka může i několikrát změnit styl pokoje – jednou jej „zateplit“ barevnými polštářky, jindy mu dodat strohý charakter třeba černými nebo technicky kovovými doplňky. Vybavení dává prostor pro její práci, ale také fantazii a rozvoj vlastní osobnosti.
Věra Konečná, Foto: Jaroslav Hejzlar
Zdroj: Můj dům 7/01
|
