Když byt před dvaceti lety Lucie objevila a na hlubší průzkum si přizvala kamarádku, ta vůbec nechápala, čím ji ta „ruina“ oslovila a proč nejde raději do novostavby. Ale Lucie už věděla své…
Jednak ji uchvátila lokalita poklidné atraktivní pražské čtvrti a v duchu už viděla, co všechno by se s bytem dalo dělat. Nadchla ji členitost prostoru i atmosféra krásné staré vily s duší. Zárukou dobré koupě jí také bylo ujištění řemeslníků, že dům je postaven fortelně a z kvalitních materiálů.
Než se ale polosuterénní byt ve vilce z roku 1935 vyloupl do současné podoby, byl to dlouholetý, někdy tvůrčí a jindy zase dost bolestivý proces, protože v něm při jakémkoli větším či menším stavebním zásahu musela bydlet.
Komůrka ke komůrce
Byt byl původně správcovský o rozloze 35 metrů čtverečních, které byly „rozparcelované“ na dvě místnosti a malou koupelnu s toaletou. Teď má slušných 65 metrů, což už nabízí pěkné a velmi komfortní bydlení.
S rekonstrukcí začala Lucie v okamžiku, kdy měla jistotu, že investuje do svého. V těsném sousedství bytu byla nevyužívaná prádelna, kterou Lucie odkoupila i s částí chodby. Tím se začalo razantně hýbat s dispozicí bytu.
Vchodové dveře se posunuly až za prádelnu, čímž vznikla nová chodba. Prádelna s původním kotlem na přikládání a s vystěrkovanými zdmi i podlahou se začala měnit na prostornou koupelnu. Z bývalé miniaturní koupelny a části chodby vznikla zbouráním příček nová kuchyň.
Dalším krokem bylo přikoupení zanedbaného nebytového prostoru sousedícího s obývacím pokojem bytu. Interiér tak získal světlou a poměrně velkou ložnici a zajímavý prvek v podobě tří schůdků, které do vyvýšeného prostoru ložnice vedou.
A když se Lucii odstěhoval z bytu dospělý syn, jeho pokojík si přebudovala na pracovnu a pokoj pro hosty v jednom, kam si umístila i svůj sen – velkou šatní skříň.
Při rekonstrukci a vybavování musela Lucie často hodně improvizovat, ale vždy dbala na to, aby výsledek nebyl na úkor pěkného designu a neslevoval z jejího pohodlí. Bylo jí třeba líto vyhodit původní kuchyň značky Koryna, která stále dobře fungovala, ale potřebovala jen kosmeticky poupravit a vyšperkovat pěknými doplňky…
Pro 100% dámu
Lucie má ráda vkusné věci, ale nehodlá za ně utrácet horentní sumy, a tak je jejím oblíbeným obchodem Ikea, kde si pořídila značnou část nábytku a doplňků. Sem tam si ale „ulítne“ a udělá si radost originálem, třeba v podobě houpacího křesílka od Vitry nebo obrazem od Aleše Lamra.
Všechno to pak vkusně namíchá s plakáty oblíbených filmů či osobností, s obrázky, které k ní hovoří, a s věcmi, které dotvoří atmosféru decentního dámského budoáru. Společnost Lucii dělají všudypřítomné knihy…
Poslat Messengerem
