Ilona Svobodová: Ráda bydlím útulně a hezky

Jak byste nám popsala své bydlení?

Bydlím v Praze 6, což je krásná adresa. Já miluju Prahu 6 a obzvlášť Dejvice. Je to taková hezká čtvrť, kde je spousta kavárníček, vinoték a tak. A díky tomu, že bydlím na okraji Prahy 6, mám i zahradu.

Byla atmosféra Dejvic hlavním důvodem k tomu, že jste se v této čtvrti rozhodla usadit?

Popravdě řečeno, hlavním důvodem je, že jsem si po revoluci vzala Petra Skoumala a ten měl tento dům, který jsme pak spolu začali opravovat.

Dům, jak vidíte, je krásný, ale mě v současné době trápí, že mi sem chodí srnky a spásají mi všechno, co zasadím. Sice je mám velice ráda, jako ostatně veškerou přírodu i péči o ni, ale ty srnky, co sem chodí jako do obory a spásají mi tady to, co vypěstuju, mi to zahradničení trochu kazí. Mám sice tady takový postřik, ale nevím, nerada bych jim ublížila. No a byla tuhá zima, tak jsem pro ně měla i pochopení.

Zahrada je opravdu krásná, a tak mne napadá: Kdo se o to všechno stará?

Pokud to hodně přeroste, tak mám kamarády ze zahradnictví v Černém Volu a ti jednou začas přijedou, vezmou pily a prořežou to. Ale jinak se o zahradu starám já, dělám to ráda a hrozně si u toho odpočinu. Pokud nejde o to prořezat stromy, pokácet něco a něco vyrýt, tak na normální údržbu stačím. S dědou a babičkou jsem kdysi jezdívala pořád někam na „tajné“ výlety do přírody a pečovali jsme doma o zahradu, takže mě spoustu toho naučili. Teď se mi to všechno propojilo a jednoduše řečeno: mám přírodu prostě velice ráda. 

Když z té hezké zahrady vstoupíme k vám domů, tak mne osobně upoutaly hned dvě věci. Pastelové barvy, hodně fialové a takové tmavší béžové a také to, že třeba každá zeď pokoje je vymalovaná jinou barvou. Přitom to jsou takové „nevykřikující“ barvy. Celé to působí velmi…

… teple, útulně, že? Musím říci, že je to zejména tím, že celý dům má parkety a od toho dřeva se to vlastně všechno odvíjí dál.

V hlavním pokoji je po Petrovi křídlo, kterého se nikdy v životě nechtěl vzdát, protože ho kdysi přivezli jeho rodiče z Anglie. Prostě je to vše dané tím, že je to laděné do dřeva, proutí, polštářů a teplých barev.

Hrozně mi s tím pomohla moje kamarádka, momentálně designérka, jinak bývalá herečka Klára Jirsáková, která ve Francii vystudovala design. A když jsme rekonstruovali ten největší pokoj, který má francouzské dveře na terasu, navedla mě na typ francouzského bydlení à la Provence, kde je starý nábytek z nějakých frců apod. Ona to vše zpatinovala a uvedla do takové milé atmosféry jihu Francie.

A protože jsem úchylná na Francii, tak mne to hrozně potěšilo.

To mne navádí i na další otázku. Líbí se mi, že tu nemáte supermoderní vybavení a vůbec vše takové „unifikované“, vše v jednom stylu. Byl to záměr?

Ano, máte pravdu, je to tady jiné. Jsou to různé věci z různých frců – například z Loděnic a podobně, poskládané tak, jak se mi to líbí.

Ale myslím, že velmi důležité je především to, jak se v tom člověk cítí. Zjistíte, že naprosto v klidu jde k sobě dát novou sedačku a k tomu starou lampu, zrcadlo a další věci. Kouzlo je v tom, že si ty věci nepřekážejí – nic si nevadí, protože je to prostě váš styl.

Protože pro vás je domov určitě důležitý i z hlediska vaší profese, musím se zeptat: Co je pro vás doma to nejdůležitější? Na co se těšíte, když se vracíte z divadla?

Tak třeba po představení se těším, že si napustím vanu a dám si skleničku vína. Říkám to proto, že jsem hodně zatížená na koupelnu, která je mimochodem také vybavená dřevem. Moc ráda mám velký pokoj a také kuchyň, protože jsem milovnice vaření. Když mám čas, navařím různé mističky s francouzskými jídly, což děti kvitují, že je to výborné hobby. Tak to jsou tři místnosti, které miluji a ve kterých se snažím být co nejvíce.