|
|
KRYŠTOF MICHAL
narozen 15.února 1974 v Praze |
|
KLÁRA MICHALOVÁ
narozena 3.září 1973 v Praze |
 |
|
|
Jak jste našli tohle místo a proč jste si ho vybrali?Kryštof: Byt jsem našel na internetu. Líbila se nám jeho velikost a lokalita Prahy 6. Byl sice v družstevním vlastnictví a my jsme chtěli v osobním, přesto jsme se šli na něj podívat. Byt byl tmavý, všude těžké závěsy, záclony, oddělené místnosti… Největším problémem ale bylo dostat se k samotnému vlastnictví, podmínky byly velmi nestandardní. Klára: Tehdejší majitelé potřebovali hned na začátku velký finanční obnos, protože stavěli dům, a pak jsme zase museli dlouho čekat na převod do osobního vlastnictví. Kryštof: Realita byla taková, že jsme se stali majiteli družstevního podílu, ale měli jsme tady nájemníky, kterých jsme se nemohli zbavit na základě našeho ujednání do doby, než jim vyplatíme zbytek. Klára: Když se vše podařilo vyřešit, čekali jsme dalších sedm měsíců. Tak dlouho trvala rekonstrukce bytu. Dělala se nová elektroinstalace, rozvody plynu, vody a změnili jsme celou dispozici bytu. Teprve pak jsme se mohli nastěhovat do zcela čistého prostoru.
Přizvali jste na pomoc nějakého architekta?Klára: Architekt Adam Slabý nám navrhl koupelnu. Bylo mi jasné, že ji sama dohromady nedám. Chtěla jsem, aby řešení bytu bylo trochu zábavné, proto kuchyň a knihovnu s pracovním koutem navrhla Tereza Kohoutová, jejíž nápady jsou vždy vtipné i funkční zároveň. Musím říct, že se mi zatím nic z toho neokoukalo a pořád mě to baví. S ostatním jsme si poradili sami. |
Odkud máte nábytek?Klára: Já jsem obcházela kde co. Samozřejmě to nebylo jednoduché. Každý kousek musí sedět barvou, velikostí i tvarem… Kryštof: Třeba pohovku jsme našli na nečekaném místě. Měli jsme konkrétní požadavky na rozměry vzhledem k tomu, že musí navazovat na pracovní kout. Dlouho se nám nedařilo ji najít, Klára zkoušela už opravdu všechno, až mi jednou zavolala, že „asi našla naši pohovku“… Klára: Když se mě Kryštof zeptal kde, skoro jsem se mu to bála říct (smích). Šlo o prodejnu nábytku, kde se cítíte nepříjemně, už když jí jen procházíte. Nábytek, který tam prodávají, prostě není hezký. Kryštof: Přesto, když jsem pohovku viděl, bylo jasné, že se nedal najít lepší kus. Vše přesně sedí, pohovka plynule navazuje na knihovnu i pracovní stůl… Klára: A klidně by mohla stát v showroomu nějaké prestižní značky, nikdo by nepoznal, že tam nepatří. |
 |
 |
Máte tady i zajímavé designové doplňky…Klára: Asi před rokem jsme objevili kouzlo retro shopu Moare, kde prodávají úžasné kousky. Výrazné hodiny v kuchyni máme z Habitatu a troje nástěnné hodiny v obývacím pokoji jsou od George Nelsona. Měla jsem původně představu, že je budu sbírat. Oznámila jsem Kryštofovi, že zakládám sbírku hodin od George Nelsona, což uvítal s vidinou toho, že má vyřešené dárky k Vánocům i k narozeninám… Takže k prvním Vánocům koupil rovnou dvoje a já měla radost, jak mi ta sbírka pěkně začala. K narozeninám jsem ale dostala Nelsonovy největší hodiny – Sunflower clock, a ty jsou tak krásné, že bylo jasné, že přebijou všechny ostatní, a bylo tedy zbytečné nějaké další přidávat. Sbírku jsem uzavřela s pocitem, že už je té krásy dost. |
Baví vás zařizování bytu?Klára: Dlouho jsem pracovala jako stylistka a nyní jsem už několik let módní redaktorka. Zařizování bytu je v podstatě hodně podobnou záležitostí jako má práce. Nikdy bych si nenechala kompletně celý byt navrhnout architektem – a pak jen přišla do hotového, vyšperkovaného „showroomu“. Baví mě vytvářet i dokreslovat tvář celého bytu. Mezitím se navíc starší věci ničí, takže ještě obnovujeme a upravujeme to, co už máme. Zkrátka pořád je kam jít a to mě baví. Kryštof: Moje žena se soustřeďuje hlavně na to, aby to tady dobře vypadalo, a já zase hlídám funkčnost. Vždy se zastavím u každého jejího návrhu a řeknu: „Fajn, a teď se pojďme pobavit o funkčnosti té věci.“ Je důležité mít každou věc vyřešenou z obou pohledů, ještě než ji koupím. Pohled z praktického hlediska hodně věcí ovlivnil, kvůli němu spousta věcí neprošla a celkový výsledek je tedy spolupráce nás obou, i když s nápady přicházela převážně Klára.
Je to u vás velmi příjemné, osobní…Kryštof: My jsme totiž za žádnou cenu nechtěli nějaký vydesignovaný byt. Myslím si, že v současnosti není problém ho mít, a není to vlastně žádné umění. Když má člověk peníze, postaví si cokoliv, ale výsledkem může být sterilní, panické nebo až panenské prostředí (smích). A navíc to vůbec není pro rodinu s dětmi. Klára: Doma se také hromadí spousta dekorativních předmětů, které dostáváme. Sama ráda háčkuji deky a polštáře, baví mě korálky… Občas jsou to věci na hranici kýče, ale celý prostor to hodně zútulňuje. Když už je toho moc, naplníme pár krabic a odneseme je do vánočního bazaru Ani Geislerové a Táni Vilhelmové. Už je to taková naše každoroční tradice. |
|
 |
Vaše rodina se rozrůstá, nepřemýšleli jste o bydlení v rodinném domě?Klára: Než děti začnou chodit do školy, tak je domeček báječný. Ale později… Kryštof: My jsme zkrátka ti, kteří odmítli být řidiči svých dětí. Klára: Naše idea je žít v bytě a časem si pořídit nějaký víkendový domek. Ideálně bývalou hospodu s tanečním sálem, kde můžou děti jezdit na kole, když prší (smích). |
