Návštěva v domě architektů

■ narozen 11. 10. 1976 v Praze
■ vystudoval Vysokou školu uměleckoprůmyslovou v Praze
■ 2000 – kašna Živočich pro České Budějovice – vítězný projekt
■ 2000–2002 – práce na projektu a realizaci recepce a interiéru atria nové budovy Eurotelu
■ Designblok 2002 – představení křesla Kotrmelec
■ Inspirace 2003, 2. místo za multifunkční křeslo Kotrmelec
■ Art & Interior 2003 – Představení vlastní designové kolekce
■ Designblok 2003 – prezentace Loci interiér
■ 2003 – Cena Ladislava Sutnara – určena mladému tvůrci do 33 let 

■ narozen 13. 7. 1949 v Praze
■ vystudoval Střední průmyslovou školu stavební ve Zborovské ulici v Praze 5 
■ ČVUT, Fakulta stavební, obor architektura
■ Od roku 1991 působí ve vlastním ateliéru Architecture Koza
■ Vybrané realizace: rekonstrukce a interiér Kolovratského paláce, studie přestavby hotelu Duo, IPB Real – obytný soubor Zelené údolí, interiér Dunkin Donuts, palác Koruna, interiér baru U Svatého Václava, bytový komplex – rezidenční čtvrť Nová Liboc, studie víceúčelového komplexu Hagibor

Návrh i realizace domu je završením společného snu otce a syna. Architektkou je i maminka mladého designéra, a tak není divu, že se Jerry vydal ve šlépějích rodičů. „Není to ale zcela samozřejmé, dcera vyrostla ve stejném prostředí a rozhodla se pro studium práv,“ upřesňuje Jaroslav s tím, že Jerryho architektura skutečně zajímala už od dětství. Nevystudoval ale ČVUT jako jeho otec, kde sice rovněž tři roky studoval, ale pak se přesunul na Vysokou školu uměleckoprůmyslovou, která mu byla zaměřením bližší. Zatímco otec se podílí spíše na realizaci větších celků, vidí Jerry pole působnosti nejen v navrhování staveb, ale i v designu.

Dům Jaroslava Kozy nelze mi­nout, mezi staršími, případně rozestavěnými domy se ­zašedlou fasádou svítí do okolí už z dálky. Na první pohled nezapře ruku odborníka, i když podle slov architekta si na jeho dům místní lidé ještě nezvykli.

Ke společné realizaci přizval Jaroslav svého syna s úmyslem, že by Jerry stejně jako jeho otec mohl získat ke kraji vztah a jednou se tu rovněž usadit. „Ale znáte to, představy rodičů a dětí se často rozcházejí,“ říká s úsměvem architekt Koza a dodává, že zatím se tu ani jedno z dětí příliš nezdržuje. To se ale může změnit, až založí rodiny.

„Ani já si zatím nemohu dovolit usadit se tu natrvalo a podle toho jsem k realizaci přistupoval,“ vysvětluje majitel, proč zvolil bezúdržbovou fasádu z keramického materiálu Cotto a střechu z vysoce odolného titanzinku, kterou položila firma Izolprag Praha.

Dům je postaven v minimalistickém stylu, přesto působí teple a útulně. „Mohl jsem použít jen šedou barvu, kov a sklo, ale já bych v takovém interiéru neuměl bydlet,“ reaguje Jaroslav Koza na pochvalu barevného ladění interiéru. Převládá šedá, bordó, světlá dýha, i skla je dost, ale vyznění je rozhodně útulné. Po šedé dlažbě proteplené podlahovým vytápěním vstupujeme halou do prostorného mezonetového apartmá pro hosty.  

Celek domu tvoří otevřený prostor, který ovšem každému z členů rodiny zaručuje dostatek soukromí. Centrální místnost je členitá, kuchyňský a jídelní kout je vyvýšen, čímž je tato část přirozeně oddělena od obývací. Vysoký strop sedlové střechy člení v interiéru dřevěné lepenkové krokve, které společně s kovovým příhradovým vazníkem vytvářejí motiv rybí kostry. Světlost dodává místnosti nejen orientace na západní stranu, velké množství oken a francouzské dveře s východem na terasu s venkovním bazénem a soláriem, ale i světlá dřevěná podlaha v dekoru hevea a nápaditě řešený bílý kuchyňský nábytek vyrobený na zakázku v královéhradecké firmě Sollis.

Jídelnu nelze odbýt jednou větou. Právě na ní je znát architektovo estetické cítění. Spolu se sedací soupravou šedooranžové barvy se stává dominantou celé místnosti. Jídelní kout je umístěn na skleněných kazetách, které byly položeny na nosný rošt z ocelových plátů. Sklo na podlaze koresponduje s deskou stolu, rovněž skleněnou, a celek výrazně oživují jídelní židle rozdílných barev.