Paradoxy Maxima Velčovského

Maxim Velčovský (narozen 1976) absolvoval Střední uměleckoprůmyslovou školu v Uherském Hradišti, pak Vysokou školu uměleckoprůmyslovou v Praze, několik měsíců pobyl na skotské Glasgow school of Art a jeho – tehdy ještě studentské – práce byly vystaveny mj. na veletrzích v Miláně, Saint-Etienne a ve Frankfurtu n. M. Studoval keramiku, protože ji považuje za médium, v němž se propojuje grafika, malba, sochařství a design.

To všechno Maxim Velčovský ovládá a za první impulsy vděčí zejména svým uherskohradišťským učitelům – Jiřímu Vlachovi a Vladimíru Grošovi. Nejvíce ho baví odhalovat nové významy věcí, které se jeví jako obyčejné a bezvýznamné, nebo provokativně poukazovat na neočekávané souvislosti.

Například ještě ve škole získal cenu za projekt S-Lied Fashion, vytvořený ve spolupráci s Ondřejem Hoštem a prezentovaný s úspěchem na výstavě Ways of Life v Paříži. Upozornili jím na zvláštní funkci módy ve třetím tisíciletí, kdy oděv nejen chrání lidské tělo a vyjadřuje společenské postavení nositele, ale paradoxně na jedné straně boří sociální normy a uspokojuje touhu po odlišnosti, na straně druhé diktuje člověku téměř uniformní vzhled.

Nebo další příklad. Ad!dict, mezinárodně uznávaný časopis o designu, otiskl obrazovou reportáž o parffiti, výtvarné metodě, kterou Maxim přivedl na svět společně s Radkem Brousilem. Vychází z graffiti, pracuje však s médiem, které nic nepoškozuje. „Kreslí“ se pomocí parfému, takže obraz během krátké doby vyprchá. Proto je nedílnou částí parffiti fotografie, která celý proces zachytí.

Maxim Velčovský si sice vybral keramiku, ale záhy ho začal zajímat design jako fenomén stále více ovlivňující celý život moderního člověka. Uvědomil si, že prakticky všechno, co dnes používáme, s designem souvisí, a soustředil pozornost právě na nejobyčejnější a často téměř opovrhované předměty. Přitom, jak říká, mu nejde ani tak o tvar, jako o myšlenku, kterou chce tvarem vyjádřit.

„Když si člověk představí, kolik lidí denně projde supermarketem, kde na ně působí vzhled stovek, ba tisíců výrobků, musí také vidět, že tito kupující jsou jejich vlivem formováni. Pro designéra může jeho práce představovat zábavnou hru, ale měl by mít stále na mysli i to, že má moc ovlivňovat vkus a možná tak trochu i život milionů lidí. Vždyť téměř celá ekonomika západního světa dnes funguje díky neustálým změnám designu, ať už se to týká šatů, aut či jiných spotřebních předmětů.“

Maxim Velčovský je přesvědčen, že hranice mezi designem a volným uměním se mohou vytrácet, a proto považuje za projev uznání, když se nad nějakým výrobkem, jehož tvar navrhl, lidé pozastaví a přemýšlejí o jeho významu.

Na našich stránkách uvádíme návrhy, prototypy i prodejné výrobky tohoto nadějného domácího designéra, zčásti vytvořené pro diplomovou práci, a další, které už vzbudily zájem i v zahraničí. Některé autorovy komentáře jsou převzaty z diplomové práce, jiné vyplynuly z rozhovoru s ním. V současnosti spolupracuje se stylovým časopisem Blok.

PARADOX

– neočekávané překvapující tvrzení, zdánlivě protismyslné a odporující běžným soudům, pokládaným za správné (Slovník spisovného jazyka českého)

Kontakty:

DONLIČ INTERIER, Bílkova 13, Praha 1, tel./fax: 02/24 81 28 50;

QUBUS, Rámová 3, Praha 1,

tel.: 02/22 31 31 51–52;

SUPŠ, Všehrdova 267, Uherské Hradiště, tel.: 0632/55 15 00;

VELČOVSKÝ MAXIM,

e-mail: velcovsky@hotmail.com;

VŠUP PRAHA,

nám. Jana Palacha 3/80, Praha 1,

tel.: 02/51 09 81 11;