Tvořím, co by se líbilo mé matce

Kdo by neznal jeho zábavnou a zároveň nesmírně praktickou nafukovací stolní lampičku či mísu na ovoce? Právě tyto dva hravé objekty se staly v roce 1995 základním kamenem mladé firmy dnes jednatřicetiletého designéra, kterou tehdy pod příznačným názvem Inflate a logem nafouklé bubliny založil spolu s dalšími dvěma čerstvými absolventy londýnské Royal College of Art. Jejich první veřejná prezentace na přehlídce 100% Design v Londýně zapůsobila doslova jako blesk z čistého nebe a otevřela jim nejen dveře na stránky předních časopisů, ale především na britský a záhy i celosvětový trh. Sám Nick Crosbie to považuje za zázrak. Ale možná je jen příliš skromný. Někdy prostě stačí mít dobrý nápad a představit ho v pravý čas a na správném místě.

S Inflate jste zažil přímo pohádkový úspěch ze dne na den a navíc jen dva měsíce poté, co jste dokončil studia!

Bylo to neuvěřitelné. Přirovnal bych to k surfování. Ze tří vln je právě ta poslední vždy největší. Pokud se ti podaří zůstat ve správné pozici, tu vlnu chytíš a necháš se jí jen unášet, vlastně nemůžeš udělat chybu, je to obrovské štěstí, prostě zázrak.

Co vás od začátku nejvíce přitahovalo na nafukovacích předmětech?

Tajemství, jak vznikají. Na škole jsme měli tři dílny, jednu zaměřenou na dřevo, druhou na kov a třetí na plasty. Od začátku mě zajímala pružná tvárnost PVC, vzrušovalo mě, že z jakési beztvaré hmoty nevelkého rozměru může během okamžiku pomocí vzduchu vzniknout krásný a navíc i účelný objekt. Je to jako kouzlo. U jiných technologií a materiálů jako dřevo a kov vidíš věci postupně fyzicky vznikat, a to i když si je už jako hotové koupíš, postupně je musíš sestavit. Oproti tomu je nafukovací objekt magický. Prostě týdny, někdy i měsíce na něm pracuješ a po celou tu dobu v podstatě nic konkrétního nevidíš. A nakonec stačí několik pouhých minut, během nichž ho nafoukneš, a on stojí v celé své kráse před tebou! Stejný zážitek čeká všechny, co si ho koupí či ho dostanou.

Jakým způsobem při navrhování postupujete? Pracujete s počítačem?

Nikdy. Já kreslím a tvořím šablony v měřítku 1:1, potřebuji pracovat s již konkrétním rozměrem. Ale lidé v našem ateliéru používají samozřejmě i počítače. Práce s plasty vyžaduje hodně trpělivosti. Plasty mají různá úskalí, ale zároveň také úžasný potenciál, podobně jako například keramika. Ta má však oproti flexibilnímu plastu fyzické omezení nejen v křehkosti, ale také v tom, že ve finální podobě není již tvárná. Bylo by velmi zajímavé vytvořit pružnou keramiku. Pokud bych se přestal věnovat Inflate, začal bych asi hledat nový materiál.

Vypadá to, že jste posedlý nejen nafukovacími předměty, ale plasty obecně. Začali jste používat i další techniky, například tvarování – tzv. dip moulding a rota moulding. Na jakém principu fungují?

První technika znamená tvarování za pomoci ponoření formy do tekutého plastu, z něhož se zahřátím na vysokou teplotu stane elastická hmota. Jde o technologii ze čtyřicátých let. Používáme dokonce ještě staré stroje. Řadu objektů jsem navrhl společně s Craigem Morrisonem, k nejznámějším patří například Batoh na záda. A zvu i další designéry, aby si vyzkoušeli něco pomocí ponorného tvarování vytvořit. S druhým tvarováním, tj. pomocí rotace na dvou osách, při níž používáme plastové granule rozmělněné za vysoké teploty ve vláčnou hmotu, jsme začali teprve v roce 2000. Ale mám radost, že postel Snoozy, kterou jsme právě takto vytvořili, měla hned úspěch. Pracujeme na dalších projektech, kolekce je v samém zárodku.

Prozradíte nám, na jakých projektech právě pracujete?

Naším hlavním cílem je nyní vytvořit objekty, které by se prodávaly v rozmezí 30 až 50 liber, tedy byly o něco dražší než některé předměty, které dosud prodáváme, ale byly by stále cenově velmi dostupné. Je jasné, že malých levnějších věcí prodáme mnohem více než právě zmíněnou postel, jež stojí několik stovek liber. V rámci této nové cenové strategie právě teď pracuji na hodinkách a také na kolekci lamp. Současně si ale neodpustím ani takovou milou drobnost, jakou je pro mě projekt ptačí budky, ta bude však vyráběná jen v limitované sérii. Sám jsem si koupil jednu oranžovou v IKEA a tak nějak mi přilehla k srdci.

Vybíráte si a vyzýváte ke spolupráci mladé designéry. Někdy se vám ale stane, že si naopak designér vybere vás, jako tomu bylo v případě Rona Arada.

Když se na nás Ron Arad obrátil, že by s námi chtěl vytvořit podobu sedačky Memo, velmi nás to potěšilo. Vytvořili jsme tak hned celou novou kolekci polštářů, které lze nafouknout snadno a rychle za pomoci vysavače. A teď s Ronem opět spolupracujeme, tentokrát na tvárně ohýbatelných deskách z plastu a olova pro diář značky Filofax.

Na objektech Inflate je skvělé nejen to, že jsou poetické a také snadno přenosné, ale především to, že jsou v naprosté většině dostupné v podstatě všem.

Nemám rád domýšlivost, s níž se v designu setkáváme na každém kroku. Pamatuji si, jak jsme v roce 1995 měli skvělou společnou přednášku s Tomem Dixonem, tedy v době, kdy byl Inflate na samém začátku. Tenkrát jsem si uvědomil a jednou provždy ujasnil, že mě nezajímá dělat například nesmyslně drahý popelník pro pár lidí, ale že chci tvořit vzrušující design pro co nejširší publikum, ano, pro masy. Pokaždé, když něco navrhuji, ptám se sám sebe, zda by se to líbilo mé matce.

A ptáte se jí, i co ona na to?

Vím, že se jí to líbí. Důkazem je ostatně i to, že začala v Inflate pracovat. Asi by si ale úplně vše nekoupila, říká totiž, že některé věci jsou přece jen pro mladší lidi.

Pravda je, že nám objekty Inflate asi všem připomínají nafukovací hračky. Hrál jste si s nějakými, když jste byl malý?

Na některé si matně vzpomínám. Loni mi mátka u příležitosti mé svatby přinesla starou fotografii, na níž si jako malý hraju v nafukovacím bazénu. Pobavilo mě to. Ale nemyslím si, že by to mělo nějakou přímou souvislost s tím, co teď dělám.

Když už mluvíme o rodině, vy sám jste otcem ročního syna. Možná se vám tak brzy naskytne příležitost opět si zahrát s nafukovadly. Nechystáte se nějaké hračky navrhnout?

Už jsem na to myslel. Asi pro syna vytvořím i nějaké větší věci, ale ještě je příliš malý.

Nick Crosbie (nar. 1971)

1992 vytváří nafukovací kolekci v rámci studií průmyslového designu na Central St. Martins School

1993–95 studuje na Royal College of Art, pokračuje v práci s PVC

1995 zakládá společně s Marcem a Michaelem Sodeau firmu Inflate

1997 Michael Sodeau opouští firmu; k nafukovacím předmětům se přidávají objekty tvarované pomocí tzv. dip mouldingu

1998 ve spolupráci s designérem Craigem Morrisonem vytváří kolekci tašek a batohů

1999 Ron Arad vyzývá studio Inflate ke spolupráci na nové podobě polštářového křesla Memo

2000 poradenská činnost studia Inflate, zaměřená především na oblast interiérů a výstavnictví, dosahuje 70 % celkového zisku firmy; Inflate začíná používat třetí techniku tvarování pomocí rotace, vznikají objekty Snoozy a Sir Stickle

2001 zákazníky Inflate se stávají Volvo, Crayola a Ushida Findlay; Inflate otevírá první dva showroomy v Londýně

Zastoupení Inflate ve sbírkách:

Victoria & Albert Museum, Londýn

Design Museum, Londýn

Vitra Museum, Berlín

Le Plasticarium, Brusel

Pana Nicka Crosbieho dopravila do ČR společnost ČSA

Kontakty:

INFLATE, 11 Northburg Street, London, GB,

tel.: 044 020/72 51 54 53,

www.inflate.co.uk, info@inflate.co.uk;

KONSEPTI, Elišky Krásnohorské 4, Praha 1,