Spolehlivé a dlouhodobé kvetení, ozdobné plody, výrazné ornamenty listů – to jsou vlastnosti, které jsou mezi pěstiteli po staletí nejvíce ceněny. Latinské jméno Paeonia dostaly podle starořeckého boha Paióna, ochránce před nebezpečím a chorobami.
Prameny uvádějí, že nejstarší dochované záznamy o pěstování pivoněk jako léčivek pocházejí z Číny z roku 250 našeho letopočtu. Od 6. století se v Asii pěstovala vůbec nejznámější pivoňka bělokvětá (Paeonia lactiflora) a různé dřevité pivoňky (Paeonia suffruticosa). Číňané se zároveň pustili i do šlechtění.
Kolem roku 800 již existovaly okrasné kultivary a v té době byly pivoňky dovezeny i do Japonska. Patřily k velmi ceněným rostlinám, stejně jako v Evropě například čajové růže, pěstovaly se hlavně v zahradách aristokratických rodin. Staré čínské a japonské kultivary se dostaly v roce 1789 i do královské zahrady Kew v Londýně.
Od bílé po hnědou
Přestože pivoňky jsou krásné a nápadné rostliny, není dodnes vyjasněno, kolik druhů vlastně existuje, zda jich je 33, 35, možná i více či méně. Mnohé druhy se navzájem podobají a několik se jich i v přírodě samo kříží. S jistotou víme jen to, že se vyskytují v Evropě, v Asii a jeden druh i v Severní Americe. Barvu květu mívají bílou, růžovou, růžovofialovou, purpurovou, několik druhů je žlutokvětých a jeden má květy hnědé.
U nás žádná planá pivoňka neroste, ale na jihu Maďarska se můžete setkat s pivoňkou tenkolistou (Paeonia tenuifolia). Má jemně dělené listy, trochu podobné mrkvovým, a její zářivě rudé květy vykvétají během května.
Z pohledu zahradníka vítězí přesvědčivě pivoňka bělokvětá. Její jméno je však ošidné, kvete bíle, ale i růžově nebo červeně. Tři čtvrtiny zahradních kultivarů vznikly křížením právě tohoto druhu s mnoha jinými, pocházejícími z Kavkazu. V současné době existuje více než 5 000 odrůd, které se podle tvaru květu dělí na několik skupin – pivoňky s květem jednoduchým, poloplným a plným nebo pivoňky typu japonského.
Složitým křížením několika dalších druhů vznikly krásné kultivary pivoňky žlutokvěté, které se pěstují snáze než původní přírodní druhy. Květy pivoněk (především p. bělokvěté) se výborně hodí k řezu, ve váze vydrží přes týden a mohutná kytice působí slavnostně.
Pivoňky dřevité jsou choulostivější a během zim často namrzají, protože mají pupeny nad zemí. Potřebují světlé až slunné stanoviště chráněné před prudkým větrem a středně těžkou, hlinitopísčitou, humózní, propustnou půdu. Jsou to až dva metry vysoké keře, které rostou poměrně pomalu. Mívají nádherné, velké květy neobvyklých barev – oranžové, meruňkové, žluté nebo růžové.
Několik pěstitelských rad |
|
Odborná poradkyně: Ing. Romana Rybková, Botanická zahrada v Praze-Troji, Botanicka.cz
* * *
Čtěte také:
Koniklec, klenot jarní přírody
MŮJ DŮM: Popínavé letničky: Kvetoucí clona na jednu sezónu
