|
|
Dlouhodobou tradicí a také výchovou je dáno, že s obrazy, obrázky, fotografiemi, kresbami nebo grafikami vyrůstáme od dětství. I lidé, kteří se o výtvarné umění nikdy nezajímali, mají doma na stěně alespoň fotografie svých blízkých nebo kalendář. Životem mezi ověšenými stěnami si od dětství člověk utváří vlastní vkus a názor, a když se později rozhoduje pro vlastní výzdobu bytu, má už pocit, že alespoň v mezích svých možností obrazům rozumí. S trojrozměrnými uměleckými předměty v soukromí se dlouho spojoval pouze vztah k náboženství. Ani v nejprostších domácnostech nechyběla Panna Maria nebo Kristus na kříži. S takzvaným volným uměním se však ještě dnes spousta lidí setkává výhradně v interiéru veřejném — ať už jsou to galerie, nebo jiné společenské prostory. (Záměrně se nezmiňujeme o charakteristických svatebních darech typu sádrového jelena v říji nebo milenců v objetí.) Socha zatím zůstává lidem vzdálená. Možná mají pocit, že tomuto typu umění nerozumějí. Praktickým hlediskem může být fakt, že zatímco na stěny se nic jiného než obraz stejně pověsit nedá, socha by v interiéru mohla zabírat místo, které je možné využít užitečnějším způsobem. Svou roli hraje i finanční stránka věci. Je to škoda, protože se tak zbytečně bráníme prvkům, které do našeho domova vnášejí nejen oduševnělou krásu uměleckého díla, ale rozšiřují i naše obzory vnímání a bezprostředním soužitím s nimi nabízejí nám nové estetické zážitky. Socha není jen socha Správný název však není to, co by mělo rozhodovat při úvahách o koupi uměleckého předmětu. Majitelé galerií se setkávají se dvěma typy laických zákazníků: jedni vybírají něco, co by se jim hodilo do konkrétního prostoru, druhým se zalíbí nějaká věc v galerii a teprve pak začnou přemýšlet kam s ní. V konečné fázi rozhodování však je vždycky jasné jedno: poslední slovo má zákazník. Odborník může upozornit na zvláštnosti uměleckého díla, vysvětlit autorův záměr, poradit správné umístění a vhodné prostředí. Shrnutí hlavních zásad připravila pro Moderní byt PhDr. Eliška Schránilová. Několik praktických rad Tvarově bohaté, členité dílo kolem sebe vyžaduje větší místo, uzavřený tvar naopak lépe vyzní v komorním prostoru — výklenku, nice apod. Širší jehlanovitá nebo kuželovitá kompozice potřebuje také velkorysejší prostor, naopak úzký vysoký objekt snese větší sevření. Sokl je pro sochu tím, čím pro obraz rám. Zprostředkovává soše kontakt s okolím, a pokud autor sochu na sokl sám osadil, je třeba jeho záměr respektovat. Specifické nároky má plastika skleněná, která má světelné efekty přímo ve své podstatě. Z hlediska údržby je sochařské dílo méně náročné než obraz — kromě dřevěných předmětů lze většinu udržovat běžným otíráním vlhkou cestou. Dřevo, i když má povrchovou úpravu, zůstává stále živým materiálem a je lépe jej pouze oprašovat. (Nemělo by navíc stát ve vlhkém prostředí, nehodí se tedy ani do koupelny.) Při vybírání ideálního místa je dobré si uvědomit, že barevné (polychromované) plastiky potřebují stejně jako pálená hlína neutrální pozadí, aby se jejich barva dobře odrážela, naopak bronz může dobře vyniknout vedle zařízení v pastelových barvách.
FOTO: PETR ZHOŘ A ARCHIV, Text: Pvlína Blahotová a Eliška Schránilová Kontakty: |
Co všechno je socha
V ulicích několika českých obcí jsme se zeptali náhodných chodců, jestli mají doma obrazy a sochy. Výsledek stručné ankety byl tak jednoznačný, že netřeba zveřejňovat konkrétní odpovědi. Shrnutí jednoduše zní: zatímco bez obrazu v nejrůznější podobě si svůj domov neumí představit téměř nikdo, k sochám má laická veřejnost vztah velice zdrženlivý.
