|
|
Na kdy chystáte letos dovolenou a jak dopředu ji musíte plánovat? Plánujeme ji společně s rodinou každý rok během zimy. A protože mám obě dcery školou povinné, většinou nám dovolená vyjde na začátek července. A tak mi nezbývá nic jiného, než prohodit některé termíny koncertů. Jinak nemáme šanci někam společně odjet. A do toho budete ještě v létě rekonstruovat koupelnu. Tyhle záležitosti nechávám spíš na manželce. Jsem teoretickým poradcem, ale praktické záležitosti má v naší domácnosti na starosti žena. V životě jsem toho už přestavěl hodně, a čím jsem starší, tím míň se mi do takových věcí chce. Navíc nikdo z nás není vyloženě „koupelnový“ typ, jak se například dočítám v různých rozhovorech o některých lidech. My jsme asi pravý opak. Proto nám stačí koupelna prostorově malá, ale funkční. V domě jsme věnovali více místa obytným společenským prostorám, kde se celodenně žije. Takže ke změně koupelny nedojde rozměrově, ale bude ještě účelnější. Například chci bytelnější sprchový kout s masážními tryskami. Při hře na housle mě často bolí záda, tuhnou mi svaly a krční páteř doslova trpí. Potom musím pravidelně navštěvovat maséra, na kterého nemám vždy dostatek času. I proto se těším na nové masážní trysky, které mi ztuhlá záda příjemně uvolní. Ale o patro výš máte velikou rohovou vanu. Je pro dcery, aby měly pocit, že v domě mají bazén. Hlavně mladší dcera si v ní hraje. Nejsem typ, který by vydržel ležet ve vaně. Pro mě to není relaxace, spíš ztráta času. To se raději zastavím na chvíli v přírodě a rozjímám. Hodně cestujete. Kde jste viděl skutečně luxusní koupelnu? To bylo v Kuvajtu v emírově paláci, kde jsem koncertoval. Koupelna tam byla celá ze zlata, mramoru a dalšího drahého kamene. Musím ale přes všechno to bohatství ocenit její „funkčnost“! Kde skutečně nemusím vykonávat svoje základní hygienické potřeby, to je v hotelích podél dálnic, kde se často musím zastavit, abych neusnul za volantem. V plastové umakartové dvoumetrové místnosti je většinou vedle sprchy i toaleta a nemůžete se v ní hnout. Tak z toho mě jímá hrůza. Myslím si, že koupelna je vlastně o životě. Kdybych žil celý život v umakartové koupelně, tak možná hraju i na plastové housle. Když jste doma, pouštíte si ke sprchování nějakou hudbu? Kdepak, zpívám si. Je to jediné místo, kde si mohu zazpívat a neruším přitom rodinu. O koupelně je přece známé, že je to akusticky nejlepší místnost, kde si i „nepěvec“ může připadat dobře. V ní se doslova „vyřvu“ a jsem spokojený. Pěvecké ambice mě nadobro přešly už v mládí. A při některých televizních pořadech, které stačím sledovat, si kladu otázku, jestli to přece jen nebyla škoda. Která z vašich dcer se v tomto směru „potatila“? Asi ta mladší, Julča. Ve vaně vždycky řve jako Tarzan. Prozraďte mi – jak se dělá reklama vážné hudbě? Někdy si připadám jako Sisyfos, který před sebou tlačí velký kámen. Jde to těžce, neboť jedním z důvodů je i skutečnost, že vážná hudba byla a stále je lidem často prezentována jakýmsi mumifikovaným a zkostnatělým způsobem. Jsem ale neúnavný optimista. Vzhledem k tomu, že se v naší zemi snažím prezentaci vážné hudby zdravě odlehčit, už mám i své pokračovatele, kteří v podstatě okopírovali moje nápady. Jsem ale na rozdíl od některých kolegů přesvědčen, že nedělám hudbu na okraji zájmu. Na co se v nejbližší době nejvíc těšíte? Už jsem ve stadiu, kdy se raduji z úplných maličkostí. Těším se samozřejmě na koncert, zahraniční turné, nové album. Ale úplně ze všeho nejvíc se těším „na život“. Abych ho žil s těmi nejbližšími co nejlépe a ve zdraví. Na to se těším…
Text: Kateřina Kaločová, Foto: Milan Martínek a archiv |
Koupelna je o životě…
„…kdybych žil celý život v umakartové koupelně, tak možná hraju i na plastové housle…,“ říká o sobě houslista Jaroslav Svěcený, kterého naštěstí obklopují hezké věci, včetně vkusné a praktické koupelny. Houslového virtuosa doma zastihnete málokdy. Je stále někde na cestách. Na koncertní turné v zahraničí vycestuje několikrát do roka. U nás můžete jeho vystoupení navštívit po celé republice, a když si navíc od vážné muziky „odskočí“ k jinému žánru, uslyšíte ho v klubu. I letos chce na chvíli odbočit od klasické hudby a natočit s pianistou Petrem Maláskem desku. V současné době mu ale vychází nové album s názvem „Slavné pražské housle“, na kterém zazní v hudbě Antonia Vivaldiho a Františka Bendy šest nejkrásnějších houslí z 18. a 19. století. Na nedostatek práce si houslista rozhodně stěžovat nemůže, v jeho diáři najdete i poznámku o koncertním turné na rok 2004.
