|
|
Dům přesto nepřipomíná předimenzované monstrum. Autor, ing. arch. Stanislav Fiala, jen uvažoval při navrhování jeho dispozice přísně racionálně. A pokud při pohledu na něj se vás zmocní dojem, že vedle přesných propočtů z prostorů domu dýchají i silné citové vazby, máte pravdu. Tvůrce podoby domu měl totiž to štěstí, že dostal od investora naprosto volnou ruku, a tak se s tímto rodinným domem zcela ztotožnil. Výsledek dopadl tak, jak by si představoval on sám svůj ideální rodinný dům. A ani po půlroce od jeho otevření se v něm nezklamal. Ještě stále je přesvědčený, že jednou takový dům postaví znovu. Pro svou vlastní rodinu. Stavba má docela obyčejný, pravidelný půdorys, který je přizpůsobený na míru pětičlenné rodině. Společenské přízemí je v úrovni ulice. Skleněné stěny oddělují soukromý prostor jen symbolicky, razantnějším vymezením rodinného teritoria bude kamenná zeď, která ulici pohledově oddělí, ale zachová přitom otevřenost přízemí. Zatímco při procházení domem to tak vůbec nevypadá, na půdorysu je velmi zřetelné jednoduché členění horního podlaží: kuchyň s jídelnou je společná, a pak už jen pět malých privátů — pokoje s vlastní šatnou a koupelnou umožňují každému členu rodiny užít si chvíle samoty, ve velké rodině tak vzácné. On sám říká, že to však tak vůbec nemuselo být: „Tvarosloví domu je tak strohé, že kdyby to bylo nutné, nebránil bych se obložit koupelny běžnými bílými dlaždicemi, místo kovového umyvadla tam mohlo být třeba umyvadlo ve tvaru mušle — vypadalo by to jako vtip.“ Rodina, která se na svůj dům těšila s lehce mrazivým pocitem nejistoty, jak si na nový způsob života vlastně zvykne, však po žádných ústupcích nezatoužila. Jako životní výzvu a příjemné dobrodružství pojala zabydlování se v novém domově a z reakcí všech členů, rodičů, dvou dospělých synů i dcery, je patrné, že pro ně bylo zábavné sledovat sebe v procesu zabydlování. Lehce se pře-nesli přes stěny bez omítky – koneckonců, od architekta mají slíbeno, že nebudou muset nikdy bílit. Stěny stačí čistit v případě nutnosti jen mýdlovou vodou. Také jakákoliv oprava bude mnohem jednodušší než ve starém bytě: osobní zkušenost dovedla architekta Fialu k tomu, že navrhl viditelné rozvody, které dovolí snadno a rychle najít případnou závadu a bez problémů ji opravit. Červené rozvody, působící v koupelnách jako zajímavý barevný akcent, vlastně slouží jako ozdoba až v druhém plánu. Všechno, co v malých koupelnách najdete, je čistě účelové a funkční. Proč tedy máme dojem, že vypadají tak luxusně, že se pro běžného člověka snad ani nehodí? Možná to bude tím, že si neuvědomujeme, že skutečný luxus je mít kolem sebe jen to, co k životu opravdu potřebujeme, a to by ovšem mělo dokonale sloužit. Několik barevných plastových ramínek dodá interiéru koupelny sice nádech výjimečnosti, ale podstatu jeho dokonalosti je třeba hledat jinde. n Text: Pavlína Blahotová, Foto: Filip Šlapal KONTAKTY: |
