Meditace v japonské zahradě

 Japonské zahrady mají původ v Číně a během dlouhých staletí procházely velkými změnami. Jejich tvorba se v obou zemích stala uměleckým směrem úzce propojeným s taoismem a buddhismem. Japonci je dále přizpůsobují vlastnímu cítění krásy a prožitku. Nekonečnou inspirací je jim příroda, rozmanité scenérie, rozsáhlé krajinné útvary.

Vstup do světa krásy a harmonie

„Při výsadbě rostlin není důležitá pestrost a hýřivost květů, ale elegance stálezelených keřů, listnatých i jehličnatých stromů, nutné je počítat s proměnlivostí scenérie během roku,“ připomíná náš průvodce japonskou zahradou v Praze-Tróji. V této zahradě je výrazným barevným prvkem pouze červenolistý japonský javor, na jaře rozkvetlé sakury, v květnu kvetoucí bochníkovitě sestříhané keře stálezelených azalek a občas nějaký kosatec. Zahrada, jejímiž základními prvky jsou kámen, voda a rostliny, se skládá ze dvou částí a představuje krajinu s horami, stromy s potůčky a jezírky. Dominantou je zde jezírko s ostrůvkem ve tvaru želvy, symbolu dlouhého života.

Seskupení kamenů mezi břehem a ostrůvkem se nazývá kameny nočního čekání a znázorňuje lodě plující na ostrov. Ve vodě se zrcadlí zkroucený kmen borovice vysazené na ostrůvku a trsy travin, kosatců, bambusů a azalek rostoucích z rozeklaných břehů s tůňkami. Červení koi-kapři plovoucí v jezírku jsou symbolem štěstí a blaženosti. Potůček pramenící v horách se vine mezi kopci a tvoří kaskády a vodopády. V jeho korytě můžeme nalézt takzvaný kámen peřeje a v místě, kde vtéká do jezírka, je umístěn kámen vtoku. Bambusový háj pod jezírkem okouzluje pohybem stvolů a větví při mírném vánku i hrou světel a stínů v paprscích slunce.

Průvodce doporučuje zastavení u kamenné kašny s vodou (cukubai), která je symbolem fyzické a duševní očisty i okamžikem estetického zážitku. V minulosti měl každý z kamenů svou funkci – kámen před kašnou (jutoiši) sloužil jako schůdek, na kámen vpravo (tešokuiši) se za chladných dnů stavěla nádoba s teplou vodou a na levé straně je kámen na svíčku nebo přenosnou lucernu. Zahradní kamenná lampa vedle své praktické funkce symbolizovala i světlo poznání zaplašující mračna nevědomosti.

Po cestách klikatých

Kráčíme po zahradních cestičkách, které se mění podle praktické potřeby a estetického ladění – souvislá kamenná dlažba se střídá s nepravidelně položenými kameny a pískovými cestičkami. Kameny na chodníku (tobiiši) vyčnívají nad úroveň cesty, aby si lidé neumazali boty, a jsou položeny nepravidelně tak, jak to bývá ve volné přírodě. Chýše, krčící se mezi horami, poskytuje klid pro odpočinek a umožňuje naslouchání hukotu vody v nedalekém vodopádu. Odtud jsou nejkrásnější výhledy do zahrady i na kopce v okolní krajině.

Brzy na jaře začnou kvést první stromy v sakurovém háji. Je zde vysázeno dvacet šest kultivarů okrasných slivoní (Prunus). V rostlinné symbolice představují jaro a dokonalost, dívčí něhu i odolnost. Kvetoucí sakura bývá v Japonsku častým námětem pro tvorbu básníků a malířů. Dřevité pivoňky, symboly bohatství a okázalosti, zde vykvétají v květnu v šestadvaceti odrůdách. Období květu rododendronů a azalek je jedním z největších efektů zahrady. V červnu a červenci kvetoucí japonské kosatce jsou znakem čistoty, cudnosti a nevinnosti. Unikátní je sbírka japonských javorů, které představují podzim a věrnost. Listy těchto stromků mění barvu během celého roku, ale nejkrásněji vybarvené jsou v říjnu a listopadu.

 Japonsko v Čechách

Prolínání kultur prohloubilo také v Čechách zájem o buddhismus, o pěstování bonsají, o vychutnávání nejrůznějších druhů čajů a meditaci v prostředí japonských zahrad. Chcete-li si vytvořit svoji vlastní, poradí vám zástupci Česko-japonské společnosti, lidé z botanických zahrad, kde můžete vše potřebné vidět, znalí jsou i zástupci firem, kteří se specializují na japonské zahrady. Na stránkách Česko-japonské společnosti či na stránkách botanických zahrad se dozvíte (kromě dalších souvislostí) praktické rady pro zakládání zahrad či pěstování bonsají.

Nejen vítr a voda

Knihu o zahradní tvorbě Sakutej-ki napsal jeden z prvních japonských zahradních architektů Tačibana no Tošicuna a popisuje v ní nejen samotnou zahradní tvorbu, ale dává ji do obecných souvislostí. Na základech jedné z nejstarších zahrad prince Kusabeho vytváří příkladnou zahradu s jezírky a ostrůvkem, jež je lemována skalami napodobujícími mořské pobřeží. Vše v souladu se zásadami feng-šuej (vítr a voda). Šintoistická tradice úcty k přírodě včetně pravidel feng-šuej jsou v japonské zahradní tvorbě nezastupitelné – ve vzájemném souladu přispívají k hlavnímu účelu stavby, a sice k vytvoření harmonického celku, jenž přiměje návštěvníka ke zklidnění mysli a umožní mu načerpání nových sil. Zahrady nabízejí možnost setkávání v prostředí, jež vytváří ušlechtilé vztahy mezi lidmi.