Při pohledu na nekomplikovaný rovinatý, ale blátivý jílovitý terén okolo domu na okraji Prahy se majitelům ani nechtělo věřit, že by se tu v dohledné době mohla zelenat zahrádka. Po nerovném boji celé rodiny s plevelem do pasu se nakonec přece jen rozhodli svěřit založení zahrady do rukou odborníků.
Přáli si zahradu, s níž nebudou mít příliš starostí, s prostorným trávníkem, na kterém se bude běhat a kopat s míčem, pár ovocných stromů a jehličnanů, ale hlavně – jako velcí milovníci vody – koupací rybníček. „Po pročtení patřičné literatury jsme možná trochu amatérsky, ale budoucnost ukázala, že úspěšně, vyznačili provázkem tvar jezírka a pozvali bagristu,“ vzpomíná paní domu. „Hlíny bylo víc, než jsme čekali i v těch nejčernějších představách, ale naštěstí se ji všechnu podařilo rozhrnout po zahradě.“ Úroveň horní části zahrady tak vzrostla o pár centimetrů a zmizely některé terénní nerovnosti. Na nekvalitní půdu bylo ještě třeba navézt kvalitní zem ve vrstvě asi 5 cm.
| Více článků z rubriky ZAHRADA na www.mujdum.cz nebo www.modernibyt.cz. |
Tři dny těšení i nervů
Brzy nato přistály na zahradě tři obrovské pytle různých tříděných i netříděných kamenů z lomu a pak nastaly tři dny těšení i nervů, než pan „skalkař“ vytvoří skalku. „Aniž by cokoli vyměřoval, dokonale ji vyskládat na terénní vlně pod okny kuchyně a obývacího pokoje. Vyložil taky cestičku od terasy k rybníčku a kameny obložil i rybníček,“ pochvaluje si paní Edita.
Vyhloubená jáma pro rybníček s mělkým lemem pro vodní a bahenní rostliny vyhlížela jako jáma pro mamuta, ale poté, co ji zahradníci vyložili černou fólií, začala přece jen připomínat vysněné jezírko. Když se napustilo vodou, uložili do mělčin rostliny v květináčích. „Během léta se tak rozrostly, že se začaly převracet a bylo třeba přesadit je do větších plastových nádob,“ vzpomíná paní domu. „Vodní hladina hned přilákala vážky, motýly, manžel tu zahlédl dokonce čolka. Děti samozřejmě zaujalo, jak rostou z pulců žáby… Když jste se k rybníčku neslyšně přiblížili, mohli jste je vidět i na souši, jak svorně sedí na kamenech okolo,“ říká paní Edita.
Žlábky na umělou závlahu
Společně s vytvářením rybníčku se začalo sázet. V jediném stinném místě za domem se zabydlely bobkovišně, jinak museli zahradníci vybírat rostliny, které snesou celodenní úpal, jak skalničky, tak nižší a vzrůstné keře k plotům. Ze stromů zatím zasadili jen třešeň, magnolii, vrby, liliovník a borovici černou. Zároveň se kopaly žlábky na umělou závlahu, a když se položila a zahrnula hlínou, zasel se trávník, nejdříve v horní časti zahrady, za dva týdny v dolní. Vyrostl rychle, poprvé se sekalo po třech týdnech. Na předzahrádce se majitelé chtěli vyhnout tradičnímu květinovému záhonu, rozhodli se proto pro traviny a šalvěj, místo borky použili kamennou drť. Stejně tak před terasou.
„Neradi plejeme záhonky a hrabeme listí, toho si bohatě užijeme na chatě,“ říká paní Edita. Zatím máme bezvadný pocit, že se povedlo, aby byla naše zahrada odpočinková. Otázkou je, jestli nás nezaměstná, až povyroste…“
