|
|
Sedím na zápraží a čekám, až se slunce posune a osvětlí část zahrady vedle domu s jezírkem. Přede mnou je tzv. zenová zahrada, odraz nekonečnosti symbolizovaný vodou a pevninou, vytvořená jen z oblázků, balvanů, suchých dřev a jiných neživých součástí. Cesty se sbíhají k nepravidelné ploše rovněž vysypané kamennou drtí v barvě vodní hladiny. Stačí se trochu zasnít, zapojit fantazii a hladina se zčeří, skály vystoupí, zvětší se a přiblíží.
V kontrastu k této zvláštní partii je opodál pestrá skupina barevných javorů, tavolníků, sakur, poléhavých jalovců, přesliček, kapradin. Kamkoli tady návštěvník udělá pár kroků, obraz se změní a nabídne nové zážitky. Dokonalost v detailu, ve ztvárnění každé partie, ve vnitřním propojení celé zahrady.
Krédo tvůrce „Projekt a vytvoření této zahrady jsem přijal ze tří důvodů. Majitelé jsou z příbuzenstva a v tom případě je těžké nevyhovět. Dále jsem věděl, že jde o vnímavé lidi se vztahem k přírodě, kteří pochopí záměr s akcentem na japonské prvky a pojetí v daném místě tradiční vesnice nezvyklý. V neposlední řadě jsou to pracovití lidé, kteří se postarají o dobrý stav zahrady,“ vysvětlil pan Kastner, proč založil tak náročnou a zvláštní zahradu. „Tato zahrada se nijak mým přístupům nevymyká. Vždy mi jde o to neodvést jenom profesionální práci, to je základ, ale pokusit se o hlubší vyznění, které citlivého pozorovatele zaujme a vtáhne. I když některé partie zahrady působí exoticky, zásadně jsme použili místní materiály, kameny z okolí, dnes v zahradách běžné květiny, kamenická a tesařská díla našich tvůrců.“
Nejde o cizí prvek v krajině Na zahradu o rozloze dva tisíce čtverečních metrů bylo navezeno přes třicet velkých kamenů, z nichž některé se ani nedaly při přepravě uvázat a musela je zvednout lžíce velkého bagru. Vysazeno bylo na tři sta stromů, keřů, konifer, bambusů, stovky trvalek, travin, vodních rostlin. Přes zvláštní charakter se podařilo zahradu začlenit do okolní přírody. Slunce už ozářilo zákoutí s jezírkem, obloukové můstky, partii s altánem obklopeným bohatou květenou, klidnou vodou jezírka, v níž se zrcadlí živé barvy kvetoucích rododendronů, i kamenný vývěr vody s umělou vodotečí. „Musí to být povznášející sednout si na zápraží či do altánu a nechat se unášet silným pocitem krásy,“ obracím se na majitelku paní Velíškovou. „Tak to jsem ještě nezažila,“ odpoví rozhodně. „Na jedné straně zahrady skončíme a druhá už naléhavě volá po péči. Je to náročný koníček, často bolavý, ale nestěžujeme si. I ta, spíše letmo nebo jen krátkými pohledy vnímaná krása stojí za námahu a čas.“
text: Pavel Chobotský foto: archiv |
Známý rukopis mistra
Sjíždíte-li do Úročnic, hezké vesnice v Posázaví, všimnete si vpravo několika pěkných odborně provedených předzahrádek. Předzvěst mimořádného zážitku, jaký nabídne velká zahrada manželů Dany a Josefa Velíškových od tvůrce Vlastimila Kastnera z Lenešic.
