Aneta musela začít s přestavbou bytu úplně zgruntu, aby prostor odpovídal moderním požadavkům. Se stavebními pracemi ji pomohl táta a nábytek a zařízení si Aneta z velké části „vyrobila“ sama.
Použila staré kusy po prababičce a
dala jim nový vzhled. Márinka občas pomáhala také. Třeba mozaikové židle zvládla naprosto bravurně a se zaujetím nám to předvedla.
Síla barev a nápadů
Anetinou oblíbenou barvou je modrá. Nebála se použít tmavší modrou na celou stěnu pokoje, na kterou rozvěsila černé rámečky, některé s kresbami malé Márinky a některé prázdné. Přilehlou stěnu vymalovala tyrkysovou a ke stěně postavila dřevěnou, do červena mořenou komodu. Výsledek je neotřelý, originální a přesně vystihuje Anetinu mnohovrstevnatou povahu. Výborné nápady uplatnila i při zařizování. Starému nábytku udělala facelift a prostoru dala energii. Mezi záchytnými body, jako je jídelní stůl s lavicí nebo kuchyňský kout, se pohybuje rychlostí světla Márinka a posunuje polštáře, stěhuje taburet a rozhoupává síť.
Pokoj pro princeznu
Základem je postel s baldachýnem. Na tu je Márinka hodně pyšná, ale baví ji i otevřená skříň, protože je velká parádnice a její skříň jí umožňuje snadný přístup ke kožíškům, čepicím a rukavicím, které nám ráda a rychle všechny předvedla. Aneta i vzhledem ke vzpomínce na svá teenagerovská léta očekává Márinčino dospívání s mírným napětím. Zatím ale Márince stačí velký prostor na hraní, kde má vše, co potřebuje, včetně stolku, židliček a hracích matrací. Je na svůj prostor náležitě pyšná a maminka si maximální péčí při zařizování pokoje strategicky zajistila alespoň pár chvilek klidu.
