Interiér: Byl to dům se živností…

Dům z 30. let minulého století je v pražské čtvrti, kterou projektoval strýc muzikanta a architekta Pavla Bobka a říkávalo se jí Malý Vatikán. Domy se stavěly do malebných malých náměstíček, jež obyvatelům poskytovala možnost nákupu v obchůdcích i posezení v kavárnách či restauracích. Tenkrát se jim říkalo domy se živností.

Jedním z nich je i dům, jehož přízemní byt mají manželé pronajatý od Honzova otce. V přízemí domu býval lokál a v patře bydleli majitelé hospody, tedy Honzův pradědeček s rodinou.

Dům má, ostatně jak už to u hospůdek bývá, bohatou historii, která třeba za války nebývala vůbec růžová, neboť tam chodilo na kulečník i gestapo a pradědeček coby odbojář měl často namále.

Teď už je ale všechno jinak a dům tepe úplně jinou energií, která je velmi živá a příjemná. Když Monika s Honzou dostali byt k dispozici, jejich vstupní investicí byla rekonstrukce střechy. Ze zbylých peněz stavebního spoření pak mohli zrekonstruovat přízemí, které už bylo z hospody přeměněné na kancelářské prostory.

I když byl dům už dávno vyčištěný od hospodské „patiny“, stále čpěl kouřem, protože se v kancelářích kouřilo, a tak to manželé museli vzít opravdu z gruntu, a to od štuků na stropech až po podlahu.

S dispozicí se hýbat nemuselo, neboť oba chtěli velkou místnost se společným obývákem, jídelnou a kuchyní, což bývalý lokál poskytoval. Nemuseli měnit ani okna, která sice už nebyla původní, ale vyhovovala.

Mistryně dekorací

Monika má k zařizování vlohy a to, že si sem tam pro potěchu namaluje obraz, svědčí o jejím výtvarném nadání. Nepřipadalo tedy v úvahu, že by si k návrhu interiéru někoho přizvala. Dispozici zvládla sama v programu na počítači, zbytek dotvořila podle svého vkusu a citu. Ostatně podle nálady a ročního období prý „dotváří“ stále dál. Tu si pořídí nový koberec, v bazaru sežene pěkný doplněk, ušije letní závěsy či namaluje další obrázek.

Jediné, co Monika svěřila odborníkům ze studia Hanák nábytek, byl návrh kuchyně. Vybrala si moderní kuchyň v nadčasové bílé barvě, která je doplněná černými dýhovanými horními skříňkami, jež se pěkně doplňují se starožitným nábytkem. Moc si pochvaluje kuchyňský ostrůvek, na kterém vaří, žehlí, maluje, a když pořádá párty, tak se k němu přisune rozkládací stůl a vznikne tak velká pracovní i jídelní plocha, kam se vejde víc lidí. Šikovné je také rozdělení podlahové krytiny na klasické dřevěné parkety a v části kuchyně na praktický vinyl v imitaci dlažby.

Za vychytávku považuje Monika obyčejné sklo, které je uchycené v lištách a kryje zeď za pracovní deskou. Díky možnosti vysunutí skla se tak dá zeď za ním kdykoli barevně obměnit, aby ladila se zbytkem interiéru. Zdobným prvkem je v místnosti starožitná kredenc, kterou manželé vysvobodili z místní půdy. Ke kredenci se krásně hodí jídelní stůl, jejž získali od známého za lahev Myslivce.