I když se nabízí myšlenka, že si lidé postupem času interiér zanesou množstvím „lapačů prachu“ a jinými „poklady“, tady to neplatí. Paní domu je dekoratérka tělem i duší, takže každá změna je jen k lepšímu.
Tu přibyl kamenný obklad zdi v obývacím pokoji, decentní černozlatá tapeta a velká šatní skříň v ložnici, podkroví se z úložného prostoru postupně změnilo na Honzovu kancelář, poté na pokoj pro jeho dceru, dále na Kristininu pracovnu a teď nově na dětský pokoj pro Jakuba. Změny se ale dějí i v exteriéru, kde právě teď nad zahradním posezením přibyla pergola.
Manželé si nechali dům postavit od developera s možností vlastních zásahů do projektu. Nešlo o změny exteriéru, tam to bylo dané i vzhledem k tomu, že se jednalo o dvojdomek v řadové zástavbě. Aby měl projekt stejnou koncepci, bylo nutné přizpůsobit tomu výběr fasády a oken, což bylo jediným limitem, který ale majitelům nevadil.
Co se týká dispozice interiéru, developer nabídl několik variant a investor si měl vybrat. K tomu si Kristina raději přizvala architekta, aby jí poradil, jak s prostorem naložit. Toužila po velkém obývacím pokoji s krbem, jídelna s kuchyní a obývákem měly tvořit jeden vzdušný prostor, který plynule navazuje na vstupní chodbu. V přízemí měla být koupelna, spíž a pracovna. Podkroví chtěla využít na obytnou místnost, oproti ostatním sousedům, kteří tam mají půdu.
Cenné rady architekta
Některé sny se Kristině splnily, jiné jí architekt vymluvil. Do přízemí doporučil přidat technickou místnost, což byla podle majitelů rada k nezaplacení. Také přibyly dveře v přízemí, a to mezi obytnou halou a předsíní. Kdyby tam nebyly, pronikal by z chodby chladný vzduch. S krbem se musela paní domu rozloučit, protože by to znamenalo další vysoké náklady navíc a těžko by se pro něj hledalo místo i vzhledem k nerezovému komínu, který by byl potřeba.
Úžasně si architekt poradil s podkrovím, kde vznikl dostatečně velký a světlý prostor pro pokojík. Plánovaný zvedací žebřík nahradilo plnohodnotné schodiště vedoucí z přízemí až do podkroví.
Při zařizování interiéru se majitelé „odrazili“ od podlahy, která pak udala ořechový tón pro další vybavení. K plovoucí podlaze z lamina ladili dveře a zárubně z ořechové dýhy, která časem sice mění barvu, ale to prý nevadí.
K tomu všemu pěkně ladí barva a dekor zebrana, jež se vyskytuje v laminované podobě v kuchyni na horních dvířkách, zadní straně pracovního pultíku a na zdi za varnou deskou. Díky hřejivému charakteru dřeva si majitelé mohli dovolit kuchyň a jídelnu tónovat do bílé barvy.
Nadčasovou moderní bílou kuchyň si Kristina nechala navrhnout od místního truhláře. Korunu tomu všemu nasazuje obklad zdi z kamenných pásků, pokrývajících část zdi v obýváku.
Škatulata…
Největší změny se ale v poslední době odehrály v dalších dvou patrech. Kluci totiž dospěli do věku, ve kterém není od věci mít svůj vlastní pokojík. A tak začaly přesuny. Z podkroví putovala Kristinina pracovna do přízemí, kde měl kancelář Honza. Jeho pracovní místo vzniklo v bývalé šatně v prvním patře a do podkroví se stěhoval ze společného dětského pokoje mladší syn Jakub.
Staršímu synovi Honzovi zůstal původní pokojík, který mu Kristina jen vylepšila tak, aby víc odpovídal jeho potřebám a vkusu. Jinak v místnosti zůstal původní nábytek vyrobený na míru od truhláře. V modrobílé kombinaci je tam vyvýšené patro na spaní, jehož součástí je i regál a skříň, dále zvýšená postel se schůdky a úložnými zásuvkami. Pracovní místo tvoří bílá deska a kontejnery.
Styl Jakubova podkrovního pokoje ovlivnil jeho školní výlet do Londýna, červený sedací vak a vánoční dárek v podobě zrcadla ve tvaru typické červené londýnské telefonní budky. Londýn Jakuba nadchl, a tak mu ho Kristina pomocí několika dalších doplňků a barev dopřála i doma. Dále přesunula část bílého nábytku z původního pokojíku a na zeď nalepila notovou tapetu, která odpovídá Kubovým hudebním zájmům. Jediným větším zásahem bylo vybudování střešního okna kvůli prosvětlení pokoje. Ke Kubovi se stěhovali i afričtí obří šneci, pískomilky zůstaly s velkou klecí u Honzíka.
