 |
Marie Poledňáková režisérka
• autorka populárních filmů a stejnojmenných knížek Jak vytrhnout velrybě stoličku, Jak dostat tatínka do polepšovny, Dva lidi v zoo • její film S tebou mě baví svět získal cenu Komedie století • po více než patnáctileté přestávce natočila podle svého scénáře rodinnou komedii Jak se krotí krokodýli |
|
Dům lze charakterizovat třemi slovy – čistota stylu, jednoduchost, účelnost. Rodná zem architekta, který ho stvořil, se nezapře. Vejdete dovnitř – a po pár krocích máte pocit, že jste se ocitli kdesi v Itálii – před vámi je prostorná hala situovaná na jih, která plynule přechází do obytného pokoje s výhledem do zahrady s posekaným trávníkem, tújemi a okrasnými keři a do hlubokého údolí, plného zeleně; všude světlo a slunce. A hlavně ticho. Najednou vám připadá neuvěřitelné, že jste pouhých deset minut jízdy autem od centra Prahy…
|
Proč jste si pro svůj dům vybrala zrovna italského architekta?U nás máme jistě několik špičkových architektů, ale o většině valné mínění nemám. Stačí se podívat, co se staví, vidíte kopie německých domů, podivné nezvládnuté stavby, až po „podnikatelské baroko“. Pro mne však jedním z rozhodujících důvodů bylo to, že mám v Itálii přátele a mezi ně patří i architekt Marco Pilati. Ostatně italská architektura i design patří k absolutní špičce.
|
 |
 |
Jak se vám pracovalo? Měli jste nějaké problémy?V zásadní koncepci jsme měli stejné názory. Ale byly i chvíle, kdy jsme se dostali do prudkých sporů. Marco je jako každý Ital velmi temperamentní a neústupně prosazoval své názory. Já, přestože mám zkušenosti s řešením prostoru, vím, co chci, a dovedu to formulovat, jsem většinou nakonec dala za pravdu Marcovi. Za ty dva roky jsem se mnohému naučila. Teď nemyslím, jestli kuchyň má být vlevo nebo vpravo. Pochopila jsem, proč Italové milují symetrii, proč je italská architektura tak čistá, účelná, proč zahrady nejsou přeplácané. A víte, co mne na tom fascinovalo nejvíc? Že ten cit pro krásu je tak normální, naprosto obyčejná součást jejich života, jako když si dají kávu nebo si pochutnají na dobré pastě.
|
Podle čeho jste vybírala stavební firmy?Samozřejmě že jsem si nechala udělat nabídky. Jenom porovnáním cen a osobním kontaktem zjistíte, kdo je kdo. I přesto je výběr firmy velký risk. Měla jsem šťastnou ruku a s ing. Pelantem, který stavbu dozoroval, jsme se stali přátelé. A to je po skončení stavby velká vzácnost. Naopak specializované firmy jsem si vybírala sama. Nebála jsem se svěřit elektřinu panu Paclíkovi z Pelhřimova, kterého jsem znala z oprav na naší chalupě, nebo rozvody vody Martinu Prokešovi, kterého znám ze vsi, kde máme chalupu. Odvedli perfektní práci a přitom cena byla nižší, než kolik žádají pražské firmy.
|
|
Taky výběr a pokládka dlažeb, dřevěných podlah, vybavení koupelen jsem si nechala ve své režii. Ověřila jsem si, že firma, která nabízí dobré výrobky, má také dobré ceny. A že to bez „prostředníků“ vyjde daleko levněji.
Sedací souprava, stolky, jídelní stůl i židle jsou italské. Kupovala jste je v Praze?Nejdřív jsem chtěla nábytek koupit v Praze, obešla jsem hodně prodejen. Zjistila jsem, jak velké jsou cenové rozdíly: třeba tatáž sedačka od stejného italského výrobce se stejným potahem stála v prodejně v Praze 1 o 20 000 Kč víc než v prodejně v Praze 10. To mne dokonale otrávilo. A pak, máte sice velký výběr, ale podle katalogu. Teprve když si na pohovku sednete, tak víte, jaká je. Nakonec jsem si vybrala nábytek v Miláně. Vzhledem k tomu, že moji přátelé mají dokonalý přehled, nezabralo mi to tolik času. Zvolila jsem firmu De Padova, která v Praze nemá zastoupení.
|
|
|
Kuchyň není součástí hlavního obytného prostoru, ale je oddělena. Proč jste se rozhodla pro toto řešení?Když já vařím, tak to vypadá, jako když vybuchne sopka, a „diváky“ nemám ráda. Když vaří někdo jiný, tak se zase já mohu věnovat klidně práci nebo hostům. Pro mne má oddělená kuchyň prostě spoustu výhod. Samozřejmě, když jsem uvolněná a v náladě, tak se všichni nahrnou kolem středového pultíku.
V hale je několik velkých zrcadel v masivních rámech… Sbírání zrcadel je váš koníček?Ani ne. Ale mám ráda krásné věci a vyřezávané rámy jsou nadčasové a hodí se i k modernímu nábytku.
|
Všude převládá bílá barva. Jaký je váš vztah k barvám v domě?Mám ráda nebarevné věci, zvolila jsem různé odstíny bílé a světle béžové. Pak vynikne barevný akcent. To je taky inspirace z Itálie, zvolit si koncepci a té se držet, i když některé věci musíte oželet… V tom mě čeká ještě hodně práce.
Hlavní dominantou přízemí je schodiště. Kdo je autorem originálního kování zábradlí a dalších detailů, např. kliky u dveří pracovny? Kde jste toho kováře objevila?V časopise Moderní byt jsem našla krásné fotky kovářské práce a myslím, že tam byl i kontakt. Jan Kašpar je mladý talentovaný kovář. Když jsem návrhy ukázala Marcovi, řekl mi, nech ho pracovat, to je opravdu talent.
|
Jaká je vaše nejoblíbenější místnost domu?Jsem ráda tam, kde zrovna jsem… Nejraději mám ráno, když scházím po schodech a vidím přes obývací prostor do zahrady. Ten pohled je každý den jiný, podle počasí a ročního období a zatím jsem se toho pohledu z nadhledu nenabažila.
|
  |
Co považujete – po svých zkušenostech– za nejdůležitější při stavbě domu?Když chce člověk stavět dům, měl by u toho být. Od projektu až po dokončení zahrady. Jedině tak bude mít pocit, že vtiskl svému domu svoji osobnost.
|
