Skip to content

Pozemek dělá dům

Podle názoru architekta Petra Šulce, autora domu, s jehož exteriérem se můžete seznámit na dalších stránkách, je pro celkové vyznění jakékoli stavby nesmírně důležitý charakter pozemku a jeho okolí. Začlenit mimořádný objekt do novodobého sídliště rodinných domů, vznikajících dnes u nás kolem velkých měst, je vždycky velmi obtížné, někdy téměř nemožné. Ideálních pozemků je ovšem poskrovnu, a tak je na invenci architekta, jak se s fádním místem, většinou zbaveným přirozeného vyššího porostu a obklopeným typovými domy charakteru podnikatelského baroka, vypořádá.

Obsah článku

 Dům tvoří několik různě pojednaných segmentů, které odpovídají vnitřní dispozici a zvnějšku jsou odlišeny mj. i různým provedením fasády

 Dům je zčásti obložen deskami ze sklobetonu, které jsou upevněny do zdiva šrouby. Tvoří dokonalou tepelnou izolaci a v případě nutnosti je lze snadno vyměnit

 Na západní straně domu vznikly nehluboké bazénky, do nichž je svedena voda získaná meliorací pozemku. V plánu je jejich osázení vhodnou vegetací, která přemění tyto účelové nádrže na půvabná jezírka

 Na tomto snímku je patrné propojení komunikací, které v prvním patře umožňují bezproblémové přecházení z jedné vnější části domu do druhé

 Strana domu, kde jsou v prvním patře ložnice propojené krytou lodžií. Dřevěné trámy připomínající hrázděné stavby sbližující funkční architekturu celku s tradičními venkovskými domy

 Prosklená střecha krytého bazénu v něm zpříjemňuje pobyt zejména v létě, kdy do něj svítí slunce

 Můstek vedoucí k hlavnímu vchodu byl řešen s ohledem na přístup pro lidi s omezenou pohyblivostí nebo přímo na vozíčku - tedy pozvolným sklonem bez schodů

 Režné zdivo s dokonale provedenými spárami působí krásou pravidelného ornamentu a stárne pomalu a elegantně

 Bližší pohled na uspořádání dřevěného sloupoví v lodžii a na způsob upevnění skleněného zábradlí, které chrání terasu

Za druhou významnou podmínku uspokojivého výsledku považuje architekt Petr Šulc soulad záměrů architekta s cítěním zákazníka. Nemusí panovat od počátku spolupráce, a obvykle tomu tak není, ale měl by se vytvořit během postupného plánování stavby, kdy oba partneři pozorně naslouchají přáním a argumentům druhé strany a z plodných diskusí se rodí jednotný pohled na řešení. Architekt si sice většinou nemůže dovolit odmítnout zákazníka, jehož představy zcela odporují autorskému naturelu, ale měl by se ubránit hrubým prohřeškům proti estetickým pravidlům svého oboru. Architekt Petr Šulc jistě není jediný, kdo v případě totálního nesouladu představ klienta a svého odborného pohledu raději vůbec takový úkol nepřevezme. To ale naštěstí nebyl případ zakázky, s jejímž výsledkem vás seznamujeme.

 

Investor přišel do architektonického ateliéru s představou, která byla zcela konvenční, ale naštěstí dal architektovi prostor pro jeho vizi a už po prvních náčrtech ji přijal za svou. Například si přál na domě omítku, když mu však architekt navrhl pro exteriér režné zdivo a zkombinoval ho s masivním dřevem, uvěřil, že i moderní dům může být útulný. Architekt Šulc používá na stavbách režné zdivo velmi rád. Líbí se mu kresba, kterou vytváří cihla a spára, a oceňuje jeho vzdorování času a elegantní stárnutí. Řada pražských vil a domů z první republiky byla takto navržena našimi předními architekty a dnes tyto objekty jeví jen mírné opotřebování.

 

Architekt Šulc pracuje také s oblibou se sklem a kovem, což jsou materiály navozující pocity chladu a čistoty. Tyto vlastnosti, které investora zpočátku nijak nenadchly, však nakonec ocenil, protože architekt je vhodně kompenzoval teplými odstíny dřeva na podlahách i na nábytku. Na některých místech ale hraje sklo klíčovou roli ve vizuálním působení. Například je použito v roli zábradlí na dlouhém kovovém chodníčku, který vede ke vchodu. Ve stejné funkci ho architekt navrhl i v interiéru. Odlehčuje fasádu velkými okny, která si přál majitel pro pohledy do blízkého lesa.

 

Mohlo by se zdát, že tyto materiály jsou zranitelnější než beton. To je však opravdu jen zdání. Exteriérové sklo má sílu 12 mm a je tvrzené. Železo by samozřejmě rychle zkorodovalo, ale hliníku a nerezu, které architekt v objektu použil, toto nebezpečí nehrozí. Dům byl na přání investora navržen tak, aby po hodně dlouhou dobu nevyžadoval větší opravy, a pokud by na nějakou opravu či změnu došlo, aby se dala snadno řešit. Velmi dobře se vypořádává také s extrémními podmínkami, kterými nás v posledních letech zkouší příroda. Velké změny teplot, silné deště a větry, to všechno rychle narušuje klasické fasády a neprospívá to ani betonovým prvkům. Režné zdivo, sklo a hliník však odolávají velmi dobře.

 

Tento rodinný dům je v pořadí už třicátý, který ing. arch. Petr Šulc navrhl. Vedle toho má na kontě i řadu objektů průmyslového, obchodního a administrativního charakteru. Z těch si velmi cení zejména administrativního a skladovacího objektu pro firmu Koska CZ v Unhošti. Mezi rodinnými domy favorita nemá. Jeho vztahy s klienty většinou přerostly z ryze obchodní úrovně do přátelství a pro přátele se každý snaží vydat z nejlepšího. Je to patrné na jeho přístupu ke každé zakázce a promítá se to i do podoby realizovaných domů. V tomto případě se navíc setkal i s osvíceným přístupem u kompetentních pracovníků na místním úřadě.

 

„Měl jsem to štěstí, že jsem zažil vyučování architektuře od prof. Miroslava Šika, syna známého národohospodáře. V době přerodu naší společnosti, kdy kolegové v jiných ateliérech navrhovali domy pro milionáře, filmové hvězdy a nekonvenční hudebníky, jsme pod jeho vedením řešili polyfunkční dům pro drogově závislé mladé lidi nebo vytvářeli ze starých nepoužívaných vagonů stacionář pro bezdomovce. Bylo to skvělé školení pro život, odnesl  jsem si z něj realistický pohled na architekturu všedního dne a získal jsem i nutnou dávku pokory před každým úkolem.“

 

Kontakty:

ARTEFAKT RŮŽIČKA (dodavatel skleněných prvků),

Dvorská 951, Kladno 1,

tel./fax: 312 644 843;

DVOŘÁK KAREL (stavební firma), Vožická 2604, Tábor,

tel.: 381 282 681, fax: 381 282 682;

PROJEKTIS (Ing. arch. Petr Šulc),T. G .M. 108, Kladno,

tel.: 602 303 067

 

text: Bea Fleissigová

foto: Pavel Vítek
zdroj: Moderní byt 7/2003