Proč Marek Eben večer nezelená

Víte, já jsem příšerně konzervativní,“ omlouval se Marek Eben hned v první větě. „Moje žena je přesný opak, ale já když si na něco zvyknu, už se mi to nechce měnit. Bohužel, někdy si zvyknu i na věc, která se mi do bytu vůbec nehodí. Poslední tři roky se u nás doma určitě nic podstatného nezměnilo.“

„Vás neláká ta spousta krásného designového nábytku, kterého jsou plné obchody?“

„Víte, já nemám moc rád design pro design. Některé stoly jsou nádherné, dokud si na ně nepoložíte složenku, pak je tam hned nepředstavitelný nepořádek. A v takovém bytě já neumím žít. Na první místo kladu užitnost té věci, Američani by řekli friendly – přátelskost k člověku.“

„A jaké materiály máte rád?“

„Dávám přednost dřevu před kovem a sklem. Někdo si řekne: nádherný skleněný stůl, já vidím hadr a okenu. Postavím skleničku, zůstane kolečko a já ho půjdu utírat. V Americe jsme jednou s Markétou bydleli u člověka, který měl stůl se skleněnou deskou, ze středu rostla mořská panna a ocas měla pod tím sklem. Říkali jsme tomu Božena a Božena nám šla strašně na nervy, protože jsme si přes ten stůl nemohli nic podat, ona pořád všude překážela.“

„Tak co si tedy do toho ideálního bytu pořídíte? Boženu asi ne.“

„Já mám rád staré věci. Ale když se podívám na psací stůl z padesátých let, který je krásný, hned mě napadne: Kdo u toho stolu asi psal kádrové posudky. Já bych musel hlouběji, do secese, do empíru, biedermeieru.“

„Tak pojďte, já vím, kde prodávají repliky ve stylu Ludvíka XIV.“

„Ne, Ludvíka proboha ne. Ale myslím, že když jsou hezké kousky nábytku, snesou se na jednom místě i různé slohy. Taky mám pocit, že když se vám zdaří zařídit byt přesně jen v jednom stylu, že pak musíte do kostýmu. Tam přece nemůžu v džínách. No, mám radši, když je to namíchané.“

„Prosím, můžeme míchat. Vyberte si. Mohu vám zařídit třeba vilu nebo něco většího…“

„Shodou okolností jsme se ženou právě ve fázi příprav na stavbu, plánujeme nějaký menší víkendový domek. Zatím hledáme parcelu a pak to začne. To bude velká zkouška našeho manželství, to bude strašné. To se teprve dozvíme, čeho jsme schopni. To se budeme divit, čeho jsme schopni.“

„Nebylo by jednodušší udělat rekonstrukci?“

„Když nám nic nevyhovuje. Markéta je šestnáct let nemocná, žije na invalidním vozíku. Romantické chalupy mají tu schůdek, tam schůdek – a my nemůžeme mít zákoutíčka. Všechno musí být u zdi, vozík potřebuje strašně moc prostoru. Velký problém je, když v zimě jedete s vozejčkem dovnitř, jak budete čistit kolečka – to je, jako byste se nepřezouvali.“

„Máte představu, jak bude vypadat zahrada?“

„Zahrada? Já to vidím tak, že kolem dokola budou tisy, trávník a Markétě by stačilo, kdyby tam byly tři kopečky pro našeho Edu, na nich by se dal vysadit nějaký zakrslý stromek, aby měl Eda lepší pocit. Víte, on má zvláštní vášeň ulevovat si na kopečku.“

„Eda je jezevčík?“

„Ne, to je čistá rasa, otec Kladno, matka Kladno. Váží jen sedm kilo, všude máme chlupy. Ale on to všechno vyváží. Je fantastický.“

„Váš současný byt je pro vaši ženu přizpůsobený dobře?“

„Myslím, že ano, strašně dlouho jsme hledali starý dům bez schodů z ulice, s dostatkem místa pro vozíky. Tenkrát se stavěly bezbariérové domy na okraji Prahy. Vy dva, tři, čtyři roky strávíte v nemocnicích a rehabilitačních zařízeních, pak se vrátíte domů a vidíte zase samé berle, vozíky. To je nesmysl. Našli jsme nástrojaře-vynálezce, který nám hrozně moc pomohl. Stoupli jsme si spolu třeba každý na jednu stranu násady na koště a představovali madlo. Markéta si zkoušela, jak by jí nejlépe vyhovovalo. On je pak vyrobil a dodnes skvěle funguje.“

„Je něco, co vám doma nevyhovuje?“

„To máte těžké. Moje žena měří 159, já 184 cm. Když se koupí vana, která by vyhovovala mně, tak se moje žena okamžitě, ale okamžitě utopí. Když se koupí taková, která jí vyhovuje – a tu máme v bytě – mně pořád něco mrzne, koukají mi buď kolena, nebo prsty u nohou. Řekli jsme si, že vanu už nikdy, radši sprchový kout. Ale i to je složité – ona tam musí najet, přesednout, pak ale ten vozík musí být tak blízko, aby se dostala zpět a neuklouzla. Ideální by bylo sedátko na kolejničce, aby si mimo sprchu přesedla, tam si dojela, zatáhla si závěs a pak by zase vyjela zpátky.“

„Vy pořád uvažujete o ideálních věcech pro bydlení přes Markétu, ale nemáte nějaký svůj sen, který je třeba i trochu sobecký?“

„Totiž to, co vyhovuje postiženým, vyhovuje i nám. Oni vlastně potřebují luxus. Před časem jsme si řekli, že Markéta by měla mít elektricky polohovatelný rošt v posteli, aby se lépe dostala na vozík a zpět. Přišli jsme do obchodu, kde mají dvoulůžka, ovládání na záda, na nohy, na kolena, nekloužete dolů. To se mi líbilo. Říkal jsem si, tak ona bude mít polohování a já ne, to budu zelenej závistí každý večer! Já chci také dva elektromotory! A tak máme doma čtyři elektromotory a nacvičili jsme moc hezké sestavy. Jeden jede nahorů, druhý dolů, taková spartakiáda, moc pěkné. Je to značka Ason a výborně slouží. Markétě to pomůže a já nezávidím.“

Marek Eben si vybral zařízení v ceně 3 599 644 Kč

Kontakty:

ASON, Revoluční 30, Praha 7,

tel.: 02/ 22 31 11 67;

GARDENLINE, Rašínovo nábř. 34, Praha 2,

tel.: 02/24 91 61 98;

INTERIÉR ČÁP, Budějovická 11, Praha 4,

tel.: 02/692 99 45;

INTERIÉRY SEDLÁK, Vinohradská 10, Praha 2,

tel.: 02/24 21 78 17, fax: 02/24 21 78 19;

LIVING SPACE, Vinohradská 37, Praha 2,

tel.: 02/22 25 44 44, fax: 02/22 25 10 56;