Přístup k řešení
Architekt Ladislav Lábus (rozhovor s ním přineslo minulé číslo časopisu) zpracoval komplexní rekonstrukci bytů ve funkcionalistickém rohovém domě, který má kromě zmíněných kladů navíc i příjemný výhled do blízkého parku. Jeden z bytů (spoluautor- ka Pavla Burešová) jsme měli možnost navštívit a přesvědčit se, nakolik se představy architektů naplnily.
Dispoziční řešení bylo navrženo v několika variantách a ještě před zpracováním projektu předloženo budoucímu uživateli bytu. Měl tedy možnost o svém způsobu bydlení předem uvažovat, dohodnout se na úpravách, společně s architekty dospět k výsledku, který by jeho životní styl nejlépe respektoval.
Původní členění bytu mohlo odpovídat životu bezdětné rodiny, o jejíž domácnost by se starala hospodyně. Z předsíně se vcházelo do haly, odtud byly přístupné dvě obytné místnosti a koupelna, provozně zcela oddělená byla kuchyň s malým pokojíkem pro služku. Exkluzivní výhled do parku byl možný pouze z jednoho pokoje, ložnici (propojené s první místností a koupelnou) bránila ve výhledu předsazená lodžie. Nevýhodou dispozice se stala i samotná orientace ložnice do frekventované komunikace. V době výstavby bývala zřejmě klidnou ulicí, dnes však její provoz může nepříjemně rušit při spánku.
Architekt Lábus považuje koncepci jednoznačně vymezených funkcí jednotlivých místností (bez možnosti měnit jejich účel) z dnešního pohledu už za překonanou. Dispozice bytu by měla mít volnější strukturu, umožnit variabilitu prostorů podle potřeb konkrétních uživatelů nebo dovolit reagovat na změny v provozu domácnosti. Takovému pojetí odpovídaly všechny navržené varianty.
Majitel bytu měl shodnou představu co nejvíce otevřeného prostoru, vzájemně propojených místností a volně navazující kuchyně, která by vytvářela nedílnou součást obytné plochy. Nárokům současné rodiny jen málokdy vyhovuje kuchyň odtržená od obytných místností. Podstatnou změnou, která bytu přinesla výraznou novou kvalitu, je začlenění haly do obytného prostoru. Původní hala pojatá jen jako komunikační centrum je zbytečným přepychem na úkor obytné plochy. Nové dispoziční řešení využívá byt podstatně účelněji k samotnému bydlení. Z celkové užitné plochy 98 m2 tvořila dříve obytná plocha jen 45 m2, dnes se zvětšila na 72 m2.
Uvolnění dispozice
Majitel bytu strávil velkou část svého života v zahraničí, kde přivykl méně konvenčnímu způsobu bydlení, než bývá u nás běžný. Cítí se dobře ve volném prostoru, zařízeném jen minimálním počtem kusů nábytku. Má rád strohý styl zařízení, oblíbil si především železo v přírodní podobě, bez chromu či jiných úprav, které by povrch železa podstatně změnily. Na jeho přání mu architekt Lábus kromě stavebních úprav bytu navrhl i železný nábytek, výrazně určující budoucí styl bytu – šatní skříň, knihovnu nebo postel (současný dřevěný nábytek, stolek či křesla, je pozůstatkem z předchozího bytu, provizoriem, které bude po čase nahrazeno designem vhodně doplňujícím železný nábytek).
Otevřený obytný prostor se začleněnou kuchyní je opticky propojen dokonce i s místnostmi, které si mohou ponechat svůj intimnější charakter. Samostatný pokoj orientovaný na stejnou stranu jako obývací pokoj (bývalá ložnice) je od kuchyně oddělen příčkou s proskleným pruhem při stropu a dveřmi z průhledného zeleného skla. Do kuchyně se tak dostává mnohem více denního světla, naskýtá se i možnost přímého průhledu oknem až na ulici. Také s odpočivnou částí obytného prostoru je pokoj propojen posuvnou prosklenou stěnou, tentokrát však ze skla pouze jemně průsvitného, které respektuje soukromí. Posuvnou stěnou se ale pokoj může částečně otevřít a odkrývá se pohled do parku, dříve nedostupný.
Druhý samostatný pokoj vznikl v podstatně klidnější části bytu, na místě bývalé kuchyně, pokojíčku pro služku a spižírny. Dnes slouží jako ložnice s přilehlou novou koupelnou. Je přístupná nejen z předsíně, ale přes koupelnu také z kuchyně. Vhodným umístěním několika dveří do jediné linky (spojující okna) se dosáhlo zajímavého efektu – průhled z kuchyně do ulice se rozšířil také na opačnou stranu přes ložnici do dvora.
Původní hala zvětšila obytný prostor a umožnila jej propojit s kuchyní. Na místě příčky, dříve oddělující předsíň, dnes volně stojí vysoká železná šatní skříň čistého geometrického tvaru. Její záda se v obytném prostoru stala dominantním výtvarným prvkem, na který materiálově i strohým pojetím navazuje policová knihovna a posuvná stěna v kuchyni, překrývající koutek s chladničkou. Úložný prostor šatní skříně se otevírá do předsíně, její posuvné dveře se mohou v případě potřeby úplně vysunout a oddělit tak předsíň od obytného prostoru opticky stejně dokonale jako chybějící části původní příčky.
Nadčasová hodnota
Po rekonstrukci se byt dokáže mnohem lépe přizpůsobit případným změnám v životě rodiny, nevylučuje ani přírůstek nových členů. Dva pokoje s dostatečným soukromím se mohou využít nejen pro umístění ložnice, ale také pracovny nebo dětského pokoje. Otevřený obytný prostor dovoluje blízký kontakt a vzájemnou komunikaci při běžných domácích činnostech, příprava jídla nevyčlení partnerku či matku z kruhu rodiny.
Tato koncepce spolu s návrhy nekonvenčního řešení (k získání nových architektonických hodnot, k využití zajímavých průhledů v rámci bytu i mimo něj) pozvedla celý prostor na úroveň nadstandardního současného bydlení. Ošetřené původní materiály vypovídají o sounáležitosti ke stavebnímu stylu, ale nové technické vybavení a citlivě vyřešené soudobé detaily dávají bytu charakter moderní architektury, který tak často chybí běžným stavbám bytových domů, ačkoliv vznikly v dnešní době.
Věra Konečná
Foto Jaroslav Hejzlar a Ladislav Lábus
