Starý mladý mlýn

Pohledově lehké schodiště, které ústí na střešní terasu, je z ocele a dubu

Zrekonstruovaný mlýn tak nyní disponuje dokonce dvanácti luxusními byty, z nichž k nejzajímavějším patří nepochybně čtyři podkrovní mezonety ve druhém a třetím podlaží. V neposlední řadě i proto, že mají vlastní střešní zahrady. Největší z těchto loftů si ovšem opět vybrali cizinci. Mladým irským manželům, kteří netradiční bydlení přímo vyhledávají, se zalíbil dokonce natolik, že se kvůli němu možná jednou i natrvalo přestěhují do Prahy. Zatím jsou ale stále v Dublinu, v obdobném, ale poměrně malém bytě z někdejší palírny irské whisky.

Světlo přímo z nebe

Jejich nuselský loft je naopak až překvapivě velký. Spodní obytná plocha představuje 120 m², patrová galerie má 60 m² a terasa na střeše 80 m². Sám architekt považuje za největší klad absolutní otevřenost celkem pět a půl metru vysokého prostoru, který výrazně prosvětlují střešní světlíky. „Přímé světlo z nebe, z horizontálních prosklených ploch, je vždy mnohem silnější a kvalitnější než jakékoli jiné, které získáte vertikálními okny,“ dodává. Ta zde ovšem samozřejmě také nechybějí. Původní železná už ale nevyhovovala dnešním zvukově i tepelněizolačním požadavkům, takže je nahradila okna celoplošná, otočná v ose. Kladem je, že jejich borovicové rámy nijak nebrání výhledu. Ať už do dvora celého objektu, jehož vedlejší budově s garážemi, vzorkovou prodejnou firmy Imarmitaliani a horním atriovým bytem stále dominuje vysoký cihlový komín bývalého parního mlýnu, nebo na krásné panoráma Vinohrad a Vršovic.

Prostor je opticky členěn pouze galerií a bytovým jádrem uprostřed

Červenobílé kontrasty dominují dekoru i výtvarným dílům

Koupelnové okno lze po otevření použít také jako odkládací stolek Patrová galerie je sympatická i k práci

Co bylo, zůstalo

Jinak se ovšem ctilo vše původní. Omítky stěn se otloukly až na cihlové zdivo, které se očistilo, znovu vyspárovalo a pak už jenom naimpregnovalo a přetřelo proti prašnosti. Spolu s dřevěnými pilíři a nádherným trámovým stropem tak patří k výrazným architektonickým prvkům celého interiéru.

Dominantou je ale především galerie situovaná doprostřed prostoru tak, že ho nijak neuzavírá. Její pocitově velice lehce působící ocelová konstrukce – svrchu má podlahu z dřevěných dubových palubek, vespod sádrokarton – vytváří vlastně jakýsi visutý most mezi dvěma protilehlými nosnými stěnami bytu.

Opticky ho člení jen uprostřed vybudované bytové jádro s koupelnou a úložnou místností, jehož stěna prochází od dolního patra až ke stropu. Obdobně jako přilehlé schodiště, které je opět jen z oceli a dubových stupnic.

Kolem dokola a zpět

Zatímco nahoře je klidová zóna jak pro ložnici, tak i pro pracovnu, dole je už mnohem rušnější obývací prostor, ve kterém člověk může „cirkulovat“ jako v magickém kruhu. Třeba směrem od jídelního koutu přes kuchyň až k odpočinkovému místu nebo k hlavnímu sezení. Jde to ale samozřejmě i naopak. Základní materiály – staré poctivé cihly, dřevo a ocel – tu efektně doplňuje nábytek z obchodního domu Ikea. I když nebyl nijak zvlášť drahý, ve velkém prostoru vypadá opravdu dobře. Jistě i proto, že majitelé vybírali jednoduché kubické tvary a geometrický dekor s tím, že hodně vsadili na kombinaci červené a bílé. Je efektní a dobře ladí s avantgardně pojatým charakterem celého interiéru.

Dřevo, ocel a původní zdivo připomínají bývalý hospodářský charakter objektu

Ve vaně i v pokoji

Zatímco jednoduchý bílý jídelní kout osvětlují kovová svítidla (Ikea), dál už převažují podhledové bodové halogeny. Osvětlují třeba i leskle bílou kuchyňskou linku, za níž je spodní část bytového jádra. Je v něm opět úložný prostor a koupelna v italském stylu, tedy s umyvadlem, vanou, bidetem i WC pohromadě. Z Itálie je také bílá skleněná mozaika obkladů a krásná travertinová dlažba na podlaze. K silně relaxačnímu vyznění ovšem napomáhá ještě jedna zvláštnost. Horní i dolní koupelna má okno ze silného matného skla v pozinkovaném ocelovém rámu, které splňuje hned několik účelů. Kromě toho, že jím do místnosti proniká denní světlo, lze ho otevřít i tak, že slouží jako odkládací stolek třeba na večerní koktejly, nebo i na šampaňské. Ten, kdo je právě ve vaně, jistě ocení i skutečnost, že díku oknu může klidně sledovat televizi nebo i komunikovat s okolím.

K celkovému charakteru interiéru se hodí jednoduchý jídelní kout i svítidla z IKEA

Stan odnesl vítr

Nejhezčí průhledy ovšem nepochybně nabízejí prosklené plochy ve stropě. Když slunce svítí, pronikají bytem paprsky doslova skrz naskrz. Obdobně ho prohlédne i oko člověka: zdola nahoru a naopak, od střechy přes galerii – je rovněž místy prosklená – až dolů.

Velká střešní zahrada, která je skrytá před zraky kolemjdoucích, je posledním, co ještě zbývá dořešit. Stan se současným nájemníkům nesporně zajímavého loftu prý moc neosvědčil – odnesl ho vítr. V úvahu tak připadá opravdu jenom zeleň a květiny. Ovšem, to už raději v dobře zatížených květináčích.

ARCHITEKT

Alberto Di Stefano
• nar. 1964 v rodině stavitelů a architektů,
• Řím 1983–1993 studium architektury (Universit`a La Sapienza, Řím, a Goethe Universität, Frankfurt n. M.)
• od 1994 – působí v Praze, zabývá se rekonstrukcemi starých budov a bývalých průmyslových objektů
• 1994 – zakládá realitní společnost Itaka
• 1997 – zakládá stavební firmu Italiana Costruzioni a Imarmitaliani, obchodní firmu s luxusní dlažbou a obklady
• 2003 – spoluzakládá občanské sdružení Futura, které provozuje jednu ze zajímavých neziskových uměleckých galerií v Praze
• 2005 – spoluzakládá s výtvarníkem Jiřím Davidem občanské sdružení Karlin studios, které v bývalé továrně provozuje komplex 20 ateliérů a výstavních prostorů