Skip to content

Šťastný domov z recyklátů

Na chalupě u prarodičů v jižních Čechách, v malé vesničce poblíž Strakonic, trávila Marie víkendy a prázdniny už jako dítě. Po svatbě s Viktorem sem pak jezdili spolu. Stále méně se ale chtěli vracet do Prahy, až se zde usadili natrvalo. Už dříve tu v domě měla Marie sítotiskovou dílnu, ale teprve po přestěhování sem mohla své aktivity rozvinout naplno.

Oba manželé venkov a přírodu velmi milují. Zdejší prostředí považují za skvělé také pro syna Otíka, proto se rozhodli odejít z Prahy a dům postupně zvelebovat.

O mnohé úpravy jejich obytného domu, který bez dílny čítá asi 160 m2, a dalšího přilehlého domu, se už v uplynulých letech zasloužil tatínek Marie. V druhém domě kdysi bývala hospoda a také dnes je příležitostně jako hospoda využíván. Dům byl ale opravený především proto, že se zde už léta pořádají mezinárodní dětské tábory a Marie se jich účastní jako vedoucí.

Otevřená hala, která bude časem přepažena a vznikne z ní dětský pokoj, má multifunkční využití. Zatím slouží jako herna, příležitostně i jako fotoateliér. Místo zde našel recyklovaný nábytek a také bicí souprava pána domu.

Po příchodu do vesnice Viktor s Marií vybudovali kompletně nové první patro. Architektům Václavu Horeckému z firmy Naga a Martinu Vrátníkovi ze studia Moa sdělili své představy, ale ponechali jim volné ruce. Limitování byli jen finančně.

Aby mohl být kamenný dům celoročně obývaný, bylo ho třeba dokonale izolovat. Dnes ho vytápí kotel na pelety a k tepelné pohodě také přispívají malá kamínka v přízemí. „Jakmile se narodí další dítě a bude třeba vytvořit dětský pokoj, hala v patře se předělí. Zatím je škoda otevřený prostor štěpit,“ plánuje Marie.

Podkroví nad dílnou.

Poklady z popelnic

Interiér si manželé zařizovali sami. „Jsou to vlastně seskládané tři domácnosti, něco tady zůstalo po dědečkovi a hodně věcí jsme už ve svých předchozích bytech měli my,“ vysvětluje Viktor. „Oba jsme takoví hraboši, hodně předmětů jsme zachránili z popelnice, jiné jsme objevili v bazarech a v různých vetešnictvích,“ dodává Marie.

Při vyklízení cizího domu zachránili manželé tuto starou ložnici před likvidací.

O retro nábytek se zajímala už dávno, v čase, kdy ani zdaleka nebyl tak módní záležitostí jako dnes. Mnoha oblíbenými kusy nábytku v bruselském stylu z 60. let měla vybavený i svůj pražský byt. Sklolaminátové židle Vertex si kdysi odnesla z jedné školy. Vyměnila je za nové židle z Ikea.

Police tvoří recyklovaná prkna staré podlahy zavěšená na ocelových lankách připevněných do zdi chemickou kotvou. Koš na dříví je po dědečkovi a starou dřevěnou bedýnku od Coca Coly zde zanechali američtí vojáci z doby osvobození na konci druhé světové války.

Jejich domácnost je stále v pohybu. „Ani přes jeho výhody nemáme v oblibě vybavení na míru. Rádi interiér obměňujeme, často předměty přestavujeme a jinak kombinujeme,“ prozrazuje Marie a pokračuje, „jsme hodně vysazení na barvy, proto jsme chtěli vytvořit byt jako jednoduchou bílou základnu, v němž krásně vyniknou. Máme rádi příběhy starých předmětů a těší nás je recyklovat. Sami si je podle potřeby upravujeme a vracíme je zpět do života.“

Kdo tu žije

Manželé Chladovi a jejich syn OttoMarie Chladová (29 let), ilustrátorka, která vyrábí hračky a interiérové doplňky pro děti pod značkou The Three Trees (www.thethreetrees.cz), sama je navrhuje, kresli, tiskne i šije. Věnuje se grafickým technikám, ráda pracuje rukama a chodí na výlety do přírody.

Viktor Chlad (30 let), fotograf, rád vaří, věnuje se kutilským pracím a hudbě, je bubeníkem kapely Monstral Ego, s Marií pracuje na jejich společném projektu The Three Trees.

Otto Chlad (2 roky), rád jí a honí slepice na dvorku u sousedů.