|
|
Zvláštní věc. Latinská botanická jména jsou v drtivé většině původem řecká: Gala – mléko, anthos – květ. Sečteno – mléčný květ. Galanthus nivalis má ovšem i pěkné české jméno. Sněženka. Současně s lístky už v průběhu února vyraší z cibulek, velkých sotva jako lískový oříšek, stvoly se sklopenými bílými zvonečky. Ve stejnou dobu si pospíší s kvetením i bledule jarní (Leucojum vernum). Obě mají kvítky obrácené k zemi, aby déšť nesmáčel vnitřek květu a neslepil pylová zrnka. Hmyzí odvážlivci, kteří v hanebné zimě časného jara přiletí, mají u bledulí a sněženek přichystaný nektar. Bledulka signalizuje zelenou či žlutou skvrnkou na okvětním lístku místo, pod kterým se ukrývá porce nektaru. Sněženka tu cukrovou dobrotu zase nabízí v podélné žlázce na spodní straně vnějších okvětních plátků. Hladové nedočkavce tak žlázkou navede až k prašníkům ukrytým v suchu vnitřku květu. Strategie těchto krásek je dostatečně dobrá pro úspěšné opylení. A tak se v dobrých letech dokážou rozšiřovat semeny. Nejjistěji se jim to ale daří droboučkými dceřinými cibulkami. Na svém stanovišti v lehkém stínu si v listové hrabance mohou žít dlouhá léta bez našeho vměšování. Chcete-li ale trsy rozvolnit a šířit porost rychleji, můžete po odumření listů cibulky vyjmout ze země a koncem léta je opět vysadit. Cibuličky bledulí před výsadbou na podzim prostě jen uskladněte v suchu a tmě. Pozor ale na sněženky! Jejich cibulka nemá pevnou suchou ochrannou suknici, a proto je nutné ji uložit do peřinky z mírně vlhkých pilin, jinak rychle zaschne.
Z únorového trávníku ještě polehlého a rozmrzelého po roztátém sněhu jednoho dne vytryskne záplava fialových květů. Je to nejčasnější z botanických šafránů – Crocus tommasinianus. Pokud chcete mít trávník plný šafránů, ze všech je právě tento zdaleka nejvhodnější pro rozrůstání se. Je to velký bojovník a vlhkou louku po několika letech pokryje fialovým kobercem květů. Na suchých místech skalek a suťových partiích se v tomhle nemožném předjarním sychravu derou ke světlu neuvěřitelně velké modrofialové květy kosatečku síťkovaného (Iridodictyum reticulatum) a střapatých sluníček hlaváčku amurského (Adonis amurensis). Rostlinky mají naspěch, aby si ti nejčasnější opylovači udělali čas právě na ně, a tak se ani nenamáhají s rašením listů. To se prý stihne později. Teď mají jen starost, aby včas rozkvetly a upoutaly první zmatenou včelku či mouchu. Anebo to dělají proto, aby nám udělaly radost při tom předlouhém čekání na jaro?
text: Eva Vodrážková foto: autorka |
Ještě než se strhne celé to jarní burácení a zvonění všech zvonečků a trumpetek nedočkavých jarních kvítků, zaslechnete chvějivé hlásky těch nejstatečnějších – bledulí a sněženek.
