|
|
Krásné stálezelené trvalky s latinským jménem Helleborus dostaly jméno z řečtiny. V přírodě se vyskytuje asi 20 druhů, nejčastěji ve východní Evropě a Malé Asii. Nejblíže od nás najdeme volně rostoucí Helleborus purpurascens na Slovensku, Ukrajině a v Polsku. Výška rostlin se pohybuje v rozmezí 25 až 60 cm. Květy, jejichž nápadnou část tvoří velké jemné kališní lístky, rostou jednotlivě nebo uspořádané ve vrcholících a bývají bílé, zelené nebo růžové až nachové. Některé hybridy pak mají nejrůznější barevnost nebo jsou vícebarevné. Listy, které jsou dlouze řapíkaté a znožené, jsou buď stálezelené, nebo opadávají na jaře. Rostliny mají krátké silné oddenky nebo přezimující listnaté lodyhy. Nároky na pěstování Přírodním stanovištěm, kde čemeřice rostou, bývají světlé lesy, křoviny a okraje hájů. Vesměs vyžadují propustné zásadité hlinité půdy, nejlépe mírně vlhké. Vyhovuje jim stín a polostín, ale pokud jim zajistíte dostatek vlhkosti, můžete je pěstovat i na slunci. V létě by ovšem půda měla být sušší, tak jako je to v původních oblastech výskytu – tím se podpoří zakládání květů. Rostliny jsou odolné vůči chladu a skutečně kvetou i pod sněhem. V létě mohou být napadeny mšicemi, kterých se snadno zbavíte pomocí běžných pesticidů (Pirimor apod.). Čemeřice nemají rády přesazování – trvá jim i několik let, než znovu začnou tvořit nové listy a kvést.
Rozmnožování V plodech (měchýřcích) se vytváří velké množství drobných semen. Ta musíte zasít hned po dozrání, protože brzy ztrácí klíčivost. Klíčí při tajícím sněhu. Mladé rostliny se vyvíjejí v běžných podmínkách dost pomalu. Rostlinu lze množit také dělením na jaře po odkvětu: jednotlivé oddělky by měly mít alespoň 4 pupeny. Vysaďte je na záhon do dobré půdy asi 30 cm od sebe. V laboratorních podmínkách se množí profesionálně pomocí tkáňových kultur. Kde květiny sázet Plocha pod vyššími keři nebo pod stromy, popředí skupiny jehličnanů a další podobná místa po osázení čemeřicemi přímo volají. Můžete je kombinovat s jinými druhy pro polostín a stín, anebo je uplatněte samotné. Zvláště dobře vyvinuté, starší trsy nebo skupina několika rostlin bude vypadat nádherně. Rozhodně ale vyberte místo, kde na čemeřice uvidíte ze svého oblíbeného křesla, v němž za zimních dnů sníte o jaru. Klidně to může být i terasa nebo vstup do domu – čemeřicí totiž můžete ozdobit i truhlík nebo velký květináč. Nebezpečná kráska Sněhové krasavice obsahují kardioglykosidy heleborein, heleborin a helebrin. Heleborein silně dráždí sliznice, a proto může způsobit rýmu nebo zánět spojivek, ve větší dávce pak potrápí trávicí ústrojí. Heleborin zase působí na nervovou soustavu. Nejnebezpečnější je helebrin, díky kterému je čemeřice jedovatá. Dojde-li k požití půl až tři čtvrtiny gramu kořene, dostaví se pálení a škrábání v krku, poté dávení, bolesti hlavy, závratě a hučení v uších. Otrávenému se chce spát, pociťuje závratě a někdy upadá do bezvědomí. Průběh otravy je zdlouhavý – dva dny jsou příznaky hodně intenzivní, úplně odezní až po jednom týdnu. Otravu čemeřicí nepodceňujte – zvláště u dětí, ale i u zvířat. Nedojde-li po požití ke spontánnímu zvracení a průjmu, je nutné je vyvolat a vyhledat lékařskou nebo veterinární pomoc. Rostliny se nemusíte bát – aby se s ní někdo otrávil, musel by sníst kus oddenku nebo semena a strávit je. Znamená to, že je třeba hlídat především úplně malé děti.
Lék proti šílenství V jedné ze starých řeckých bájí vyléčil věštec Melampos svou šílenou dceru právě pomocí čemeřice. Zachránil ji tak před trestem, který na ni seslali bohové za její rouhačství. Ještě ve středověku se výtažky z podzemních částí rostliny považovaly za účinný lék proti duševním chorobám. DOPORUČENÉ DRUHY ČEMEŘIC: Čemeřice černá (Helleborus niger) – někdy se nazývá vánoční nebo také sněžná růže. Je ceněná nejen pro svou houževnatost, ale i pro vynikající růstovou kapacitu, odolnost vůči houbovým chorobám a neobvyklou přizpůsobivost. Vykvétá od prosince do března. Jméno jí dal černý oddenek – květy jsou totiž překvapivě bílé. Její listy jsou stálezelené. Rostlina dosahuje výšky 25 cm. Nejčastěji se používá k řezu a rychlení. Helleborus atrorubens – plně mrazuvzdorná trvalka, vysoká 30–40 cm s nachovými květy a jemnější barvou uvnitř. Kvete od února do května. Hluboce dělené listy sytě zelené barvy jsou zubaté a lesklé. Helleborus cyclophyllus – má zvláštní žlutozelené mělké květy s výraznými tyčinkami, které se objevují až v dubnu. Hluboce dlanitě dělené, svěže zelené listy jsou při rašení stříbřité, ale nepřezimují. Plně mrazuvzdorná rostliny dosahuje výšky 60 cm. Helleborus foetidus – čemeřice smrdutá kvete od února do dubna menšími zvonkovitými květy zelenkavé barvy s červenými okraji. Vytrvalé tmavé listy jsou hluboce dělené, dorůstá 30–45 cm. Helleborus x hybridus – zahrnuje širokou skupinu kříženců s různě barevnými květy od bílé přes růžovou až po nachovou. Nenáročné odrůdy kvetou v březnu až dubnu a dorůstají 40 cm. Využívají se i k rychlení. Helleborus odoratus – čemeřice vonná má žlutozelené voňavé květy, které se objevují v únoru a březnu, a velké kožovité listy, které dobře přezimují. Helleborus orientalis – čemeřice východní je značně variabilní druh vysoký asi 50 cm, s krémově bílými květy (mohou být i růžové, nachové nebo s tečkami). Kvete v březnu a dubnu a její husté dělené listy přezimují. Helleborus purpurascens – čemeřice nachová je vysoká 30 cm, má tmavě purpurové nebo zelené květy s purpurově zabarvenou vnější stranou. Kvete v březnu až květnu. Listy svěží zelené barvy nepřezimují. Helleborus viridis – čemeřice zelená vysoká 40 cm má zajímavé zelené zvonkovité květy, na vnitřní straně sivě ojíněné. Kvete v březnu a dubnu, tmavě zelené listy nepřezimují.
Nejušlechtilejší ze všech Německá firma Heuger Blumen se šlechtěním čemeřic zabývá přes třicet let. Pýchou jejich šlechtitelské práce je Helleborus Gold Collection (Zlatá kolekce). Jsou v ní zastoupeny odrůdy Helleborus niger, H. x ericsmithii, H. x nigercors a H. orientalis. Odrůdy jsou výsledkem mravenčí práce vědeckého týmu a proto jsou chráněny ochrannou známkou; pěstitelé musejí získat povolení šlechtitelů. Aby se udržela genetická jednotnost rostlin (kvetou ve stejnou dobu, mají stejnou velikost, stejné květy a další vlastnosti) a rezistence vůči chorobám, množí se vegetativně (částí rostliny, nikoli semeny). Metoda se jmenuje in-vitro a označuje, že se rostlina vypěstuje z maličkého kousku rostlinné tkáně na sterilním pěstebním médiu (agaru). Odrůdy firmy Heuger jsou chráněny ochrannou známkou a pěstitelé musejí od šlechtitelů získat povolení. text: Jana Pyšková foto: Heuger Blumen, autorka zdroj: Můj dům 2/2005 |
V pohádce O dvanácti měsíčkách posílala macecha Marušku pro kvetoucí fialky. Byl to symbol nemožného – květy ve sněhu. Existují však „zázračné“ rostliny, které kvetou i v zimních měsících. Jedním z těchto zázraků, který na zahrádce působí jako křehký klenot z pohádky, je čemeřice.
