|
|
V dobré vůli dát jim to nejlepší je přeléváme, sušíme, žhavíme na slunci nebo vystavujeme mrazivému průvanu. Po dobu každého záchvatu lásky na ně navíc mluvíme a sobě namlouváme, že nám rozumějí. Během několika let tak přirozenou cestou několikrát úplně obměníme květinovou výzdobu bytu, a pokud některý druh přece jen vydržel a přes veškeré naše úsilí přežil, stáváme se rázem odborníky. „Fialka, ta mi jde,“ sdělujeme hrdě sousedovi, když si stěžuje, že jemu ještě nikdy nerozkvetla. „Já sbírám zásadně ibišky,“ přehlížíme s opovržením kamarádovu sbírku kaktusů a za nic na světě by z nás nevypáčil, že dvakrát do roka rezignovaně vyhazujeme břečťan, se kterým si patrně neporozumíme nikdy. Dáváme jim jména: „Vykvetl mi Mergl,“ voláme kolegyni, s níž jsme kdysi od hodného pana profesora dostaly stejnou sazenici murrayi. Horší je, když květina zajde. Co má jméno, stává se totiž členem rodiny. „Tak ta Eva už to má za sebou.“
„Každá rostlina je individualita,“ říká Renata Domská, která mezi květinami tráví všechny své dny a dobře jim rozumí. Je renomovanou odbornicí, ke které se zákazníci Vinohradského květinářství s důvěrou obracejí o radu, jak to udělat, aby se rostliny v naší péči opravdu cítily jako v bavlnce. „Lidé se ptají na spoustu věcí a požadují zpravidla přesnou odpověď – taková však u péče o květiny vlastně neexistuje. Často se stane, že určitá květina někdy roste tam, kde by to odborník nečekal – a je to třeba tím, že si s ní člověk povídá. I když přehnaná péče také někdy škodí.“ Na jaké dotazy odpovídáte nejčastěji? „Skoro pravidlem je, že se lidé ptají na zalévání a rádi by slyšeli konkrétní termín – zalévat po dvou dnech, jednou týdně a podobně. Ale to je velice individuální. Mám ověřenou jednu laickou radu – sáhněte prstem pod povrch země v květináči. Snadno poznáte, zda je ještě vlhká, i když na první pohled tak nevypadá. A pak ještě není nutné zalévat. Velká dekorativní rostlina nepotřebuje tak častou zálivku jako malá, jejíž kořenový bal mnohem rychleji prosychá. Obecně je pravidlem, že přemokření nebo dlouhodobé stání ve vodě rostlinám ubližuje víc než krátkodobé sucho.“ Pociťujete v současné době nějaké zřetelné trendy v poptávce? „Pokud si lidé pořizují květiny do bytu, jde vždycky o osobní volbu ovlivněnou jejich životním stylem. Určitě ale narůstá zájem o nenáročné a přitom atraktivní, reprezentativní rostliny. Jednak jimi firmy vybavují kanceláře a jednak si je kupují lidé zaměstnaní, kteří touží mít doma zeleň, ale nemají příliš času se o ni starat.“ Co jim nejčastěji radíte? „Nejdříve chci vědět, jak dlouhé bývá období, kdy budou rostliny bez péče. Pokud jde přibližně o pět dnů, dá se ještě docela snadno vybrat z atraktivních druhů, kterým taková absence nevadí. Při hydroponickém způsobu pěstování se časový limit může ještě zdvojnásobit.“ Podle jakých hledisek ještě rostliny doporučujete? „Důležité je vědět, kde bude rostlina umístěna. Nestačí spokojit se s tím, že ,na okně‘, protože okno může být v suterénu otočené na sever, ale také na jižní straně, kde jsou v létě doslova tropické podmínky. Připomínám, že je třeba být opatrní při větrání, protože většina kytek nesnáší průvan. Proto pokud máte možnost, je lepší vystavit květiny na tom okně, které se neotvírá, nebo je při větrání přemístit. Z hlediska požadavků na vlhkost mě zajímá i to, jestli bude květina v panelovém nebo v klasickém cihlovém domě. Suchý vzduch typický pro panelové byty některým rostlinám nesvědčí, ale naopak jiným skvěle vyhovuje.“ V suchém bytě by zřejmě pomohlo mlžení nebo rosení. „Není to pravidlem. Poradím vám, jak jednoduše odhadnete, která rostlina mlžení nesnáší – je to každá, která má na listech drobné chloupky. Ty totiž zachycují vlhkost a mohou být náchylné k tvoření plísní.“ Vím, že stále více lidí si pořizuje pokojové citrusy. Těm se zřejmě v panelových domech daří? „Pokud se o ně stará člověk poučený, daří se jim stejně dobře na slunečném místě v bytě jako v zimní zahradě. Je to podobné jako s bonsajemi – jsou žádané, atraktivní, ale musíte se o ně starat doslova jako o vlastní dítě. Na tento problém často narážíme při výběru vhodného dárku. Květina jako dárek by měla jít vždy do prověřeného prostředí, kde je jasné, že se o ni bude umět obdarovaný dobře starat.“
Kontakty: BAKKER HOLLAND, P. O. Box 93, Praha 025, tel.: 02/72 70 12 80; BONSAI–ZAHRADA, Bělohorská 191/512, Praha 6, tel.: 02/33 35 80 01; SEMIRAMIS, Praha 3, Vinohradská 125, tel.: 02/627 16 89; STARKL–ZAHRADNÍK, s. r. o., Kalabousek 1661, Čáslav, tel.: 0322/31 47 85; VINOHRADSKÉ KVĚTINÁŘSTVÍ, Jugoslávská 17, Praha 2, tel./fax: 02/22 51 20 39; ZAHRADNICTVÍ ALFRÉD KOHOUT, Soběslavská 1746, Tábor, tel.: 0361/25 99 67;
text: Pavlína Blahotová foto: Iveta Kopicová, Ivan Ivánek, Zdeněk Prchlík, Petr Zhoř a archiv |
Květiny, snad kromě masožravých, jsou ze všech němých tváří ty nejbezbrannější. Zatímco například psi a kočky mohou nespokojenost s naší péčí dát najevo mnoha způsoby, květiny jen tiše trpí. A trpí opravdu často – naší láskou i neláskou. Staráme se o ně sice rádi, upřímně a s nejlepšími úmysly, většinou však pomocí metody pokusů a omylů.
