O čem vypovídá předzahrádka

Každý na svém písku
Téměř v každém článku na toto téma se dozvíme, že předzahrádka je vizitkou majitele nemovitosti. S tím se dá těžko polemizovat, okrasná výsadba před domem může při správném citlivém pojetí výrazně přispět k celkovému vnějšímu vyznění domu. Dále se často dočítáme, že pěkná předzahrádka vypovídá o dobrém vztahu majitele k lidem, že je to přivítání navozující pocit důvěry a vstřícnosti. I to může platit, pokud si ji majitel sám vysadil a dobře ji udržuje.
Při bližším pohledu však u nás častěji zjistíme, že předzahrádky více než co jiného hlásí, že sousedé v ulici se nedokáží domluvit na určité jednotící lince, propojení, odstranění plotů, mnohdy doslova ohrad, na společných prostorách pro posezení, grilování, hry dětí, natož o společném hřišti či dokonce bazénu. Na mysli máme zejména situace, kdy kromě pruhu před domem jinou zahradu a prostor na pozemku nemají. Dohodnutá základní koncepce však nesmí vytvářet uniformní pojetí a bránit individuální výsadbě.
Jde především o to vyloučit budoucí spory o přílišný stín vzrostlých stromů, o popínavé rostliny roztahující se na sousední fasádu, o pravidla zabraňující psům používat konifery a květiny jako znamenitá značkovací místa, která záhy reznou.
Kromě okrasného účinu je mnohem důležitější, že předzahrádka plní často i funkce protihlukové a protiprašné, že alespoň trochu zlepšuje a zvlhčuje ovzduší u domu, že je větším či menším spojením městského člověka s přírodou.
Platí to u každé zahrady, že méně bývá více, ale u předzahrádky dvojnásob. Přeplácaný, zahuštěný, třeba i hodně pestrý prostor před domem a kolem přístupové cesty ke vchodu do domu, nerespektující a neladící s architekturou, barvou fasády, takový nepůsobí příznivě. Stále je však lepší, než pořádně vysoký neprůhledný plot, v době plískanic chráněný u blízké děravé silnice s loužemi igelitem, za nímž se u domu chmuří tmavé konifery.

Od úzkého proužku k velkému prostoru
Rozmanitost předzahrádek je dána mj. jejich velikostí, tvarem, zvyklostmi v dané lokalitě, výběrem a sestavením rostlin. Jsou předzahrádky uzoučké, jen proužek podél domu ukrojený z chodníku. Jsou i širší pruhy a prostory, v nichž nás cesta od branky vede ke vchodu. Pokud předzahrádku protíná ještě vjezd do garáže, je to už nepříjemná okolnost, která se však dá dobře řešit pojezdovými tvárnicemi umožňujícími růst trávníku i pěknou úpravou rabat a svahů kolem cesty. Velké předzahrádky už lze ztvárnit podle zásad zahradní architektury.
Nadšenci, s nimiž se setkáváme zejména v Anglii, dokáží využít i nepatrný proužek země u domu či mezi dlaždicemi, kde uspějí jen nenáročné úzké polštářovité skalničky a kde je místečko pro popínavou rostlinu, která má větší a delší kořenový systém a sežene i na tak nepříznivém stanovišti vláhu a živiny. Ještě se vejde pár nádob, nejčastěji terakotových, s větší květinou či malým keřem. A hle, jak se dům z tak malých možností změnil, jak fasáda ztratila svoji strohost.

Dva rozdílné přístupy
Od dvou základních přístupů se odvíjí pojetí předzahrádek, jejich osázení i využití. První nepočítá s žádným oplocením, nanejvýš nízkým rabatem či opěrnou zídkou, propojuje se s okolím a zcela se otevírá pohledům. Běžné je toto pojetí ve Spojených státech a Kanadě, ale zpravidla u těch domů, kde je zahrada ještě za domem. Uplatňují se někde i v Holandsku a Německu, ale vždy tam, kde jsou bezpečnostní rizika nízká a sotva někoho napadne jít dloubat vysazený keř či trvalku.
U nás je zcela volná předzahrádka spíše výjimkou. Případy, že vysazené konifery a jiné keře za noc zmizely, že vzrostlé stříbrné smrčky kdosi před Vánoci v půli uřízl, že ze záhonů zmizely desítky, ba stovky cibulí květin, nejsou ničím výjimečným. Konečně v zemi, kde lapkové za noc ukradnou tisíce sazenic z čerstvě vysázeného vinohradu, kde vandalům vadí i holé zdi, nemůžeme očekávat, že lidé nebudou své rostliny chránit alespoň zřetelnou hranicí z nižšího živého či jiného plotu. Už je to překážka, pro každého jasné znamení, že vstupuje na soukromý pozemek. A to je onen zmíněný druhý přístup, který přechází už k úplnému oddělení předzahrádky od komunikace.

Holandský kompromis
V Holandsku dbají na to, aby v předzahrádce stále něco kvetlo a barevné plochy kontrastovaly s pozadím keřů a popínavých rostlin. Plocha je od chodníku oddělena jen nízkým nebo středním živým plůtkem, který neomezuje pohled na krásu. V Německu se dosti často setkáváme s vysokými, pečlivě stříhanými živými ploty z cypřišů, smrků a habrů. Zajišťují dostatek intimity a těm majitelům, kteří nemají u domu jiný prostor, i využití předzahrádek k relaxaci a pohybové aktivitě. Vysoký živý plot izoluje vůči prachu, emisím a částečně i proti hluku.

Pro severní expozici
Je třeba se také zmínit o výběru rostlin pro stinné předzahrádky na severní straně od domu, kterých je nejméně padesát procent. Nemají-li být barevně jednotvárné, zvolíme čechravu (Astilbe) – je nejkrásnější kvetoucí trvalkou stínu. Vynikne ve větší skupině v různých barvách od bílé přes růžovou až po sytě červenou. Vhodné jsou také kakosty (Geranium) s výškou kolem 50 cm, např. G. meeboldii se světle fialovými květy, G. platypelatum se svítivě modrými květy a na podzim krásně zbarvenými listy či G. silvaticum s květy tmavě růžovými. Funkie (Hosta) se pěstují především pro různě velké, tvarované i pestré listy, ale i jejich květy jsou velice efektní. K dispozici je mnoho druhů a odrůd. Hortenzie (Hydrangea macrophylla) je velice dekorativní a kvete i ve stínu. Do vlhčích míst se dobře hodí brzy zjara růžově kvetoucí bergenie s velkými dekorativními listy. Dobře poslouží i orlíčky (Aquillegia). S menším světelným přídělem se spokojí ještě řada dalších rostlin, zejména stálezelených keřů.
Udílet rady, jak si vytvořit pěknou předzahrádku, je však dosti obtížné, protože podmínky, okolnosti, představy majitelů a účel jsou velmi rozdílné. Obecně i tady platí, že k tomu, aby keře a květiny vynikly, potřebují nutně předpolí či kontrast trávníku. Výběr trvalek, cibulovin, dvouletek a letniček je velký a záleží jen na představě a vkusu, jak budou využity a uspořádány.

Pavel Chobotský, Foto: autor

Zdroj: Můj dům 8/01