Skip to content

V anglickém přírodním stylu

Většina soukromých zahrad má spíše menší rozlohu. Majitelé při jejich zakládání či rekonstrukcích musejí šetřit místem a všechno dobře promýšlet. Pokud jsou na stávající zahradě dřeviny, je třeba o jejich osudu uvážlivě rozhodovat. Co se jednou pokácí, nejde vrátit zpět.

Obsah článku


 Červenolistý „japonský“ javor (Acer palmatum 'Atropurpureum') během šesti let nádherně vyrostl

 Terénní rozdíly zpevnily terasy ze štípané ruly. Inspirací byly anglické suché zídky

 Velké trsy travin se zmladily, rozsadily a povrch půdy pokryly nové valounky

 Původní dřevěný plot majitelé opravili, zahradu opticky uzavírá zelená stěna z habru

 Přírodní druhy keřů rostou především v lemech zahrady. Čilimník (Cytisus scoparius) znáte z teplých okrajů lesů

 Kalina obecná (Viburnum opulus) je také domácí druh keře

 Detail květu zimolezu (Lonicera periclymenum)

 Na západní straně zůstal romantický starý plot a letitá jabloň. Zákoutí vyhovuje směsi stínomilných keřů a bylin

 Po kmeni staré jabloně se šplhá zimolez

 U zadního vchodu je malý záhon pro rostliny milující kyselé půdy

Před podobnou úlohou stáli před osmi lety majitelé klasické městské zahrádky v pražské vilové čtvrti. Pozemek klesal k severu, rostlo na něm několik starých ovocných stromů a na straně u garáže šeříkový živý plot, u obývacího pokoje byla terasa zpevněná břidlicí. Přání majitelů bylo naprosto obvyklé: „Navrhněte a proveďte změnu tak, aby zahrada vypadala krásně co nejdelší období roku a bylo s ní co nejméně práce.“

 

Dědictví

Během prvních konzultací se diskutovalo o stávajících stromech. Zahradní architektka chtěla zachovat ovocné stromy, ale majitelé trvali na pokácení hrušně nad terasou před obývacím pokojem. Majitel dohady vyřešil šalamounsky. V září se posadil s architektkou ke kávě na terasu pod hrušeň. Po chvíli jeden z přezrálých plodů dopadl na terasu a rozprskl se široko daleko. Bylo rozhodnuto.

 

Správný řez pak prosvětlil jinou hrušeň u dolního plotu a pěknou jabloň pod domem. Mladý ořešák při severní hranici se stal součástí budoucí kostry zahrady, dvě meruňky se nechaly dožít.

 

Nejdůležitější je základ

Základem správné rekonstrukce zahrady je úprava terénu a vylepšení půdních podmínek. Zdejší půda byla jílovitá, a proto do nově modelovaného povrchu zahradníci zapravili drenážní materiály, navrch rozprostřeli kvalitní substráty. Modelace jsou měkké, příjemné, plynule propojují zahradu se sousedním pozemkem a trávník se dobře seká. V loňském roce ale majitelé spolu s architektkou dospěli k názoru, že patu svahu je třeba vytvarovat pro lepší pocit optické stability. Právě v tomto období se začíná pracovat.

 

Voda základ života

Majitel je rozhodný a velkorysý člověk. O správnosti určitých řešení se nejraději přesvědčí na vlastní oči, i když to stojí peníze navíc. Touto metodou hledal i správnou velikost jezírka. Vodní prvek změnil tvar a velikost několikrát před napuštěním a jednou dokonce po vypuštění.

 

Jezírko mělo své čerpadlo, prameniště mezi kameny, filtry, bylo osázeno vodními rostlinami. Po obvyklé době se voda vyčistila a zprůhledněla – a pak čerpadlo ukradli zloději. Majitelé si pořídili čerpadlo nové, ale to zmizelo zase. Od té doby už jezírko funguje bez čerpadla. Díky hloubce, objemu vody a rostlinám se voda nekazí, i když není vidět až na dno.

 

Kámen v různých podobách

Poměrně prudký svah vyžadoval zpevnění. Dům má podezdívku z šedobéžového kamene, terasa je z břidlice. Hledal se kámen, který se bude k oběma materiálům i k plánovaným žulovým balvanům nejlépe hodit. Nakonec vybrali rulu ze starého lomu na východ od Prahy. Má v sobě totiž jak chladné šedivé tóny, tak teplé – medové až rezavé.

 

Chodníček na jižní straně lemuje suchá zídka z drobnějších štípaných kamenů, která se stáčí kolem trávníku u terasy, jiná zpevňuje travnatou terasu pod domem. Větší kusy ruly posloužily na několika místech jako schody nebo „šlapáky“ v trávě. U jezírka a na dalších místech byly usazeny bludné žulové balvany. Břeh jezírka je pokryt oblázky a valounky.

 

Příroda a město

Zahrada má vzor v anglickém přírodním stylu, protože všichni zúčastnění mají ke kolébce zahradnictví blízko. Dobře se shodovali a doplňovali ve výběru rostlin, mezi nimiž nesměly chybět po anglickém vzoru růže a trvalky. Zahradu od ulice odděluje typický anglický prvek – stříhaný habrový plot.

 

Osázení zahrady dopadlo skvěle. Kostru tvoří jabloň, ořešák, nový jeřáb, břízy, modřín a několik borovic. Základem nižšího patra jsou zajímavé keře, ke kterým se přidává spousta trvalek. Lemy ve spodní části mají spíše přírodní charakter (kaliny, brsleny, růže), u domu jsou výsadby naopak hodně pestré, plné zajímavostí (kaliny – Viburnum plicatum ‘Mariesii’, Viburnum carlesii, ibišek, hortenzie). Nechybějí ani staromódní plaménky, kopretiny, levandule, zvonky nebo dlužichy.

 

V zimě se rodina těší pohledem na kvetoucí vřesoviště, suché traviny a stálezelené rostliny. Nechybí krmítko a kamenná napáječka, na něž přilétá spousta ptáků.

 

Nejlepší investice

Největší chloubou zahrady je ale velký cedr (Cedrus atlantica), který jej v našich zahradách velkou vzácností. Zahradníci jej sázeli pomocí jeřábu. Protože cedry bývají v prvních létech choulostivé na jarní slunce, stavěli mu zahradníci „stan“ z bílé geotextilie. Strom si navzdory své velikosti rychle zvykl, ochranu již nepotřebuje a místo mu úžasně svědčí.

 

Tvorba zahrady nikdy nekončí

Tak je tomu i v této zahradě. Majitelé architektku pravidelně zvou a společně promýšlejí, co by se dalo zlepšit, přidat, ubrat. Hledají se místa pro přesazení rostlin, jež se už na původním stanovišti tísní, anebo nových, které nějaké místo ozvláštní. Stále se hledá ten správný nábytek právě do této zahrady. Vztah mezi majiteli a architektkou se zkrátka v tomto případě povedl. A podle toho zahrada vypadá.

 

Kontakty:

realizace:

GARPEN – zahradní architektura a služby, U Skalky 16, Praha 8-Bohnice,

tel.: 283 850 991-5, fax: 233 542 925,

e-mail: info@garpen.cz www.garpen.cz

projekt:

Ing. Jana Pyšková, Na Dlážděnce 2096, 182 00 Praha 8, 

tel.: 606 760 230,

e-mail: janapyskova@volny.cz

 

text: Jiří Prouza

foto: Jana Pyšková
zdroj: Můj dům 5/2004